111 C 26/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 305 728 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně - z částky 2 418 Kč od [datum] do [datum] -) z částky 8 485 Kč od [datum] do [datum] -) z částky 14 552 Kč od [datum] do [datum] -) z částky 20 619 Kč od [datum] do [datum] -) z částky 305 728 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 82 186,84 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 305 728 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 28 000 Kč. Jako právní důvod vzniku nároku žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 280 000 Kč. Úvěr byl sjednán za účelem splacení hypotečního úvěru na bydlení poskytnutého žalovanému [příjmení] stavební spořitelnou, jenž byl pro neplnění povinností žalovaného exekučně vymáhán soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ, pod sp. zn. 081 EX [číslo] (dále též„ soudní exekutor“) a částečně také k přímému investování do bytových potřeb žalovaného. V souvislosti s tím byla také část předmětného úvěru ve výši 256 730 Kč vyplacena v den podpisu smlouvy přímo exekutorovi k refinancování původního závazku žalovaného na bydlení, a částka ve výši 23 270 Kč pak měla být vyplacena na žádost žalovaného přímo za účelem financování dalších složek bydlení. Z uvedených důvodů byla žalobkyně přesvědčena, že úvěr nepodléhal pravidlům zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s každoročním úrokem sjednaným ve výši 16 % z počáteční jistiny a poplatkem za uzavření úvěru ve výši 17 000 Kč (jenž byl splatný při podpisu smlouvy). Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 745 000 Kč, z toho částku 728 000 Kč ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 067 Kč (s poslední splátkou ve výši 6 027 Kč) splatných vždy 20. dne v kalendářním měsíci počínaje červnem 2014. Ke sjednanému úroku žalobkyně uvedla, že byl sjednán v souladu se zákonem a pravidly ustálené judikatury. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil kromě poplatku ve výši 17 000 Kč jen 422 272 Kč (poslední platbu provedl [datum] ve výši 194 935 Kč). Poslední platbou si žalovaný dle žalobkyně předplatil splátky až do 69. splátky a částečně i 70. splátku splatnou dne [datum] ve výši 3 649 Kč. Poté žalovaný neuhradil ničeho. Ode dne [datum] se tak dostal do prodlení s částečnou úhradou 70. splátky ve zbývající výši 2 418 Kč a s úhradou splátky za duben a květen 2020. Žalobkyně proto ke dni [datum] zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný poté nic neuhradil, dle žalobkyně jí tedy vzniklo právo kromě úhrady dlužného úvěru také na úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 28 000 Kč jako 10 % z jistiny úvěru.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Žalovaný nepopírá, že s žalobkyní dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, ale dle jeho vyjádření se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi běžným občanem jako spotřebitelem a věřitelem poskytujícím úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Poskytnutá částka navíc byla vyplacena přímo soudnímu exekutorovi na úhradu exekuce vedené proti žalovanému, nikoli v souvislosti s bydlením. Žalovaný považuje smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť dle něj byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (žalobkyně se tedy měla dopustit lichvy). Žalovaný uzavřel smlouvu pouze pod tlakem probíhající exekuce, navíc byla záměrně uzavřena jako smlouva o běžném úvěru, ačkoliv žalovanému měla být poskytnuta ochrana podle zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednaný úrok pak žalovaný považuje za nemravný, neboť nezohledňuje již splacený dluh, ani možné riziko žalobkyně (neboť její pohledávka byla zajištěna zástavním právem a žádné riziko v podobě nesplácení úvěru jí nehrozilo). Za nemravnou považuje i výši úroku. Žalovaný pak uvedl, že jako spotřebitel využil svého práva a platbou ze dne [datum] ve výši 194 935 Kč předčasně doplatil zbývající jistinu úvěru, dohodnutý úrok (ve výši cca 105 000 Kč) i eventuální náklady žalobkyně bez toho, aby mu hrozila sankce za předčasné splacení. Z uvedených důvodů žalovaný navrhnul žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále též„ smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na bydlení ve výši 280 000 Kč za účelem splacení úvěru poskytnutého pro účely bydlení. Úvěr byl dle čl. I. 1 a čl. VIII. smlouvy zajištěn smluvním zástavním právem na bytě ve vlastnictví žalovaného [číslo] v domě [adresa] v [obec] (tato skutečnost vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí, dle kterého je žalovaný výlučným vlastníkem uvedeného bytu evidovaného v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], Katastrálním pracovištěm Jihlava na listu vlastnictví [číslo] pro kat. úz. a obec Jihlava). V čl. III. smlouvy byl ujednán způsob výplaty úvěru, kdy částka 256 900 Kč měla být vyplacena v den podpisu smlouvy soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ k úhradě exekuce vedené proti žalovanému pod sp. zn. 081 EX [číslo] a částka 23 100 Kč pak žalovanému k financování dalších složek bydlení. V čl. IV. 1 bylo dále ujednáno, že za poskytnutí úvěru žalovaný zaplatí úrok ve výši 16 % z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy, přičemž tento úrok je pevný po celou dobu trvání úvěru a je splatný měsíčně dle splátkového kalendáře. Bylo výslovně ujednáno, že takto stanovený úrok představuje metodu jednoduchého úročení, které nezohledňuje splátky jistiny. Pokud by došlo k zesplatnění úvěru, nesplacená část úroku automaticky přirůstá k jistině. Žalovaný se současně zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč, který je splatný jednorázově ke dni vyplacení úvěru. Dle čl. V. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit celkem částku 745 000 Kč, částku 728 000 Kč bez poplatku pak ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 067 Kč (s poslední splátkou ve výši 6 027 Kč) s tím, že první splátka bude splatná dne [datum] a každá další k 20. dni každého měsíce. Těmito splátkami pak budou rovnoměrně hrazeny úrok a jistina podle splátkového kalendáře, jenž byl nedílnou součástí smlouvy. Ze splátkového kalendáře pak vyplývá výše a splatnost jednotlivé splátky a její úmor na jistinu a úrok. Seznámení se splátkovým kalendářem žalovaný potvrdil svým podpisem. V čl. VI. smlouvy se žalovaný dále zavázal dodržet sjednanou dobu trvání úvěru, pro případ jeho předčasného splacení se žalovaný zavázal uhradit 70 % z nesplatného úroku předepsaného ve splátkovém kalendáři. Z čl. VII. smlouvy pak mimo jiné vyplývá právo žalobkyně požadovat po žalovaném v případě jeho prodlení se splácením zesplatněné jistiny po dobu delší než měsíc jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z jistiny, která je zesplatňována.

4. Z formuláře pro doložení splnění účelu na bydlení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný dokládal žalobkyni, že část poskytnutého úvěru na bydlení skutečně použil ke sjednanému účelu. Z formuláře a přiloženého daňového dokladu [variabilní symbol] vystaveného dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako odběratel uhradil truhláři [jméno] [příjmení] jako dodavateli částku 276 058 Kč za truhlářské práce provedené v bytě žalovaného na adrese [adresa].

5. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného [datum] soud zjistil, že exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] přijal na svůj účet od [jméno] [jméno] (ze [právnická osoba] s. r. o.) částku 256 730 Kč. Jako účel platby bylo uvedeno EX [číslo]. Z oznámení o skončení exekuce vydaného dne [datum] soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod č. j. 081 EX 06157/14-037 soud zjistil, že exekuce vedená pro oprávněnou [právnická osoba] proti povinnému [celé jméno žalovaného] byla skončena vymožením.

6. Z připojeného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 2 EXE 2228/2014, zejména pak z pověření soudního exekutora a exekučního návrhu soud dále zjistil, že uvedená proti povinnému byla zahájena exekuce na základě vykonatelného platebního rozkazu vydaného stejným soudem dne 16. 5. 2014 pod č. j. EPR 80915/2012-5, jímž bylo žalovanému uloženo, aby [právnická osoba], zaplatil částku 407 789 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím.

7. Z vyčíslení pohledávky ke dni [datum] soud zjistil, že klient [celé jméno žalovaného] k uvedenému dni neuhradil na úvěrovou smlouvu [číslo] částku 407 789 Kč. Z úvěrové smlouvy [číslo] pak soud zjistil, že se jedná o smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru do výše 660 000 Kč a úvěru ze stavebního spoření do výše 369 000 Kč na základě smlouvy o stavebním spoření žalovaného [číslo] ze dne [datum] (uzavření smlouvy o stavebním spoření vyplývá z přiloženého návrhu na její uzavření). Dle čl. I. 2 úvěrové smlouvy se meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření poskytoval žalovanému za účelem koupě bytu a jeho údržbě či změně.

8. Z příkazu k úhradě vystaveného dne [datum] a dopisu žalovaného ze dne [datum] adresovaného žalobkyni soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobkyni částku 194 935 Kč. Žalovaný tuto částku považoval za předčasné splacení úvěru dle úvěrové smlouvy [číslo]. Žalovaný dopisem žalobkyni sdělil, že toto předčasné splacení považuje za své právo a ujednání smlouvy, dle něhož má za předčasné splacení úvěru uhradit smluvní pokutu ve výši 70 % předepsaného úroku, považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 305 728 Kč nejpozději do [datum], přičemž úhradu žalovaného ve výši 194 935 Kč ze dne [datum] považovala jen za částečnou úhradu úvěru. Žalobkyně upozornila, že žalovaný byl v prodlení s částečnou úhradou 70. splátky ve výši 2 418 Kč a s úhradou splátky za květen a červen 2020, žalobkyně proto zesplatnila celý neuhrazený úvěr (jak ji k tomu opravňoval čl. V. 5 smlouvy).

10. Účastnickou výpovědí žalovaného soud zjistil, že žádná banka mu nebyla ochotna půjčit peněžní prostředky za situace, kdy na jeho majetek probíhala exekuce z důvodu nesplácení půjčky. Žalovaný se nakonec domluvil s žalobkyní, což mu velice usnadnilo situaci. Pomocí půjčených peněz byla exekuce splacena. Žalovaný sdělil, že v době jednání se žalobkyní byl již vydán exekuční příkaz na prodej jeho bytu, ale dražba zřejmě ještě plánovaná nebyla.

11. Výše popsanými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě které měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 280 000 Kč (uvedenou skutečnost žalovaný nepopírá). Část peněžních prostředků ve výši 23 270 Kč byla žalovanému skutečně vyplacena za účelem bytových úprav, jak vyplývá z listinných důkazů osvědčujících provedení truhlářských prací v bytě žalovaného. Zbývající část peněžních prostředků ve výši 256 730 Kč pak byla vyplacena soudnímu exekutorovi na dluh žalovaného vymáhaný v exekuci. Soud má přitom za prokázané, že tato exekuce byla vedena z důvodu nesplácení úvěru na bydlení poskytnutého žalovanému na základě jiného smluvního vztahu (k tomuto závěru soud dospěl zejména z připojeného exekučního spisu a listin dokládajících existenci exekučně vymáhaného úvěru). Není tedy pochyb o tom, že tato část předmětného úvěru byla použita k refinancování jiného úvěru žalovaného na bydlení. Potenciálním způsobem provedení exekuce, ve které byl dřívější úvěr vymáhán, byl prodej bytu žalovaného; dražba však v exekuci nařízena nebyla. Ze samotné smlouvy o úvěru [číslo] pak má soud za prokázané, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s jednorázovým poplatkem ve výši 17 000 Kč splatným při první výplatě úvěru a úrokem sjednaným pevnou částkou vypočtenou jako 16 % z jistiny za každý rok trvání smlouvy. Žalovaný se v pravidelných měsíčních splátkách zavázal uhradit 728 000 Kč, přičemž každá splátka byla poměrně rozložena na jistinu a úrok. Soud má dále za prokázané, že žalovaný řádně splácel poskytnutý úvěr až do března 2020 (resp. jeho částečně úhrada dne [datum] byla použita jako předplatné následujících splátek). Vzhledem k dopisu žalovaného žalobkyni soud nepochybuje o tom, že žalovaný tuto poslední úhradu považoval za předčasné splacení úvěru, ačkoliv věděl, že tuto možnost dle smlouvy nemá a je sankcionována smluvní pokutou ve výši 70 % z předepsaného nesplaceného úroku. Vzhledem k tomu, že žalovaný od zmíněné větší úhrady nic nezaplatil, žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila neuhrazený úvěr a vyzvala žalovaného i k zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 42/2013 Sb., tj. účinném v období od [datum] do [datum], se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5.

14. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je spotřebitel oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru.

15. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle § 167 zákona č. 257/2016 Sb. se ustanovení tohoto zákona upravující předčasné splacení spotřebitelského úvěru na bydlení použijí i na smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s a) pevnou zápůjční úrokovou sazbou ode dne, kdy po dni nabytí účinnosti tohoto zákona započalo běžet nové období, pro které byla stanovena pevná zápůjční úroková sazba, nebo b) variabilní zápůjční úrokovou sazbou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

17. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posuzoval závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. upravujících smlouvu o úvěru. S přihlédnutím k datu uzavření smlouvy [datum] soud zkoumal, zda se na předmětný závazkový vztah aplikuje zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv smlouva byla v souladu s § 3 uvedeného zákona skutečně uzavřena mezi osobou podnikající v oblasti poskytování úvěrů a osobu, která nejednala v souvislosti se svým podnikáním či výkonem samostatně výdělečné činnosti, jak tvrdil žalovaný, nelze úvěr považovat za spotřebitelský s ohledem na ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb. V řízení bylo prokázáno, že předmětný úvěr byl poskytnut za účelem úpravy bytu žalovaného a k úhradě jiného existujícího úvěru na bydlení žalovaného. Není podstatné, že v souvislosti s druhým zmíněným byl předmětný úvěr použit na úhradu exekuce, neboť není pochyb o tom, že exekuce byla následkem nesplácení předchozího úvěru na bydlení. Soud má tedy za prokázané, že v posuzované věci se jedná o úvěr na bydlení a na financování úvěru na bydlení a z toho důvodu předmětný úvěr nespadá do režimu spotřebitelského úvěru; na žalovaného se tedy nevztahuje tak důkladná ochrana, jako u skutečných spotřebitelských úvěrů.

19. Žalovaný namítl, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť byla k jeho tíži záměrně uzavřena jako smlouva o běžném, nikoli spotřebitelském úvěru. Rovněž v řízení namítal, že smlouvu uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.

20. Pro zařazení úvěru mezi spotřebitelské nebo mezi úvěry ostatní není rozhodující výslovné vymezení úvěru ve smlouvě. Povaha úvěru nezáleží na libovůli poskytovatele, nýbrž na splnění objektivních podmínek. Spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., je úvěr, který splňuje jednak pozitivní kritéria (především má jít o úvěr poskytnutý mezi podnikatelem a spotřebitelem) a který není z této kategorie vyřazen negativními kritérii (mj. pokud jde o úvěr na bydlení či úvěr na refinancování úvěru na bydlení). V případě, který je zde posuzován, jde o úvěr na bydlení a na refinancování předchozího úvěru na bydlení, proto nejde o úvěr spotřebitelský. 21. [příjmení] bylo možné hovořit o lichvě ve smyslu § 1796 o. z., musí být naplněny dva zákonné předpoklady, a sice jednání v tísni a zneužití tohoto stavu a hrubý nepoměr vzájemného plnění.

22. Za skutkového stavu nynějšího případu lze uznat, že žalovaný sjednával úvěr pod vlivem exekuce. Nelze ale hovořit o natolik vážném tlaku, který by bylo nutno označit za tíseň. Situace žalovaného nebyla taková, aby žalovaný řešil existenční problém a neměl jinou volbu, než přijmout nabídku žalobkyně. Proti povinnému sice byla vedena exekuce, snad byl vydán i příkaz k prodeji bytu, ale o dražbě bytu nebylo rozhodnuto; přitom až při blížící se dražbě by žalovaný mohl jednat bezhlavě a v tísni. Nelze tedy uzavřít, že by se na straně žalovaného při uzavírání smlouvy jednalo o tíseň.

23. Soud nemá za splněnou ani druhou podmínku lichevního nároku, tedy že by šlo o zřetelně nevýhodné smluvní podmínky. Žalovaný byl v situaci, kdy mu banky nebyly ochotny půjčit (byl v situaci, do které se dostává řada osob, jak vyplývá z obecně známých průzkumů a sledování). Nebankovní sektor je pak často jedinou možností, stejně jako nyní v případě žalovaného. Nebankovní poskytovatelé pak logicky mají náročnější podmínky na poskytování úvěrů, než banky. V posuzované věci byl sjednán úvěr, který byl úročen tzv. jednoduchou úrokovou mírou (úrok se stanoví podle počátečních hodnot pro celé budoucí trvání úvěru). Úrok pak byl připočítáván k jednotlivým splátkám jistiny. Druhou variantou úročení je tzv. složené úročení, při němž se konkrétní výše úroku placeného s každou splátkou počítá z momentálně dlužné jistiny. Ačkoliv u úvěrů sjednaných na delší období než jeden rok naprosto převažuje složené úročení, není jednoduché úročení na překážku platnosti a samo o sobě není ani nemravné. V každém jednotlivém případě lze míru úročení vyjádřit oběma možnými způsoby. Jestliže byl žalovanému poskytnut úvěr 280 000 Kč, na něhož splacení měl žalovaný za 10 let zaplatit celkem částku 728 000 Kč, šlo o stejné podmínky jako u úvěru s úrokovou mírou 23,5 % při složeném úročení (resp. 24,2 % při započítání poplatku za úvěr). Hodnoty lze ověřit například na úvěrové kalkulačce dostupné spřaženě (online) na [webová adresa]

24. Za nemravný úrok se zpravidla (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) nepovažuje ten, jehož sazba dosahuje trojnásobku bankovních úrokových sazeb. Podle soudem ověřených údajů evidovaných Českou národní bankou platných ke dni uzavření smlouvy (tj. [datum]) byla obvyklá úroková sazba uplatňovaná bankami při poskytování úvěru na bydlení 5,39 % (míněno při složeném úročení, kde příjemce financuje přímo bydlení, nikoliv úvěr vymáhaný v exekuci). Úroková sazba 23,5 % v posuzovaném případě trojnásobek této hodnoty přesahuje. Přesto je soud přesvědčen, že úrok nezaložil hrubý nepoměr v postavení stran smlouvy o úvěru. Závěr o trojnásobku úrokových sazeb uplatňovaných bankami se obecně uplatňuje u klienta s běžným úvěrovým rizikem. Žalovaný se běžným podmínkám vymykal tím, že ve splácení úvěru v minulosti již zřetelně selhal a jeho dluh musel být vymáhán v exekuci. Žalobkyně poskytnutím úvěru přebírala riziko odpovídající nejistotě, že její plnění bude dostačovat k uspokojení věřitelů žalovaného a exekuce bude skončena, a rovněž tomu, že žalovaný se zachová odlišně než v minulém případě a bude svůj úvěr splácet. Rizika úvěru se pro poskytovatele vyvažují zajištěním a výší úroku. Zajištění, které dal žalovaný v podobě zástavy, má sice uhrazovací funkci, jeho realizace je však pracná a časově náročná – lze proto pozorovat, že bankovní úvěr pro refinancování ani s příslibem zástavy žalovaný nemohl získat. Úrok dosahující čtyřnásobku bankovní sazby proto soud pokládá za přiměřený. Tento úrok se podobá úroku z kreditních karet a nedosahuje sazeb neúčelových nebankovních úvěrů. Přijetí úvěru s úrokem cca 24 % bylo pro žalovaného adekvátním postupem, jak se vyhnout exekuci; úvěry s nižšími úroky se pro vysoce rizikové klienty nenabízejí. Odmítnutí těchto podmínek soudem by při zobecnění znamenalo, že povinní s bytem, kteří hodlají napříště splácet, nenajdou poskytovatele úvěru a o byt přijdou.

25. Soud tedy smlouvu o úvěru považuje za platnou, přičemž se nejedná o spotřebitelský úvěr. S ohledem na druhé uvedené žalovaný tedy neměl právo předčasně splatit úvěr, a to ani s přihlédnutím k přechodným ustanovením § 164 a § 167 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný provedl poslední úhradu v úmyslu předčasně splatit úvěr dne [datum], tj. ještě před účinností zmíněného zákona. Nelze tedy tento krok hodnotit podle nové právní úpravy, jak tvrdil žalovaný. Pokud právní úprava platná v době uzavření smlouvy neumožňovala žalovanému předčasně splatit úvěr a tato možnost nebyla ani sjednána ve smlouvě, neměla předčasná splátka žalovaného žádný význam. V důsledku toho žalobkyni vzniklo právo na sankci v podobě úhrady 70 % nesplaceného úroku, a kromě toho na úhradu zbývající nezaplacené jistiny a úvěru.

26. Soud neshledal porušení povinností ze strany žalobkyně. Naopak bylo shledáno porušení smluvní povinnosti žalovaným, který neuhradil celý poskytnutý úvěr se souvisejícími platbami (sjednaným úrokem) a sankci za porušení svých povinností v podobě smluvní pokuty, která byla platně ujednána v mezích § 2048 o. z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 333 728 Kč sestávající z požadované částky 305 728 Kč a smluvní pokuty ve výši 28 000 Kč. Soud také přiznal žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % z částek, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení do okamžiku zesplatnění úvěru a poté z celkové dlužné částky od [datum] do zaplacení. K úroku z prodlení soud doplňuje, že v tomto případě jej žalobkyně požaduje i ze smluvního úroku. Dle § 1806 o. z. lze úroky (tj. i zákonný úrok z prodlení) požadovat z úroků, jen bylo-li tak ujednáno. Strany si sjednaly, že nesplacené úroky přirůstají k jistině. V tom případě tedy úrok z prodlení lze požadovat z jistiny i přirostlých úroků. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby, vyjádření k odporu a účast při jednání soudu dne [datum] a [datum]) ve výši 6 × 9 660 Kč podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota činí v souladu s § 8 odst. 1 AT částku 333 728 Kč. Dále žalobkyni náleží šestkrát režijní paušál po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za promeškaný čas v souladu s § 14 odst. 3 AT za 18 půlhodin strávených na cestě k oběma jednáním dohromady po 100 Kč v celkové výši 1 800 Kč a v souladu s § 13 odst. 4 AT také cestovné za cestu dne [datum] a [datum] z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 684 km (když jedna cesta tam i zpět činila 342 km), k čemuž byl užit osobní automobil Škoda Superb [registrační značka]. Při průměrné spotřebě automobilu 5 l [číslo] km, ceně nafty dle vyhlášky [číslo] 2020 ve výši 27,20 Kč/litr, sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 3 939,84 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 16 687 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 82 186,84 Kč.