11 C 54/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 881 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 600 Kč od [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 7 281 Kč s úrokem ve výši 28,2 % ročně z částky 9 600 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 600 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 16 881 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty a ověřila oproti příslušným předloženým dokumentům (zejména pracovní smlouvě, výplatním páskám za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní smlouvě). Na základě takto zjištěných informací předchůdkyně žalobkyně považovala žalovanou za schopnou řádně a včas splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 7 971 Kč představujícím úrok kapitalizovaný za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 28,20 % ročně na částku 2 442 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 3 969 Kč a pojistné v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 346 Kč s poslední splátkou stanovanou na [datum]. Dle žalobkyně žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatila dne [datum] a celkem na spotřebitelský úvěr uhradila pouze 400 Kč. Z důvodu prodlení žalované požadovala předchůdkyně žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná písemně informována. Postoupena byla pohledávka ve výši 24 624,90 Kč zahrnující také navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně, které žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Žalobkyně po postoupení eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 16 881 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 600 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 7 281 Kč. Společně s touto pohledávkou žalobkyně uplatňuje smluvní úrok i úrok z prodlení v kapitalizované i procentní výši.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zjistit jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, příp. soud předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dohodli na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč žalované. Podpis smlouvy oběma stranami osvědčuje, že tyto prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti právě oproti podpisu. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 442 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru a péče o zákazníka ve výši 3 969 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč Celkem měla žalovaná uhradit částku 17 971 Kč v 52 týdenních splátkách po 346 Kč (s poslední splátkou ve výši 325 Kč) splatných ke konci sedmidenního splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Úroková sazba byla ujednána ve výši 44,80 % jako pevné pro celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 000 Kč s měsíční splatností. Z údajů o poměrech žalované bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila s rodiči, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, byla svobodná a měla jednu vyživovací povinnost. Účelem žádosti o úvěr byla úhrada kauce na byt. Žalovaná měla příjem pouze z rodičovského příspěvku, který činil 8 600 Kč měsíčně. Ze zákaznické karty vyplývá, že mezi příjmy žalované byly uvažovány i další příjmy domácnosti ve výši 14 000 Kč. V úvahu byl brán tedy celkový měsíční příjem žalované ve výši 22 600 Kč. Oproti tomu byly uvažovány měsíční výdaje žalované, které byly odhadem stanoveny na 3 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná nemá jiné zápůjčky. Z karty vyplývá, že uvedené údaje byly ověřeny oproti výměru rodičovského příspěvku.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr dne [datum] a uhradila na něj pouze 400 Kč platbou dne [datum].

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] oproti zaplacení sjednané ceny.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky a změně věřitele, kdy byla vyzvána k úhradě postoupené dlužné částky ve výši 24 650,80 Kč žalobkyni nejpozději do 10 dnů od data doručení dopisu. Z přiloženého podacího lístku je zřejmé, že dopis byl podán k přepravě žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum].

8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh nic neuhradila, byla tedy žalobkyní opětovně vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum] ve smyslu předžalobní upomínky. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla podána k přepravě dne [datum].

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které byly žalované téhož dne oproti podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky měla žalovaná vrátit společně s úrokem ve výši 2 442 Kč (ujednaným ve výši 28,20 % ročně), poplatkem za zpracování ve výši 3 969 Kč a pojistným ve výši 1 560 Kč v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách nejpozději do [datum]. Žalovaná splátky nehradila řádně, když uhradila jedinou splátku dne [datum] ve výši 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byla žalovaná písemně informována se současnou výzvou k úhradě dluhu. Opětovně byla vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum], kdy byla povinna na neuhrazené jistině zaplatit 9 600 Kč a na poplatku 7 281 Kč.

10. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Žalovaná byla v době žádosti o spotřebitelský úvěr svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, základní vzdělání a žila s rodiči. Její příjem byl z rodičovského příspěvku ve výši 8 600 Kč. Do jejího příjmu se započítal i další příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč. Výdaje žalované byly uvažovány ve výši 3 000 Kč měsíčně. Zjišťované informace byly ověřeny oproti výměru rodičovského příspěvku. Žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru z důvodu úhrady kauce na byt a žádala o poskytnutí částky 6 000 Kč, kterou by splácela měsíčně.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Soud na závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná byla v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání). Při poskytování spotřebitelského úvěru je věřitel dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (kdy nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.

16. Žalobkyně v tomto případě k otázce ověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně řádně zjistila poměry žalované, kdy žalovanou poskytnuté informace ověřila oproti příslušným předloženým dokumentům a došla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala řádně, když jsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Předně je nutné zmínit, že předloženými dokumenty byl osvědčován pouze příjem žalované, další poměry žalované nejsou ničím podložené. Zásadní pochybení v postupu předchůdkyně žalobkyně soud spatřuje v tom, že byly nesprávně porovnávány příjmy celé domácnosti žalované (nikoli jen její příjmy) výlučně s výdaji žalované. Nadto nebylo nijak tvrzeno ani ověřováno, jaký je charakter dalších příjmů domácnosti. Zcela nedostatečné bylo zjišťování měsíčních výdajů žalované. Předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z odhadovaných celkových výdajů, aniž by byly zohledňovány například výdaje žalované na bydlení a výdaje v souvislosti s vyživovací povinností žalované. I v případě, kdy by se daly finanční prostředky žalované považovat za dostatečné (se zohledněním příjmu celé domácnosti), předchůdkyně žalobkyně nesprávně vyhodnotila žádost o úvěr a reálně vyplacené peněžní prostředky. Žalovaná žádala poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, pro splácení skutečného úvěru ve výši 10 000 Kč již nebyl podklad o tom, že by toho žalovaná bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob na žalované závislých byla schopna.

17. Ověřování úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně soud hodnotí jako účelové a zcela nedostatečné. Nadto se nelze spokojit s tím, že listiny, jimiž byla údajně ověřována pravdivost žalovanou uváděných údajů (v tomto případě pouze výměr rodičovského příspěvku), byly pouze poznamenány v zákaznické kartě. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru neposkytuje taxativní návody, jak postupovat při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, a ustálená judikatura zákon pouze doplňuje o některá konkrétní kritéria, rozhodovací praxe nižších soudů se ustálila za účelem ochrany spotřebitele na tom postupu, že k prokázání splnění povinnosti s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele nepostačuje pouze uvést, z jakých listin byly poměry spotřebitele osvědčeny, nýbrž je nutné takové listiny soudu předložit. Bez nich soud nemůže libovolně dospět k závěru, že úvěruschopnost spotřebitele byla v tom kterém případě skutečně zjištěna a potvrzena.

18. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Předmětný závazkový vztah proto nelze považovat za platně uzavřený. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť spotřebitel je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. Z toho důvodu se neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. zápůjčce považuje za absolutní. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019, jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C [číslo] (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.

19. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. S přihlédnutím ke shora vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy (tj. neplatnosti celého ujednání od počátku) a současně neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi účastníky soud dospěl k závěru, že mezi stranami nebyly platně sjednány žádné platby (včetně úroků či poplatků). V řízení přesto bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, které žalovaná dosud neuhradila. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 400 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky, tj. na bezdůvodné obohacení, které se částečnou úhradou ponížilo. V souladu s § 1908 odst. 1 o. z. žalovaná úhradou ve výši 400 Kč částečně splnila svoji povinnost vrátit bezdůvodné obohacení. Zbývající částku již neuhradila (žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 9 600 Kč odpovídající dosud neuhrazené poskytnuté jistině„ zápůjčky“ společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z této částky. Pokud jde o počátek prodlení, odkdy žalobkyni náleží zákonný úrok, soud vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost spotřebiteli vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S přihlédnutím k § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato lhůta žalované v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran stanovena na 6 měsíců počínaje dnem rozhodnutí v této věci. Úrok z prodlení v zákonné výši tedy náleží žalobkyni od [datum]. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalobkyni přiznanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

22. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 281 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně odpovídajícího příslušenství.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 7 281 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovaného částkou 9 600 Kč, znamená úspěch 43 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně ve výši 57 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 14 % jí vzniklých nákladů řízení.

24. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

25. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (14 %) ve výši 315 Kč.