12 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 611 202 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 611 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 611 202 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 132 661,62 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 611 202 Kč s příslušenstvím. V důvodech svého návrhu uvedl, že žalovanému poskytl v hotovosti na základě ústní dohody v průběhu roku 2019 a 2020 zápůjčku v celkové výši 611 202 Kč. Zpravidla se jednalo o částky na podnikání, ne vždy se však ptal, k čemu je žalovaný potřebuje. Zápůjčky mu poskytnul bezúročně. Vzhledem k tomu, že dluh dosáhl postupně značné výše, požádal žalovaného o uznání dluhu, s čímž žalovaný souhlasil. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše uznal dne 8. 9. 2021 a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit do 31. 10. 2021. S blížící se splatností žádal žalobce žalovaného o úhradu alespoň částky 200 000 Kč. Žalovaný jej ujišťoval, že částku má k dispozici, informoval jej o tom, že peníze pošle po skončení polední pauzy v bance, tvrdil, že nesl peníze na poštu, ale pak se např. pořezal apod. Na dlužnou částku však ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že mu žádné finanční prostředky žalobcem nebyly poskytnuty, natož z titulu zápůjčky. Zpochybnil obsah listiny označené jako „dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři“ ze dne 8. 9. 2021. Dále uvedl, že se žalobcem, jenž byl OSVČ, se seznámil v roce 2015, kdy se dohodli na spolupráci žalovaného s žalobcem v jeho podnikání s tím, že následně zkusí spolu podnikat. V roce 2016 pak zakoupili společně dva stroje na výrobu , Anonymizováno, , který prodávali na různých akcích. V roce 2017 se žalobce stal jediným společníkem společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Žalovaný získal živnostenské oprávnění v březnu 2017. Účastníci se dohodli, že společné podnikání bude probíhat pod hlavičkou společnosti , právnická osoba, . Vybavení, fakturace a zaměstnanci spadali pod tuto společnost. V roce 2017 se rozšířil předmět podnikání této společnosti i předmět podnikání žalovaného o silniční nákladní dopravu do 3,5 t a žalovaný žalobci přispěl na podnikání obchodní společnosti , právnická osoba, . částkou 150 000 Kč. Od počátku mu žalobce sliboval, že se stane polovičním společníkem společnosti , právnická osoba, ., proto poskytoval žalobci různé částky na nákup zařízení, vybavení a dopravních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalobci věřil, neboť mezi nimi byl přátelský vztah, nepožadoval po žalobci žádné potvrzení o poskytnutých prostředcích. V roce 2020 došlo v důsledku lockdownu k přerušení činnosti společnosti, vznikaly dluhy na nájmu, leasingu, opravách vozidel atd. Žalobce požadoval po žalovaném prostředky na provoz společnosti, což žalovaný odmítl. Následně mu žalobce sdělil, že musel do společnosti vložit k její záchraně finanční prostředky ve výši 611 000 Kč a tutéž částku požaduje uhradit po žalovaném jako budoucím společníkovi. Vzhledem k tomu, že žalovaný touto částkou nedisponoval, požadoval žalobce podepsání uznání dluhu jako projev záruky žalovaného jako budoucího společníka. Žalovaný uvěřil žalobci, že bude rovnocenným společníkem v podnikání společnosti , právnická osoba, . a proto uznání dluhu podepsal. Svou chybu si uvědomil až poté, kdy byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobce jej oklamal pod slibem společenství ve společnosti , právnická osoba, . Se žalobcem v letech 2019 a 2020 žádnou písemnou ani ústní smlouvu neuzavřel, neobdržel od něj žádnou finanční částku jako zápůjčku, neboť žádné půjčky nepotřeboval. Žalobce je v uznání dluhu označen jako fyzická osoba, měl by tak mít objektivní, prokazatelné a podložené příjmové poměry za roky 2019 a 2020, z nichž by vyplývaly čisté, a tedy zdaněné finanční zůstatky v takové výši, aby mohl zápůjčky v takové výši poskytnout žalovanému a současně uhradit všechny životní náklady žalobce a jeho rodiny. Žalobce byl zatížen hypotékou s měsíční splátkou okolo 15 000 Kč, splácel řadu dalších půjček, jeho přítelkyně se dvěma dětmi byla na rodičovské dovolené s příjmem pouze rodičovského příspěvku. Žalobce tak neměl dostatek prostředků, aby žalovanému takovou vysokou sumu poskytl.

3. Z dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že jako věřitel je uveden žalobce, jako dlužník žalovaný. Žalovaný v dohodě prohlásil, že uznává co do důvodu i výše svůj dluh, který má vůči žalobci z titulu zápůjčky poskytnuté věřitelem v hotovosti na základě ústní dohody postupně v průběhu let 2019 a 2020 s tím, že k datu podpisu činí dlužná částka 611 202 Kč. Současně se zavázal tuto částku uhradit žalobci nejpozději do 31. 10. 2021. Podpis žalovaného na dohodě je úředně ověřený.

4. Podpis textu dohody potvrdil ve své výpovědi rovněž žalovaný, který však popřel, že by od žalobce obdržel finanční prostředky. Žalovaný v souladu se svými tvrzeními vypovídal, že dohodu podepsal proto, že žalobci věřil, že je to tak nutno učinit, aby se to mohlo vložit jako vklad do společnosti. Mělo se jednat o takovou částku, jakou vložil žalobce, aby zachránil firmu. Obdobně vypovídal žalovaný před policejním komisařem ve věci prověřování možného spáchání trestného činu či přestupku na základě jím podaného trestního oznámení (připojený spis Policie České republiky, Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, , adresa, , Územního odboru , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality č.j. , Anonymizováno, ). V obou výpovědích pak uváděl, že ho k podpisu nikdo nenutil, listinu si mohl přečíst, žalobci věřil, důsledky svého podpisu si neuvědomil. Žalobce naproti tomu vypovídal, že žalovanému postupně půjčoval dle jeho potřeby finanční prostředky, přičemž žalovaný neuváděl, nač je potřebuje. Od účetní věděl, že žalovaný nehradí své závazky, má dluhy, nebere telefony. Dlužná částka vychází ze součtu, vyúčtování předložil žalovanému a následně došlo k podpisu uznání dluhu.

5. SMS komunikací ze dne 29. 10. po 12 hodině vzal soud za prokázané tvrzení žalobce, že žalovaný sliboval žalobci, že mu zašle na účet 200 000 Kč, které bude čerpat v bance s tím, že čeká na konec polední pauzy. Žalobce mu zaslal číslo účtu pro zaslání peněžních prostředků (osobní účet žalobce). Následně se opakovaně ptal, co se děje. Žalovaný odpověděl až 31. 10. v 14:39 s tím, že to zítra vše napraví. Žalobce se pak na něj opakovaně obracel v pondělí dne 1. 11., žalovaný však na zprávy nereagoval. Pravost těchto SMS zpráv potvrdil ve svém výslechu žalovaný, který však uvedl, že se mělo jednat o investice, nikoliv o vrácení půjčené částky. To, že byl v bance, byl však výmysl, neboť si nepotřeboval půjčovat, protože měl příjmy z podnikání, případně si mohl půjčit od rodičů. V souladu s tvrzením žalovaného o možnosti půjčit si od rodičů je pak výpověď matky žalovaného z připojeného policejního spisu, která vypovídala, že na podnikání synovi půjčila finanční částky ve výši 180 000 Kč a 5 800 EUR. Naproti tomu tvrzení žalovaného, že si nemusel půjčovat, že měl dostatek prostředků je v rozporu s jeho výpovědí před policejním komisařem a v připojeném spisu doloženém výpisu z účtu žalovaného a smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z nichž vyplývá, že si žalovaný na konsolidaci dluhů půjčil částku 232 093 Kč, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr.

6. Tvrzení o dalších investicích do společnosti žalovaný dále prokazoval výpisem z účtu u , právnická osoba, . č. , č. účtu, , z nějž vyplývá výběr částky 100 000 Kč dne 26. 5. 2021.

7. Z výpisu z živnostenského rejstříku vzal soud za prokázané, že žalobce podniká jako fyzická osoba od , datum, s živnostenským oprávněním , Anonymizováno, , od , datum, prodej , Anonymizováno, . Dále má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (od 15. 8. 2017 a 12. 2. 2018). Žalovaný pak získal živnostenské oprávnění dne , datum, , a to s předmětem , Anonymizováno, a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a dne 2. 3. 2017 s předmětem podnikání prodej , Anonymizováno, . Dne 23. 2. 2018 pak získal oprávnění s předmětem podnikání , Anonymizováno, .

8. Z výpisu z obchodního rejstříku k firmě , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jejím předmětem byla od května 2015 , datum, . Jednateli společnosti původně byli , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , jméno FO, , následně od 28. 5. 2015 pouze , jméno FO, , dne 5. 1. 2017 se druhým jednatelem společnosti stal žalobce, který byl od 18. 10. 2017 až do 11. 1. 2022 jejím jediným jednatelem. Tuto situaci pak kopírují rovněž zápisy o společnících společnosti , právnická osoba, .

9. Z připojeného trestního spisu č.j. , Anonymizováno, vzal soud dále za prokázané, že počátkem roku 2022 bylo prověřováno v souvislosti s oznámením žalovaného možné spáchání trestného činu či přestupku žalobcem. Součástí spisu je rovně výzva k úhradě dluhu zaslaná zástupcem žalobce žalovanému ze dne 8. 11. 2021. Ve věci byli vyslechnuti oba účastníci, jejichž výpovědi jsou v základních rysech shodné s výpověďmi v tomto řízení. Rovněž byla vyslechnuta matka žalovaného a následně byla věc odložena bez dalšího opatření.

10. Daňovými přiznáními k dani z příjmů fyzických osob za roky 2017 až 2020 žalovaný prokazoval, že měl dostatečné příjmy ze svého podnikání a nepotřeboval si tak půjčovat, takto bylo zjištěno, že v roce 2017 činil dílčí základ daně žalovaného 46 080 Kč (příjmy 152 000 Kč, výdaje 69 120 Kč), daň po uplatnění slev 0 Kč, v roce 2018 činil dílčí základ daně 161 734 Kč (příjmy 404 334 Kč, výdaje 242 600 Kč), daň po uplatnění slev 0 Kč, v roce 2019 činil dílčí základ daně 292 590 Kč (příjmy 731 474 Kč, výdaje 438 884 Kč), daň po uplatnění slev 19 035 Kč a v roce 2020 činil dílčí základ daně 446 665 Kč (příjmy 1 116 662 Kč, výdaje 669 997 Kč), daň po uplatnění slev 42 150 Kč.

11. Z daňových přiznání společnosti , právnická osoba, . za rok 2019 a 2020 bylo zjištěno, že v roce 2020 hospodařila tato společnost se ztrátou 610 805 Kč a v roce 2019 se ziskem ve výši 262 398 Kč. Tržby společnosti se však pohybovaly okolo 4 milionů Kč. Dle oznámení o provedení příkazu k úhradě činil poplatek Finančního úřadu 395 Kč.

12. Z Informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobce je spolu s , jméno FO, vlastníkem pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je objekt bydlení č.p. , Anonymizováno, na , adresa, . Pozemek je zatížen zástavním právem smluvním. Ze sdělení Úřadu práce bylo prokázáno, že , jméno FO, , partnerka žalobce pobírala v roce 2019 – 2020 rodičovský příspěvek ve výši nejprve 6 000 Kč, následně 10 000 Kč. Žalobce ve své výpovědi potvrdil, že hradí splátky hypotečního úvěru, kdy náklady na bydlení takto činí 15 000 Kč měsíčně.

13. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že , jméno FO, a žalobce uzavřeli smlouvu na částku 500 000 Kč bezúročně, kterou měl žalobce vrátit , jméno FO, ve 4 splátkách, nejpozději do 31. 12. 2021. Ze smlouvy dále vyplývá, že se jedná o zápůjčku v souvislosti s podnikáním společnosti , právnická osoba, ., neboť v čl. II. bod 4 je specifikována vázanost vrácení části půjčky na smluvní vztah této společnosti se společností , Anonymizováno, s. dle smlouvy č. , Anonymizováno, . Úrok z prodlení byl dohodnut ve výši 1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že ke dni 30. 7. 2020 bylo splaceno 522 447 Kč. Dále bylo notářským zápisem ze dne 29. 9. 2017 , Anonymizováno, prokázáno, že , jméno FO, jako věřitel, společnost , právnická osoba, . jako dlužník a žalobce jako přistupitel k dluhu sepsali notářský zápis, jímž společnost , právnická osoba, . uznala dluh vůči , jméno FO, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 2. 2016 ve výši 1 235 000 Kč. Žalobce se zavázala jako nový dlužník plnit se společností , právnická osoba, . společně a nerozdílně. Úhrada dlužné částky byla sjednána v ročních splátkách, poslední splátka ve výši 308 750 Kč byla splatná dne 31. 10. 2021. K tomuto pak žalobce ve své výpovědi uvedl, že se jednalo o částku, která byla cenou za to, že se stal jediným společníkem společnosti , právnická osoba, . , právnická osoba, s tímto tvrzením, je rovněž zápis v Obchodním rejstříku ohledně společníka a jednatele společnosti.

14. Z přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016 až 2020 bylo zjištěno, že dílčí základ daně činil v roce 2016 257 620 Kč (příjmy 644 051 Kč, výdaje 386 431 Kč), daň 13 800 Kč, v roce 2017 dílčí základ daně činil částku 285 391 Kč (příjmy 713 478 Kč, výdaje 428 087 Kč), po započtení slev činila daň 17 955 Kč. V roce 2018 činil základ daně 280 420 Kč (příjmy 701 049 Kč, výdaje 420 629 Kč), daň po slevách 17 220 Kč. V roce 2019 byl dílčí základ daně 115 792 Kč (příjmy 289 480 Kč, výdaje 173 688 Kč), daň činila 0 Kč. V roce 2020 činil základ daně 85 840 Kč (příjmy 214 600 Kč, výdaje 128 760 Kč), daň 0.

15. Majetkové poměry žalobce byly dále zjištěny z výpisů z běžného účtu , Anonymizováno, vedeného na jméno družky alobce, a z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalobce, a to za roky 2019-2020. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce neměl dostatek prostředků proto, aby mu je mohl zapůjčit, bylo těmito výpisy, resp. zejména výpisem z účtu u , Anonymizováno, vedeným na jméno žalobce vyvráceno. Současně bylo prokázáno, že samotná daňová přiznání nemají ve vztahu k majetkovým poměrům žalobce vypovídací hodnotu. Žalobce měl totiž počáteční zůstatek na účtu k 1. 1. 2019 ve výši 133 570,75 Kč, konečný zůstatek 74 950,88 Kč, přičemž jeho celkové příjmy za rok 2019 činily 1 617 980,86 Kč, v roce 2020 to pak bylo 1 499 242,94 Kč a konečný zůstatek činil 128 Kč. Většina příjmů na účet byly vklady v hotovosti učiněné žalobcem, přičemž řada z nich přesahovala 100 000 Kč. Žalobce přitom dle daňových přiznání neměl takové příjmy ani jako fyzická osoba, ani takové příjmy neměla společnost , právnická osoba, ., to za situace, kdy měla současně hradit zápůjčky vůči , jméno FO, .

16. Soud neprovedl důkaz výpovědí matky žalovaného, smlouvami o zápůjčce mezi žalobcem a , jméno FO, či , jméno FO, , neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné s tím, že nemohou již změnit skutkové závěry soudu ve věci samé. Současně soud nezjišťoval výši splátky hypotečního úvěru žalobce dotazem na banku, když tyto náklady vyplývají z výpisu z účtu a výpovědi žalobce.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce a žalovaní spolupracovali v rámci své podnikatelské činnosti i v rámci podnikání společnosti , právnická osoba, ., jejímž jediným jednatelem a společníkem byl v letech 2019 a 2020 žalobce. V rámci spolupráce docházelo k předávání finančních prostředků v hotovosti, které nebyly zahrnuty do daňových přiznání jako příjem či výdaj. Oba účastníci pak do podnikání rovněž investovali své prostředky. Ačkoli žalobce vykazoval v letech 2019 a 2020 v rámci svého daňového přiznání příjmy 289 480 Kč a 214 600 Kč, na jeho účet byly připsány finanční prostředky ve výši 1 617 980,86 Kč a 1 499 242,94 Kč, větší část byla vložena v hotovosti. To vše za situace, kdy jeho společnost , právnická osoba, . hospodařila v roce 2020 se ztrátou přes 610 00 Kč a v roce 2019 se ziskem ve výši 262 398. Tržby společnosti však byly okolo 4 milionů Kč. Žalobce se za převod společnosti , právnická osoba, . zavázal , jméno FO, zaplatit částku 1 235 000 Kč splátkami a dále částku 500 000 Kč na základě notářského zápisu o uznání dluhu a smlouvy o zápůjčce. Žalovaný měl příjmy ze svého podnikání, dále si půjčoval od banky a od své matky. Dne 8. 9. 2021 podepsal žalovaný uznání dluhu vůči žalobci z titulu smluv o zápůjčce za roky 2019-2020 ve výši 611 202 Kč a zavázala se jej zaplatit do 31. 10. 2020. Dne 29. 10. 2020 sliboval žalovaný žalobci, že mu na jeho účet pošle částku 200 000 Kč, jako první čerpání domluvené v bance. Následně se neozýval, sliboval, že to napraví a opět byl nekontaktní. Žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 11. 2021. Na základě podání žalovaného ze dne 22. 11. 2021 Policie ČR prošetřovala možné spáchání trestného činu či přestupku v souvislosti s podpisem uznání dluhu. Věc odložila bez dalšího opatření. Žalovaný částku 611 202 Kč žalobci nezaplatil.

18. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu hodnoceného z pohledu výše uvedených ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaný uznal v souladu s ustanovením § 2053 o. z. dluh vůči žalobci v žalované výši z důvodů v hotovosti poskytnutých zápůjček v letech 2019-2020. Žalovaný podpis uznání nepopíral. Za této situace se má za to, že k okamžiku podpisu uznávacího prohlášení dluh žalovaného vůči žalobci ve výši 611 202 Kč trval. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, přičemž na žalovaném leží důkazní břemeno k prokázání neexistence dluhu.

21. Z provedeného dokazování však nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že by mělo jít o podvod ze strany žalobce, že by mělo jít o uznání částky, která měla sloužit jako vklad žalovaného do společnosti , právnická osoba, ., aby se stal jejím společníkem. Pokud žalovaný tvrdil a prokazoval, že žalobce neměl tak vysokou částku v předmětných letech ani k dispozici, pak z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalobce disponoval vysokými částkami, které v hotovosti vkládal na svůj osobní účet a hospodařil s nimi. Jím vykazované příjmy v daňových přiznáních tak zcela zjevně neodpovídají příjmům, které ve skutečnosti měl. V tomto ohledu je nutno uvést, že předmětem podnikání žalobce i žalovaného byla mimo jiné hostinská činnost a z výpovědí obou účastníků vyplynulo, že zajišťovali občerstvení, výrobu ledu atd. Takovéto příjmy pak nemusí nutně (byť nezákonně) procházet účetnictvím. O tom, že docházelo k výplatě částek v hotovosti ostatně vypovídal i žalovaný na Policii ČR, když uváděl, že se spolu se žalobcem v rámci jejich společné podnikatelské činnosti vyrovnávali tak, že žalobce předával žalovanému hotovost bez jakéhokoli dokladu. Oba účastníci tak zcela zjevně operovali s hotovostními částkami, které neprocházely účetnictvím. Za této situace je tedy žalovaným tvrzená obrana o nedostatku příjmů žalobce v daných letech lichá. O tom, že došlo ke zhoršení ekonomické situace koncem roku 2020, vypovídal žalobce na Policii ČR a jeho výpověď je pak v souladu se zjištěními z výpisů z jeho účtu za rok 2020, když ke konci roku je zjevné, že již nedocházelo ke vkladům ve vysokých částkách. Ani tato skutečnost však není způsobilá vyvrátit obsah předloženého uznání. Stejné závěry platí pro předloženou smlouvu zápůjčce a notářský zápis o uznání dluhu ve vztahu k , jméno FO, . Z těchto listin, jakož i z výpovědi žalobce a výpisu z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že žalobcem uznaný dluh a zápůjčka představovaly cenu za převod obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, . Jedná se tak o částku minimálně 1 735 000 Kč, kterou musel žalobce do společnosti , právnická osoba, . na počátku investovat. Polovina částky (bez dalších investic), která by připadala na spoluúčast žalovaného ve společnosti , právnická osoba, ., by tak činila minimálně 867 500 Kč. Žalovaným uznaná částka však je ve výši 611 202 Kč, tedy nepředstavuje ani tuto minimální výši. I kdyby byly zohledněny žalovaným v , podezřelý výraz, řízení tvrzené investice ve výši 350 000 Kč, z jeho výpovědi i výpovědi žalobce současně vyplývá, že vklady do společnosti činil rovněž žalobce (koupě vybavení konkurenční firmy, vozidlo , Anonymizováno, – viz. protokol o výpovědi žalovaného ze dne 22. 11. 2021 před komisařem , jméno FO, ). Samotné pochybnosti, které se žalovaný snažil navrženými důkazy vyvolat, pak pro vyvrácení domněnky existence dluhu nestačí.

22. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou, jak sám vypověděl. Podniká již od března 2017. Uznání dluhu podepsal téměř po 5 letech podnikání. Je tak velmi těžko uvěřitelné, že by byl natolik naivní, že by podepsal uznání dluhu takto vysoké částky, aniž by si zajistil případnou účast ve společnosti, jak tvrdí, tím spíše, že ve výpovědi na Policii tvrdil, že měl za to, že se tím se žalobcem vyrovnají. Uvedené nevyplývá ani z následné sms komunikace mezi účastníky ze dne 29. - 31. 10. 2021, když naopak je zřejmé, že žalovaný si byl vědom povinnosti žalobci zaplatit finanční částku, vymlouval se, vymýšlel si návštěvu banky (ve výpovědi na Policii tvrdil jednou, že v bance byl, podruhé, že si to vymyslel), před soudem tvrdil, že si nemusel půjčovat, současně však bylo v řízení prokázáno, že si půjčoval. Dále v sms tvrdí, že jde o první čerpání, tedy nikoliv výběr hotovosti. Jeho výpovědi se tak v drobných detailech liší, a i s ohledem na jeho jednání, tak jak vyplývá z předložené sms komunikace, soud jej nehodnotí jako osobu věrohodnou. Soud tak žalovaným tvrzenou obranu nemá za prokázanou. Žalovaný po poučení dle § 118a odst. 3 o. s.ř. navrhl k důkazu výpověď matky ohledně jednání se žalobcem o úhradě dluhu, a smlouvy o zápůjčkách žalobce s třetími osobami v letech 2019-2020. Tyto důkazy již soud neprovedl, neboť je považoval za nadbytečné. Matka žalovaného vypovídala již na Policii ČR a o skutečném vztahu mezi žalobcem a žalovaným v rámci jejich podnikatelské činnosti zjevně neměla dostatečné informace. Pokud jde o zápůjčky žalobce, pak ani tyto nejsou způsobilé vyvrátit domněnku existence dluhu, neboť sama skutečnost, že si žalobce půjčil finanční obnosy neznamená, že nemohl půjčit současně finanční částky žalovanému. Nestačí jen vyvolat pochybnost o existenci uznaného dluhu, ale je třeba vyvrátit domněnku jeho existence, tedy prokázat, že dluh neexistoval, nevznikl nebo zanikl. Vzhledem k tomu, že žalovaný přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žádné další důkazy nenavrhl, neunesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení o neexistenci uznaného dluhu. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce zaplatit částku 611 202 Kč a žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, neboť v uznání se žalovaný zavázal zaplatit dlužnou částku do 31. 10. 2021. Od následujícího dne je v prodlení s úhradou dluhu a je tak v souladu s § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“). Advokát žalobce učinil ve věci 8 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, cýzva k úhradě ze dne 8. 11. 2021, sepsání žaloby, vyjádření ze dne 18. 7. 2022 (čl. 48), ze dne 10. 1. 2023 (čl. 89), ze dne 7. 2. 2023 (čl. 120), účast při jednání dne , datum, . Za tyto úkony právní služby mu tak náleží odměna ve výši 8 x 10 780 Kč (celkem 86 240 Kč). Dále zástupci žalobce přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 11 AT ve výši 2 400 Kč (za 8 úkonů právní služby po 300 Kč). Náklady dále tvoří cestovní výdaje advokáta za cestu k jednání soudu dne , datum, a dne , datum, z , adresa, a zpět v délce 2 x 50 km osobním vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, se spotřebou 6,6 l benzinu 95 B na 100 km, přičemž náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí v případě jednání dne 30. 8. 2022 částku 146,85 Kč při ceně benzinu 44,50 Kč/l (§ 4 vyhl. č. 511/2021 Sb.) a v případě jednání dne , datum, částku 135,96 Kč při ceně benzinu 41,20 Kč/l (§ 4 vyhl. č. 467/2022 Sb.). Základní náhrada za užití motorového vozidla v roce 2022 činí dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. částku 235 Kč při sazbě 4,70 Kč/km a v roce 2023 dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 částku 260 Kč při sazbě 5,20 Kč/km. Výše uvedené částky se pak zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 18 591,72 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 24 449 Kč, celkem tedy náklady řízení činí 132 661,62 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobci k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, jako advokáta žalobce.