12 C 211/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Bastlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 47 955 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila částku 17 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 957 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, se sídlem [ulice a číslo], [obec] na náhradě nákladů řízení částku 1 065 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 47 955 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím internetových stránek žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru. Uzavírání smlouvy proběhlo tak, že žalovaná vyplnila na internetových stránkách požadované údaje a po provedeném schvalovacím procesu byl na žalovanou uvedené telefonní číslo zaslán podpisový SMS kód; zadáním tohoto kódu byla smlouva podepsána a byla zaslána na e-mailovou adresu žalované. Současně žalovaná za účelem potvrzení své identity a autentičnosti uvedeného bankovního účtu vyzvána k úhradě 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 990 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Splátky byly splatné vždy k 12. dni příslušného měsíce. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán pevný úrok ve výši 1 470 Kč. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem (dne [datum] a [datum]), za což je účtován poplatek ve výši 2 970 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení, tak jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 x 500 Kč, a to dne [datum] a [datum]. Dále byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 3 x 100 Kč (dne [datum], [datum], [datum]) a ve výši 2 x 130 Kč (dne [datum] a [datum]). Žalované byla dále vyúčtována smluvní pokuta ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků, a to dne [datum] ve výši 3 587 Kč. Celková částka byla zesplatněna ke dni [datum]. Žalobkyně tak požaduje: jistinu ve výši 29 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatek za tzv. korunový odklad ve výši 5 940 Kč, úroky ve výši 5 880 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 587 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Žalované byla zaslána výzva před podáním žaloby ze dne [datum].

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád dále jen o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.).

3. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi účastníky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně a měla být podepsána žalovanou pomocí kódu, který měla žalovaná obdržet v SMS zprávě. V dokumentu je uveden závazek žalobkyně, že poskytne žalované částku ve výši 30 000 Kč s poplatkem za poskytnutí ve výši 990 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet]. Úvěr měl být vrácen ve splátkách podle splátkového kalendáře, když splátky [číslo] až 8 byly ve výši 2 720 Kč a splátky [číslo] až 24 ve výši 1 250 Kč. Splatné byly vždy ke 12. dni příslušného měsíce (od [datum]). Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 49,10 % ročně. Poplatek za korunový odklad byl sjednán ve výši 2 970 Kč Náklady za vymáhání byly stanoveny ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky, dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč při nezaplacení splátky v termínu.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru. Ze sazebníku soud zjistil, že poplatek za korunový odklad činí 99 Kč za každých zapůjčených 1 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých zapůjčených 1 000 Kč a výši dalších poplatků, jež jsou uvedeny rovněž ve smlouvě.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne [datum] měla být převedena částka 30 000 Kč na účet žalované. Žalobkyně rovněž předložila kopii občanského průkazu žalované, kterou dokládá, že při uzavírání smlouvy jednala se žalovanou. Žalobkyně dále předložila snímek obrazovky mobilního telefonu, na kterém je zachycen výpis z internetového bankovnictví žalované k účtu č. [bankovní účet].

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že žalovaná vyčerpala částku 30 000 Kč. Z výpisu má soud dále za prokázané, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 Kč. Žalované byla dále předepsána smluvní pokuta ve výši 4 587 Kč, poplatek za minimální splátku ve výši 5 940 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, úrok ve výši 5 880 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalované byla vyzvána k úhradě částky 47 955 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, žalobkyně měla uzavřít se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které ji poskytla částku 30 000 Kč splatnou prostřednictvím splátek. Předmětnou smlouvu měla žalovaná uzavřít poté, co se zaregistrovala na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím požádala o předmětný úvěr. Dne [datum] byla na účet žalované od žalobkyně připsána částka 30 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 2 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu žalobkyní.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

14. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru, tak by na takový vztah byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť žalobkyně poskytla žalované u úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách [webová adresa], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách [webová adresa]. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a [číslo] Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 [číslo], která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z [webová adresa]) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla částku 30 000 Kč převodem na její účet. Žalovaná za trvání úvěru uhradil pouze částku 2 Kč. V projednávané věci žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Jelikož mezi účastníky není jiného platného ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 29 998 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byla žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 29 998 Kč od [datum] do zaplacení Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Soud tak dále zamítl žalobu ohledně vrácené jistiny, poplatků a úroků ve výši 17 957 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 957 Kč od [datum] do zaplacení.

16. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 47 955 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 29 998 Kč, tj. z cca 63 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 17 957 Kč, tj. z cca 37 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 26 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 47 955 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Celkem by tak náhrada nákladů činila částku 4 097 Kč, ale žalobkyně má nárok pouze na část ve výši 1 065 Kč (26 % z celkové částky). Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 24 C 306/2020, 11 C 301/2020, 4 C 202/2020), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.