11 C 86/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 119 390,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 155 767,70 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 112 114,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112 114,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 286,57 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 786,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 119 390,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum], s níž souvisí i smlouva o bankovních službách. K nároku ze smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, který byla žalovaná povinna vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % p. a. a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná tyto splátky nehradila řádně, žalobkyně proto ke dni [datum] celý neuhrazený úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Dle žalobkyně však žalovaná žádnou další platbu neprovedla. Žalobkyně eviduje za žalovanou dluh vyčíslený ke dni [datum] v celkové výši 153 108,84 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 112 114,06 Kč, poplatků ve výši 4 990 Kč, smluvního úroku ve výši 30 297,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 5 707,61 Kč.

2. K nároku ze smlouvy o povoleném debetu a bankovních službách žalobkyně uvedla, že pro žalovanou zřídila a vedla běžný účet, v rámci kterého měla žalovaná možnost čerpat finanční prostředky do výše povoleného debetu. Žalobkyně však zjistila, že žalovaná tento limit přečerpala, dostala se do nepovoleného debetu a tento rozdíl žalobkyni nedoplatila. Žalobkyně proto ke dni [datum] zrušila běžný účet žalované a pohledávku z nepovoleného debetu převedla na zvláštní účet pohledávek. Současně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku ve výši 2 286,57 Kč, ale žalovaná tak podle žalobkyně neučinila. Žalobkyně kromě toho vyzývala žalovanou k úhradě úroku z prodlení vyčísleného ke dni [datum] na částku 372,29 Kč.

3. Žalobkyně pro oba nároky, tj. smlouvu o úvěru a smlouvu o povoleném debetu, doplnila, že před uzavřením každé smlouvy řádně s potřebnou péčí a opatrností ověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně uvedla, že zjišťovala údaje zejména o platební morálce žalované nahlížením do veřejných registrů a rejstříků, z nichž zjistila, že žalovaná neměla žádné závazky po splatnosti. Žalobkyně dále tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádostech o poskytnutí uvedených produktů, zejména pokud jde o příjmy a výdaje žalované. Tyto informace žalobkyně porovnávala se statistickými údaji uveřejněnými Českým statistickým úřadem a oproti výpisům z účtu, z nichž zjistila reálné nakládání žalované s finančními prostředky. Na základě všech zjištěných a ověřených informací žalobkyně neměla důvodné pochybnosti, že by žalovaná nebyla schopna úvěry splácet.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně, přičemž při dokazování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

5. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 120 000 Kč, jehož polovina byla určena ke konsolidaci jiného úvěru žalované poskytnutého žalobkyní. Ze smlouvy je dále patrný závazek žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 12 % p. a. a poplatkem za pojištění ve výši 120 Kč v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 152 Kč s první splátkou splatnou dne [datum] nejpozději do [datum] Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, v němž byly specifikovány jednotlivé měsíční splátky; podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že se se splátkovým kalendářem seznámila. Výše úroku byla stanovena v souladu s oznámením o úrokových sazbách, které bylo součástí smlouvy stejně jako všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Ze souhrnného interního účetního dokladu a historického výpisu má soud za prokázané, že částku 120 000 Kč žalobkyně žalované skutečně poskytla, a to dne [datum]. Z historického výpisu soud dále zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně – kromě jistiny úvěru měla povinnost hradit úrok a poplatek za pojištění, v případě prodlení s úhradou splátky také náklady s tím spojené (zejména za odeslání upomínky). Výše těchto poplatků pak vyplývá ze Sazebníku poplatků. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uplatnila své právo podle čl. 9 úvěrových podmínek zesplatnit celý neuhrazený úvěr v případě, kdy se žalovaná ve smyslu čl. 8 úvěrových podmínek dostane do prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu. Žalobkyně touto výzvou upozornila žalovanou na její vzniklý dluh a vyzvala ji k jeho úhradě, v opačném případě avizovala zesplatnění celé pohledávky ke dni [datum]. Podle přiložené dodejky soud zjistil, že výzva byla na poště uložena dne [datum], ale žalovaná si ji nevyzvedla. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že z důvodu trvajícího porušení platebních povinností žalované došlo k zesplatnění úvěru právě ke dni [datum], o čemž žalobkyně žalovanou informovala. Současně ji vyzvala k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě do [datum] (upomínky byla dle podacího lístku odeslaná žalované dne [datum]). Upomínkou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě neuhrazené jistiny úvěru ve výši 112 114,06 Kč, poplatků, smluvního úroku a úroku z prodlení. Ve spojení s historickým výpisem má soud za prokázané, že na poplatcích žalovaná skutečně dluží 4 990 Kč a na úrocích 30 297,17 Kč.

6. Účastníci spolu dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních službách a smlouvu o povoleném debetu. Z předložených písemných vyhotovení těchto smluv soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a poskytnout jí debetní kartu za účelem výběrů peněžních prostředků z bankomatu. Žalobkyně se současně zavázala poskytnout žalované povolený debet, tedy možnost přečerpat peněžní prostředky na zřízeném běžném účtu do povoleného záporného zůstatku ve výši 3 000 Kč. Ze smlouvy o povoleném debetu vyplývají podmínky pro splácení, pokud žalovaná využije sjednané možnosti peněžní prostředky na účtu přečerpat. Ze smlouvy současně vyplývá pro žalovanou zákaz vyčerpat peněžní prostředky nad rámec povoleného debetního zůstatku. V takovém případě je žalovaná povinna nepovolený debet dorovnat, jinak žalobkyně může od smlouvy odstoupit. Tato situace nastala, tedy že žalovaná se dostala do nepovoleného debetu, který neuhradila, a žalobkyně v souladu s podmínkami odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu (jak soud zjistil z dopisu ze dne [datum]). Z dalšího dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že odstoupení od smlouvy o účtu a zrušení účtu nastalo s účinností ke dni [datum], přičemž pohledávka v podobě nepovoleného debetu ve výši 2 286,57 Kč byla převedena za účet pohledávek z nepovoleného debetu. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná nepovolený debet nevyrovnala a byla vyzvána k jeho úhradě v náhradní lhůtě do [datum]. K okamžiku odeslání výzvy soud zjistil totéž, co je uvedeno v předchozím případě.

7. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že před uzavřením smlouvy o úvěru a povoleném debetu byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila soudu žádosti o poskytnutí těchto produktů, návrhy na rozhodnutí o jejich poskytnutí, prohlášení o zdravotním stavu žalované a výpisy z účtu. Žádost o poskytnutí úvěru byla vyhotovena a oběma účastníky podepsána dne [datum], žádost o poskytnutí debetu pak dne [datum]. V obou žádostech žalovaná uvedla stejné údaje, totiž že ke dni podání žádostí byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, své bytové poměry zařadila do kategorie ostatní (tzn. že nebydlena ve vlastní, v nájmu ani u rodičů), její pravidelný měsíční příjem činil 15 000 Kč a své měsíční výdaje odhadla částkou 1 500 Kč (1 000 Kč na bydlení a zbývající část tvořily ostatní výdaje). Žalovaná současně uváděla, že nemá závazky u jiné společnosti než žalobkyně. Z prohlášení o zdravotním stavu učiněném žalovanou dne [datum] za účelem pojištění plnění závazku ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalované nebyla přiznána invalidita, v té době nebyla v pracovní neschopnosti, ani neměla žádné zdravotní problémy či omezení, které by mohlo ovlivnit její výkon práce. Tyto informace byly shrnuty v návrzích na rozhodnutí o poskytnutí úvěru a debetu, z nich žalobkyně vycházela. Přidala k nim svá zjištění z lustrace osoby žalované v různých registrech (bankovních i nebankovních), v insolvenčním rejstříku, v seznamu exekucí apod. Všechny lustrace byly s výsledkem negativní, tzn. že nebyly zjištěny žádné dluhy žalované, ani dluhy po splatnosti. Žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako schopnou hospodařit se svými finančními prostředky a dodržovat své závazky. Tato zjištění žalobkyně doložila kopiemi výstupů z registrů. K hodnocení zjištěných informací je nutné zmínit některá konkrétní skutková tvrzení žalobkyně. Zejména je to tvrzení, že žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované oproti výpisům z účtu za období od června do listopadu 2018 (tyto výpisy soudu předložila) a vycházela z transakčních obratů za tři měsíce bezprostředně předcházející žádosti o bankovní produkt. V případě smlouvy o úvěru takto žalobkyně zjistila měsíční příjem plateb žalované ve výši kolem 49 000 Kč, v případě smlouvy o debetu pak ve výši kolem 37 000 Kč (namísto 15 000 Kč uváděných žalovanou). Žalobkyně se ani neztotožnila s výdaji uváděnými žalovanou, tedy že v obou případech měla měsíční výdaje jen 1 500 Kč. Žalobkyně uplatnila statistické údaje a zákonem upravené životní minimum jedince a jako měsíční výdaje v prvním případě (při úvěru) uvažovala částku 8 250 Kč a v druhém případě (při debetu) 8 000 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalované zůstane dostatečná finanční rezerva i po úhradě nutných výdajů i splátek požadovaných úvěrů.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu zavazuje ten, kdo vede účet, zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. S ohledem na skutečnosti zjištěné provedeným dokazováním a s přihlédnutím k výše uvedené právní úpravě soud posoudil závazkové vztahy mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu podle § 2662 a násl. o. z. a s přihlédnutím k níže uvedenému také jako platně a účinně uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (a to v souladu s § 2665 o. z. i pokud jde o smlouvu o povoleném debetu). Vzhledem k tomu, že základ předmětné věci tvoří smlouvy o úvěru (smlouvu o účtu lze chápat spíše jako dodatkovou smlouvu za účelem realizace smlouvy o povoleném debetu), směřuje posouzení oprávněnosti nároku soudem k tomu, zda byly dodrženy požadavky zákona o spotřebitelském úvěru, který soud na předmětnou věc aplikoval, neboť žalobkyně poskytla úvěry žalované v postavení podnikatele a věřitele, žalovaná oproti tomu vystupovala v postavení spotřebitele. Věřitel je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 86) vždy povinen před uzavřením spotřebitelském smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Při posuzování věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. Žalobkyně prokázala, že uvedenou povinnost řádně splnila. Soud vyzdvihuje, že žalobkyně postupovala pečlivě a k údajům uvedeným žalovanou o svých poměrech přistupovala obezřetně. Velmi kladně soud hodnotí, že žalobkyně uvažovala ověřené příjmy (namísto příjmů uváděných žalovanou) a výdaje, které převzala z celostátních statistických údajů, které lze považovat za důvěryhodné, na rozdíl od zjevně nízké částky tvrzené žalovanou. V postupu žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované nebyl shledány žádné nedostatky. Naopak bylo prokázáno, že poměry žalované byly spíše nadstandardní, její dosavadní platební morálka umožňovala nahlížet na žalovanou jako schopnou řádně plnit své závazky a nebyly shledány žádné objektivní okolnosti, pro které by žalovaná nebyla schopna předmětné úvěry řádně splácet.

14. Soud tedy považuje povinnost žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalované za řádně splněnou, předmětná právní jednání lze s přihlédnutím k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za platná. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaná porušila svůj závazek, když úvěr nesplácela řádně, resp. nedorovnala nepovolený debet. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, ani neprokázala, že by dlužné částky žalobkyni, byť dodatečně, uhradila. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 155 767,70 Kč sestávající z požadované dlužné částky 119 390,63 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného na částku 30 297,17 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných na částku 5 707,61 Kč, resp. 372,29 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 12 % ročně vždy z dlužné jistiny úvěru od [datum] do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalované se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny úvěru a ve výši 10 % ročně z dlužné částky nepovoleného debetu od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, podání žaloby a účast na jednání soudu dne [datum], které trvalo méně než 2 hodiny) ve výši 4x 5 900 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota činí v souladu s § 8 odst. 1 AT částku 119 390,63 Kč. Dále žalované náleží čtyřikrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 AT za 6 půlhodin strávených na cestě k jednání soudu dne [datum] po 100 Kč v celkové výši 600 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 260 km, k čemuž byl použit osobní automobil značky Fiat Panda, [registrační značka]. Při průměrné spotřebě automobilu 5,7 l [číslo] km (podle údajů zjištěných z přiloženého technického průkazu), ceně benzinu dle vyhlášky [číslo] ve výši 44,50 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,70 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 1 881,49 Kč. Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 5 729,11 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 776 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 37 786,60 Kč.