111 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 43 020,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 740,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 678,50 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,25 % ročně z částky 21 678,50 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 342,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 978,58 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem nad 0,25 % ročně z částky 21 678,50 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 43 020,76 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 10. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný pak byl povinen tyto prostředky vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 59,93 % p.a. v 36 měsíčních splátkách po 1 872 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně, uhradil pouze částku 5 616 Kč dne 15. 1. 2021 a částku 3 744 Kč dne 16. 4. 2021. Z důvodu prodlení žalovaného po něm žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč (smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, přičemž dle žalobkyně byl žalovaný v takovém prodlení s úhradou splátky č. 1, 4, 6 a 7) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, když za každou splátku, s níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů, žalobkyně požadovala náhradu nákladů ve výši 200 Kč a podle ní byl žalovaný takto v prodlení se splátkou č. 1, 2, 4, 5, 6 a 7. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný i přes upomínky dlužné splátky neuhradil, žalobkyně proto ke dni 21. 6. 2021 zesplatnila celý úvěr. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni na „nové“ jistině úvěru tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky ke dni zesplatnění částku 33 523,80 Kč. Po zesplatnění úvěru již žalovaný dle žalobkyně neprovedl žádnou platbu, žalobkyně proto požadovala také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné „nové“ jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od 23. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně ke dni podání žaloby 29. 12. 2021 eviduje za žalovaným následující dluh – neuhrazenou novou jistinu úvěru ve výši 33 523,80 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 1 996 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 6 307,76 Kč (kterou žalobkyně požaduje do data podání žaloby) a úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 59,93 % p.a. z dlužné původní jistiny úvěru 29 210,51 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně doplnila, že předmětná smlouva byla sjednána v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky žalobkyně. Žalovaný nejprve zadal své osobní a kontaktní údaje, včetně emailové adresy, a provedl ověřovací platbu ze svého účtu na účet žalobkyně. Žalobkyně poté ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů a ověřením údajů uvedených žalovaným (zejména jeho příjmů). Po vyhodnocení žalovaného jako úvěruschopného poskytla žalovanému návrh smlouvy, který žalovaný přijal a podepsal specificky vygenerovaným SMS kódem. Žalobkyně uvedla, že znění smlouvy včetně další dokumentace bylo žalovanému zasláno na jeho emailovou adresu a bylo uloženo v jeho klientské sekci na internetové stránce žalobkyně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne 1. 10. 2020 v elektronické podobě smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ačkoliv soudu bylo předloženo písemné vyhotovení této smlouvy, které obsahuje pouze podpis žalobkyně (namísto podpisu žalovaného je uveden jen číselný kód), soud nemá pochyb o tom, že účastníci tuto smlouvu uzavřeli. Způsob, jakým byla smlouva žalovaným podepsána, prokazuje skutková tvrzení žalobkyně o elektronickém způsobu sjednávání smlouvy. Tuto skutečnost potvrzuje i oznámení o schválení úvěru, jímž žalobkyně přijala návrh smlouvy učiněný žalovaným, resp. návrh smlouvy, který žalovanému na své internetové stránce nabídla, a žalovaný s ním souhlasil. Rovněž dokument označený jako informace pro klienta dává indicii, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronicky, neboť právě takový způsob komunikace se předpokládal. Dalšími důkazy o elektronickém uzavření smlouvy jsou předložená potvrzení o potvrzení emailu a mobilního telefonu žalovaným, včetně potvrzení o emailové komunikaci a SMS potvrzení o vyplacení předmětu smlouvy. V souladu s těmito informacemi pak byly veškeré zmíněné dokumenty, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkového kalendáře, který byl součástí oznámení o schválení úvěru, poskytnuty na emailovou adresu žalovaného uvedenou v návrhu smlouvy a byly uloženy v klientské zóně na internetové adrese žalobkyně www.razdvapujcka.cz (o tom svědčí potvrzení o umístění dokumentů do klientské zóny). Ze smlouvy, předsmluvního formuláře a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaný byl povinen úvěr vrátit spolu s nominální zápůjční úrokovou sazbou 59,93 % p.a., celkem tedy 67 392 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 872 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíc počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Doklad o vyplacení úvěru osvědčuje, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč, a to dne 1. 10. 2020 výplatou na bankovní účet žalovaného. Výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu pak dokládá oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry.

5. Z výzvy ze dne 18. 12. 2020, 22. 3. 2021, 18. 5. 2021 a 17. 6. 2021 ve spojení s kartou klienta soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a to již od první splátky splatné dne 17. 11. 2020. K úhradě opožděných splátek byl žalovaný upomínán až do 8. splátky splatné dne 17. 6. 2021. Žalovaný byl zmíněnými upomínkami vyzýván také k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s jeho prodlením a k úhradě smluvní pokuty. Na tyto položky vzniklo žalobkyni právo v souladu s čl. 6.1 a 6.2 smlouvy. Podle čl. 6.1 žalobkyni náleží smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením je žalovaný v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6.2 smlouvy pak žalobkyně může požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů. Článek 6 smlouvy pak v dalších bodech upravuje další sankce za prodlení žalovaného s úhradou splátek. Podle čl. 6.3 dojde automaticky k zesplatnění úvěru, pokud je žalovaný v prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, přičemž původní jistině přirůstají veškeré úroky za poskytnutí úvěru. V čl. 6.5 bylo také ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Výše uvedenými výzvami byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dluhu. Vzhledem k přetrvávajícímu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 6. 2021 s účinností k témuž dni a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Opětovně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 6. 12. 2021, a to v náhradní lhůtě do 15 dnů od odeslání upomínky (podle podacího archu byla odeslána žalovanému dne 6. 12. 2021). Z předžalobní upomnky, oznámení o zesplatnění úvěru a karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnuté peněžní prostředky uhradil pouze 9 360 Kč a na jistině mu k úhradě zbývá částka 33 523,80 Kč. Žalovaný se současně povinen uhradit smluvní pokutu do zesplatnění v souladu s čl. 6.1 smlouvy ve výši 1 996 Kč, náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění v souladu s čl. 6.5 smlouvy ve výši 33 523,80 Kč a úrok za poskytnutí úvěru.

6. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena, žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, jímž je prokázána jeho totožnost, a dále výpisy ze systému NRKI a SOLUS, které osvědčují dobrou platební morálku žalovaného a skutečnost, že ke dni uzavírání smlouvy neměl žádné závazky, které by neplnil. Žalobkyně současně předložila výpis z účtu žalovaného za září 2020, který prokazuje příjem žalovaného ve výši kolem 31 000 Kč (ve spojení s kartou klienta pak soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, ) a zůstatek, který je i po úhradě nutných výdajů dostatečný pro úhradu splátek 1 872 Kč měsíčně.

7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to za podmínek níže uvedených. Na tento závazkový vztah soud aplikoval současně zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je povinen dodržovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který poskytuje ochranu spotřebiteli jako slabší smluvní straně při právním jednání s podnikatelem. Věřitel je povinen zejména před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně tuto povinnost splnila. Ačkoliv její skutková tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly nijak podrobné, předloženými listinnými důkazy bylo ověřeno, že zjišťovala veškeré potřebné informace o poměrech žalovaného tak, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. V postupu žalobkyně tedy nebyly shledány nedostatky a v souladu s § 87 odst. 1 o. z. a contrario lze předmětné právní jednání považovat za platné.

13. Za účelem ochrany spotřebitele však zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje další požadavky, které věřitel musí dodržet při právním jednání se spotřebitelem. Takovým požadavkem je zejména povinnost poskytnout spotřebiteli písemné vyhotovení smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě (o platnosti předmětného právního jednání učiněného elektronickými prostředky soud s přihlédnutím k § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. nemá pochyb), je splnění uvedeného požadavku významnější. Žalobkyně tvrdila, že povinnost poskytnout žalovanému smlouvu na trvalém nosiči dat splnila, neboť smlouva byla v elektronické podobě zaslána na email žalovaného a uložena na jeho uživatelském účtu na internetové stránce žalobkyně, kam má přístup výlučně žalovaný. Uvedené platformy však nelze považovat za trvalý nosič dat, jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k) ([cit.30.6.2022], dostupné z: ASPI). Důvodová zpráva uvádí, že pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 1. 2010 ve věci E-4/09 Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), v němž bylo judikováno, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že uložení smlouvy na uživatelský účet žalovaného na internetové stránce žalobkyně není dostatečným způsobem, jak zajistit ochranu spotřebitele před případnou změnou smlouvy, když k takovému účtu má bezpochyb přístup i samotná žalobkyně. V souladu s eurokonformním výkladem nelze za trvalý nosič dat považovat ani emailovou adresu žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož nelze přihlížet k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě (s výjimkou poskytnuté jistiny a zápůjční úrokové sazby za podmínek uvedených níže), ačkoliv je smlouva platná.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Naopak žalovaný svůj závazek nesplnil, resp. splnil ho jen částečně, když na poskytnutý úvěr vrátil jen část peněžních prostředků. Z provedeného dokazování, zejména z karty klienta a písemných upomínek, má soud za prokázané, že žalovaný na poskytnutou jistinu úvěru uhradil 9 360 Kč. V tomto rozsahu závazek žalovaného vůči žalobkyni ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z. zaniknul. Zbývající část jistiny úvěru žalovaný neuhradil, resp. nárok žalobkyně v tomto ohledu nezpochybnil ani neprokázal, že by jistinu žalobkyni (byť dodatečně) uhradil. Žalovanému přitom v plnění jeho závazku nebránily žádné objektivní okolnosti, jak vyplývá ze zjištění v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 21 678,50 Kč odpovídající nedoplatku jistiny úvěru společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této dlužné částky od 23. 6. 2021 do zaplacení. Ustanovení § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví sankci za porušení povinnosti poskytnout spotřebiteli smlouvu na trvalém nosiči dat, kdy věřiteli náleží namísto sjednané zápůjční úroková sazba úroková sazba ve výši repo sazby České národní banky platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud nebyla sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Soud tedy přiznal žalobkyni úrok ve výši 0,25 % ročně, a to z dlužné jistiny úvěru od 8. 6. 2022 (tj. ode dne vyhlášení rozhodnutí a přiznání pohledávky žalobkyni) do zaplacení. Žalobkyni náleží také tato zápůjční úroková sazba za období od 23. 6. 2021 do 7. 6. 2022 v kapitalizované výši 61,92 Kč. Celková částka náležející žalobkyni je tedy 21 740,42 Kč společně s příslušenstvím. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

15. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítnul.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch obou účastníků byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

17. Výrok I. tohoto rozsudku, jímž bylo žalobkyni přiznáno peněžité plnění, má současně povahu opravného usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř. v rozsahu, jímž do celkové přiznané částky nebyl opomenutím zahrnut kapitalizovaný úrok.