111 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 102 198,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 57 998,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 92 902 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,08 % ročně z částky 77 507,14 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025 ve výši 3 698,17 Kč, a dále s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 77 507,14 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 311 155 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 102 198,70 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 16. 10. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému dne 16. 10. 2024 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 79 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 78,08 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 156 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2024. Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. S účinností ke dni 22. 6. 2025 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 88 543,61 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu za splátku č. 5, 6, 7 tedy 3 x 499 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů vymáhání ve výši 3 x 200 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 88 543,61 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 78,08 % ročně z částky 77 507,14 Kč od 24. 6. 2025. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný uhradil celkem 34 800 Kč před podáním žaloby, poté neuhradil nic dalšího ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný svoji neúčast omluvil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Z listiny označené jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 16. 10. 2024, z dodatku č. , hodnota, , z přílohy č. , hodnota, , z přihlášky do pojištění a z oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 10. 2024, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 79 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 6 156 Kč (včetně částky 754 Kč za pojištění), splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 259 296 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 78,07 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů a přihláška do pojištění. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho průkazu o povolení pobytu.

4. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 34 449 Kč ze zaměstnání, dále uvedl výdaje ve výši 4 860 Kč (jako životní minimum), 6 980 Kč jako výdaje na dvě děti, 10 325 Kč na bydlení. Volné zdroje tak činily 11 284 Kč. Dále uvedl, že žije v pronájmu a že má základní vzdělání. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že žalovaný měl 1 žádost o úvěr a žádný dluh po splatnosti. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný měl jeden záznam. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne 16. 10. 2024 odeslána částka 79 000 Kč na účet č. , Anonymizováno, . Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, a výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný obdržel mzdu: dne 10. 9. 2024 částku 40 532 Kč, dne 10. 10. 2024 částku 29 036 Kč5. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 3. 2025 a 17. 4. 2025. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 4. 2025 a 17. 5. 2025. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 4. 2025, 17. 5. 2025 a 17. 6. 2025. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Žalovaný vyčerpal částku 79 000 Kč a uhradil částku 34 800 Kč. Z dopisu ze dne 22. 6. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k jeho úhradě. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 92 902 Kč nejpozději do 15 dnů od data odeslání oznámení.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 16. 10. 2024 akceptovaného dopisem ze dne 17. 10. 2024 smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 79 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem ve výši 78,07 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 6 156 Kč (včetně poplatku za pojištění), splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 259 296 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 79 000 Kč. Žalovaný uhradil 34 800 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného zejména výpisem příjmů z jeho účtu. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.

7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, jak se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že žalobkyně vyšla z příjmů a výdajů žalovaného, když příjmy žalovaného uvedla ve výši 34 449 Kč a výdaje celé domácnosti uvedla ve výši 22 165 Kč; žalobkyně ověřila pouze příjmy, a to výpisem příjmů z účtu. Výdaje nebyly ověřeny žádným způsobem. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.

12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 79 000 Kč. Žalovaný uhradil 34 800 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu poníženou o uhrazenou částku.

14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 44 200 Kč (tj. část jistiny). Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, tedy že žalovaný má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný tak dosud není v prodlení s vrácením jistiny a žalobkyni tak nenáleží úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečnou.

15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: částky 57 998,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 92 902 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,08 % ročně z částky 77 507,14 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025 ve výši 3 698,17 Kč, a dále s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 77 507,14 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 311 155 Kč.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 102 198,70 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 44 200 Kč, tj. ze 43 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 57 998,70 Kč, tj. z 57 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 14 %. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.