111 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 20 755 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 755 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 649 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 4 256 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 256 Kč od datum do zaplacení, se zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 038 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 755 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Dle žalující strany tento nárok vznikl ze smlouvy o dílo číslo uzavřené dne datum, jejímž předmětem byla rekonstrukce vodovodní přípojky k domu žalované na adrese ulice a číslo v obec. Žalobkyně provedla dohodnuté činnosti a vystavila žalované fakturu číslo znějící na částku 20 755 Kč se splatností datum. Na tuto fakturu žalovaná nic neuhradila, ani k předžalobní výzvě ze dne datum.

3. Platebním rozkazem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 111 C 19/2022-13, soud uložil žalované, aby vymáhanou částku zaplatila nebo podala odpor. Současně byla žalovaná v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzvána, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.

4. Dne datum žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, v němž neuvedla žádná skutková tvrzení, jimiž rozporuje nárok žalobkyně. Pouze přiložila listinné důkazy, z nichž nelze domýšlet obranu žalované. Žádným dalším podáním se žalovaná k věci samé nevyjádřila.

5. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 4 256 Kč, kterou žalovaná po podání žaloby dne datum zaplatila. Žalobkyně nadále požadovala přiznání částky 16 499 Kč spolu s úrokem z prodlení, přičemž v tomto rozsahu žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro uznání.

6. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

7. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se a to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu (ve věci se vlastně vůbec nevyjádřila, přestože o následcích byla řádně vyrozuměna), má se ze zákona za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Rozhodnutí rozsudkem pro uznání v této věci je přípustné, neboť se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

9. V posuzované věci se jedná o spor ze smlouvy, tj. dvoustranného závazkového vztahu. Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.

10. S ohledem na shora uvedené se má s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto soud o věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání přitom soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání. Výrokem I. tohoto rozsudku soud tedy přiznal žalobkyni částku 16 499 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu uhrazené částky 4 256 Kč soud výrokem II. tohoto rozsudku s přihlédnutím k § 96 odst. 1 a 2 o. s.ř. rozhodl o zastavení řízení (včetně odpovídajícího příslušenství).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl postupem podle § 142 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o částečné zastavení řízení, toto zapříčinila žalovaná tím, že po podání žaloby, která byla podána důvodně, uhradila část uplatňovaného nároku. Na žalobkyni se tedy hledí, jako by v řízení byla úspěšná v celém rozsahu, a má tak vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala pouze náhradu za zaplacený soudní poplatek, soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 038 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Proti rozsudku pro uznání ve výroku I. (vyjma lhůty k plnění) je odvolání přípustné jen pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.