11 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o 108 630,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108 630,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 836,66 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 79 213,34 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 458,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 108 630,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 11. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku spolu úrokem ve výši 30 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Úvěr měl být splacen 48 měsíčními splátkami ve výši 4 656 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů. Úvěr byl zesplatněn ke dni 1. 5. 2023. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023 (v souvislosti s rámcovou smlouvou ze dne 29. 6. 2023). Žalovaný uhradil pouze 9 312 Kč. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 79 213,34 Kč, přirostlé úroky 12 623,32 Kč, smluvní pokuta 16 793,91 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 79 213,34 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacením, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 836,66 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 48 měsíčními splátkami ve výši 4 656 Kč společně s úrokem 64,09 % ročně z nesplacené jistiny. Podle čl. 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů se splacením jakékoliv částky je věřitel oprávněný prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Podle čl. 6.1 je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení. Podle čl. 6.5 je klient povinen zaplatit smluvní poutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den v prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník.

4. Z dokladu o vyplacení soud zjistil, že dne 16. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 80 000 Kč na účet žalovaného. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil 9 312 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 28 000 Kč čistého měsíčně a výdaje ve výši 21 652 Kč měsíčně. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 31 553 Kč (13. 7. 2022), 32 442 Kč (11. 8. 2022), 32 498 Kč (12. 9. 2022), 28 422 Kč (12. 10. 2022). Z lustrací soud zjistil, že žalovaný neměl záznam v SOLUS ani v NRKI.

5. Z dopisu ze dne 1. 5. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně zesplatnila celý úvěr. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 127 643,32 Kč do 18. 11. 2023.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 16. 11. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 4 656 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,09 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a výpisem z účtu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2023, oznámením byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2023.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

12. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně splnila požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné požadovat. Zjišťovala podstatné informace o poměrech žalovaného, které by byly způsobilé ovlivnit jeho schopnost řádně splácet úvěr. Informace poskytnuté žalovaným nadto sama ověřovala. Pokud předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že poměry žalovaného jí umožňovaly bez hrozby dalšího zadlužení či ohrožení vlastní výživy splácet předmětnou zápůjčku nebo úvěr, učinila tak správně. Soud má současně za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byl plně způsobilý hradit splátky řádně a včas. Pokud tedy žalovaný nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušil tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaný nadto nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dlužnu částku (byť částečně) uhradil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni: částku ve výši 108 630,57 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 30 % ročně z dlužné jistiny ve výši 79 213,34 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a dále z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 836,66 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 458,74 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 346 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 108 630,57 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast při jednání dne 21. 11. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. za jízdu osobním automobilem Volkswagen Passat, reg. zn. , SPZ, , k jednání soudu dne 21. 11. 2024 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 4,7 litru motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně 38,70 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,60 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] v celkové výši 381 Kč (zástupce žalobkyně požaduje pouze jednu třetinu této částky), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč (zástupce žalobkyně požaduje pouze jednu třetinu této částky) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 233,66 Kč ve výši 4 879,08 Kč. Soud dále nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 14. 11. 2024, neboť toto doplnění mělo být už součástí samotné žaloby. Soud dále nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 1. 3. 2024, neboť se nejedná o úkon podle § 11 a.t. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.