11 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstranění stavby a vyklizení části odpočívky

I. Žalovaná je povinna odstranit stavbu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, ), části obce , adresa, , umístěnou na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo vyklidit pozemek parc. č. , hodnota, , a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , oba v katastrálním území , adresa, , se zamítá.

III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal odstranění stavby ve vlastnictví žalované č. p. , Anonymizováno, - účel využití motorest, zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, pro kat. úz. , adresa, , obec , adresa, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, v tomtéž katastrálním území. Kromě toho se žalobce domáhal vyklizení uvedeného pozemku parc. č. , hodnota, a dále pozemku parc. č. , hodnota, (rovněž zapsaného na LV č. , hodnota, ), které jsou využívány jako dálniční odpočívka , název, ve , číslo, kilometru vpravo, a které jsou ve vlastnictví státu s právem hospodaření žalobce. Žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 18. 11. 2009 nájemní smlouvu, na základě které byly žalované do dočasného užívání přenechány předmětné pozemky (resp. jejich část), tj. včetně pozemku, na němž se nachází motorest. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou 8 let, jejím uplynutím dne 18. 11. 2017 došlo k zániku nájmu. Ačkoliv žalovaná nedisponuje platným právním titulem k užívání předmětných pozemků, i nadále má motorest na odpočívce umístěn. Dle žalobce tedy žalovaná neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva k odpočívce. Žalobce neúspěšně vyzýval žalovanou před podáním žaloby k nápravě závadného stavu, a sice k odstranění stavby motorestu a vyklizení pozemků výzvami ze dne 27. 11. 2019, 2. 3. 2020 a 22. 8. 2020.

2. Žalobce dále uvedl, že právo provozovat předmětný motorest na odpočívce bylo zřízeno na základě dočasného právního titulu, jímž byla původně nájemní smlouva č. , Anonymizováno, ze dne 15. 9. 1993 uzavřená mezi předchůdcem žalobce , adresa, a předchůdcem žalované státním podnikem , právnická osoba, . Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou 50 let do 31. 12. 2045. Předmětem smlouvy bylo přenechání předmětné části odpočívky do užívání předchůdci žalované k výstavbě motorestu. Záměr vybudovat motorest přešel na předchůdce žalované společnost , Anonymizováno, ., a to na základě nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 31. 10. 1995 uzavřené s předchůdcem žalobce. Tato smlouva byla rovněž uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2045. Teprve společnost , Anonymizováno, skutečně realizovala výstavbu a provoz motorestu, přičemž dle stavebního povolení vydaného Obecním úřadem v , adresa, , stavebním odborem dne 12. 5. 1994 byl motorest povolen jako stavba dočasná. Tato nájemní smlouva byla dále nahrazena nájemní smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne 24. 7. 1998, jež byla uzavřena mezi žalobcem a předchůdcem žalované společností , právnická osoba, Tato smlouva byla opět uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2045 a představovala dočasný právní titul k umístění a provozování stavby motorestu; smlouva však byla ukončena výpovědí ze dne 9. 10. 2001. Žalovanou pak k užívání odpočívky a provozování motorestu opravňovala již zmíněná nájemní smlouva ze dne 18. 11. 2009, která skončila uplynutím sjednané doby. Žalobce tvrdil, že s žalovanou nebyla uzavřena nová nájemní smlouva, neboť žalovaná nepřistoupila na podmínky smlouvy, zejména pokud jde o výši nájemného.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou zcela neuznala. Nepopřela, že je vlastníkem stavby motorestu umístěné na pozemku parc. č. , hodnota, , s nímž má žalobce právo hospodařit. Nicméně dle žalované motorest nestojí na odpočívce, ale vedle ní. Společně s motorestem bylo zkoulaudováno i parkoviště, které je umístěno na pozemku parc. č. , hodnota, ; žalobce se tedy nelogicky domáhá vyklizení pozemku parc. č. , hodnota, , aniž by tvrdil, že se zde nachází věc ve vlastnictví žalované. Dle žalované navíc nájemní smlouva neobsahovala ujednání, že po skončení doby nájmu je nutné stavbu motorestu odstranit a pozemky vyklidit. Žalovaná dále namítla, že právním titulem umístění motorestu na pozemku není nájemní smlouva z 18. 11. 2009; tato smlouva byla pouze titulem k placení nájemného. Žalobce se pak vůči žalované dopustil svévolného a nemravného jednání. Žalobce ze své mocenské úřednické pozice měl možnost libovolně se rozhodnout, zda po skončení sjednané doby nájmu uzavře s žalovanou další nájemní smlouvu či nikoli. Žalovaná má zájem na dalším trvání nájmu, i nadále hradí původně sjednaný nájem ve výši 121 800 Kč. Žalobce však žalované předkládal návrhy nové smlouvy, v nichž požadoval roční nájemné v nereálné výši 690 000 Kč. Nájemné bylo dle žalované netransparentně určováno na základě několika znaleckých posudků zadaných žalobcem se zcela odlišnými výsledky. Takto nastavené podmínky však žalovaná nebyla schopna přijmout. Předmětná žaloba svědčí jen o nátlaku žalobce na žalovanou při vyjednávání o nové smlouvě.

4. Z vyjádření účastníků k věci je patrné, že mezi nimi není sporu o tom, že předmětná stavba motorestu č. p. , Anonymizováno, se nachází na pozemku parc. č. , hodnota, , který je ve vlastnictví státu a žalobce má k němu zřízeno právo hospodaření. Současně není sporná ani skutečnost, že motorest byl postaven a zkolaudován již v roce 1995.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 26. 3. 2019, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 1. 1997 došlo ke zřízení žalobce jako státní příspěvkové organizace. Žalobce je z tohoto titulu mimo jiné oprávněn hospodařit s dálnicemi se všemi součástmi a příslušenstvím (včetně souvisejících práv, závazků, pozemků a staveb).

6. Z informací o pozemku a stavbě získaných internetovým nahlížením do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce má právo hospodařit konkrétně s pozemkem parc. č. , hodnota, a pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, , které jsou ve vlastnictví , název, . Na pozemku parc. č. , hodnota, se nachází stavba č. p. , Anonymizováno, – způsob využití objekt občanské vybavenosti, jehož vlastníkem je žalovaná. Oprávnění žalobce nakládat s předmětnými pozemky soud zjistil i z kolaudačního rozhodnutí Okresního národního výboru – odboru dopravy v , adresa, ze dne 17. 2. 1982, na základě kterého bylo trvalé užívání objektu odpočívky , název, povoleno předchůdci žalobce , adresa, , pobočka , adresa, . Ze zaměření skutečného stavu na parc. č. st. , Anonymizováno, pak bylo zjištěno, že pozemek parc. č. , hodnota, je z většiny zastavěný stavbou motorestu. K tomuto pozemku pak přiléhá pozemek parc. č. , hodnota, , na němž se nachází parkoviště a cesta navazující na motorest.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že , právnická osoba, byl oprávněný mimo jiné podnikat v oblasti poskytování činností v oboru veřejného stravování a ubytování v , adresa, . Dále bylo zjištěno, že žalovaná je s účinností od 13. 11. 2007 mimo jiné oprávněna podnikat v oboru hostinská činnost.

8. Z nájemní smlouvy ze dne 18. 11. 2009 soud zjistil, že žalobce jako pronajímatele a žalovaná jako nájemce se dohodli na pronájmu pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 884 m2 a části pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 7 934 m2 za účelem provozování obslužných zařízení odpočívky (tj. objektu občerstvení, obslužných objektů, objektů poskytujících služby motoristům). Dle dalších ujednání v čl. I. smlouvy je nájemce oprávněn na předmětných pozemcích budovat stavby, k čemuž je nutný předchozí písemný souhlas pronajímatele. Stavby postavené nájemcem, které nejsou součástí předmětu nájmu, přitom zůstávají po celou dobu trvání této smlouvy i po jejím ukončení ve výlučném vlastnictví nájemce. Dle čl. II. smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou v trvání 8 let od prvního dne platnosti smlouvy, čl. IV. pak upravoval jeho skončení uplynutím doby. Nebyla vyloučena ani možnost nájem sjednaný na dobu určitou vypovědět, či od smlouvy odstoupit. V čl. III smlouvy pak byla sjednaná výše nájemného 120 000 Kč za jeden rok nájmu. Součástí ujednání o výši nájmu je i prohlášení, že byla stanovena s ohledem na znalecký posudek. Současně byla ujednána možnost měnit výši nájemného v závislosti na míře inflace.

9. Z výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 27. 11. 2019, podacího archu a potvrzení o dodání zásilky soud zjistil, že žalobce upozornil žalovanou na skutečnost, že nájem předmětných pozemků skončil uplynutím doby dne 18. 11. 2017. Jelikož žalovaná neodstranila stavbu motorestu, tedy pozemky nevyklidila a užívá je i nadále bez právního titulu, žádala žalovaná náhradu bezdůvodného obohacení v odpovídající jinak nájemnému vyčíslenému za období od 19. 11. 2017 do 27. 11. 2019 ve výši 1 070 872,05 Kč. Žalobce současně reflektoval obvyklou výši nájemného, které bylo znaleckým posudkem pro rok 2018 stanoveno pro pozemek parc. č. , hodnota, v rozsahu 845 m2 ve výši 37 Kč/m2/měsíc a pro pozemek parc. č. , hodnota, v rozsahu 57 m2 ve výši 18 Kč/m2/měsíc (uvedené skutečnosti soud zjistil i přímo ze znaleckého posudku č. , hodnota, vypracovaného dne 15. 6. 2018 společností EXPERTS – Znalecký ústav s.r.o.), pro období roku 2019 pak pro pozemek parc. č. , hodnota, i 1521 v uvedeném rozsahu ve výši 781 Kč/m2/rok. Žalobce současně kromě úhrady bezdůvodného obohacení vyzval žalovanou k odstranění stavby a vyklizení pozemků. Ke splnění uvedených povinností žalobce vyzýval žalovanou opětovně, jak soud zjistil z dopisu ze dne 2. 3. 2020 ve spojení s dodejkou datové zprávy s tím, že na předchozí výzvu žalobce neobdržel žádnou reakci, a z dopisu ze dne 22. 8. 2020 a dodejky datové zprávy, přičemž bezdůvodné obohacení za období od 19. 11. 2017 do 20. 8. 2020 odpovídá částce 1 607 356,72 Kč. I v případě poslední výzvy žalobce odkázal na výši nájemného určené znaleckým posudkem, která je totožná jako ve výzvě ze dne 27. 11. 2019, a nadto za rok 2020 za užívání vymezených částí pozemků ve výši 820 Kč/m2/rok (tuto skutečnost soud zjistil i ze znaleckého posudku č. , hodnota, vypracovaného dne 22. 6. 2020 společností , právnická osoba, , dle kterého za období roku 2020 činí obvyklé nájemné za užívání předmětných pozemků 739 640 Kč).

10. Z nájemní smlouvy č. 28/93 uzavřené dne 15. 9. 1993 předchůdcem žalobce , adresa, a státním , právnická osoba, dále z nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne 31. 10. 1995 předchůdcem žalobce a společností , název společnosti, a dodatku č. , číslo, k této smlouvě a z nájemní smlouvy č. , číslo, uzavřené dne 24. 7. 1998 žalobcem a společností , právnická osoba, soud zjistil, že předmětem smluv byl vždy pronájem předmětných pozemků, ačkoliv dříve mohly být označeny jiným parcelním číslem. Tyto pozemky pak byly ze strany žalobce či jeho předchůdce pronajaty za účelem jejich zastavění stavbou motorestu Jamenský potok vpravo a provozu tohoto motorestu. Ve všech smlouvách bylo ujednáno, že stavby pořízené nájemcem zůstávají v jeho vlastnictví, zastavěný pozemek pak ve vlastnictví státu s právem hospodaření žalobce (či jeho předchůdce). V případě smlouvy č. , číslo, a č. , číslo, ujednáno, že stavební objekty parkovacích a příjezdových ploch měl nájemce povinnost bezplatně převést do vlastnictví státu s právem hospodaření žalobce/předchůdce žalobce. Nájem byl ve všech případech ujednán na dobu určitou do 31. 12. 2045, přičemž bylo ujednáno i právo smlouvu vypovědět či od ní odstoupit. Vždy bylo ujednáno také přednostní právo nájemce po skončení smlouvy na uzavření další nájemní smlouvy; pokud tohoto práva nevyužil, měl nájemce právo stavbu prodat nebo ji odstranit a pozemky uvést do původního stavu. Výše nájemného byla stanovena tak, že vždy bylo uvedeno období, za které se nájemné sjednává, s možností jeho změny v návaznosti na inflaci. Každá pozdější nájemní smlouva přitom nahrazovala smlouvu dřívější. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 9. 10. 2001 soud dále zjistil, že žalobce vypověděl nájemní smlouvu č. , číslo, z důvodu dlouhodobého neplacení nájmu společností , právnická osoba11. Ze stavebního povolení vydaného Obecním úřadem v , adresa, ze dne 12. 5. 1994, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že předchůdci žalované společnosti , název společnosti, byla na pozemku parc. č. , hodnota, povolena stavba motorestu , název, . Tato stavba byla povolena jako stavba dočasná do 31. 12. 2045. Z kolaudačního rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 31. 8. 1995 soud zjistil, že společnosti , Anonymizováno, . bylo povoleno užívání zmíněného motorestu , název, a mimo jiné i užívání parkoviště s vodorovným a svislým značením vč. návěští na dálnici D1.

12. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 9. 8. 2010, č. j. , Anonymizováno, , pak soud zjistil, že bylo vyhověno žádosti společnosti , právnická osoba, , zastoupené žalovanou a byly povoleny stavební úpravy motorestu na dálniční odpočívce , název, dálnice D1 vpravo.

13. Z návrhů nájemních smluv soud zjistil, že žalobce vyjednával se žalovanou o novém nájmu s účinností od 18. 11. 2017 na domu 8 let. Žalobce žádal nájemné ve výši 690 030 Kč ročně, které pokládal za cenu v místě a čase obvyklou). V jiném návrhu bylo obsaženo nájemné 387 492 Kč na podkladě znaleckého posudku č. , hodnota, .

14. Z výpovědí svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, žalobcových zaměstnanců soud zjistil, že v obdobných věcech, jako je předmětný spor, je po skončení doby nájmu obvyklé, že se s dosavadním nájemcem vyjednává uzavření nové nájemní smlouvy. Podstatou vyjednávání je pak výše nájemného a udržení provozu jednotlivých motorestů a dalších zařízení poskytujících služby motoristům. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že výši nájemného je žalobce povinen určovat podle interních metodických pokynů; mezi roky 2017 – 2018 došlo ke změně této metodiky, v důsledku které se nájemné má řídit znaleckými posudky. Tyto znalecké posudky pro žalobce zpracovává společnost Experts – znalci. V předmětné věci má podle metodiky nájemné přesahovat 700 000 Kč. Všichni svědci nezávisle na sobě uvedli, že žalobce je povinen sjednávat výši nájemného jako cenu v místě a čase obvyklou (nesmí ujednat nižší nájemné). Svědek , jméno FO, sdělil, že v posledních 10 letech je cílem, aby dálnice D1 měla podobu odpovídající evropským standardům. Žalované musel být požadavek řádného provozu motorestu znám, neboť vyplývá přímo ze smlouvy. Svědek dále sdělil, že v úseku, kde se nachází motorest, byla modernizována dálnice a práce skončily v letošním roce (svědek si nedokázal vybavit, zda byl splněn harmonogram otevření dálnice, jaký zde byl v roce 2017). Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud dále zjistil, že předmětný motorest je již řadu let uzavřen. Svědci dále nezávisle na sobě sdělili, že žalovaná při vyjednávání o nové nájemní smlouvě nedala záruku odpovídajícího provozu motorestu a návrhy smluv odmítala kvůli výši nájemného. Žalovaná pak byla upozorňována na možnost, že pokud nedojde k uzavření nové nájemní smlouvy, může dojít k odstranění motorestu. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud dále zjistil, že při odstranění motorestu by zřejmě proběhlo nové výběrové řízení na umístění veřejných toalet, příp. nového motorestu. Tento postup žalobce je podle svědka obvyklý.

15. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz dohodou o narovnání ze dne 11. 11. 2009. Touto listinou žalovaná hodlala prokázat účelovost podané žaloby. Tento důkaz nebyl proveden pro účinky koncentrace, i s přihlédnutím k tomu, že k problematice požadavku žalobce požadovat odstranění motorestu soud zjistil relevantní skutkové okolnosti z ostatních provedených důkazů.

16. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Soud nemá pochyb o tom, že mezi žalobcem a žalovanou existoval nájemní vztah, který žalovanou opravňoval k dočasnému užívání pozemku parc. č. st. 186 a části pozemku parc. č. , hodnota, . Součástí ujednání bylo i oprávnění žalované provozovat na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, motorest č. p. , Anonymizováno, , resp. oprávnění užívat pozemek pod tímto motorestem. Tento závěr se opírá zejména o znění nájemní smlouvy ze dne 18. 11. 2009, ale také o nesporná tvrzení účastníků. Soud má přitom za prokázané, že žalobce je skutečně oprávněn hospodařit s předmětnými pozemky, které jsou ve vlastnictví , název, a že žalovaná je skutečně vlastníkem motorestu a osobou oprávněnou k jeho provozu. Soud je také přesvědčen o tom, že nájemní smlouva mezi účastníky skončila dnem 18. 11. 2017, ale motorest žalované se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nachází i nadále (žalovaná tuto skutečnost nijak nepopírala).

17. Nájemní smlouva ze dne 18. 11. 2009 není právním titulem pro zřízení motorestu, neboť motorest byl vybudován již v roce 1995. Předmětem sporu však není posouzení právního titulu pro výstavbu motorestu, nýbrž existence oprávnění žalované užívat pozemek ve vlastnictví státu, na němž motorest stojí. Nájemní smlouva ze dne 18. 11. 2009 mezi účastníky byla naposled tím titulem, který k uvedenému žalovanou opravňoval. Nebylo pak sporu o tom, že mezi účastníky nedošlo k uzavření nové nájemní smlouvy, ani nenastal jiný právní důvod, na základě kterého by žalovaná mohla pozemek užívat.

18. Jednotlivé dříve uzavřené nájemní smlouvy tvoří jistou kontinuitu v užívání předmětných pozemků a motorestu různými nájemci, resp. předávání tohoto oprávnění na nové subjekty. V předchozích smlouvách bylo výslovně ujednáno, že může dojít k odstranění stavby po skončení nájmu. Jestliže obdobného ujednání ve smlouvě z 18. 11. 2009 chybí, nelze to vykládat jako nemožnost odstranění. Žalobce po skončení nájmu žalovanou upozorňoval na možnost odstranění motorestu, a to písemně i při vzájemných jednáních prostřednictvím svých zaměstnanců, což má soud za prokázané výpověďmi svědků. Po skončení nájemní smlouvy bylo mezi účastníky jednáno o uzavření nové smlouvy. Na žalovanou nebyl vyvíjen žádný nátlak, pouze byly standardně domlouvány podmínky nového nájmu. Ze stejného důvodu nelze považovat návrhy nových nájemních smluv za zlovolné, když výše nájmu byla určována jasně daným postupem. Soud nepovažuje návrhy nových nájemních smluv za nepřiměřené, v žádném případě za nátlakové pokud jde o odstranění stavby.

19. K uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky došlo ještě za účinnosti předchozí právní úpravy. Soud proto aplikoval ustanovení § 3074 odst. 1 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Nájemní smlouvu tedy soud posoudil s přihlédnutím k § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jako platně a účinně uzavřenou se všemi důsledky s tím spojenými. Poplatně k posuzované věci se tím myslí zejména problematika skončení nájmu, kdy podle § 676 odst. 1 obč. zák. nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. V řízení bylo prokázáno, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a nebylo ujednáno její samočinné prodlužování. Právo vlastníka motorestu (tedy žalované) mít stavbu na pozemku státu bylo tedy od počátku časově omezené. Naposled byl nájem pozemku žalovanou jako vlastnicí motorestu a státem sjednán smlouvou z 18. 11. 2009. Nájem však skončil dnem 18. 11. 2017 a od té doby je motorest neoprávněnou stavbou, neboť žalovaná neměla platný právní titul k tomu, aby motorest na pozemku žalobce mohla provozovat.

20. Právní režim vypořádání neoprávněných staveb, zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se řídí dosavadními předpisy, zejména ustanovením § 135c obč. zák. (jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu ČR, např. v rozsudku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015). V souladu s § 3055 odst. 1 o. z. se stavba motorestu nestane součástí pozemku, neboť vlastnické právo k motorestu i pozemku pod ním před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku svědčí rozdílným osobám. Podle § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (tj. vlastník stavby). Podle názoru soudu tomuto postupu nebrání ani fakt, že odpočívka, na které se motorest nachází, je sama součástí jiné věci (podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je odpočívka součástí dálnice). Podle § 12 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích je odpočívka stavebně a provozně vymezená plocha dálnice, silnice nebo místní komunikace určená k bezúplatnému stání silničního motorového vozidla na dobu potřebnou pro zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a k odpočinku uživatelů, popřípadě k jejich občerstvení a k doplnění pohonných hmot. Podle § 14 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona motoresty nejsou součástí dálnice. Na předmětný motorest je dle názoru soudu třeba hledět jako na stavbu na cizím pozemku. Soud je přesvědčen, že v soukromoprávním vztahu mezi žalobcem a žalovanou je motorest jednoduchou stavbou stojící na pozemku jiného vlastníka. Okolnost, že je motorest zahrnován veřejnoprávními normami do dálniční odpočívky, netvoří ze zastaveného pozemku stavbu svého druhu, kterážto stavba by byla dále zastavěna budovou motorestu.

21. Stavba motorestu byla zřízena na pozemku, s nímž má žalobce právo hospodařit a který byla žalovaná jako nájemce oprávněna dočasně užívat. Pokud je dán takový dočasný právní titul užívání cizího pozemku, v souladu s ustálenou judikaturou (zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1997/2000) vlastník stavby (resp. stavebník) ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. V případě, že stavebník umístí stavbu na základě nájemního práva k pozemku, které může být stranami vypovězeno, jde o zvláštní případ dočasného užívání pozemku; zanikne-li nájemní právo, zanikne též občanskoprávní oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. Tento závěr byl podpořen také usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1070/2016, dle kterého zanikne-li právo užívání pozemku, zanikne též občanskoprávní oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. Pokud někdo postaví stavbu na cizím pozemku, aniž měl zajištěno časově neomezené a jednostranně nevypověditelné právo mít na cizím pozemku stavbu, bere na sebe riziko, že po zániku tohoto práva bude muset stavbu odstranit. S ohledem na uvedené závěry je zřejmé, že žalovaná měla očekávat, že když skončí její nájem, zanikne právní důvod k užívání pozemku pod motorestem (na což byla i ze strany žalobce upozorňována) a vystavuje se nebezpečí, že motorest bude muset na vlastní náklady odstranit. Závěry Nejvyššího soudu reflektují právo vlastníka na ochranu svého vlastnického práva, které se v projednávané věci řídí v souladu s § 3028 odst. 2 o. z. ustanovením § 1042 o. z., dle kterého se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Ačkoliv žalobce není vlastníkem dotčeného pozemku, s přihlédnutím k ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je žalobce jako organizační složka státu příslušný k hospodaření s daným pozemkem oprávněn důsledně využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy. Z tohoto titulu má žalobce i právo domáhat se proti žalované ochrany vlastnického práva k dotčenému pozemku.

22. V případě, kdy dojde ke kolizi práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby jako v posuzovaném případě, kdy navíc vedle sebe stojí věcněprávní vztah a vztah obligačněprávní, je nutné dle Ústavního soudu hodnotit, zda jednání obligačněprávního charakteru nepředstavuje rozpor s dobrými mravy ve vztahu k očekávaným důsledkům pro věcneprávní vztah (rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 22/01). Uvedený závěr se na projednávanou věc nutně vztahuje tím způsobem, že je nutné posoudit, zda žalobce tím, že trval na podmínkách nové nájemní smlouvy, které žalovaná odmítla, neporušil dobré mravy závazkového vztahu a zda následkem takového počínání, jímž je odstranění stavby motorestu, bylo nepřípustně zasaženo do vlastnického práva žalované. K případné hrubé nemravnosti jednání žalobce je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (ve smyslu § 588 o. z.), i pokud by žalovaná žádnou námitku nevznesla. Žalovaná namítala, že žalobcovo jednání spočívající v požadavku na odstranění stavby je nemravné (podle § 8 o. z. se žalobce měl dopustit zjevného zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany). Žalovaná nemravnost jednání žalobce spatřovala v tom, že žalobce podmínil nový nájem nepřiměřeným nájemným. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobce, za něhož jednali zaměstnanci, sledoval jen legitimní zájem v podobě toho, aby stát za nájem zastavěného pozemku získával nájemné odpovídající tomu, jaký byl potenciál pozemku, tedy provozování motorestu na dálniční odpočívce. Požadované nájemné bylo určováno buď podle interní metodiky, nebo později podle znaleckého posudku. Žalobce jako organizační složka státu je navíc povinen dodržovat nastavená pravidla, např. dle § 27 odst. odst. 1 a 3 zákona o majetku České republiky při přenechání majetku státu do užívání jiné právnické či fyzické osobě nesmí být nájemné sjednáno v nižší částce, než která jako nejvyšší možné nájemné vyplývá z regulace cen, a není-li tato regulace uplatněna, sjedná se nejméně ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá.

23. Nájemní smlouva by se žalovanou před zahájením řízení pravděpodobně byla uzavřena bez dalších zvláštních podmínek. Jestliže byl v průběhu řízení specifikován i požadavek žalobce, aby motorest na pronajatém pozemku byl i reálně provozován, nešlo ani v takovém případě o nemravné jednání. Trvání na tom, aby byl motorest v provozu v dnešním standardu, by mohlo být požadavkem nepřiměřeným, pokud by byl veřejnosti nedostupný kvůli uzavření příjezdové komunikace. V konkrétním případě ale uzavření dálnice, byť trvalo řadu měsíců, je okolností okrajového významu, neboť žalovaná udržuje motorest zavřený mnoho let a není důvod uvažovat, že nebýt uzavírky dálnice, byl by motorest v ideálním stavu. Nátlak žalobce nelze spatřovat ani v tom, že nová smlouva měla být uzavřena na dobu určitou 8 let. Tento postup žalobci rovněž výslovně ukládá ustanovení § 27 odst. 2 zákona o majetku České republiky.

24. Pokud tedy soud dospěl k závěru, že motorest se na pozemku , číslo, nachází bez platného právního titulu, který by žalovanou opravňoval k užívání daného pozemku, je motorest stavbou neoprávněnou. Žalovaná tím nepřípustně zasahuje do vlastnického práva státu představovaného právem žalobce hospodařit s pozemkem. V souladu se závěry judikatury pak vlastnické právo žalované k motorestu nemůže požívat větší právní ochrany než právo vlastníka pozemku, žalobce tedy má právo na odstranění neoprávněné stavby. Soud neshledal postup žalobce v rozporu s dobrými mravy. Žalované bylo standardním způsobem nabízeno uzavření nové nájemní smlouvy k legalizaci užívání pozemku pod motorestem. Pokud žalovaná na tyto podmínky nepřistoupila, ztížila si své postavení vlastním zaviněním. Soud tedy nároku žalobce na odstranění stavby motorestu č. p. , Anonymizováno, umístěné na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl a uložil žalované povinnost stavbu odstranit. K tomu soud žalované uložil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu 30 dnů, neboť se jedná o složitější stavební kontrukci.

25. Pokud jde o druhý nárok žalobce, a sice o vyklizení pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, , soud nepovažuje tento nárok za opodstatněný. Odstranění stavby na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (jak je uloženo výrokem I.) povede k odstranění všech stavebních konstrukcí, a svou povinnost žalovaná splní jedině tím, že na pozemku nezbydou žádné její věci; není proto důvod ukládat povinnost vyklizení uvedeného pozemku. Ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, pak žalobce neměl ani přes výzvu soudu žádná konkrétní tvrzení, jaké věci žalované se na něm nacházejí. Žalobě v této části proto nemohlo být vyhověno. Tvrzení, že se zde nachází dřevěná terasa, bylo v podání žalobce uvedeno až po koncentraci řízení a nemohlo k němu být přihlédnuto. Z uvedených důvodů soud nárok žalobce na vyklizení obou pozemků výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

26. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud vedly následující úvahy. Žalobce měl ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. jen částečný úspěch, i když vzhledem k významu povinnosti uložené žalované lze úspěch žalobce pokládat za převažující. Pro rozhodnutí o nákladech řízení byla podstatná subjektivní povaha žalobce, který je stát reprezentovaný příspěvkovou organizací. Správa nemovitých věcí spojených s dopravou je imanentním úkolem žalobce, pro který je vybaven i odborným personálem. V řízení bylo základní otázkou, kdo je vlastníkem jednotlivých věcí a jaký byl právní důvod k umístění stavby. Ačkoliv žalobce svého právního zástupce angažoval platně, tyto nekomplikované informace mohl do řízení dodat žalobce sám, aniž by zvýšil své náklady o právní zastoupení. Ačkoliv se soud nedomnívá, že vždy je třeba, aby své vystupování ve sporech složky státu zajišťovaly vlastními prostředky, a náklady na spory tak nesly všichni občané státu, výše popsané okolnosti nynějšího případu jsou hodné zvláštního zřetele, pro které soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.