12 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Bastlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby žalovaný zaplatil dalších 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 900 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] na nákladech řízení částku 655 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 101 odst. 4 o.s.ř.).

3. Na základě předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že v dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“ ze dne [datum] je původní věřitel označen jako„ [příjmení] [jméno]“ a žalovaný jako„ klient“ nebo„ zákazník“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 5 000 Kč s datem splatnosti dne [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 1 900 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 0 % ročně. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách původního věřitele [webová adresa]) a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum] a realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] a její přílohou. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (podle podacího archu odeslaným dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že původní věřitel s žalovaným skutečně jednal. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v říjnu 2020 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětných smluv nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou v podobě předložené soudu.

5. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či původnímu věřiteli vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Soud tak zamítl žalobu ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 900 Kč od [datum] do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 6 900 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 000 Kč, tj. z 72 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 900 Kč tj. ze 28 %. [jméno] úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 44 % a v tomto rozsahu ji přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen a. t.), neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 24 C 246/2021, 11 C 262/2021, 24 C 96/2021 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání a podání žaloby), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 a. t.). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela částka ve výši 1 489 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze poměrná část ve výši 655 Kč (44 % z celkové výše náhrady nákladů řízení). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.