118 C 19/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o náhradu škody ve výši 7 755 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 742 800 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 760 000 Kč od 5. 11. 2019 do 24. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 757 400 Kč od 25. 11. 2021 do 22. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 755 000 Kč od 23. 12. 2021 do 19. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 752 500 Kč od 20. 1. 2022 do 21. 2. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 750 200 Kč od 22. 2. 2022 do 21. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 747 800 Kč od 22. 3. 2022 do 20. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 745 300 Kč od 21. 4. 2022 do 20. 5. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 742 800 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 12 200 Kč se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě všech odůvodněných nákladů řízení částku 290 587,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7 760 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. V odůvodnění žaloby uvedla, že pro období od roku 2007 až 2013 vypracovala v souladu s hlavními strategickými dokumenty České republiky Operační programm podnikání a inovace (OPPI), který navázal na Operační program průmysl a podnikání vyhlášený po vstupu České republiky do Evropské unie pro zkrácené programovací období let 2004 2006. Jedním z programů OPPI byl i program Rozvoj, jehož cílem bylo mimo jiné urychlení rozvoje malých a středních podniků. Žalovaný jako statutární orgán [právnická osoba] s.r.o. podal dne 18. 6. 2012 žádost o poskytnutí dotace v rámci OPPI, programu podpory Rozvoj – Výzva III ve vztahu k jeho projektu číslo (ISOP-Centrum) 2.2 RV03/1480 nazvaném„ Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba] s.r.o.“ (dále jen projekt). Projekt měl být jednoetapový, realizovaný od 18. 5. 2012 do 30. 6. 2014 a jeho účelem byla realizace dodávky, instalace a uvedení do provozu technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny ve výrobních prostorách [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 22. 10. 2013, č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200, jehož nedílnou součástí jsou podmínky poskytnutí dotace, uznala projekt za přijatelný a způsobilý k poskytnutí dotace v souladu s cíli předmětného programu. Na základě rozhodnutí měla být [právnická osoba] s.r.o. poskytnuta dotace ve výši maximálně 40 % způsobilých výdajů projektu. Celkové výdaje projektu byly vyčísleny na 23 280 000 Kč a způsobilé výdaje na 19 400 000 Kč. V souladu s rozhodnutím tak mohla být poskytnuta dotace maximálně ve výši 7 760 000 Kč. Dotace měla být v celém rozsahu financována z Evropských strukturálních fondů a vyplacena zpětně na základě doložených již realizovaných způsobilých výdajů. Žalovaný dne 9. 7. 2014 požádal žalobkyni prostřednictvím formuláře„ žádost o platbu“ o proplacení dotace. V této žádosti žalovaný vyčíslil celkové výdaje částkou 23 595 000 Kč a způsobilé výdaje částkou 19 500 000 Kč a výši požadované dotace částkou 7 760 000 Kč. Žalobkyně na základě toho dotaci dne 17. 7. 2014 proplatila. V roce 2016 provedl Finanční úřad pro Kraj [obec] u [právnická osoba] s.r.o. kontrolu ve smyslu § 85 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Při této kontrole bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. uveřejnila dne 20. 12. 2013 v Obchodním věstníku oznámení o zahájení výběrového řízení na dodávky v rámci OPPI. Předmětem dodávky měla být technologická linka. Do výběrového řízení se přihlásila pouze [právnická osoba], jejíž nabídka byla přijata. Správce daně zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. použila při výběru dodavatele technický kvalifikační předpoklad, který byl svoji podstatou diskriminační a dále zadávací dokumentace neobsahovala základní technické údaje pro zpracování a podání relevantní nabídky a byla tak netransparentní. Tímto postupem tak mohlo dojít k ovlivnění výsledků výběrového řízení. Správce daně konstatoval, že [právnická osoba] s.r.o. porušila rozpočtovou kázeň a vyměřil jí odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2 328 000 Kč. Správce daně dále zjistil, že do způsobilých výdajů projektu byly zahrnuty i fiktivní faktury, a tedy vyměřil další odvod ve výši 3 971 568 Kč. V rámci těchto dodávek měla být dodána použitá výrobní linka na střešní tašky. Podle správce daně cena takové linky byla nadhodnocena a mělo se rovněž jednat o starou linku [právnická osoba] s.r.o. Správce daně výše uvedené oznámil Policii ČR. Žalobkyně v reakci na žádost policie uplatnila v rámci trestního řízení nárok na náhradu škody ve výši 7 760 000 Kč. Žalovaný byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 43 T 11/2019-1947, a to ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie ve smyslu § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen trestní zákoník). Předmětem jednání žalovaného bylo, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] v úmyslu neoprávněně vyčerpat přislíbené dotační prostředky ze strukturálních fondů EU v celkové výši 7 760 000 Kč vyčíslil v žádosti o platbu skutečné způsobilé výdaje projektu ve výši 19 500 000 Kč, přičemž do těchto výdajů zahrnul jednak fiktivní faktury, kterými byly výdaje uměle navýšeny a jednak dodávky strojů a zařízení, které žalovaný prezentoval jako nové a řádně dodané části technologické linky, byť se ve skutečnosti jednalo o starší díly, resp. některé z těchto částí nebyly vůbec dodané. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (podle soudu žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že již musela neoprávněně čerpané prostředky vrátit do fondů EU). Proti rozhodnutí se odvolal žalovaný i státní zástupce. Vrchní soud v Olomouci obě odvolání zamítl (usnesení ze dne 6. 4. 2021, č. j. 2 To 11/2021-2017), neboť je neshledal důvodnými. Ve vztahu k nároku žalobkyně uvedl, že možnost přiznání náhrady škody v daném případě byla možná bez ohledu na okolnost vrácení finančních prostředků žalobkyní do fondů EU. Odvolací soud ovšem rozhodnutí o odkázání žalobkyně na občanské řízení nezměnil, neboť podle jeho názoru se žalobkyně omezila pouze na stručné připojení s nárokem na náhradu škody bez sdělení dalších relevantních okolností. Žalobkyně tvrdí, že ji vznikl nárok na náhradu škody, neboť jsou splněny tři podmínky: porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Porušení povinnosti žalobkyně dovozuje z toho, že pro žalovaného resp. [právnická osoba] s.r.o. bylo stanoveno mnoho podmínek a pravidel zejména v rozhodnutí o poskytnutí dotace a v souvisejících podmínkách. Žalovaný byl s těmito pravidly obeznámen. Porušení pravidel tak dokládá jak zjištění správce daně, tak i rozhodnutí soudu, kterým byl žalovaný uznán vinným. Vznik škody je podle žalobkyně dán tím, že byla vyplacena dotace neoprávněně a výše škody je dána výší vyplacené dotace. Příčinná souvislost je dána tím, že žalovaný musel vědět, že svým jednáním (tj. porušením pravidel) způsobí vznik škody. Stejně tak si byl vědom i výše případné škody, neboť její výše se odvíjí od výše poskytnuté dotace, o kterou právě žalovaný žádal.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že částka 7 760 000 Kč se nikdy nedostala do jeho dispozice, a tudíž ji nemůže žalobkyni vrátit. Žalovaný uvedl, že předmětná dotace byla vyplacena [právnická osoba] s.r.o., přičemž tato společnost měla dva společníky se stejným podílem a oba dva byli jednatelé. Druhý společník je [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl, že na příkaz [jméno] [příjmení] převedl částku 7 000 000 Kč z účtu [právnická osoba] s.r.o. na účet č. [bankovní účet], což měl být účet [jméno] [příjmení] nebo některého z jeho synů. Podle názoru žalovaného by tak žalobkyně měla předmětnou dotaci vymáhat po [jméno] [příjmení] a nikoliv přímo po žalovaném. Dále uvedl, že není v souladu s dobrými mravy, aby žalobci žalovanou částku vracel ten, kdo ji reálně neobdržel, zatímco osoba, která částku inkasovala, nebude platit ničeho. Dále uvedl, že vymáhaná částka je vysoká a pro žalovaného by povinnost k jejímu zaplacení byla likvidační. Žalovaný nevlastní žádné nemovité věci a jeho příjem činí asi 20 000 Kč měsíčně. Druhý důvod rozporu s dobrými mravy žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že ačkoliv se [jméno] [příjmení] měl podílet na popisované trestné činnosti, tak nebyla vůči němu uplatněna ani trestní ani občanskoprávní odpovědnost. Žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody v trestním řízení řádně, když neuvedla, zda došlo k vrácení dotace (resp. zda došlo k zahájení řízení o vrácení dotace). Dále uvedl, že žalobu zatěžuje stejná okolnost (tj. absence skutkových tvrzení a důkazů ve vztahu k tomu, zda bylo zahájeno řízení o vrácení dotace). Podle žalovaného nemůže žalobkyně uplatňovat tento nárok žalobou, neboť ona sama není správcem daně, kromě toho případná škoda nevznikla žalobkyni, ale přímo Evropské unii. Při jednání dále žalovaný navrhl, aby soud vyčkal na skončení řízení v trestní věci vedené proti [jméno] [příjmení], pod sp. zn. KRPJ [číslo] 2022 [číslo] u Policie ČR. V tomto řízení by měl být vyjasněn podíl [jméno] [příjmení] na případné trestné činnosti, za kterou byl odsouzen žalovaný, což je podle názoru žalovaného v souladu se zásadou materiální pravdy. Žalovaný tvrdí, že se [jméno] [příjmení] podílel na trestné činnosti větší měrou než žalovaný, a také z ní měl majetkový prospěch.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k námitkám žalovaného uvedla, že otázka, zda se finanční prostředky dostaly do sféry dispozice žalovaného, je zcela irelevantní. Stejně tak skutečnost, že žaloba směřuje přímo proti žalovanému a nikoliv jeho společníkovi není relevantní námitkou. Žalobkyně vychází ze skutečnosti, že žalovaný byl jednatelem [právnická osoba] s.r.o. a současně že byl za popsaný trestný čin uznán vinným. Žalovaný a druhý jednatel [jméno] [příjmení] by navíc za škodu odpovídali společně a nerozdílně, a tedy žalobkyně by mohla plnění požadovat po kterémkoliv z nich. Žalobkyně dále odmítla námitku, že by žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy, neboť účelem žaloby není poškodit žalovaného, ale ochrana práv žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že svůj nárok uplatnila v adhezním řízení řádně a včas, neboť uvedla důvod a výši uplatňovaného nároku. V otázce aktivní legitimace žalobkyně odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně je poskytovatel dotace ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a že je možné žalobkyni nárok na náhradu škody přiznat. Žalobkyně rovněž uvedla, že řízení o odnětí dotace nemusí být zahájeno obligatorně. Do zákona tuto povinnost včlenila až novela účinná v roce 2022 a dopadá na případy, kdy nedošlo k porušení rozpočtové kázně. Ohledně vyčkání na skončení trestního řízení ohledně [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že s tímto nesouhlasí, neboť pokud by tato osoba byla odsouzena a rovněž by bylo rozhodnuto i o nároku žalobkyně, pak by byla založena solidární odpovědnost mezi žalovaným a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně by tak mohla svůj nárok uplatňovat v plné výši po žalovaném a žalovaný by poté případně mohl uplatňovat svůj postih vůči [jméno] [příjmení].

4. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku (platného ke dni 19. 9. 2021) ohledně [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že žalovaný byl společníkem této společnosti do 4. 2. 2016 a jednatelem od 15. 2. 1999 do 4. 2. 2016. Druhým jednatelem byl [jméno] [příjmení], [datum narození], a to od 21.11.1997 do 9.3.2006, a znovu od 28.1.2008 dosud. Ohledně způsobu jednání za společnost v období od 21.11.1997 do 30.12.2014 platilo, že jednatel jedná samostatně, od 30.12.2014 do 4.2.2016 jednatel zastupuje společnost samostatně ve všech věcech.

6. Z firemní prezentace [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že tato firma ke dni 7. 9. 2021 na stránkách [webová adresa] uváděla, že vyvinula nový typ fotovoltaické střešní tašky, který se vyrábí z křemičitého písku a drceného PET.

7. Z žádosti o poskytnutí dotace ze dne 18. 6. 2012 soud zjistil, že žadatelem je [právnická osoba] s.r.o. Jako statutární zástupci jsou uvedeni žalovaný a [jméno] [příjmení], když každý z jednatelů jedná samostatně. Jako hlavní oblast podnikání je uvedena výroba ostatních plastových výrobků. V základních údajích o projektu je uvedeno, že se jedná o program v rámci podprogramu Rozvoj – Výzva III, Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba] s.r.o. V popisu projektu je uvedeno, že [právnická osoba] se zaměřuje na výrobu střešní krytiny nové generace na bázi komponentů PET materiálů a křemičitého písku. Předmětem projektu je rozšíření stávajícího strojního zařízení na výrobu střešní krytiny nové generace prostřednictvím investice do nové technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny tzn. půlených tašek, pravých koncových tašek, levých koncových tašek a hřebenových systémů. Projekt má významně navýšit výrobní kapacitu firmy a podporuje růst výkonu v požadované kvalitě a má tak zlepšit konkurenceschopnost firmy. V rámci realizace projektového záměru bude pořízena, instalována a uvedena do provozu technologické linka na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny nové generace. Projekt měl být realizován v období od 18. 5. 2012 do 30. 6. 2014, na adrese [adresa]. Celkové výdaje projektu měly činit 23 280 000 Kč, z tohoto měla částka 19 400 000 Kč tvořit způsobilé výdaje, požadovaná dotace tak činila částku 7 760 000 Kč. [jméno] podpory tak měla být ve výši 40 % způsobilých výdajů. Žádost obsahuje rovněž prohlášení žadatele, ve kterém mimo jiné prohlásil, že se seznámil s textem podmínek a že si je vědom všech svých práv a povinností.

8. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200 v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) ze dne 22. 10. 2013 soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla schválena dotace [právnická osoba] s.r.o. na realizaci projektu Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba] s.r.o., a to ve výši 7 760 000 Kč, přičemž 85 % mělo pocházet ze strukturálních fondů a 15 % ze státního rozpočtu. Dotace měla být vyplacena zpětně na základě realizovaných způsobilých výdajů doložených účetními doklady. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí jsou Podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu ČR a prostředků strukturálních fondů ES.

9. Z dodatku č. 1 ze dne 22. 12. 2013, č. j. D1/38-12 [číslo], soud zjistil, že došlo ke změně části podmínek, když nedostatky v žádosti o platbu musí být odstraněny nejpozději do 30 dnů namísto původních tří měsíců.

10. Z dodatku č. 2 ze dne 17. 4. 2014, č. j. D2/38-12 [číslo], soud zjistil, že jím bylo změněno financování tak, že dotace bude ze 100 % financována ze strukturálních fondů Evropské unie.

11. Z podmínek poskytnutí dotace soud zjistil, že podmínky se stávají závaznými pro příjemce dotace od dne vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Podle čl. II. písm. a) je příjemce dotace povinen vést účetnictví podle zákona [číslo] Sb., o účetnictví, přičemž účetní doklady musí být mimo jiné správné, úplné, průkazné srozumitelné a průběžně vedené. Podle čl. II. písm. d) podmínek je příjemce dotace povinen při výběru dodavatelů postupovat v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách nebo podle pravidel pro výběr dodavatelů. Podle čl. VII. odst. 1 podmínek platí, že neoprávněné použití nebo zadržení prostředků dotace je ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech porušením rozpočtové kázně. Podle čl. VIII. odst. 1 podmínek porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění čl. II odst. 1 písm. a) a písm. c), odst. 2 písm. a), e), odst. 3, odst. 4, čl. IV. odst. 6 a čl. VI. odst. 1, 2 podmínek bude postiženo odvodem ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace za každý jednotlivý případ. Podle čl. VIII. odst. 2 podmínek porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění čl. II. odst. 2 písm. b) a odst. 5 podmínek bude postiženo odvodem v rozmezí 0,1 % až 1 % z celkové částky dotace u vedené v rozhodnutí za každý jednotlivý případ. Podle čl. VIII. odst. 3 podmínek výše odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení pravidel pro zadávání zakázek bude vyměřena dle dokumentu kategorizace nedostatků při zadávání veřejných zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je přílohou těchto podmínek. Podle čl. VIII. odst. 4 podmínek porušení rozpočtové kázně v ostatních případech bude postiženo odvodem ve výši v rozmezí 0 % až 10 % částky, ve které byla porušena rozpočtová kázeň. Podle čl. VIII. odst. 5 podmínek při porušení rozpočtové kázně spočívajícím v nesplnění více bodů podmínek, z nichž u každé je výše uvedena procentní částka, se procentní částky sčítají. Odvod za porušení rozpočtové kázně však nemůže být vyšší než celková částka dotace, která byla vyplacena ke dni porušení rozpočtové kázně.

12. Z žádosti o platbu soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. prostřednictvím žalovaného požádala o proplacení dotace ve výši 7 760 000 Kč. Skutečné výdaje měly být vynaloženy ve výši 23 595 000 Kč, z toho mělo 19 500 000 Kč představovat způsobilé výdaje, což mělo být doloženo čtyřmi fakturami od [právnická osoba] s.r.o. Příjemce dotace prostřednictvím žalovaného mj. prohlásil, že způsobilé výdaje byly uskutečněny v souladu s ustanoveními Rozhodnutí o poskytnutí dotace a Podmínkami poskytnutí dotace, žádost o platbu dotace na způsobilé výdaje je založena na výdajích skutečně provedených a průkazně doložených.

13. Z oznámení o úpravě částky dotace požadované k proplacení soud zjistil, že celkové způsobilé výdaje byly zkráceny na částku 19 400 000 Kč. Výše dotace se ovšem neměnila.

14. Z prohlášení o schválení, příkaz k proplacení způsobilých výdajů soud zjistil, že dne 15. 7. 2014 byl schválen příkaz k proplacení dotace ve výši 7 760 000 Kč na účet [právnická osoba] s.r.o..

15. Z výpisu z knihy závazků dle dodavatelů soud zjistil, že 17. 7. 2014 byla uhrazena částka 7 760 000 Kč [právnická osoba] s.r.o.

16. Ze zprávy o daňové kontrole podle § 88 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, provedené pod č. j. 1572207/17/2900-31471-712037 Finančním úřadem pro Kraj [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], oddělení kontroly zvláštních činností, soud zjistil, že kontrola byla provedena za účelem prověření všech skutečností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně v souladu s ustanovením § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19.2.2015 a ve znění pozdějších předpisů, kontrolovaným dotačním titulem bylo rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200 v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) ze dne 22. 10. 2013. V rámci daňové kontroly bylo zjištěno, že zadávací dokumentace obsahovala takový technický kvalifikační předpoklad, který výrazně ztížil možnost přihlásit se do výběrového řízení, což mohlo ovlivnit výsledek výběrového řízení, protože ostatní potencionální dodavatelé nemohli daný požadavek splňovat, ač by linku po uvedení přesných technických požadavků mohli dodat. Podle dalšího zjištění zadávací dokumentace neobsahovala základní technické údaje nezbytné pro kompletní zpracování a podání relevantní nabídky. Za tato zjištění byl [právnická osoba] s.r.o. vyměřen odvod ve výši 2 328 000 Kč (za první zjištění 1 940 000 Kč a za druhé zjištění 388 000 Kč). Podle třetího zjištění byly do způsobilých nákladů zahrnuty i fiktivní faktury, které měly navýšit hodnotu pořizované linky. Podle znaleckého posudku byla hodnota pořízené linky o 48,85 % nižší než měla být, tedy došlo k fiktivní fakturaci ve výši 53,50 %. Za toto zjištění byl vyměřen odvod ve výši 3 971 568 Kč.

17. Z oznámení o vyhlášení výběrového řízení na dodávky v rámci OPPI soud zjistil, že výběrové řízení bylo vyhlášeno [právnická osoba] s.r.o. na dodání technologické linky pro výrobu tvarových doplňků střešní krytiny 18. Ze sdělení správce daně ze dne 29. 11. 2017 soud zjistil, že správce daně oznámil žalobkyni porušení dotačních podmínek [právnická osoba] s.r.o.. Dále uvedl, že v rámci projektu [číslo] [číslo] byl vyměřen odvod ve výši 24 480 000 Kč a v rámci projektu CZ [číslo] 2.2.00 [číslo] (tj. předmětný projekt) byl vyměřen odvod ve výši 6 299 568 Kč Tyto skutečnosti byly rovněž oznámeny dne 28. 11. 2016 Policii ČR.

19. Z žádosti o vyčíslení způsobené škody ze dne 1. 11. 2019 a poučení poškozené osoby soud zjistil, že žalobkyně oznámila vznik škody Policii ČR a vyčíslila škodu ve výši 7 760 000 Kč. Z obžaloby KSZ v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 17. 12. 2016, č. j. 4 KZV 14/2018-69, soud zjistil, že Krajskému soudu v Brně byla podána obžaloba na žalovaného.

20. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 43 T 11/2019-1947 soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným, že ve [obec] a také v [obec] jako statutární zástupce [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], poté, co v rámci Operačního programu podnikání a inovace OPPI, číslo projektu (ISOP-Centrum) 2.2 RV03/1480, na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200 ze dne 22. 10. 2013 vydaného Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR získala [právnická osoba] dotaci ze strukturálních fondů EU v celkové výši 7 760 000 Kč, a to na projekt s názvem„ Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba], jehož účelem byla realizace dodávky, instalace a uvedení do provozu technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny a to ve výrobních prostorách [právnická osoba] s.r.o. na ulici [ulice a číslo] ve [obec], v úmyslu neoprávněně vyčerpat přislíbené dotační prostředky fiktivními fakturami za nákup technologické linky na výrobu tvarových doplňků střední krytiny zajistil dne 9. 7. 2014 podání žádosti o proplacení dotace, a přitom zajistil, že podstatná část linky nebyla pořízená jako nová, ale jednalo se o starší díly, případně některé části linky nebyly dodány vůbec. Sekce drcení odpadního materiálů z výroby včetně příslušenství a sekce drcení PET včetně příslušenství byly značně opotřebeny, technologicky zastaralé a neodborně upravované, a tedy se nejednalo o nově dodané technologické zařízení. Sekce balící zařízení nemohlo být dodáno jako nové, neboť jeho ovinovací poloautomat byl vyroben v roce 2009 a páskovací poloautomat byl vyroben v roce 2006, resp. 2011, a tedy ho nelze do předmětné dodávky zahrnout. Sekce výroby fotovoltaických tašek nebyla vůbec dodána. Žalovaný nejméně tyto uvedené stroje a zařízení prezentoval před poskytovatelem dotace jako nové či řádně dodané a takto je také nechal účetně vykázat, načež jako jednatel společnosti [právnická osoba] v žádosti o platbu dne 9. 7. 2014 uvedl výdaje projektu technologická linka na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny ve výši 19 500 000 Kč a dle takto vykázaných výdajů projektu byla poskytnuta přislíbená dotace ve výši 7 760 000 Kč, ovšem do těchto výdajů projektu zahrnul žalovaný v rozporu s dotačními podmínkami i dodávky, resp. subdodávky, strojů a zařízení, které nebyly nové, ale vyrobené již dříve, a v těchto fakturovaných subdodávkách tak byly zahrnuty fiktivní faktury, které měly účelově navýšit hodnotu technologického zařízení, které neodpovídalo prokazatelně reálné hodnotě linky, čímž tak v rozporu s pravidly způsobilých výdajů obecná část č. j. 35815/12/61100, které jsou nedílnou přílohu podmínek vydaného rozhodnutí o poskytnutí dotace, porušil jako jednatel společnosti [právnická osoba] obecné principy způsobilosti výdajů – efektivnost a hospodárnost (hlava I, čl. III odst. 2), čímž tak shora popsaným jednáním způsobil Evropské unii škodu v celkové výši 7 760 000 Kč, čímž podle soudu spáchal zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Žalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. V odůvodnění soud mimo jiné uvedl, že s ohledem na to, že žalovaný je osobou, která výrobní linku navrhla, nechala si ji patentovat a rovněž byl osobou, která prakticky denně dohlížela na kompletaci linky, tak je vyloučeno, aby si žalovaný nevšiml, že pod novou linkou, kde je žádáno o dotace, jsou zahrnuty i starší součástky. Jednání žalovaného bylo soudem hodnoceno jako úmyslné ve formě přímého úmyslu, kdy chtěl žalovaný způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Žalovaný se účastnil všech jednání souvisejících s dotací jako jednatel, osobně se podílel nebo dohlížel na kompletaci linky, udílel pokyny k úpravám starších součástí a i přes vědomost, že linka se skládá ze starších součástí, tak ji prezentoval před poskytovatelem dotace jako sestavenou z čistě nových součástek a jeho úmyslem bylo získat dotaci z fondů EU, na kterou by jinak [právnická osoba] s.r.o. neměla nárok.

21. Oproti podané obžalobě soud dospěl k závěru, že část skutku spočívající v tom, že obžalovaný byl dopředu veden cílem vybrat určeného vítěze výběrového řízení dodavatele předmětné linky, a to [právnická osoba], když do podmínek výběrového řízení zajistil provedení diskriminačního výběrového řízení, neboť do kvalifikačních technických předpokladů nechal nastavit nepřiměřený diskriminační technický kvalifikační požadavek na referenční list s minimálně jednou realizovanou dávkou technologického zařízení, které prokazatelně pracuje na směsi plastu s podílem křemičitého písku nad 50 % celkového obsahu, není trestná. Soud dospěl k závěru, že požadavek, který byl na dodavatele vznesen, není diskriminační. Soud zde vycházel z jednoznačného sdělení agentury CZECHINVEST, která uvedla, že takovéto podmínky za diskriminační nepovažuje. Uvedla, že sice v dané situaci bylo vhodnější provést průzkum trhu a v případě, že by [právnická osoba] byla jediným možným dodavatelem, tak bylo možno zakázku přidělit METAKONU bez výběrového řízení, ale postup, který žadatel o dotaci zvolil, neodporuje podmínkám dotace.

22. Ve věci náhrady škody soud odkázal žalobkyni podle § 229 odst. 1 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních s odůvodněním, že k trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody žalobkyně připojila, kdy sice výši škody řádně dokladovala, nicméně soudu nebyl předložen důkaz svědčící o tom, že poškozená již musela neoprávněně čerpané finanční prostředky z rozpočtu EU do rozpočtu EU z vlastních prostředků vrátit.

23. Z odvolání KSZ v [obec], pobočka v Jihlavě soud zjistil, že odvolání směřuje proti výroku o náhradě škody shora konstatovaného rozsudku. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2021, č. j. 2 To 11/2021-2017 soud zjistil, že odvolání státního zástupce i žalovaného byla zamítnuta, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 43 T 11/2019-1947 tak nabyl právní moci dne 6. 4. 2021. V odůvodnění odvolací soud mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně mohl o nároku na náhradu škody rozhodnout bez ohledu na nevrácení dotace do strukturálních fondů žalobkyní. Podle odvolacího soudu ovšem žalobkyně měla doplnit více skutečností ohledně zahájení řízení o vrácení dotace, nebo zda byly prostředky již částečně vráceny.

24. Z výpisu z účtu [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 21. 7. 2014 odeslána částka ve výši 7 000 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z bankovního výpisu ze dne 24. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni dne 24. 11. 2021 částku 2 600 Kč a dne 22. 12. 2021 částku 2 400 Kč, v rozsahu celkové částky 5 000 Kč bylo řízení k návrhu žalobkyně soudem zastaveno usnesením ze dne 8.3.2022.

25. Z výpisu IS VYKONT soud zjistil výši předepsaných odvodů za porušení rozpočtové kázně.

26. Ze zprávy finančního úřadu ze dne 13. 4. 2022 soud zjistil, že odvod vyměřený [právnická osoba] s.r.o. ve výši 6 299 568 Kč nebyl dosud uhrazen. Odvod byl na dlužníku bezvýsledně vymáhán. Částka byla odepsána pro nedobytnost dne 4. 2. 2022.

27. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný provedl kromě shora uvedených úhrad dále následující úhrady: dne 19. 1. 2022 částku 2 500 Kč, dne 21. 2. 2022 částku 2 300 Kč, dne 21. 3. 2022 částku 2 400 Kč, dne 20. 4. 2022 částku 2 500 Kč a dne 20. 5. 2022 částku 2 500 Kč. Žalobkyně vzala při jednání žalobu v uvedeném rozsahu žalobu zpět a žalovaný se zpětvzetím souhlasil, řízení tak bylo postupem podle § 96 odst. 1 o.s.ř. výrokem II. tohoto rozsudku zastaveno.

28. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] podal dne 18. 6. 2012 žádost o poskytnutí dotace v rámci OPPI, program podpory Rozvoj – Výzva III ve vztahu k projektu číslo (ISOP-Centrum) 2.2 RV03/1480 nazvanému„ Rozvoj ekologické výrobní činnosti [právnická osoba] s.r.o.“ Rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 22. 10. 2013, č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200 ve znění obou jeho dodatků žalobkyně rozhodla o poskytnutí dotace ve výši 7 760 000 Kč (40 % způsobilých výdajů). Žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] prostřednictvím žádosti o platbu požádal dne 9. 7. 2014 o proplacení dotace v plné výši 7 760 000 Kč. Žalobkyně v této výši proplatila dotaci dne 17. 7. 2014. V roce 2016 byla v souvislosti s poskytnutím předmětné dotace provedena daňová kontrola, při které bylo zjištěno: 1) že výběrové řízení na dodavatele technologické linky obsahovalo technický parametr, který byl svoji podstatou diskriminační, 2) že zadávací dokumentace neobsahovala základní technické údaje pro zpracování a podání relevantní nabídky a byla tak netransparentní, 3) technologická linka obsahovala zastaralé a použité komponenty, ačkoliv byly [právnická osoba] prezentovány jako nově pořízené, a současně některé komponenty nebyly vůbec dodány, ačkoliv byly zahrnuty do vyúčtování. Za uvedená porušení rozpočtové kázně byl [právnická osoba] vyměřen odvod v celkové výši 6 299 568 Kč. Správce daně zjištěné skutečnosti oznámil Policii ČR, která zahájila trestní řízení. V rámci tohoto trestního řízení byl žalovaný obžalován a posléze uznán vinným pro trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Žalobkyně připojila nárok na náhradu škody ve výši 7 760 000 Kč z důvodu neoprávněně vyplacené dotace. Žalobkyně byla soudem prvního stupně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce i žalovaný odvolání. Obě odvolání byla odvolacím osudem zamítnuta, přičemž podle názoru odvolacího soudu mohlo být o nároku žalobkyně na náhradu škody rozhodnuto soudem prvního stupně bez ohledu na vrácení finančních prostředků žalobkyní Evropské unii. Oba soudy posoudily zavinění žalovaného jako přímý úmysl, neboť žalovaný fakticky vymyslel technologickou linkou a současně prakticky denně dohlížel na její realizaci, tudíž bylo vyloučeno, že by si žalovaný nevšiml, že technologická linka byla konstruována z použitých a opotřebených dílů resp. že některé její části chybí. Správce daně se pokoušel vymoci vyměřené odvody po [právnická osoba] s.r.o., ale neúspěšně. Do podání žaloby se nepodařilo vymoci žádnou část žalovaného nároku. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody po žalovaném v tomto řízení.

29. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

30. Pokud jde o pravomoc soudu rozhodovat spor účastníků, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 4202/2011, podle něhož obecně„ ve sporech o náhradu škody je dána pravomoc soudů, není-li zákonem svěřena jinému (správnímu) úřadu“. Spor se sice v tomto případě týká veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] s.r.o., nejde v něm však o plnění z této smlouvy ani o otázky s tímto plněním a platným uzavřením smlouvy související, nýbrž o nárok na náhradu škody vzniklé porušením povinností plynoucí ze smlouvy, o němž není oprávněn za základě konkrétních zákona rozhodovat správní orgán, pravomoc tedy náleží soudu.

31. K aktivní legitimaci žalobkyně soud uvádí, že dotace byla poskytnuta z prostředků Národního fondu, což je podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) souhrn peněžních prostředků v tomto ustanovení uvedených, mj. také peněžních prostředků, které svěřuje Evropská unie České republice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie prostřednictvím strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu. Příslušné ministerstvo jako platební orgán koordinuje řízení finančních toků prostředků poskytnutých z rozpočtu Evropské unie Národnímu fondu a spravuje tyto prostředky s tím, že hospodaření a kontrola peněžních prostředků soustředěných prostřednictvím Národního fondu se řídí ustanoveními zákona o rozpočtových pravidlech vztahujících se k rozpočtovému hospodaření a kontrole, nestanoví-li tento zákon o rozpočtových pravidlech, právo Evropské unie nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, jinak. Poskytovatelem dotace bylo v tomto případě v souladu s ust. § 14 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pokud tedy touto žalobou byl vůči žalovanému uplatněn nárok na náhradu škody, je k němu aktivně legitimována žalobkyně, která prostředky z Národního fondu spravuje a hospodaří s nimi. Sama Evropská unie, která je jinak nadána specifickou suverenitou a právní subjektivitou spojenou s komunitární nadstátností (supranacionalitou), možnost spravovat prostředky již poskytnuté do Národního fondu ze strukturálních fondů podle Nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 1303/2013 ztrácí, neboť tyto se stávají součástí rozpočtu České republiky, která také zajišťuje hospodaření s nimi, jak je shora uvedeno. Česká republika tyto prostředky spravuje jménem Evropské unie podle 1 Smlouvy o fungování Evropské unie Evropská unie má nad prostředky poskytovanými ze strukturálních fondů dohled, který se může projevit žádostí o vrácení neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků z rozpočtu Evropské unie poskytnutých z Národního fondu prostřednictvím Evropské komise. Tyto prostředky je pak Česká republika povinna převést z Národního fondu do rozpočtu Evropské unie, nejsou-li tyto prostředky v Národním fondu, tak ze státního rozpočtu. Samotná Evropská unie však není oprávněna uplatňovat nároky vůči fyzickým nebo právnickým osobám jako příjemcům dotace přímo, nemůže tedy být ani aktivně legitimována v tomto řízení.

32. V řízení bylo prokázáno, že v rámci provedené daňové kontroly byla zjištěna porušení daňové kázně příjemcem dotace podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, daňovou kontrolu prováděl stát prostřednictvím místě příslušného finančního úřadu, který rovněž uložil příjemci dotace, tj. [právnická osoba] s.r.o., odvody za porušení rozpočtové kázně. Současně bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. na tyto odvody ničeho nezaplatila, vymáhání uložené povinnosti pak bylo bezvýsledné. Soud má za to, že samotná skutečnost, že ve vztahu k příjemci dotace byly uplatněny odvody za porušení rozpočtové kázně, nemá vliv na možnost domáhat se nároku na náhradu škody vůči žalovanému jako fyzické osobě, jednateli příjemce dotace. Orgán daňové správy není oprávněn zkoumat, zda byl neoprávněným použitím prostředků z dotace spáchán trestný čin, tato pravomoc přísluší pouze orgánům činným v trestním řízení. Mnohdy jsou prostřednictvím odvodů za porušení rozpočtové kázně postihovány činy, které intenzity trestného činu ani nedosahují. V tomto případě však bylo konstatováno, že ke spáchání trestného činu došlo, spáchal ho žalovaný, vůči kterému byl v trestním řízení nárok na náhradu škody způsobené jeho trestným činem také řádně uplatněn. Bylo by v rozporu se základní zásadou soukromého práva vyjádřené v § 6 odst. 2 o.z., tedy aby žalovaný těžil z vlastního protiprávního jednání vůči žalobkyni tím, že se zprostí povinnosti uhradit škodu jím uhrazenou odkazem na stanovené odvody za porušení rozpočtové kázně, které však jsou vůči příjemci dotace, tedy jím dříve vedené společnosti, nedobytné, pravděpodobně pro nedostatek majetku společnosti, který by bylo možno výkonem rozhodnutí postihnout. Pokud by k zaplacení stanovených odvodů skutečně došlo, měla by tato skutečnost vliv nikoli na vznik škody, ale na její výši, neboť žalobkyně by se mohla domáhat náhrady škody pouze ve výši rozdílu mezi zaplacenými odvody a vzniklou škodu. Shodná situace je v případě řízení o odnětí dotace, kdy se soud kromě toho zcela ztotožňuje s námitkou žalobce, že teprve až novelou provedenou zákonem č. 484/2020 Sb. byly s účinností ke dni 1.1.2022 do zákona o rozpočtových pravidlech nově zakotvena možnost zahájit řízení o odnětí dotace v případě, že byl spáchán trestný čin, kdy z důvodové zprávy k zákonu č. 484/2020 Sb. vyplývá, že řízení o odnětí dotace přichází v úvahu tehdy, pokud nedošlo k porušení rozpočtové kázně.

33. Podle § 2913 zá.k č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

34. Podle § 2951 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, nebo žádá-li o to poškozený, hradí se škoda v penězích.

35. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal.

36. Soud v tomto řízení dospěl v závěru, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu způsobenou žalobkyni. Škodní jednání žalovaného spočívá v porušení povinností, které mu byly uloženy veřejnoprávní smlouvou, která vznikla akceptací jeho žádosti o poskytnutí dotace rozhodnutím o poskytnutí dotace č.j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200, odkazujícím na Podmínky poskytnutí dotace ze státního rozpočtu ČR a prostředků strukturálních fondů, vydaného podle § 14 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Za toto jednání byl žalovaný trestně stíhán a pravomocně odsouzen shora citovanými rozhodnutími, kdy soud je výrokem o vině žalovaného vázán podle § 135 odst. 1 o.s.ř., a to včetně konstatované úmyslné formy zavinění. Škoda vzniklá v příčinné souvislosti se škodním jednáním žalovaného odpovídá poskytnuté dotaci v částce 7 760 000 Kč (se zohledněním částečných úhrad žalovaného po zahájení řízení), neboť jde o částku, která byla příjemci dotace vyplacena neoprávněně, resp. by nebyla žalobkyní vyplacena, pokud by jí bylo škodní jednání žalovaného známo.

37. Pokud žalovaný tvrdil, že je v rozporu s dobrými mravy, aby se svého nároku žalobkyně domáhal vůči němu, který se z poskytnuté dotace nijak neobohatil, tak k tomu soud uvádí, že posouzení otázky, zda se žalovaný z poskytnuté dotace obohatil, není předmětem tohoto řízení, neboť uplatněný nárok je nárokem na náhradu škody a nikoli nárokem z bezdůvodného obohacení. Soud v jednání žalobkyně, která svůj nárok uplatnila již v trestním řízení a následně v civilním řízení, neshledává žádné šikanózní jednání vůči žalovanému, nýbrž pouze oprávněné bránění svých práv.

38. Námitku žalovaného, že je třeba vyčkat skončení trestního řízení, které je nyní vedeno proti společníkovi žalovaného [jméno] [příjmení], a případně rozhodnout podle jeho podílu na způsobené škodě, shledává soud jako nedůvodnou. Občanský zákoník v ust. § 2915 odst. 1 o.z. považuje za základní odpovědnost více škůdců odpovědnost solidární. Nahrazení škody podle účasti na škodlivém následku připadá v úvahu pouze tehdy, pokud jsou pro to dány důvody zvláštního zřetele. Takto však nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť by jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li by povinnost k náhradě škody také pomocníkovi (§ 2915 odst. 2 o.z.) Žalovaný přitom neuvedl žádné okolnosti, pro které by bylo možno považovat za důvody zvláštního zřetele ve smyslu § 2915 odst. 2 věta prvá o.z., když jím zmiňované skutečnosti týkající se [jméno] [příjmení] představují výhradně okolnosti, které má na mysli zmiňovaný § 2915 odst. 2 věta druhá o.z. Za situace, kdy u žalobce podle jeho skutkových tvrzení do úvahy dělená odpovědnost nepřichází, soud další dokazování v tomto směru neprováděl z důvodu jeho nadbytečnosti.

39. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je ve výroku I. uvedeno.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, přičemž k částečnému zastavení řízení došlo z důvodu zavinění žalovaného, který nárok uplatněný žalobou zčásti uhradil po zahájení řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 290 587,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 7 760 000 Kč (resp. 7 755 000 Kč) sestávající z částky 39 340 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, podání ze dne 24. 1. 2022, podání ze dne 29. 3. 2022, účast při jednání v délce přes dvě hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za jízdu autobusem z [obec] do [obec] (dne 30. 5. 2022) ve výši 195 Kč a za cestu autobusem z [obec] do [obec] (dne 31. 5. 2022) ve výši 150 Kč, nákladů na ubytování v [obec] za jednu noc z 30. 5. 2022 na 31. 5. 2022 ve výši 1 609 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. v rozsahu 7 půlhodin za celkem 700 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 238 540 Kč (částka odměny spolu s režijním paušálem a náhradou za promeškaný čas) ve výši 50 093,40 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.