111 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 36 793 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 950 Kč do [datum] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 950 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 7 841 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 717,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 790,70 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 841 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 501,92 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 36 793 Kč s příslušenstvím, přičemž tento nárok je tvořen dlužnou jistinou úvěru s přirostlými úroky ve výši 26 791 Kč a smluvní pokutou ve výši 10 002 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne [datum] vyplacen na její bankovní účet úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 138,21 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 863 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2018. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila pouze první splátku ve výši 1 863 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč při prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce 30 dnů), a dále v souladu s bodem 6.2 smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč při prodlení s úhradou splátky [číslo] o délce 15 dnů). S účinností ke dni [datum] došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum] o délce 65 dnů k zesplatnění celé částky dosud nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 26 637,51 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však dluh neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jistiny úvěru je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od [datum] do [datum] (tj. k datu vyhotovení žaloby) ve výši 10 002 Kč. Ve smlouvě bylo také sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru v době od [datum] do [datum] žalovaná uhradila několik dílčích částek v celkové výši 1 187 Kč. Nic dalšího neuhradila ani k předžalobní upomínce. Žalobkyně tak požaduje na jistině úvěru částku 25 393,21 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 21 787,28 Kč od [datum] do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 90,01 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 67 068 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně vždy z příslušné dlužné jistiny se zohledněním dílčích plateb žalované průběžně od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Vycházela především z údajů uvedených žalovanou ověřených z příslušných dokladů, prohlášení žalované o pravdivosti uváděných údajů a z úvěrové historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně takto zjistila a ověřila měsíční příjem žalované i její výdaje. Ke zjišťovaným výdajům žalobkyně doplnila, že u osobních výdajů vycházela z částky životního minima upravené příslušným zákonem, neboť žalovaná neuvedla výdaje vyšší, a ve vztahu k nákladům bydlení a nákladům odpovídajícím výživnému pro jedno dítě žijící se žalovanou ve společné domácnosti žalobkyně vycházela z poctivosti jednání žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření řádně doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud při splnění zákonných podmínek věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud nevydal rozsudek pro zmeškání, když pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky, neboť žalovaná nebyla na možnost vydání kontumačního rozsudku upozorněna.

4. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byla doložena kopií jejího občanského průkazu.

5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] z oznámení o schválení úvěru (včetně kopie dodejky), bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] podepsala návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem ze dne [datum], jenž byl doručen žalované dne [datum]. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, na jakých parametrech se strany dohodly. Součástí tohoto dopisu je i splátkový kalendář. Ujednání mezi stranami bylo shrnuto také v předsmluvním formuláři se standardními informace o spotřebitelském úvěru doloženém soudu, jehož podpisem dne [datum] žalovaná stvrdila, že se s informace seznámila. Dne [datum] žalovaná podepsala také prohlášení o tom, že smlouvu o úvěru uzavírá s poctivým úmyslem a uvádí pravdivé údaje. Ze smlouvy vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 55 890 Kč v 30 měsíčních splátkách po 1 863 Kč splatných vždy do každého 18. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Součástí měsíční splátky pak byla jistina úvěru a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný v efektivní úrokové sazbě 138,21 % ročně jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Dle ujednání mezi stranami měly být peněžní prostředky vyplaceny na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z článku 6. smlouvy bylo zjištěno, že mezi stranami byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované. V bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po zesplatnění úvěru.

6. Doklad o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému [právnická osoba]) osvědčuje, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet] provedena platba ve výši 22 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy [číslo].

7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne [datum], potvrzeními o provedených platbách dávek vyplácených Úřadem práce [obec] a Českou správou sociálního zabezpečení, oznámením Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Jihlavě o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalované, výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisem záznamů z registru [příjmení] žalobkyně prokazovala, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala schopnost žalované uvažovanou výši úvěru splácet. Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč, který by splácela v 30 měsíčních splátkách po 1 863 Kč. Dle výpisu z registru [příjmení] neměla žalovaná evidovány žádné dluhy. Podle výpisu z NRKI byla žalovaná hodnocena skórem 347, což má představovat, že uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou znamená střední riziko a schopnost splácení úvěru bývá v takovém případě limitována výší vyplacené částky. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] (resp. pořízené kopie webové stránky [právnická osoba] [příjmení], u níž má žalovaná účet, příp. další produkty) je zřejmé, že v době žádosti o úvěru žalovaná neměla žádný zůstatek na účtu. Oznámení úřadu práce osvědčuje, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek, který se s účinností od [datum] zvýšil z částky 5 676 Kč na 11 500 Kč měsíčně. Potvrzení o provedení platby dokládají, že za srpen 2017 byla žalované od [obec] správy sociálního zabezpečení vyplacena peněžitá pomoc v mateřství ve výši 22 568 Kč a v říjnu 2017 jí byl úřadem práce vyplacen rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč. Z formuláře Hodnocení klienta se pak podává, že žalovaná jako svůj příjem uvedla rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. Ke svým výdajům žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši 2 600 Kč a výdaje spojené s výživou jednoho dítěte žijícího s žalovanou ve společné domácnosti ve výši 2 000 Kč. Mezi výdaji byla dále uvažována částka 3 410 Kč jako životní minimum a částka 1 000 Kč jako finanční rezerva (žalovaná neměla žádné splátky jiných úvěrů). V části„ doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uvedeno, že žalovaná byla svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a žila sama s jedním dítětem v nájmu. Porovnáním příjmů a výdajů byly zjištěny použitelné zdroje žalované ve výši 2 490 Kč měsíčně.

8. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 3 050 Kč, přičemž řádně uhradila pouze první splátku ve výši 1 863 Kč dne [datum] a po zesplatnění úvěru dne [datum] uhradila celkem 1 187 Kč.

9. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru [číslo] upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru [číslo] přičemž žalovaná byla opětovně upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o zesplatnění úvěru v celkové částce 28 035 Kč (tvořené dlužnou jistinou ve výši 21 787,28 Kč, úroky ve výši 4 850,23 Kč, smluvní pokutou ve výši 998 Kč a náhradou nákladů ve výši 400 Kč) a vyzvala ji k okamžité úhradě, nejpozději do 10 dnů od odeslání dopisu. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu naposledy před podáním žaloby, když dluh činil 26 791 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 10 002 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena do 15 dnů od odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne [datum] bylo doloženo podacím archem.

10. Soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí věci z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], který konstatuje rozdíly mezi efektivní a nominální úrokovou mírou.

11. Po zhodnocení provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely na základě návrhu ze dne [datum] akceptovaného dopisem ze dne [datum] úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 138,21 % ročně splatit v 30 měsíčních splátkách po 1 863 Kč splatných vždy do každého 18. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 55 890 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Dohodnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč žalobkyně skutečně převedla na bankovní účet žalované, a to ke dni [datum]. První splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná zaplatila celkem 3 050 Kč, z toho 1 863 Kč před zesplatněním (do dne [datum]) a částku 1 187 Kč po zesplatnění úvěru. Žalobkyně poté opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 26 791 Kč, kterou tvořila mimo jiné původní dlužná jistina úvěru ve výši 21 787,28 Kč a úroky ve výši 4 850,23 Kč.

12. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovanou, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, bydlela sama se svým dítětem v nájmu a její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Příjem žalované byl z rodičovského příspěvku ve výši 11 500 Kč měsíčně a měsíční výdaje představovaly 8 010 Kč (tvořené životním minimem ve výši 3 410 Kč uvažovaným jako osobní výdaje, dále výdaji na jedno dítě ve výši 2 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 600 Kč; dále byla uvažována rezerva ve výši 1 000 Kč). Příjem žalované žalobkyně ověřovala oproti předloženým potvrzením o provedení platby a rozhodnutím úřadu práce o výši rodičovského příspěvku. Dále žalobkyně vycházela z interních registrů, dle kterých žalovaná neměla žádné dluhy. V ostatním žalobkyně vycházela z poctivého jednání žalované a pravdivosti žalovanou uváděných údajů. Žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako úvěruschopnou.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

17. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalované a část z vlastních zdrojů. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalované na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost tvrdit další údaje (zejména měsíční výdaje). Podle názoru soudu žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale žalobkyně zásadně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně řádně ověřila pouze příjem žalované. V moci žalobkyně bylo požadovat od žalované také doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením (se zohledněním skutečnosti, že žalovaná žila v nájmu). Žalovaná disponovala bankovním účtem, na němž ale nebyl žádný zůstatek. Tato indicie společně s interním vyhodnocením kontraktu s žalovanou jako rizikovým, měla bez dalšího ukázat na to, že žalovaná není schopna rozumně nakládat s financemi a další úvěr jí neměl být poskytnut. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (viz ustálená judikatura). Žalobkyně postupovala v rozporu s odbornou péčí, když se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích výdajů a účelově přehlížela nedostatečnou finanční stránku žalované.

18. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.

19. Povinností žalované je tedy dle zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu úvěru, která odpovídá bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a že žalovaná uhradila 3 050 Kč. Žalovaná touto úhradou splnila ve smyslu § 1908 o. z. svoji povinnost jen částečně. Stále dluží žalobkyni částku 18 980 Kč. Žalovaná přitom nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala, že by svůj dluh již zaplatila. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni zbývající jistinu ve výši 18 950 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně z této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost spotřebiteli vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S přihlédnutím k § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato lhůta žalované v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran stanovena na 6 měsíců. Žalované tedy byla uložena povinnost uhradit zbývající jistinu úvěru do [datum], přičemž úrok z prodlení pak běží od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby žalobkyni přiznanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

20. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 841 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně odpovídajícího příslušenství.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalované představovaný částkou 7 841 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovaný částkou 18 950 Kč, znamená úspěch 29 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně ve výši 71 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 42 % jí vzniklých nákladů řízení.

22. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva Tato náhrada by sestávala z odměny právního zástupce za provedené úkony právní služby, kdy by žalobkyni náležela odměna za 4 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast na jednání soudu dne [datum]. Žalobkyně dále požadovala odměnu za právní úkon vyjádření ve věci samé k otázce ověření úvěruschopnosti žalované. Tvrzení relevantních skutečností a jejich prokázání v tomto směru je jedním z předpokladů, aby žalobkyně mohla být se svým nárokem úspěšná. Bylo tedy povinností žalobkyně, aby žaloba byla podána již včetně skutečností tvrzených v dodatečném vyjádření. Za tento úkon nelze žalobkyni náhradu přiznat. Soud by tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 500 Kč v celkové výši 1 500 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a odměny za jeden úkon právní služby (účast při jednání) ve výši 2 580 Kč podle § 7 bod 5 AT a dále třikrát režijní paušál po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a jednou režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT (v souvislosti s účastí zástupce žalobkyně při jednání).

23. Dále by žalobkyni v případě plného úspěchu ve věci náležela v souladu s § 14 odst. 3 AT náhrada za promeškaný čas jejího zástupce za 1 hodinu strávenou na cestě k jednání, kdy náhrada za každou i jen započatou půlhodinu činí 100 Kč, a náhrada za 1 započatou půlhodinu při jednání soudu ve výši 100 Kč, tedy náhrada za promeškaný čas v celkové výši 300 Kč. V souladu s § 13 odst. 4 AT pak i cestovné za cestu jejího zástupce k jednání soudu dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 54 km, k čemuž byl užit osobní automobil Peugeot 5008, [registrační značka]. Při průměrné spotřebě automobilu 4,2 l [číslo] km, ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 5,60 Kč/km by cestovné činilo celkem 390,17 Kč.

24. Z uvedených částek by žalobkyni náležela ve spojení s § 137 odst. 3 o. s. ř. také náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 1 127,74 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 840 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 8 337,91 Kč.

25. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (42 %) ve výši 3 501,92 Kč.