111 C 46/2019

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 121 443,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 121 443,44 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 45 592,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 121 443,44 Kč s příslušenstvím jako dlužná části úplaty za přenechání provozu kuchyně a rozvozu hotových jídel a potravinářského zboží v [obec] a okolí. Uvedla, že žalované převedla nehmotné složky svého podnikání v [obec] za cenu 600 000 Kč, kde šlo o cenu konečnou, která se dále nenavyšovala o DPH. Rovněž na žalovanou převedla vybavení kuchyně, leasing osobních automobilů sloužících k podnikání včetně automobilů samotných a doúčtování nájmu osobních automobilů. Za toto hmotné vybavení vyúčtovala žalované fakturou č. [rok] ze dne [datum] částku 363 605 Kč za vybavení na provoz pizzerie, fakturou č. 2019 ze dne [datum] částku 56 395,23 Kč za podíl pořizovací ceny [značka automobilu] (RZ [anonymizováno]), fakturou č. [rok] ze dne [datum] částku 73 183,71 Kč za podíl pořizovací ceny [značka automobilu] (RZ [anonymizováno]) a fakturou č. [rok] ze dne [datum] částku [částka] za pronájem osobních automobilů [anonymizováno] (RZ [anonymizováno]) za období od [datum] do [datum] a [anonymizováno] (RZ [anonymizováno]) za období [datum] do [datum]. Žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne [datum] částku 480 640,50 Kč pod variabilním symbolem 2019 bez další specifikace platby. V důsledku toho se žalobkyně domnívala, že žalovaná provedla úhradu na poslední zmiňovanou fakturu vyčíslenou na 108 900 Kč, čímž žalované vznikl na této faktuře přeplatek ve výši 371 740,50 Kč. Tento přeplatek žalobkyně započetla na fakturu č. 2019 a č. 2019 (čímž došlo k jejich úplnému splacení) a ve zbývající části na fakturu č. 2019, na které však žalované zůstal nedoplatek ve výši 121 443,44 Kč O úhradu tohoto nedoplatku žalobkyně vyzývala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaná však ničeho neuhradila. V částečném plnění žalované však spatřovala žalobkyně uznání celého fakturovaného dluhu. Uznání žalované vyplývá dle žalobkyně i z toho, že žalovaná faktury opakovaně žalobkyni vracela k opravám a plnění podmínila až vystavením„ správných“ faktur; jelikož k částečnému plnění pak skutečně došlo, usoudila z toho žalobkyně, že vystavené faktury byly řádné. Vystavené faktury žalovaná nikdy nezpochybňovala co do základu daně, nýbrž vždy jen pro formální nedostatky. Pokud s fakturami žalovaná nesouhlasila, měla v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty požádat žalobkyni o opravu základu daně a vystavení opravného daňového dokladu, což neučinila.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že cenu za převod provozovny plně uhradila. Žalobkyně provozovala předmětnou pizzerii od roku 2013 do června 2017 na základě franšízingové smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] Společníky žalobkyně byli [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Vzhledem k neshodám mezi společníky (kde na straně [jméno] [jméno] vystupoval i jeho otec [jméno] [jméno] – tehdejší provozní vedoucí žalobkyně a též dřívější jednatel žalované), se se v říjnu konalo jednání mezi žalobkyní, společností [právnická osoba], oběma společníky žalobkyně a [jméno] [jméno]. Na jednání bylo dohodnuto, že pizzerii po žalobkyni převezme žalovaná společnost [právnická osoba], pod záštitou [jméno] [jméno]. Za přenechání pizzerie včetně veškerého majetku a nemovitých hodnot byla sjednána úplata 1 180 000 Kč nejpozději do 12 měsíců od uzavření dohody s tím, že částka 600 000 Kč bude zaplacena do konce března 2018 a část úplaty bude splácena dvanácti měsíčními splátkami po 15 000 Kč. Kromě zálohové faktury na částku 600 000 Kč (již nevystavila) se žalobkyně zavázala vystavit faktury na zbývající částku dohodnuté ceny 1 180 000 Kč. Kromě faktur vystavených žalobkyní byly žalované vystaveny faktury [právnická osoba], s. r. o., (jejímž jediným společníkem a jednatelem je [jméno] [příjmení]), která byla vlastníkem automobilu Škoda Citigo [registrační značka] používaného žalobkyní k podnikání. Jednalo se o fakturu č. 2019 ze dne [datum] na částku 36 695 Kč a fakturu č. 2019 ze dne [datum] na částku 63 664,50 Kč (celkem tedy 99 359,50 Kč). Žalovaná doplnila, že kromě zálohy 600 000 Kč a částky 480 640,50 Kč na faktury vystavené žalobkyní rovněž uhradila [právnická osoba], s. r. o., dne [datum] částku 99 359,50 Kč, čímž splnila celý svůj závazek ve výši 1 180 000 Kč. Ohledně faktur vystavených žalobkyní žalovaná uvedla, že tyto faktury nebyly vystaveny správně (obsahovaly fiktivní, nepodložený závazek). Jelikož dluh zanikl splněním, navrhla žalovaná, aby žaloba byla zamítnuta.

3. S ohledem na vyjádření účastníků k věci lze shrnout, že není sporu o tom, že mezi nimi vznikl závazek spočívající v povinnosti žalobkyně převést na žalovanou pizzerii včetně veškerého movitého majetku, osobních automobilů provozovaných žalobkyní za účelem podnikání a leasingů k vozidlům (jehož splnění žalovaná nezpochybňuje) a v povinnosti žalované zaplatit úplatu. Mezi účastníky současně není sporné, že žalovaná již zaplatila žalobkyni částku 600 000 Kč a 480 640,50 Kč a [právnická osoba], s. r. o., částku 99 359,50, celkem tedy 1 180 000 Kč. [příjmení] však zůstává, zda úplata mezi účastníky byla sjednána včetně DPH, anebo DPH byla žalovaná povinna uhradit jako další složku úplaty. S tím souvisí spor mezi účastníky v tom, zda žalovaná provedenými platbami již splnila svůj závazek a uhradila dluh v celém rozsahu.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka [číslo], bylo zjištěno, že jediným jednatelem [právnická osoba], s. r. o., je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z obchodního rejstříku vedeného stejným soudem ve stejném oddílu pod vložkou [číslo] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] je také jedním ze dvou jednatelů společnosti [právnická osoba], a současně společníkem se společností [právnická osoba] a [jméno] [jméno], narozeným [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v [obec] v oddíle C pod vložkou [číslo] bylo dále zjištěno, že jednateli společnosti [právnická osoba], byl do [datum] [jméno] [jméno], [datum narození], a jednatelkou stále je [jméno] [příjmení], [datum narození], která současně vykonává činnost účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence, jak bylo zjištěno z výpisu ze živnostenského rejstříku.

5. Z doložených faktur vystavených dne [datum] soud zjistil, že jimi žalobkyně účtovala žalované ceny převáděného movitého majetku a leasingových nájmů souvisejících s provozem podnikání. Fakturou č. 2019 byla účtována částka 363 605 Kč za vybavení na provoz pizzerie, fakturou č. 2019 byla účtována částka 56 395,23 Kč a fakturou č. 2019 částka 73 183,71 Kč, v obou případech za podíl pořizovacích cen automobilů používaných k rozvozu jídel a fakturou č. 2019 byla účtována částka 108 900 Kč za pronájem osobních automobilů za stanovené období.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na něj dne [datum] žalovaná zaslala částku 480 640,50 Kč s uvedením variabilního symbolu [rok]. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že na účet žalobkyně byla dne 21. 3. a [datum] odeslaná částka vždy 300 000 Kč, celkem tedy 600 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované bylo dále zjištěno, že dne [datum] odeslala na účet žalobkyně dále částku 480 640,50 Kč a téhož dne na účet [právnická osoba], s. r. o., částku 99 359,50 Kč, což bylo potvrzeno vyjádřením [jméno] [příjmení].

7. Z e-mailové korespondence za období od [datum] do [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako jednatelem žalobkyně i [právnická osoba], s. r. o., a [jméno] [jméno] jednajícím za žalovanou, soud zjistil, že ze strany [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] byly opakovaně vytýkány formální vady faktur vystavených [jméno] [příjmení] (či jeho daňovou poradkyní [jméno] [příjmení]), které bránily žalované řádně provést platby (ať už se jednalo o faktury na movitý majetek či převáděný leasing aut). Ohledně leasingu bylo zjištěno, že žalobkyně měla smlouvu o finančním pronájmu sjednanou se společností [právnická osoba], a dne [datum] byl uzavřen dodatek k této smlouvě, dle kterého se novým nájemcem místo žalobkyně stává žalovaná. Z e-mailové korespondence ze dne 15. 10., 12. 11. a [datum] soud zjistil, že byla komunikována výše úplaty za převedení provozovny. [jméno] [příjmení] zprávou z [datum] připomínal dohodu o platbách za převod pizzerie, přičemž potvrdil přijetí částky 600 000 Kč a zmínil, že do konce září měl být zaplacen doplatek do ceny 1 250 000 Kč. Na tuto zprávu odpověděl [jméno] [jméno] dne [datum], kdy upřesnil celkovou cenu 1 000 000 Kč a dalších 15 000 Kč měsíčně po dobu jednoho roku; rovněž vytýkal nedostatky již vystavené faktury. [jméno] [příjmení] zprávou z [datum] potvrdil správnost výhrad [jméno] [jméno] a přislíbil nové vyúčtování.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], společníka společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že tato společnost spolupracovala se žalobkyní, kterou nejprve společně vedli [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. V roce 2017 bylo za jeho účasti na společném jednání s jeho kolegou [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohodnuto, že nástupcem žalobkyně bude dále jen [jméno] [jméno] se svojí [právnická osoba] (společně s [jméno] [příjmení]) a dojde k vypořádání s [jméno] [příjmení]. Svědek [příjmení] uvedl, že předmětem jednání bylo i právě finanční vypořádání, které bylo ústní dohodou stanoveno ve výši něco přes 1 000 000 Kč. Svědek uvedl, že tato částka byla určitě stanovena jako konečná bez ohledu na zdanění a nebylo ujednáno, že by se měla zvyšovat o DPH. Svědek sice si nepamatoval přesné údaje, jak měla být úplata hrazena, ale část se platila ihned a část měla být zaplacena později. Soud svědka vyslechl na jednání, které se uskutečnilo i přes omluvu žalobkyně a jejího zástupce. Zástupci nic nebránilo jednání se zúčastnit. Pokud se k jednání nedostavil, protože měl chybnou informaci od jednatele žalobkyně, že svědek nebude přítomen, jde toto nedorozumění k tíži žalobkyně.

9. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], soud zjistil, že pro žalobkyni vede účetnictví od roku 2018. [příjmení] [jméno] [příjmení] komunikovala ohledně cen převáděných leasingů automobilů. Z tabulek zasílaných [jméno] [příjmení] a komunikace mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měla dojem, že ceny jsou určeny bez DPH a DPH měla být připočtena zvlášť. K fakturám jako takovým uvedla, že [jméno] [příjmení] byly faktury několikrát vráceny pro formální vady (bylo vytýkáno fakturování sumarizovaných cen, nikoliv samotná výše cen). V případě vady faktury je běžná praxe, že se faktura vrací a stornuje se, nebo se vystaví dobropis. Poslední faktury však vráceny nebyly, svědkyně proto získala dojem, že jsou v pořádku a bude na základě nich plněno. Ohledně faktur s cenami vozidel si svědkyně myslí, že tyto faktury neobsahovaly DPH. Obecně se však vyúčtovávají ceny tak, že se DPH přičítá k základu. Svědkyně dále uvedla, že neví, jaká byla celková částka za převod a zda této částce odpovídají faktury. Neví, jestli žalovaná platila zálohu 600 000 Kč. Svědkyně nikdy nebyla přítomna jednání mezi jednateli účastníky, své informace měla i emailových zpráv a od [jméno] [příjmení].

10. Z účastnické výpovědi [jméno] [jméno], který byl jednatelem žalované v době jednání o přenechání pizzerie, soud zjistil, že na společném jednání mezi společníky společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] v roce 2017 bylo ujednáno, že [jméno] [příjmení] za přenechání kompletní provozovny bude zaplaceno 1 180 000 Kč, tedy 1 000 000 Kč ihned a 15 000 Kč měsíčně v následujícím roce. O DPH se nejednalo. [jméno] [jméno] se tedy domníval, že cena byla ujednána jako konečná. Na plnou částku 1 180 000 Kč neměla být vystavena faktura. Do dubna 2017 dostal [jméno] [příjmení] částku 600 000 Kč, jak bylo dohodnuto. Poté měly být vystaveny faktury na zbývající část odpovídající převáděnému hmotnému majetku. Tyto faktury však nebyly vystavovány správně a splácení se odkládalo.

11. Soud jako nadbytečný neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení] navrhovaný žalovanou. Provedení tohoto důkazu by nepřineslo nová skutková zjištění než ta, která soud získal provedením dosavadních důkazů. [příjmení] [jméno] [příjmení] navrhovaný žalobkyní k prokázání tvrzení, že DPH mělo být přičteno jen k částce 580 000 Kč, nemohl být proveden, neboť byl označen po lhůtě podle § 118b o. s. ř.

12. Hodnocením důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byl sjednán závazek o převedení provozovny žalobkyně na žalovanou představovaný nehmotnými složkami podnikání i veškerým movitým majetkem včetně leasingu automobilů. Za převod žalovaná zaplatila částku 600 000 Kč v březnu 2018 [právnická osoba], žalovaná na faktury zaplatila 99 359,50 Kč. Žalobkyně dále žalobkyni fakturovala čtyřmi fakturami v srpnu 2019 částku 602 083,94 Kč. Po obdržení těchto faktur žalovaná zaplatila 480 640,50 Kč. Platbě předcházela korespondence o náležitostech faktur, kdy žalovaná mj. přislíbila plnění až po vystavení náležitých faktur.

13. V dohodě o převodu provozu pizzerie se žalovaná zavázala zaplatit celkem částku 1 180 000 Kč. Tato cena byla v řízení prokázána především emailovými zprávami ze dne 15. 10., 12. 11, a [datum], v nichž si jednatelé účastnic potvrdili výši úplaty a současně nezmiňovali otázku dalšího připočtení DPH. Dalším přesvědčivým důkazem je výpověď svědka [příjmení], který potvrdil, že úplata za přenechání provozovny byla sjednána ústní dohodou za jeho přítomnosti, přičemž byla sjednána jako částka konečná. Sjednaná úplata se tedy neměla dále zvyšovat o DPH, ani neobsahovala rozdělení jednotlivých složek na ty, které se zvyšují o DPH, a které nikoliv. Celá částka úplaty měla z hlediska navyšování o DPH stejný režim; jednotlivé složky nerozlišoval ani [jméno] [příjmení] ve své zprávě z [datum]. [příjmení] 1 180 000 Kč tak byla ujednána jako jednotná za celý převod hmotného majetku i nemajetkových hodnot. Odlišný obsah ujednání o ceně dle soudu neprokázala výpověď svědkyně [příjmení], která nikdy nebyla přítomna jednání mezi účastníky. Informace tedy měla pouze zprostředkované od jednatele žalobkyně pana [příjmení]. [jméno] [příjmení] podle své výpovědi pokládala dohadování o náležitostech faktur za vyjednávání o ceně. Toto tvrzení však není správné, neboť cena byla sjednána již v roce 2017 mezi jednatelem žalované [jméno] [jméno] a jednatelem žalobkyně a [právnická osoba], s. r. o., [jméno] [příjmení] za přítomnosti mj. svědka [příjmení] a později již nebyla měněna. <i>K fikci uznání dluhu</i> 14. Dle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

15. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Soud v první řadě uzavřel, že plněním žalované ve výši 480 640,50 Kč na faktury vystavené žalobkyní v srpnu 2019 nenastala fikce uznání dluhu, která by měla za následek vyvratitelnou domněnku existence dluhu ve fakturované výši.

17. Fikce uznání dluhu dle citovaného ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. je podmíněna tím, že dlužník částečně plnil dluh a z okolností lze vyvodit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V posuzovaném případě však tyto podmínky naplněny nebyly. Podle variabilního symbolu u platby ve výši 480 640,50 Kč platila žalovaná tuto částku v souvislosti s jednou z vystavených faktur. Vystavení faktur však nezakládá dluh, který by pak částečným plněním byl automaticky uznáván, neboť faktura je v souladu s § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pouze účetní doklad, kterým osoba vystavující tento doklad vyzývá druhou osobu k zaplacení uvedené peněžité částky. Faktura tedy sama o sobě není právním důvodem vzniku závazku a není ani způsobilá k prokázání existence závazku (resp. dluhu). Placení faktury proto nelze ztotožnit s plněním dluhu. Fikce uznání může nastat tehdy, pokud je zde dluh, který byl alespoň v některé době mezi stranami jasný, a uznání musí vyplývat z okolností plnění. Žalobkyně zde tyto okolnosti spatřuje v tom, že žalovaná plnila poté, co sama podmínila své plnění vystavením„ správných“ faktur. Tato skutečnost však není jedinou okolností, za které k plnění došlo. Prohlášení žalované, byť je učinila svobodně, by při výkladu žalobkyně tvořilo logickou past, kdy žalovaná buď zaplatí cokoliv a bude to představovat fikci uznání, anebo nezaplatí vůbec a vystavuje se prodlení a nárůstu dluhu. Podstatnou okolností, podle které je třeba posuzovat význam plnění žalované, zde je, že jednatelé žalobkyně a žalované v e-mailových zprávách ze dne 15. 10., 12. 11. a [datum] komunikovali o výši dluhu a potvrdili si, že dluh nečiní 1 250 000 Kč, nýbrž 1 180 000 Kč. Pokud žalovaná měla své výhrady proti některým chybám faktur a nevytýkala i fakturovanou částku, nelze to vykládat jako souhlas s částkou, nýbrž je třeba vycházet z toho, že se částkou nezabývala.

18. Žalovaná svůj nesouhlas s částkou, kterou fakturovala žalobkyně, projevila tím, že neplatila zvlášť každou z faktur s uvedením čísla konkrétní faktury, nýbrž zaplatila s číslem jedné z faktur jedinou částku, která faktuře neodpovídala (fakturu přeplatila). Platbu proto žalobkyně neměla důvod přiřazovat k ostatním fakturám a vyvozovat z toho jejich uznání. Žalobkyně platbu žalované přiřadila postupně k vystaveným fakturám s odkazem na pravidla uvedená v ustanovení § 1933 odst. 1 o. z. Takový postup však nemá v ustanovení § 1933 odst. 1 o. z. oporu, neboť ten stanoví pravidla pro neadresné plnění několika závazků, nikoliv pro plnění jediného závazku (sjednané ceny za převod provozovny), fakturovaného více fakturami se shodnou splatností.

19. V řízení bylo prokázáno, že platba žalované ve výši 480 640,50 Kč v součtu s ostatními platbami dosahovala právě výše 1 180 000 Kč podle potvrzené dohody. Vzhledem ke všem okolnostem plnění fikce uznání závazku dle § 2054 odst. 2 o. z. nenastala a nenastala proto ani vyvratitelná domněnka existence pohledávky podle § 2053 o. z.

20. Z důvodu výše vysloveného závěru o tom, že nedošlo k uznání dluhu žalovanou, soud nepřisvědčil námitce žalobkyně odkazující na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3274/2018, že zaplacením faktury žalovaná uznala svůj dluh a byla tak povinna hradit všechny vystavené faktury, tedy i DPH jako další složku úplaty. <i>K zaplacení sjednané ceny</i> 21. Dle § 1908 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

22. Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána úplata za převod pizzerie ve výši 1 180 000 Kč, aniž bylo připojeno zvláštní ujednání o DPH, jak bylo zjištěno při dokazování. Okolnost, že žalobkyně byla registrována k DPH na závazku ani na výši úplaty ničeho nemění.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 901/2006, vyslovil závěr, že kupující je povinen zaplatit jen takovou cenu, jaká byla sjednána, i když v ní byla nesprávně promítnuta DPH.

24. V nyní posuzovaném případě placení DPH nebylo zvlášť sjednáno (lhostejno, zda k tomu došlo záměrně nebo omylem), žalovaná proto měla zaplatit jen cenu sjednanou, nikoliv cenu dále navýšenou o DPH. Žalobkyně pak své veřejnoprávní daňové povinnosti musí plnit podle § 1 odst. 1 věty druhé o. z. bez ohledu na to, jaké závazky uzavřela v rovině soukromého práva 25. Jelikož sjednaná úplata za přenechání provozovny činila 1 180 000 Kč a žalovaná uhradila postupně částky 600 000 Kč, 480 640,50 Kč a 99 359,50 Kč, uhradila tím úplatu v plné výši, čímž její dluh zanikl. Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhala dalšího plnění, zamítl.

26. Ačkoliv částka 99 359,50 Kč nebyla zaplacena žalobkyni, nýbrž [právnická osoba], s. r. o., šlo o náležité plnění podle dohody uzavřené v roce 2017.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada byla přiznána žalované, která mělo v řízení plný úspěch. Náklady žalobkyně sestávají z odměny zástupci za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Za každý z úkonů právní služby náleží odměna ve výši 5 980 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 AT činí 121 443,44 Kč. Odměna za šest úkonů právní služby činí 35 880 Kč. Dále náklady žalované tvoří náhrada hotových výdajů za šest úkonů právní služby v paušální výši po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, celkem 1 800 Kč, a též v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 7 912,80 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalované činí 45 592,80 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni uloženo, aby náhradu nákladů řízení uhradila žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.