111 C 8/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 145 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 22 400 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 167 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 145 000 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 116 813,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení dlužného nájemného 145 000 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokuty 22 400 Kč. Uvedl, že je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Bytový prostor v domě přenechal smlouvou z 1. 1. 2014 do nájmu žalovanému. Žalovaný od počátku nájmu do 28. 2. 2022 neplatil nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobce proto podle svého oprávnění odstoupil od nájemní smlouvy a vyzval žalovaného k vyklizení předmětu nájmu. Žalovaný dům vyklidil 20. 8. 2022. Žalobce se proto v tomto řízení domáhal zaplacení nájemného za období od března 2020 do července 2022 ve výši 145 000 Kč. Současně se domáhal zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 100 Kč za každý den prodlení žalovaného se zaplacením nájemného, konkrétně za období od 1. 8. 2022 do 13. 3. 2024, tedy ve výši 22 400 Kč. Svou platební povinnost žalovaný nesplnil ani k žalobcově výzvě.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nájemní smlouva z 1. 1. 2024 byla pouze formální listinou vyhotovenou pro potřebu ohlášení trvalého pobytu žalovaného. Tato smlouva pouze předstírala právní jednání a proto je neplatná. Podle skutečného ujednání mezi ním a žalobcem bylo dohodnuto, že žalovaný s tehdejší družkou , jméno FO, bude nemovitosti užívat bezplatně. , jméno FO, žalovanému tyto nemovitosti předtím darovala, když se obávala, že o nemovitosti přijde v exekuci pro dluhy jejího dřívějšího manžela. Žalobce proto po celou dobu údajného nájmu nájemné nepožaloval a požadavek vznesl až poté, co byl propuštěn z výkonu trestu v roce 2022. Žalovaný tedy navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že vznikla listina obsahující ujednání o nájmu datovaná 1. 1. 2014. Podle obsahu listiny měl žalobce přenechat žalovanému do nájmu bytový prostor o výměře 132,5 m2 v prvním nadzemním podlaží domu stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Nájem byl sjednáván na dobu neurčitou od 1. 1. 2014 a žalovaný se zavazoval platit nájemné 5 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne příslušného měsíce. Sjednávána byla i smluvní pokuta 100 Kč denně pro případ prodlení žalovaného s placením nájemného. Tato listina je oběma stranami podepsána. Přílohou nájemní smlouvy je seznam movitého vybavení a plán předmětu nájmu. Tyto nesporné skutečnosti potvrzené i předloženým vyhotovením listiny vzal soud za své skutkové zjištění podle § 128 o. s. ř.

4. Z darovací smlouvy ze dne 23. 12. 2013 soud zjistil, že , jméno FO, (tehdy , jméno FO, ) darovala žalobci svůj poloviční podíl na pozemku parc. č. , Anonymizováno, budově č. p. , Anonymizováno, stojící na tomto pozemku, a podíl na dalších pozemcích s budovou v k. ú. , adresa, .

5. Vzhledem k tvrzení žalovaného, že písemná nájemní smlouva z 1. 1. 2014 byla pouze simulovaným právním jednáním, provedl soud řadu důkazů umožňujících posoudit skutečnou vůli účastníků řízení směrem k užívání bytového prostoru v domě č. p. , Anonymizováno, v , adresa, . Přímými důkazy zde byly výpovědi žalobce a svědků, kteří měli být jednání účastníků přítomny, další byly nepřímé důkazy dokládající, jaké byly vztahy mezi účastníky a dalšími osobami, na základě kterých byla tvořena vůle.

6. Ze žalobcovy výpovědi soud zjistil, že pomáhal své sestře , jméno FO, (tehdy , jméno FO, ) a jejímu manželovi s přesunem bydliště z , adresa, , kde nebyli spokojeni, do , adresa, a po několik letech do domu v , adresa, . V , adresa, žalobce koupil se sestrou do rovnodílného spoluvlastnictví dům, který potřeboval rozsáhlou rekonstrukci. Kupní cenu 350 000 Kč zaplatil žalobce sám. Pro získání úvěru na další rekonstrukci bylo nutné do domu nejprve investovat 1 200 000 Kč, což podle své výpovědi také uskutečňoval žalobce, neboť jeho sestra s manželem toho nebyli schopni. Žalobce užíval část domu s garáží, jeho sestra obytnou část. Žalobce také zajišťoval část péče o neteř , jméno FO, . Sestra se podle žalobce nepostarala o jejich matku, když matka onemocněla. Manžel žalobcovy sestry, , jméno FO, , měl exekučně vymáhané dluhy, přesto si namísto jejich splácení a kupovali auta. Když manžel žalobcovu sestru opustil, hrozilo jí, že přijde o majetek a bude muset zaplatit dluh i žalobci. Dohodla se proto se žalobcem na vypořádání dluhu za rekonstrukci a hypotéky. Ještě před rozchodem s manželem udržovala žalobcova sestra vztah se žalovaným, který se k ní brzy nastěhoval. Žalobce dle své výpovědi žádal od žalovaného nájemné, neboť dům už v té době patřil jen žalobci. Na placení však kvůli rodinným vazbám nenaléhal. V době, kdy v domě bydlel, žalovaný financoval pokračování rekonstrukce. Žalobce svou sestru rovněž dál finančně podporoval a ona za něj také platila.

7. Z výpovědi svědků , jméno FO, , sestry žalobce a bývalé družky žalovaného, , jméno FO, , dcery , jméno FO, , a , jméno FO, , manžela , jméno FO, , soud zjistil, že , jméno FO, svůj podíl na pozemku s domem č. p. 9 v , adresa, převáděla darem na žalobce za okolnosti, kdy měla dluhy z manželství s , jméno FO, a hrozilo jí, že o podíl přijde v exekuci. Jak vypovídala , jméno FO, , nájemní smlouva sloužila k ochraně movitých věcí v domě. V domě , jméno FO, dál zůstávala bydlet se žalovaným a své movité věci si tam ponechávala. Nájemní smlouvu i listiny o dalším vyrovnání připravil žalobce jako řešení, které mělo v exekucích simulovat, že , jméno FO, žalobci dlužila a svůj dluh zapravila mj. darováním svého podílu žalobci. Neuvažovalo se, že žalovaný bude nájemné podle smlouvy platit. , jméno FO, tuto informaci dostal od , jméno FO, . , jméno FO, , která v domácnosti se , jméno FO, a žalovaným žila, byla u jednání o nájemní smlouvě přítomna a získala z toho informaci, že nájemné se platit nebude. , jméno FO, uvedla, že pro zabránění exekucím v jistou dobu začala svou práci ve společnosti Optokon vykazovat jako vykonanou žalobcovou společností , právnická osoba, ., která za ni fakturovala odměnu a ze získaných prostředků platila výdaje , jméno FO, . Peníze, které žalobce zaplatil za , jméno FO, při koupi jejího podílu na domě, mu vrátila z úvěru, který později získala, a dle její výpovědi mu splatila též prostředky, které vynaložil na rekonstrukci její části domu. Celkem takto žalobci vyplatila 560 000 Kč. Žalobcův vztah k , jméno FO, se změnil poté, co byl žalobce vzat do vazby a , jméno FO, odmítla některé kroky, které žalobci měly pomoci při obhajobě. , jméno FO, se pak domnívá, že vymáhání dluhu od jejího bývalého partnera je zástupným počinem, když proti ní žalobce nemůže nic uplatnit.

8. Z ostatních listinných důkazů soud zjistil, že , jméno FO, měla s , jméno FO, společný dluh, který nebyl splácen a byl vymáhán exekučně. , jméno FO, měla z pracovního poměru u , Anonymizováno, , od roku 2011 základní mzdu 27 000 Kč měsíčně a od roku 2014 jí byla mzda snížena na 8 500 Kč měsíčně; současně začal zaměstnavatel žalobkyně vyplácet za externí práce žalobcově společnosti , právnická osoba, ., částku 32 650 Kč měsíčně či částky podobné. Prostřednictvím účtu služeb google , e-mail, pak byly tyto získané prostředky vyúčtovávány proti placeným výdajům , jméno FO, ; k tomu byla vedena i upřesňující emailová komunikace k některým chybně zařazeným výdajům. Účet , e-mail, je přitom pojmenován , Jméno žalobce, . , jméno FO, si se žalobcem smlouvou z 15. 1. 2002 ujasnili, že náklady na pořízení podílu na domě v , adresa, a na jeho rekonstrukci dosahují 560 000 Kč, žalobce na tyto náklady , jméno FO, poskytuje půjčku; tato půjčka byla bankovním převodem z 21. 10. 2003 splacena.

9. Hodnocením zjištěných skutečností jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru, že nájemní smlouva datovaná 1. 1. 2024 uzavřená mezi žalobcem a žalovaným nebyla projevem jejich skutečné vůle, nýbrž šlo o listinu předstírající projev vůle, zatímco skutečná shodná vůle účastníků směřovala k dohodě o bezplatném užívání věci žalovaným spolu s , jméno FO, , družkou žalovaného. Dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobcem a , jméno FO, se uskutečnilo mnoho právních jednání vyplývajících z toho, že si , jméno FO, chtěla opatřit a později uchovat bydlení, a měla dluhy z manželství s , jméno FO, . Žalobce Evě , jméno FO, pomáhal, a to velmi intenzivně, trpělivě, s velkým nasazením, i pečlivě, jak vyplývá z emailové komunikace mezi ním a , jméno FO, . [V tomto ohledu je soud přesvědčen, že zprávy z adresy , e-mail, jsou zprávami od žalobce – žalobce tuto skutečnost sice zprvu popíral, později však připouštěl a z obsahu i množství zpráv s důvěrnými informacemi mezi nimi (mj. o tom, že žalobce u soudu v jiných řízeních mluví jen polsky, což je soudu z vlastní činnosti známo) je zřejmé, že zprávy z této adresy musely být psány žalobcem]. Soud je tedy přesvědčen, že žalobce má rodinné vztahy velmi vysoko v hierarchii hodnot. Současně má žalobce v těchto vztazích poměrně autoritativní postoje – to vyplývá z výpovědi žalobce i jeho osobních vyjádření v průběhu řízení, kdy například nepřípadně projevoval nelibost nad předchozím manželem , jméno FO, , který podle něj byl líný, nešikovný, a přestože tyto vlastnosti nejsou kladné, vypovídá spíše o žalobci, pokud má potřebu je v nynějším řízení hodnotit. Žalobce tedy , jméno FO, pomáhal financovat dům v , adresa, a také jí pomáhal zabezpečit majetek i příjmy před exekucemi, kterým byla vystavena. V řízení bylo zjištěno, že otázky pravidelných finančních toků žalobce pečlivě kontroloval a platby s , jméno FO, vypořádával. Vyúčtovával takto příjmy vyplácené Evě , jméno FO, od společnosti Optokon prostřednictvím fakturace společností , právnická osoba, . – i v tomto ohledu je soud přesvědčen, že šlo o výplatu za práci , jméno FO, , která byla skrývána před možností postihnout ji srážkami v exekuci; tato verze je dokládána výrazným propadem přímé mzdy , jméno FO, v roce 2014 za současného zahájení fakturace práce společnosti , právnická osoba, ., a placením výdajů , jméno FO, prostřednictvím žalobce. V rozporu s touto důsledností žalobce je skutečnost, že nájemné za dům obývaný , jméno FO, společně se žalovaným od počátku tvrzeného nájmu nebylo placeno a žalobce je začal požadovat až po devíti letech. Nelze vyloučit, že při rekonstrukci domu žalobce nežádal od , jméno FO, některé investice zcela uhradit, ale podstatná část byla z její strany vyrovnána, když ostatně při rekonstrukci dvou částí domu v podílovém spoluvlastnictví nelze vždy jednoznačně rozčlenit, ke které části se každá investice vztahuje. Jedním z kroků k ochraně před exekucí byl převod podílu na domě, kde , jméno FO, bydlela, na žalobce. Součástí fakticky uskutečňované dohody bylo setrvání , jméno FO, v domě, jako by jí nadále patřil. S tím bylo spojeno bydlení její dcery , jméno FO, a jejího druha, žalovaného. Pro ochranu movitého vybavení domu, byl do nájemní smlouvy jako příloha pojat i seznam tohoto vybavení, byť není výslovně označen za předmět nájmu; věci v tomto seznamu nebyly dříve převedeny na žalobce a pokud šlo o věci patřící , jméno FO, , mělo připojení seznamu k nájemní smlouvě význam pouze pro doložení, že patří žalobci, proti případnému soupisu exekutorem.

10. Jelikož byla nájemní smlouva součástí uceleného řetězce listin a „opatření“ proti provedení exekuce, kdy se sice žalobce mj. právně stal vlastníkem domu i příjemcem většiny příjmů , jméno FO, , avšak na ekonomické podstatě se ve sféře , jméno FO, ničeho neměnilo, je soud přesvědčen o skutkové verzi žalovaného, že nájemní smlouva datovaná 1. 1. 2014 nebyla žádnou ze smluvních stran míněna vážně a vůle stran tedy ani nesměřovala k přijetí závazku žalovaného platit nájemné a dům užívat k bydlení za úplatu. Při okolnostech tohoto případu lze za důkaz, že povinnost platit nájemné nebyla míněna vážně, pokládat i skutečnost, že nájemné nebylo nikdy placeno a žalobce je začal upomínat až po 9 letech od vzniku nájemní smlouvy. Změna postoje žalobce je logicky vysvětlována neshodami v rodině, souvisejícími s jeho uvězněním. Při úvahách o vnitřní motivaci účastníků soud vnímá uplatnění práva na nájemné jako jistý druh žalobcovy odplaty vůči , jméno FO, rozšířený na žalovaného, což by , jméno FO, i dnes pociťovala jako svou újmu.

11. Dle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

12. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Dle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

14. Citovaná ustanovení vyložil Nejvyšší soud mj. v rozsudku ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019, kde uzavřel: „Simulované právní jednání, při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny, je právním jednáním zdánlivým (§ 552 o. z.). Ke zdánlivosti (nicotnosti) právního jednání soud přihlíží z úřední povinnosti, vyjde-li zdánlivost v řízení najevo“.

15. Soud v nynějším řízení dospěl k závěru, že při podpisu nájemní smlouvy z 1. 1. 2014 žalobce i žalovaný jako smluvní strany neměli takovou vůli, jakou projevili. Ačkoliv projev vůle ve smlouvě jednoznačně směřuje ke sjednání nájmu, tedy k přenechání věci druhému za úplatu, smlouva měla sloužit pouze k ochraně , jméno FO, před exekucí. Skutečnou vůli smluvních stran bylo nadále umožnit , jméno FO, užívat nemovité věci, jako by byla vlastnicí, tedy bezplatně a s osobami, se kterými žije.

16. Nájemní smlouva tedy byla pouze zdánlivým právním jednáním a nevznikla z ní povinnost žalovaného platit nájemné ani sankci pro případ prodlení. Soud proto žalobu, kterou se žalobce nájemného a smluvní pokuty domáhal, zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který měl v řízení úspěch přiznal jejich náhradu. Náklady žalovaného sestávají z odměny za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 4 x vyjádření k věci, 4 x účast na jednání, z nichž tři přesáhla dvě hodiny) ve výši po 7 820 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů na 9 úkonů právní služby (účast na jednání přesahujícím dvě hodiny je v tomto smyslu jediným úkonem) po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrady DPH ve výši 20 273,40 Kč. Žalovanému proto byla přiznána náhrada celkem 116 813,40 Kč.