111 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro 166 551,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 166 551,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 166 551,94 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému zaplacení částky 166 551,94 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 23. 1. 2024 v 6:28 hodin při cestě do zaměstnání uklouzla a upadla na zledovatělém chodníku v , adresa, , v místě u mostu přes řeku , adresa, naproti restauraci Venuše, přičemž utrpěla zlomeninu dolní části předloktí u zápěstí pravé ruky, zhmoždění pánve a zlomeninu kostrče. Podle žalobkyně k jejímu úrazu došlo na chodníku ve vlastnictví žalovaného. Chodník nebyl řádně ošetřen v rámci zimní údržby, ačkoliv nešlo o úsek, na němž by se podle nařízení , adresa, pro malý dopravní význam schůdnost nezajišťovala. Žalobkyně tvrdila, že při chůzi postupovala obezřetně, šla běžným tempem, měla zimní obuv a nemohla předpokládat, že právě tento úsek chodníku nebude ošetřen proti náledí, když ostatní úseky její trasy ošetřeny byly a v danou dobu byla tma. Odpovědnost žalovaného dovozuje zejména z porušení povinnosti odstraňovat závady ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích, neboť podle jejího tvrzení šlo o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti chodníku, která byla příčinou jejího pádu a následné újmy. V řízení žalobkyně uplatnila nárok na náhradu sestávající z bolestného ve výši 101 417,94 Kč a z náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 59 619 Kč a 5 515 Kč; mimosoudní uplatnění nároku nebylo úspěšné, neboť pojistitel žalovaného odmítl pojistné plnění s tím, že se o závadu ve schůdnosti nejednalo.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítl, že nebyly splněny předpoklady jeho odpovědnosti za škodu podle zákona o pozemních komunikacích, neboť na místě pádu žalobkyně nešlo o nepředvídatelnou změny schůdnosti chodníku. Podle žalovaného samotná skutečnost, že chodník byl v zimním období následkem povětrnostních vlivů namrzlý či zledovatělý, nepostačuje k závěru o nepředvídatelné závadě ve schůdnosti ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, neboť chodec je povinen přizpůsobit pohyb stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace i povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Žalovaný zdůraznil, že zimní údržbou se závady vznikající povětrnostními vlivy podle pořadí důležitosti zejména zmírňují, nikoliv zcela odstraňují, a že není objektivně možné zajistit okamžité odstranění námrazy či zledovatění na všech chodnících ve městě. Tvrdil, že zimní údržba byla v rozhodné době prováděna řádně, v souladu s Městským operačním plánem zimní údržby místních komunikací na období od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024, přičemž předmětná pěší komunikace byla zařazena do IV. pořadí údržby v režimu A, tedy jako chodník se strojním ošetřením bez časové normy po ošetření místních komunikací III. pořadí. Uvedl, že dne 22. 1. 2024 došlo ke změně klimatických podmínek, bylo zataženo a pršelo, večer se vyskytoval drobný mrznoucí déšť a dne 23. 1. 2024 byla zimní údržba prováděna nepřetržitě již od 3:00 hodin za nasazení dostupné techniky a pracovníků. Žalovaný dále poukázal na to, že správu komunikací a zajištění zimní údržby smluvně vykonávala společnost , právnická osoba, .; z toho dovozoval, že ve vztahu k případné náhradě škody způsobené závadou ve schůdnosti by odpovídal správce, zatímco žalovaný by byl pouze ručitelem za splnění této povinnosti. Podle žalovaného mohla a měla žalobkyně vzhledem k zimnímu období a aktuálním povětrnostním podmínkám zhoršenou schůdnost předvídat a chůzi tomu přizpůsobit, a proto žalovaný odpovědnost za její úraz odmítl.

3. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 1. 2024 již před odchodem z domova očekávala, že cesta po chodníku bude klouzat, proto si vzala na cestu větší časovou rezervu a měla zimní obuv (fotografie na č. l. 12 a 13). Z, Anonymizováno, ulice Humpolecká přešla do ulice Na Dolech před mostem u restaurace Venuše přešla po přechodu silnici; ihned za přechodem na dlážděném povrchu uklouzla. Místo pádu žalobkyně vyplývá z výpovědi žalobkyně ve spojení s mapovým snímkem (ve spisu na č. l. 39) a záznamem o výjezdu záchranné služby (č. l. 7). Žalobkyni pěší část cesty běžně cesta trvá asi 12 minut, toho dne si vyhradila přibližně 20 minut. Z ulice Okrajová, kde není chodník, šla nejprve po silnici. Na dalších úsecích cesty se již dostala na chodníky; sníh se na nich nenacházel, avšak tam, kde se držela voda, byl povrch zledovatělý. Některé části chodníků proto musela obejít po silnici. V době její cesty nepršelo, neměla deštník a nebyla mokrá. Poblíž místa úrazu jí na přechodu pro chodce dával přednost automobil. Žalobkyně toho využila a začala přecházet vozovku. Nespěchala a byla opatrná, neboť měla na paměti, že bílý nátěr přechodu může klouzat. Po přejití silnice vystoupila na obrubník, kde začínal chodník. Bezprostředně poté, při prvním nášlapu na chodník za přechodem, jí uklouzla noha a upadla. Druhou nohu již nestihla přisunout. Dopadla na chodník, nikoli do vozovky, a neudeřila se o hranu obrubníku. Místo pádu tvoří nejprve užší pruh novější zámkové dlažby s výstupky, široký asi půl metru, za nímž následuje stará betonová dlažba. Již na zámkové dlažbě povrch klouzal, žalobkyně však skončila až na staré betonové dlažbě, kde zůstala sedět. V okolí neviděla žádný posypový materiál; povrch podle ní tvořila souvislá ledová plocha. Při přecházení přitom viděla pouze tmavý chodník a ledovku nečekala. Až poté, co na místě seděla, zjistila, že povrch je celý lesklý a zledovatělý. Podle svého názoru neměla žalobkyně možnost toto místo obejít. Po pádu žalobkyně pociťovala silnou bolest. Nejprve se domnívala, že si zlomila pánev, následně měla za to, že si zlomila ruku; přibližně před 17 lety měla zlomenou levou ruku, nyní šlo o ruku pravou. Žalobkyně si proto levou rukou sama sundala kabelku, vyndala mobilní telefon a zavolala záchrannou službu. Poté k ní přijel automobilem další muž ze Strojírenské ulice. Nabídl, že zavolá záchrannou službu, což již nebylo potřeba. Muž žalobkyni nezvedal, protože místo velmi klouzalo. Sanitka následně přijela z centra ulicí Na Dolech, odbočila do Strojírenské ulice a velkým okruhem najela po chodníku až k žalobkyni. Při nakládání žalobkyně do sanitky měli záchranáři podle její výpovědi obtíže udržet stabilitu, ačkoliv žalobkyně váží asi 60 kg; každý ze záchranářů se musel přidržovat dveří sanitky, aby ji dostali dovnitř. K osvětlení místa žalobkyně uvedla, že v době události byla tma. Přechod pro chodce byl z obou stran osvětlen lampami s kolmým ramenem, avšak místo za přechodem, kde upadla, již osvětlené nebylo. Strojírenská ulice je osvětlená, most osvětlený není a světla pokračují až za mostem. Žalobkyně dále uvedla, že její manžel šel téhož rána do práce na šestou hodinu a na stejném místě rovněž upadl. Přivodil si poranění kotníku a vazů, měl na šest týdnů nechodící sádru; náhradu škody neuplatňoval, protože u jeho pádu nebyli svědci a nebyla přivolána záchranná služba. Žalobkyně po této události nosí nesmeky, manžel ji často vozí autem a z ledovky má vážnou obavu.

4. Z výpovědi svědka , jméno FO, , manžela žalobkyně, soud zjistil, že svědek pracuje v areálu , Anonymizováno, v , adresa, a se žalobkyní mají stejnou cestu do práce. Do práce chodívají každý zvlášť, pokud žalobkyni svědek neveze autem. Ke zranění žalobkyně došlo dne 23. 1. 2024. Svědek se o něm dozvěděl přibližně v 8.30 hodin, kdy mu žalobkyně telefonovala a sdělila mu, že si zlomila ruku. Svědek jí na to odpověděl, že má rovněž problém, neboť si poranil nohu. Podrobnosti o místě a okolnostech jejího úrazu se dozvěděl až později v nemocnici. Žalobkyně mu tehdy sdělila, že přecházela silnici a uklouzla na zledovatělém chodníku za přechodem směrem k lávce. Svědek dále uvedl, že téhož dne vycházel z domova v Okrajové ulici obvyklým způsobem v 5.30 hodin a k jeho vlastnímu pádu došlo přibližně v 5.35 hodin. Tehdy byla ještě tma, bylo zataženo, ale nepršelo. Ani poté, co několik minut seděl na zemi, nebyl mokrý. Běžně mu cesta do práce trvá asi 15 minut, toho dne však šel téměř hodinu. Podle svědka byly chodníky toho rána namrzlé a nezasypané posypovým materiálem, proto šel téměř celou cestu po silnici, a to z Okrajové ulice a dále i po Humpolecké. Na chodník vstupoval pouze tehdy, když bylo třeba vyhnout se projíždějícím autům. Uvedl, že chodník nebyl posypaný a klouzal. K vlastnímu pádu svědek uvedl, že upadl na stejném místě jako žalobkyně, tedy na chodníku hned za přechodem, na samotném rohu v jeho levé části. Po přechodu silnice se chtěl dostat na trávník, avšak na chodníku mu uklouzla noha, a na trávník se proto již nedostal. Došlo k tomu i přesto, že měl dobré zimní boty. Upřesnil, že na trávník nesměřoval proto, že by ledovku přímo viděl, ale proto, že ji vzhledem ke stavu chodníků předpokládal. Chodníky byly podle něj dlouhodobě hůře schůdné a místo na dlažbě, kudy měl jít, se mu nezdálo bezpečné. V důsledku pádu si svědek přetrhl vazy v pravém kotníku. Uvedl, že má vysoký krevní tlak a po pádu se mu udělalo špatně. Na zemi zůstal asi tři minuty, než se zvedl. Snažil se zranění „rozchodit“, mimo jiné proto, že měli se žalobkyní v sobotu jet na muzikál. Poté, co se postavil, přesunul se na trávník, přes který došel k lávce. Lávku přešel, přičemž se musel držet zábradlí. Následně opět přešel na trávu a takto pokračoval dále ulicí Na Dolech. U budovy společnosti Sapeli již byla podle jeho výpovědi mokrá silnice, protože byla nasolená. Tímto způsobem se i se zraněným kotníkem dostal až do práce. Svědek rovněž uvedl, že se i se zraněním dokázal na zledovatělém chodníku zvednout a odejít.

5. Z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , členů zdravotnické záchranné služby, soud zjistil, že oba byli přítomni u zásahu po úrazu žalobkyně. První ze svědků byl na místě jako záchranář a vedoucí posádky, druhým členem posádky byl řidič. První svědek uvedl, že si na událost původně sám nevzpomínal, avšak po nahlédnutí do zdravotnické dokumentace se mu okolnosti zásahu vybavily. Druhý svědek si výjezd vybavoval částečně i bez nahlédnutí do dokumentace. Podle výpovědí obou svědků se výjezd uskutečnil ráno. První svědek uvedl, že se podle jeho vzpomínky již rozednívalo, současně však připustil, že si světelné podmínky nemusí přesně pamatovat. Druhý svědek uvedl, že bylo ještě celkem šero. První svědek dále doplnil, že již od půlnoci toho dne posádky vnímaly, že to venku klouže, a očekávaly zhoršenou situaci až kalamitu. Po příjezdu na místo svědci nalezli žalobkyni na zemi po úrazu, k němuž došlo podle jejich vědomosti tak, že uklouzla na chodníku. Oba svědci shodně potvrdili, že povrch v místě zásahu klouzal. První svědek uvedl, že po vystoupení ze sanitky začali ihned klouzat a že povrch byl pokryt tenkou vrstvou ledu. Chodníky podle něj byly zledovatělé celkově, avšak nepamatoval si rozsah zledovatělé plochy ani to, zda se v místě nacházela nějaká neklouzavá část. Nevzpomínal si ani na známky zimní údržby, jako je štěrk nebo sůl. Druhý svědek uvedl, že chodník opravdu klouzal a že když k žalobkyni poprvé přicházeli, musel se přidržovat kapoty sanitky, protože povrch byl neschůdný. Ani on si nepamatoval, zda byla plocha v některých částech ošetřena proti klouzání. K přesnému místu zásahu nebyli svědci schopni podat zcela shodné a přesné údaje. První svědek uvedl, že si při předložení fotografie nedokázal vybavit, že by se zásah uskutečňoval právě na zobrazeném místě; domníval se, že to bylo dále v ulici Na Dolech, až u Centrostavu, současně však připustil, že se mu událost může plést s jinou, neboť má přibližně 600 výjezdů ročně. Nebyl proto schopen na fotografii označit přesné místo, kde žalobkyně ležela. Druhý svědek popsal místo obecně jako chodník na silnici za kolejemi pod mostem u řeky, při cestě z centra , adresa, vlevo. Nevzpomínal si však, zda to bylo poblíž přechodu, jak daleko byla žalobkyně od silnice, ani na které straně řeky či mostu k ošetření došlo. Svědci dále uvedli, že žalobkyni na místě ošetřili a za pomoci nosítek ji přesunuli do sanitky. Oba popsali, že manipulace s nosítky byla kvůli kluzkému povrchu obtížná. První svědek uvedl, že když byla žalobkyně naložena na lehátku, ujížděly jim nohy; kolega tlačil lehátko do sanitky, ale nohy se mu vracely zpět, takže jej musel jistit. Druhý svědek uvedl, že běžně je schopen nosítka do sanitky zatlačit sám a poměrně snadno, avšak v tomto případě je museli tlačit oba, a přesto jim klouzaly nohy. Při nakládání se musel přidržovat dveří sanitky. Dále uvedl, že sanitkou zastavili nedaleko žalobkyně. Předpokládal, že k ní nejprve šli bez nosítek a poté s nosítky, nepamatoval si však přesně, kolikrát mezi sanitkou a žalobkyní prošli ani jak byl ošetřen zbytek chodníku. Oba svědci se shodli na tom, že v místě zásahu byl povrch výrazně kluzký a pohyb posádky i manipulace se žalobkyní byly tímto stavem podstatně ztíženy.

6. Z ambulantní zprávy , právnická osoba, (č. l. 8) soud zjistil, že žalobkyně dne 23. 1. 2024 utrpěla zlomeninu kosti loketní (ulna) a kosti vřetenní (raduis) pravé paže. Pojišťovnou Generali byla bolest vytrpěná žalobkyní hodnocena 234 body (č. l. 9). Ztráta žalobkyně na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byla pojišťovnou Kooperativa vyčíslena částkou 59 619 Kč a 5 515 Kč (č. l. 11) Pojišťovna Generali, kde je pro případ odpovědnosti pojištěn žalovaný, odmítla vyplatit žalobkyni pojistné plnění, neboť nebyla shledána odpovědnost žalovaného (č. l. 5).

7. Manžel žalobkyně podle lékařské zprávy (č. l. 47) po uklouznutí dne 23. 1. 2024 utrpěl podvrtnutí a natažení levého kotníku a přetržení předního vazu v kotníku.

8. Soud dále z listinných důkazů zjistil, že žalovaný měl pro období od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024 zpracovaný operační plán zimní údržby místních komunikací (č. l. 26). Tento plán upravoval službu dispečera zimní údržby a obsahoval postupy pro odklízení sněhu i pro ošetřování komunikací posypem, a to jak chemickými látkami, tak zdrsňovacími materiály. Současně stanovil pořadí důležitosti jednotlivých úseků a časové limity pro jejich ošetření. Úseky zařazené ve IV. pořadí měly být ošetřovány bez stanoveného časového limitu, a to až po ošetření úseků zařazených ve III. pořadí. Pěší komunikace v ulici Na Dolech byla podle přílohy operačního plánu zařazena až za III. pořadí, do režimu strojní údržby bez konkrétního časového limitu.

9. Z denních záznamů o zimní údržbě komunikací (č. l. 23, 30 a 40) soud zjistil, že dne 22. 1. 2024 byl ráno mráz přibližně -6 °C, v průběhu dne se oteplilo těsně pod bod mrazu a večer a v noci se přidal déšť. Dne 23. 1. 2024 se v době od půlnoci do 8.00 hodin pohybovala teplota okolo 4 °C a střídavě pršelo. Vozidla určená k posypu vozovek a chodníků vyjížděla dne 22. 1. 2024 v 18.00 hodin a následně dne 23. 1. 2024 ve 3.00 hodin a v 6.00 hodin. Ze záznamů rovněž vyplývá, že od 18.00 hodin, případně od 19.00 hodin, bylo v provozu 11 vozidel zimní údržby, od 22.00 hodin, případně od 23.00 hodin, 3 vozidla, od 3.00 hodin 12 vozidel a 27 pracovníků určených k ručním pracím a od 6.00 hodin 14 vozidel a 26 pracovníků na ruční práce.

10. Soud věc posoudil podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. a podpůrně též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

11. Podle § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou místní komunikace v zastavěném území schůdné tehdy, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

12. Podle § 26 odst. 7 téhož zákona je závadou ve schůdnosti taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou chodec nemůže předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

13. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

14. Zimní údržba je dále upravena vyhláškou č. 104/1997 Sb. Podle § 41 této vyhlášky (1) zimní údržbou se podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic. (2) Zimní údržba se provádí podle plánu zimní údržby. V obvyklé zimní situaci vlastník (správce) komunikace odstraní nebo alespoň zmírní závady ve sjízdnosti (schůdnosti) komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby (jehož vzor je uveden v příloze č. 6 vyhlášky).

15. Podle § 2900 občanského zákoníku vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

16. Právní úprava tedy nevychází z předpokladu, že by všechny komunikace měly být v zimním období v každém okamžiku zcela bezpečné a prosté sněhu či ledu. Účelem zimní údržby je zmírňování závad, a to postupně podle pořadí důležitosti komunikací, podle aktuálních povětrnostních podmínek a podle reálných možností vlastníka či správce komunikace.

17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že odpovědnost vlastníka komunikace podle zákona o pozemních komunikacích je sice objektivní, avšak není odpovědností absolutní. Vlastník komunikace neodpovídá za každý úraz chodce, k němuž dojde v zimním období na kluzkém chodníku. Podstatné je, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti se závadou ve schůdnosti. Pojem závady ve schůdnosti je však třeba chápat ve smyslu zákona, nikoliv dle obecného diskursu; jinými slovy, závada ve schůdnosti je v zákoně definována odlišně (úžeji), než jak ji lidé obecně rozumějí.

18. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 Nejvyšší soud dovodil, že pokud poškozený upadne na chodníku, který byl následkem povětrnostních vlivů kluzký, a těchto vlivů si byl vědom, nejde zpravidla o takovou změnu ve schůdnosti, kterou by chodec ani při obezřetné chůzi nemohl předpokládat. Samotná zimní kluzkost tedy bez dalšího neznamená existenci závady ve schůdnosti.

19. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 574/2020 Nejvyšší soud dále vysvětlil, že zákon o pozemních komunikacích upravuje objektivní odpovědnost za škody způsobené závadou ve sjízdnosti či schůdnosti, nikoli obecnou odpovědnost za každou újmu vzniklou na komunikaci. Nelze-li konkrétní stav komunikace označit za závadu ve schůdnosti, může být odpovědnost vlastníka posuzována pouze podle obecné úpravy občanského zákoníku, tedy jako odpovědnost za konkrétní porušení právní povinnosti.

20. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti spojuje s nutnou existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým „nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy“. Citované rozhodnutí připomíná, že „úpravou silničního zákona není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním“, přičemž „porušením zákona je v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 silničního zákona“, tedy zejména neplnění povinnosti provádět prohlídky, údržbu a opravy komunikace.

21. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 307/2023 Nejvyšší soud akcentoval, že předvídatelnost náledí se posuzuje podle celkového stavu komunikace, povětrnostních podmínek a toho, zda chodec mohl vznik náledí očekávat. Souvislá námraza vznikající plošně v důsledku aktuálních povětrnostních podmínek nemusí být závadou ve schůdnosti, pokud nejde o lokální, nenadálou a mimořádnou odchylku od celkového stavu komunikací.

22. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 vyplývá, že nárok chodce na náhradu újmy způsobené pádem na namrzlém chodníku nelze zamítnout pouze s odkazem na to, že stav chodníku byl pro chodce předvídatelný. Soud musí zkoumat jednak chování poškozeného, tedy zda se snažil úrazu předejít, přizpůsobil chůzi okolnostem a zvolil přiměřeně bezpečný postup, a jednak postup vlastníka komunikace, tedy zda vlastník plnil svou povinnost umožnit chodcům bezpečný pohyb.

23. Obdobně v nálezu sp. zn. II. ÚS 1991/20 Ústavní soud zdůraznil, že předvídatelnost sněhu či ledu na chodníku je relevantním, nikoli však jediným kritériem. Odpovědnost vlastníka či správce komunikace nelze vyloučit pouze tím, že chodec mohl namrzlý povrch předvídat. Obecné soudy jsou povinny posoudit všechny okolnosti, tedy jak míru obezřetnosti chodce, tak míru splnění povinností vlastníka či správce komunikace.

24. Z nálezu sp. zn. II. ÚS 2077/14 vyplývá zejména požadavek, aby skutková zjištění obecných soudů byla v logickém souladu s právními závěry. V řízeních týkajících se úrazů na místních komunikacích musí soud pečlivě hodnotit, jaký byl skutečný stav komunikace, zda a jak probíhala zimní údržba, zda byl plán údržby odpovídající a zda vlastník komunikace prokázal, že v mezích svých možností závadu odstranil, zmírnil nebo na ni upozornil.

25. Hodnocením zjištěného stavu z hlediska právních pravidel dospěl soud k závěru, že žalovaný neodpovídá za újmu, která vznikla žalobkyni.

26. Z uvedené judikatury soud dovodil, že nelze vystačit s prostým závěrem, že žalobkyně mohla náledí předvídat. Soud proto hodnotil nejen stav chodníku a vědomost žalobkyně o zhoršených podmínkách, ale také to, zda žalovaný měl nastavený odpovídající systém zimní údržby a zda podle něj v rozhodné době postupoval.

27. Soud má za prokázané, že žalobkyně dne 23. 1. 2024 upadla na chodníku za přechodem v ulici Na Dolech a utrpěla újmu na zdraví. Z výpovědi žalobkyně, jejího manžela i zasahujících záchranářů vyplynulo, že povrch v místě pádu byl kluzký kvůli vrstvě zmrzlé vody. Záchranáři popsali, že jim po vystoupení ze sanitky ujížděly nohy, při manipulaci s nosítky se museli jistit a přidržovat a pohyb po místě byl obtížný. Soud proto nemá pochybnost o tom, že stav chodníku byl v době pádu nepříznivý.

28. Samotná skutečnost, že chodník byl kluzký, však nepostačuje k závěru o odpovědnosti žalovaného. Rozhodné je, zda šlo o závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, případně zda žalovaný porušil konkrétní právní povinnost při výkonu zimní údržby.

29. Žalobkyně sama uvedla, že si s ohledem na počasí ponechala větší časovou rezervu, neboť předpokládala, že povrch komunikací bude klouzat. Po cestě některé úseky chodníků obcházela po silnici, protože se po nich nedalo bezpečně jít. Uvedla rovněž, že tam, kde se držela voda, byl povrch zledovatělý. Již před příchodem k místu pádu tedy žalobkyně vnímala, že se v lokalitě nacházejí kluzká a zledovatělá místa. Obdobným způsobem popsal stav komunikací i manžel žalobkyně jako svědek, který hodinu před žalobkyní absolvovat stejnou trasu. Tomu odpovídají i listinné důkazy o počasí. Předcházejícího dne 22. 1. 2024 byl ráno mráz kolem -6 °C, následně se oteplilo těsně pod bod mrazu a večer a v noci se přidal déšť. Dne 23. 1. 2024 se teplota od půlnoci do 8.00 hodin pohybovala kolem 4 °C a střídavě pršelo. Šlo tedy o typickou zimní situaci, při níž lze vznik kluzkých a zledovatělých povrchů očekávat, zejména na místech, kde se drží voda. V řízení tedy byl prokázán opak oproti žalobnímu tvrzení, že „žalobkyně nepředpokládala, že daný úsek nebude ošetřen proti náledí, neboť ostatní chodníky, po kterých šla, ošetřeny byly“.

30. Soud proto uzavřel, že zledovatělý povrch v místě pádu nepředstavoval izolovanou, nenadálou a zcela nepředvídatelnou odchylku od celkového stavu komunikací. Šlo o důsledek celkové povětrnostní situace, kterou žalobkyně sama vnímala a jíž se snažila přizpůsobit. Tím však soud nevyloučil odpovědnost žalovaného pouze z důvodu předvídatelnosti náledí. V souladu s judikaturou Ústavního soudu soud dále hodnotil, zda žalovaný splnil své povinnosti při organizaci a provádění zimní údržby.

31. V tomto směru bylo prokázáno, že žalovaný měl pro období od 1. 11. 2023 do 31. 3. 2024 zpracovaný operační plán zimní údržby místních komunikací. Tento plán obsahoval službu dispečera, mechanismy pro odklízení sněhu a posyp chemickými látkami i zdrsňovacími materiály, stanovil pořadí důležitosti komunikací a časové limity pro jejich ošetření. Pěší komunikace v ulici Na Dolech byla podle přílohy plánu zařazena až za III. pořadí, tedy do režimu strojní údržby bez konkrétního časového limitu po ošetření úseků vyššího pořadí. Soud neshledal, že by takto nastavený plán byl nepřiměřený nebo zjevně nedostatečný. Plán odpovídal právní úpravě, která připouští postupnou údržbu komunikací podle pořadí důležitosti. Nelze dovodit, že by žalovaný byl povinen stanovit všem chodníkům a pěším komunikacím shodnou prioritu nebo zajistit jejich současné ošetření bez ohledu na dopravní význam, rozsah městské sítě a aktuální povětrnostní situaci.

32. Z denních záznamů o zimní údržbě dále vyplynulo, že žalovaný na nastalou situaci reagoval. Vozidla pro posyp vozovek a chodníků vyjížděla dne 22. 1. 2024 v 18.00 hodin a dne 23. 1. 2024 ve 3.00 hodin a v 6.00 hodin. Od večera bylo v provozu 11 vozidel, následně 3 vozidla, od 3.00 hodin 12 vozidel a 27 pracovníků na ruční práce a od 6.00 hodin 14 vozidel a 26 pracovníků na ruční práce. Byla tedy nasazena dostupná technika i pracovníci v rozsahu odpovídajícím operačnímu plánu zimní údržby. Právě tato skutečnost je pro právní posouzení rozhodující. Objektivní odpovědnost vlastníka komunikace neznamená, že žalovaný odpovídá za každou kluzkou plochu nebo za každý úraz, k němuž na chodníku v zimě dojde. Účelem této odpovědnosti je, aby vlastník komunikace měl vytvořený odpovídající systém zimní údržby, tedy adekvátní plán, dostatečnou techniku, pracovníky a organizační postupy, a aby tyto prostředky při vzniku zimní situace reálně použil. Účelem právní úpravy naopak není uložit vlastníkovi povinnost mít v každém okamžiku dokonale ošetřené všechny úseky komunikací na území města.

33. Soud proto nepovažoval za rozhodující, že nebylo prokázáno konkrétní ošetření právě místa pádu před příchodem žalobkyně. Žalovaný v době úrazu žalobkyně podle svého vyjádření ještě neměl vozidla vybavena zařízením pro určování a záznam polohy. Za prokázanou lze naopak pokládat skutečnost, že chodník v místě pádu žalobkyně ošetřen nebyl. V situaci plošné zimní kluzkosti je však podstatné, zda žalovaný postupoval podle adekvátního plánu, nasadil dostupné síly a prostředky a zda nebyla zjištěna konkrétní organizační či provozní nedbalost. Pochybení žalovaného v tomto shledáno nebylo.

34. Soud rovněž hodnotil chování žalobkyně. Žalobkyně vyšla s časovou rezervou, nespěchala, byla si vědoma možného nebezpečí a přecházela opatrně. Nelze jí proto vytýkat zjevnou neopatrnost. Na druhé straně její výpověď potvrzuje, že kluzkost komunikací vnímala již během cesty a že šlo o širší povětrnostní jev, nikoli o zcela výjimečný stav pouze v místě pádu. Tato okolnost je významná pro posouzení povahy závady i pro celkové vyvážení odpovědnosti stran.

35. Soud tedy v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 a II. ÚS 1991/20 posoudil jednání obou stran vztahu: chování žalobkyně i postup žalovaného. Neuzavřel, že žaloba má být zamítnuta pouze proto, že žalobkyně mohla náledí předvídat. Zamítavý závěr stojí na tom, že žalovaný měl adekvátní operační plán zimní údržby, v rozhodné době podle něj postupoval, nasadil dostupnou techniku i pracovníky a nebylo prokázáno konkrétní porušení jeho právní povinnosti.

36. Za těchto okolností soud neshledal naplnění předpokladů odpovědnosti žalovaného podle zákona o pozemních komunikacích.

37. Současně nebyly splněny ani podmínky obecné odpovědnosti žalovaného podle § 2900 občanského zákoníku, neboť nebylo shledáno konkrétní protiprávní jednání žalovaného, které by bylo v příčinné souvislosti s újmou žalobkyně. I v tomto ohledu je třeba zopakovat, že žalovaný měl adekvátní operační plán zimní údržby, komunikace byly zařazeny do přiměřeného pořadí údržby, byla zajištěna dispečerská služba a podle denních záznamů byla v rozhodné době nasazena dostupná technika i pracovníci v rozsahu odpovídajícím plánu. Ani konkrétní porušení povinnosti správy komunikace (jak připomíná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020) tedy nebylo prokázáno a nelze z nej dovozovat odpovědnost žalovaného.

38. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Náhrada v zásadě náleží žalovanému, který měl v řízení plný úspěch. Jelikož se žalovaný náhrady vzdal, bylo rozhodnuto o tom, že si účastníci vzájemně náklady řízení nehradí.