12 C 300/2019

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B obě žalované zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované 1.: Jméno žalované C , IČO IČO žalované C sídlem Adresa žalované C zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zaplacení 1 002 720 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných 1. a 2., aby jí společně a nerozdílně zaplatily částku 1 002 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 002 720 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaným 1. a 2. ani vedlejšímu účastníkovi se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby jí žalované 1. a 2. společně a nerozdílně zaplatily částku 1 002 720 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka je tvořena nárokem na náhradu majetkové škody tvořené ušlým ziskem ve výši 18 948 Kč, náklady spojenými s léčením ve výši 17 022 Kč, výdaji na dopravu ve výši 5 000 Kč a náklady souvisejícími s uplatněním ve výši 22 700 Kč. Dále žalobkyně požadovala v penězích odčinění nemajetkové újmy sestávající z bolestného ve výši 25 404 Kč a ztížení jejího společenského uplatnění ve výši 932 594 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že u žalované 1. prodělala dne , datum, operaci spočívající v artroskopickém odstranění patní ostruhy, která však dle jejího přesvědčení neproběhla postupem lege artis, neboť jí při ní byl poškozen nerv plantaris lateralis na levé dolní končetině. Nesprávnost potupu žalované 1. je dle žalobkyně dán i z důvodu provedení zákroku bez uděleného informovaného souhlasu. Žalované 2. pak žalobkyně vytýkala, že při následné péči o ni otálela s upřesněním správné diagnózy a dostatečně nereflektovala její pooperační komplikace, čímž zapříčinila snížení možnosti obnovy funkce poškozeného nervu. Právě v důsledku tohoto protiprávního jednání obou žalovaných trpí žalobkyně velkými bolestmi, je omezena v provozování každodenních činností běžného života, zejména ve sportovních a pracovních aktivitách; negativně zasažen byl ale také její rodinný a společenský život. Po žalovaných proto požadovala náhradu způsobené majetkové škody i odčinění újmy.

2. Žalované 1. a 2. ve svých vyjádřeních sice shodně připustily, že je velmi pravděpodobné, že k částečnému poranění nervu plantaris lateralis došlo při operaci žalobkyně u žalované 1. a nad touto skutečností vyslovily politování. Nesouhlasily ovšem s tím, že by se tak stalo kvůli postupu operujícího lékaře, který by byl tzv. non lege artis. Samotná operace i pooperační období dle nich proběhlo bez komplikací a zcela standardně. Poukazovaly na to, že také neurolog, který po operaci provedl první odborné neurologické vyšetření (EMG) poškozeného nervu žalobkyně, doporučil konzervativní léčbu; tím fakticky schválil dosavadní pooperační péči lékaře žalované 2. Obě žalované proto byly přesvědčeny, že z jejich strany nebylo možné postupovat jinak (lépe), neboť neexistoval žádný způsob, jak mohly dané komplikaci předejít. Uplatněné nároky žalobkyně proto odmítly a navrhly zamítnutí žaloby.

3. Na stranu žalované 1. vstoupil do řízení vedlejší účastník, který s podanou žalobou také nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ztotožnil se přitom s argumentací, kterou vznesly obě žalované, resp. tuto převzal za svou.

4. Soud vzal předně za prokázaná skutková zjištění ta, která plynou ze shodných tvrzení účastníků. Mezi účastnicemi není sporu o tom, že žalobkyně dlouhodobě trpěla bolestmi kvůli tzv. patní ostruze. Se záměrem operačního řešení tohoto zdravotního problému se v červnu roku , datum, dostavila k vyšetření k , tituly před jménem, , jméno FO, (lékař žalované 1. a jednatel žalované 2.). Při této schůzce se s ním domluvila na termínu laparoskopické operace patní ostruhy; ta proběhla dne , datum, u žalované 1. a prováděl ji právě , tituly před jménem, , jméno FO, . Následnou péči pak žalobkyni poskytovala prostřednictvím stejného lékaře žalovaná 2. Žalobkyně si po operaci opakovaně stěžovala na bolesti levé paty; žalovaná 2. zvolila konzervativní léčbu založenou zejména na tlumení otoku, rehabilitacích, a především přirozené schopnosti regenerace lidského organismu.

5. Z účastnického výslechu žalobkyně při jednání dne , datum, soud zjistil, že tato trpěla zdravotními problémy souvisejícími s patní ostruhou již od roku , datum, ; léčila se s tím pět let všemi dle ní možnými dostupnými prostředky jako byly obstřiky, ozařování, rázová vlna či vodoléčba. Po vyčerpání všech těchto léčebných procedur jí však stále přetrvávaly velké bolesti, pročež se začala zajímat o další možné řešení své situace. Sama si zjistila, že v úvahu připadající operaci lze provést dvěma způsoby. Jednak postupem spočívajícím v rozříznutí celé paty, kdy by následná rekonvalescence trvala zhruba 1 až 2 měsíce a tkvěla by především v hojení velké jizvy; tuto alternativu žalobkyně jednoznačně zamítla, neboť takovou pooperační léčbu shledala příliš zdlouhavou. Dále si zjistila možnost provedení této operace i laparoskopickým způsobem (tedy bez jizvy, jen se dvěma vpichy); dozvěděla se o , tituly před jménem, , jméno FO, z , adresa, , který tuto operační metodu realizuje. V červnu , datum, jej navštívila v ordinaci na informační schůzku. Během ní jí lékař vysvětloval postup průběhu předmětné operace; ukazoval jí na noze, kde by byly vedeny vpichy a informoval ji, že by nedošlo k řezu ze spodní strany chodidla, nýbrž pouze k provedení dvou dírek. Zákrok by spočíval v odstranění kostního výrůstku a probíhal by v celkové narkóze. Za měsíc od operace by mělo dojít ke zhojení. Konkrétní možné komplikace ovšem nesděloval. Žalobkyně se , tituly před jménem, , jméno FO, výslovně ptala, kolik obdobných operací již provedl. Že podstoupí tento zákrok se žalobkyně rozhodla již v den schůzky, rovnou se proto s lékařem dohodla na termínu operace. Konzultace trvala zhruba 45 minut včetně rentgenu. Při nástupu do nemocnice obdržela žalobkyně všeobecný souhlas se zákrokem; přečetla si jej a podepsala. Po provedení operace měla obrovské bolesti, což na kontrolách sdělovala , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten ji informoval, že se jedná o běžný následek chirurgického zákroku; žádným jiným způsobem pociťované bolesti nevysvětloval. V rámci pooperační léčby žalobkyně absolvovala rehabilitace, chodila o berlích; bolesti jí ale neustupovaly, byly stále stejné. V lednu , datum, se rozhodla získat další lékařský názor od jiného ortopeda , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí doporučil neurologické vyšetření. Následně v nemocnici v , adresa, u , tituly před jménem, , jméno FO, postoupila revizní operaci poškozeného nervu.

6. Z účastnického výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, při jednání dne , datum, soud shodně zjistil, že žalobkyně se k němu do ordinace u žalované 1. dostavila v červnu , datum, na schůzku. Měla dlouhodobé bolesti související s patní ostruhou a chtěla operační řešení. Žalobkyně mu sdělovala, že všechny neoperační možnosti již prodělala a další alternativy jako obstřik již nechce zkusit. Jelikož tedy žalobkyně neviděla jiný způsob řešení svého zdravotního problému než operaci, během konzultace se bavili pouze o tomto výkonu. , tituly před jménem, , jméno FO, jí vysvětloval, o jaký zákrok půjde. Standardně přitom všem pacientům říká, že při operaci mohou obecně nastat nějaké komplikace. Rovnou se s žalobkyní domluvil na termínu operace. Po této schůzce se s žalobkyní viděl až v nemocnici před operací; nebyl jejím přijímajícím lékařem, který ji poučoval. Při operaci nenastala žádná zjevná komplikace, bylo postupováno zcela normálně. Při prvních kontrolách žalobkyně uváděla, že má bolesti a pocit jiné citlivosti na noze; nestěžovala si ovšem na výpadek citlivosti, ale toliko na brnění. , tituly před jménem, , jméno FO, po operaci jako diagnostikou metodu prováděl tzv. objektivní vyšetření založené na subjektivním popisu stavu pacientem a kontrole nálezu lékařem. Tato diagnostika nebyla po celou dobu jeho pooperační péče změněna. Nenavrhl žádné operační řešení, ale konzervativní postup spočívající v rehabilitaci, podávání léků proti otoku a obstřiku, neboť čekal na spontánní vyhojení. Nebyl to o on, kdo žalobkyni doporučil kontrolu u neurologa.

7. Stejně tak i svědeckou výpovědí , jméno FO, (manžela žalobkyně) při jednání dne , datum, bylo potvrzeno, že žalobkyně trpěla problémy s patní ostruhou dlouhodobě a řešila je všemi možnými dostupnými způsoby; vyzkoušela vodoléčbu i rázovou vlnu. Žalobkyně mívala i před předmětnou operací u žalované 1. obrovské bolesti. Stávalo se, že si vzala tlouček na maso a bila se jím do paty. Chodívala na injekce, ale poté, co odezněl jejich účinek, tak se bolesti vracely. Žalobkyně si přes internet zjišťovala různé způsoby řešení svého zdravotního problému. Zabývala se i alternativními operačními postupy prováděnými přes lýtko nebo rozříznutím celé paty, ale tyto odmítla zejména kvůli dlouhodobosti léčby. Váhala, zda operační zákrok podstoupit, ale bolesti převládly. Zdravotnické zařízení, v němž podstoupila operaci, si vybírala podle vzdálenosti od bydliště.

8. Taktéž ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, (dcery žalobkyně) při jednání dne , datum, shodně vyplynulo, že žalobkyně trpěla patní ostruhou. Chodila na rázové vlny, ozařování a obstřiky, ale potíže jí nadále přetrvávaly; nic nezabíralo, ani léky. Před operací sice měla velké bolesti a byla omezena v chůzi, ale fungovala v každodenních činnostech.

9. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, (sestry žalobkyně) při jednání dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně i její dvě sestry trpěly shodně patní ostruhou. Z nich tří však měla největší obtíže právě žalobkyně. Ta absolvovala ozařování, magnetickou rezonanci i rázové vlny, což jí ovšem pomohlo jen dočasně. Ve své situace se žalobkyně domnívala, že poslední možností je už jen operace; z přetrvávající obrovské bolesti totiž byla nešťastná. Právě díky iniciativě žalobkyně se svědkyně dozvěděla o možnosti laparoskopické operace patní ostruhy. Žalobkyně měla doporučení na , tituly před jménem, , jméno FO, , který tento zákrok provádí; věděla ovšem o tom, že se tímto způsobem operuje ještě i v jiné nemocnici. Žalovanou 1. si vybrala proto, že , adresa, byla nejblíž. Všechny tři sestry byly v červnu , datum, přítomny na schůzce s , tituly před jménem, , jméno FO, ; do ordinace je vzal společně. Toto setkání bylo jediné, které se uskutečnilo. Lékař jim vysvětloval, jak se operace provádí a co se po ní nesmí dělat. Zmiňoval dvě varianta jejího provedení, přičemž možnost rozříznutí paty žalobkyně jednoznačně zamítla; u laparoskopické varianty totiž bylo přislíbeno o polovinu kratší hojení. Konkrétní komplikace tohoto způsobu provedení nesděloval. , tituly před jménem, , jméno FO, uváděl, že jde o jednoduchou operaci. Když byl dotázán, kolik operací již provedl, reagoval dotčeně a odpověděl, že dost. Poté všechny tři sestry poslal na rentgen. Již při čekání na rentgen se žalobkyně rozhodla, že operaci podstoupí; obě sestry ji podporovaly v tom, aby to zkusila. Když se společně vrátily, lékař každé jednotlivě ukazoval její snímek a popisoval, jak má ostruhu velkou a kterým směrem rostenou. Žalobkyně se rovnou s , tituly před jménem, , jméno FO, domluvila na termínu operace.

10. Z listiny označené jako „Informovaný souhlas“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně daného dne podepsala dokument, v němž bylo předtištěno prohlášení, že pacient byl poučen, bylo mu podáno vysvětlení a byly mu poskytnuty veškeré údaje mimo jiné o plánovaných postupech při léčbě, včetně jejich alternativ, hodnocení těchto jednotlivých postupů a možných rizicích i důsledcích léčby a jednotlivých zdravotních výkonů. Soud shledal, že listina neobsahuje konkrétní uvedení diagnózy žalobkyně nebo zákroku, jež jí měl být proveden.

11. Obdobně z listiny označené jako „Informovaný souhlas se zákrokem - obecný“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně daného dne podepsala ještě jeden formulářově předtištěný dokument. V něm opětovně prohlásila, že jí lékař poskytl poučení a osobně jí vysvětlil jeho obsah. Ten se měl týkat příčin a původu nemoci, rizik a komplikací zákroku, účelu a povahy zákroku, omezení a doporučení ve způsobu života a alternativ zákroku. Soud shledal, že na listině bylo ručně připsáno, že souhlas se týká ostruhy patní kosti vlevo.

12. Ze zprávy o ambulantním vyšetření v , právnická osoba, ze dne , datum, vyhotovené , tituly před jménem, , jméno FO, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se daného dne dostavila na ortopedické oddělení s bolestmi levé paty po operaci patní ostruhy. , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyni po jejím shlédnutí doporučil neurologické vyšetření, případně EMG vyšetření.

13. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, (neurologická ambulance, EMG laboratoř) ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se k ní dostavila na odbornou prohlídku. Lékařka doporučila léčbu skrze medikaci, EMG vyšetření a kontrolu za 3 až 4 měsíce. EMG vyšetření absolvovala žalobkyně poprvé dne , datum, ; na jeho základě učinila , tituly před jménem, , jméno FO, závěr o izolované lézi nervu plantaris lateralis, avšak nenavrhla žádné doporučení (odlišný způsob léčby). Teprve po druhém EMG vyšetření dne , datum, konstatovala , tituly před jménem, , jméno FO, progres nálezu spočívající ve zhoršení léze nervu plantaris lateralis ve srovnání s minulým vyšetřením a navrhla žalobkyni konzultaci na neurochirurgickém pracovišti.

14. Z lékařské zprávy ze dne , datum, vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že ten právě na základě výsledků druhého EMG vyšetření žalobkyně požádal o neurochirurgickou konzultaci , tituly před jménem, , jméno FO, .

15. Dle závěrečné zprávy Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice , adresa, ze dne , datum, vyhotovené , tituly před jménem, , jméno FO, prodělala žalobkyně dne , datum, operaci, při níž byl nalezen poškozený nerv plantaris lateralis a jeho částečné natnutí bylo ošetřeno stehem; výkon proběhl bez komplikací. Podle závěrů následného EMG vyšetření provedeného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, byl ovšem zjištěn stav žalobkyně pooperačně bez zlepšení nálezu.

16. Z vyjádření , tituly před jménem, , adresa, (operatéra revizní neurologické operace) ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že dotčený nerv žalobkyně plantaris lateralis byl zajizvený a jen částečně poraněný jeho malým natnutím.

17. Z „prvního“ znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že u žalobkyně při předmětné operaci bezesporu došlo k poškození větve nervu plantaris lateralis na její levé dolní končetině, a to artroskopickým nástrojem. Dle operačního protokolu ovšem operace odpovídala standardnímu provedení a postupu popsanému v odborné literatuře. Způsobenou komplikaci nebylo dle názoru znalce možné s úspěchem předem vyloučit. Dále soud z tohoto důkazu zjistil, že efekt sešití poškozeného nervu je diskutabilní, ať již by tento zákrok byl proveden kdykoli, pokud se to nestane bezprostředně po poranění. Na základě konzultace s neurochirurgem znalec uvedl, že EMG vyšetření nemělo vliv na změnu léčby.

18. Z „druhého“ znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud seznal, že znalec v něm toliko zopakoval, že k poškození senzitivní větve příslušného nervu došlo s největší pravděpodobností během operačního výkonu a zdůraznil, že jeho totální přetětí nebylo nikde popsáno. Znalec obecně uvedl, že čím dříve se cokoli léčí, tím větší je naděje na úspěch léčby. Konstatoval, že možnost úpravy porušeného nervu je dlouhodobá, pokud k ní vůbec může dojít.

19. Z doplňujícího vyjádření tohoto soudního znalce při jeho výslechu dne , datum, před Obvodním soudem pro , adresa, vzal soud za prokázané, že předejít komplikaci, která se stala při operaci žalobkyně, nebylo možné. Jednalo se totiž o velmi malý nerv, jehož posun není konstantní; jeho přesnou lokalitu nelze zjistit. Tako malý nerv většina chirurgů ani nezachraňuje. Soud dále zjistil, že žalovaná 2. dle znalce postupovala v souvislosti s pooperační péčí správě, snažila se diagnostikovat obtíže žalobkyně a tyto odstranit. Terapie byla po operaci zavedena poměrně fundovaně. Znalec připustil, že s větším odstupem od operace je předpoklad lepšího výsledku neurochirurgického zákroku snížen. Znalec vyslovil, že EMG vyšetření mohlo být provedeno o měsíc dříve.

20. Z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, (zaměstnance žalované 1.) ze dne , datum, soud zjistil, že dle tohoto neurologa byl konzervativní způsob pooperační léčby žalobkyně žalovanou 2. zcela adekvátní. Delší časový odstup v diagnóze porušení nervu dle něj nebyl podstatný, neboť akutní revize sešitím nervu se dělají ihned, maximálně do 72 hodin od poškození v situaci, kdy je okem postřehnutelné přerušení nervu s jednoznačným klinickým dopadem. Načasování EMG vyšetření ani termín výkonu neurologického zákroku dle něj neměl na konečný zdravotní stav žalobkyně vliv.

21. Naopak z posouzení zdravotnické dokumentace žalobkyně od , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že dle tohoto lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, otálel s upřesněním diagnózy pooperačních komplikací žalobkyně (konkrétně s jejím odesláním na odborné neurologické vyšetření), čímž byla snížena možnost obnovy poškozeného nervu.

22. Z dohody o provedení práce ze dne , datum, a následně , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, (zastupující žalobkyni v této věci) dvakrát sjednala s , tituly před jménem, , jméno FO, pracovněprávní vztah za účelem zpracování analýzy ve věci žalobkyně.

23. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení této věci relevantní skutkové okolnosti. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, se zabývá výhradně problematikou náhrady způsobené nemajetkové újmy (způsobem jejího klasifikování a vyčíslení), nikoliv ovšem věcným hodnocením samotného operačního zákroku žalované 1. či následné pooperační péče žalovanou 2. Stejně tak lékařská dokumentace týkající se aktuálního zdravotního stavu žalobkyně po neurologické operaci (a jejích současných problémů řešených v , právnická osoba, ) pojednává toliko o následcích předmětného operačního zákroku, které ovšem ani samy žalované nezpochybňují; neobsahuje však nic podstatného z hlediska posuzování odpovědnosti za nynější stav žalobkyně. Konečně ani z předložených listin majících prokázat konkrétní výši způsobené škody (zejména mnoha pokladních či výdajových dokladů) nebo fakturace nákladů spojených s uplatněním nároku nebylo na místě činit jakákoli konkrétní skutková zjištění, a to s ohledem na níže odůvodněný právní závěr soudu o nedůvodnosti žaloby.

24. Soud hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k následujícímu závěru o prokázaném skutkovém ději. Žalobkyně dlouhodobě trpěla velkými bolestmi kvůli patní ostruze. Tento zdravotní problém se opakovaně pokoušela neúspěšně řešit neinvazivními způsoby léčby (obstřiky, rázovou vlnou, vodoléčbou, ozařováním); nic však nepomáhalo. Sama si proto aktivně vyhledala informace o možných operačních zákrocích; výkon spočívající v rozřezání paty jednoznačně zamítla. Společně se sestrami trpícími stejnými obtížemi navštívila v červnu roku , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , o němž si zjistila, že provádí u žalované 1. jinou alternativu operačního zákroku spočívající v užití laparoskopické metody. Po vyšetření, provedeném rentgenu a konzultaci s lékařem (která zahrnovala individuální popis zjištěného zdravotního stavu i vysvětlení způsobu provedení a průběhu zdravotnického výkonu) se žalobkyně rozhodla, že zákrok podstoupí; rovnou se proto s lékařem dohodla na termínu operace. V průběhu předmětné konzultace však žalobkyně nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, výslovně poučena o konkrétních zdravotních komplikacích, které mohou v případě jí zamýšlené operace nastat; lékař ji toliko upozornil na obecná rizika každého operačního zákroku. Žalobkyně následně prodělala dne , datum, u žalované 1. operační zákrok, v jehož průběhu jí byl poškozen nerv plantaris lateralis. Pooperační péči absolvovala prostřednictvím stejného lékaře u žalované 2.; v jejím průběhu si stěžovala na bolesti. , tituly před jménem, , jméno FO, zvolil konzervativní léčbu založenou zejména na tlumení otoku a rehabilitacích. Žalobkyně následně z vlastní iniciativy vyhledala jiného ortopeda , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí doporučil vyšetření u specialisty. Neuroložka , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyni provedla dvě EMG vyšetření. Po prvním měření dne , datum, nenavrhla žádné doporučení na změnu léčby; po druhém měření dne , datum, konstatovala zhoršení stavu a doporučila konzultaci na neurochirurgickém pracovišti. Dne , datum, žalobkyně prodělala operaci, při níž jí byl sešit poškozený nerv. Ke zlepšení funkce nervu však nedošlo a bolesti žalobkyně i nadále přetrvávají.

25. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále též jen „o. z.“) platí, že smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného. Podle § 2637 věty první téhož zákona péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Jedná se přitom o nový smluvní typ, který staví najisto soukromoprávní (kontraktační) povahu vztahu pacienta a poskytovatele zdravotních služeb. Vzhledem k tomu, že o. z. konkludentní uzavření smlouvy nevylučuje, písemná podoba této smlouvy je pouze výjimečně (srov. POVOLNÁ, Michaela. § 2636. In: PETROV, Jan, a kol. Občanský zákoník. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2023).

26. Žalobkyni byla žalovanými 1. a 2. v rámci jejich předmětu činnosti poskytována zdravotní péče (provedení operačního zákroku spočívajícího v odstranění patní ostruhy a následná pooperační péče), a to právě za účelem zlepšení jejího zdravotního stavu. Na odpovědnostní vztah mezi žalobkyní a žalovanými je proto, nehledě na absenci písemné smlouvy, plně aplikovatelný díl Péče o zdraví dle o. z.

27. Podle § 2913 odst. 1 o. z. platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. Podle § 2643 o. z. poskytovatel zdravotní péče postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

29. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

30. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), v rozhodném znění (dále též jen „zákon o zdravotních službách“) poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

31. Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních, Anonymizováno, služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

32. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z toho, že při poskytování zdravotní péče jsou její poskytovatelé povinni postupovat podle smlouvy (která je zpravidla uzavřena konkludentně) s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Tento pojem užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lex artis (tzv. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. Péče řádného odborníka je takový výkon činnosti poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním – jedním z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 ve spojení s § 2645 o. z. Nejedná se přitom o odpovědnost za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Nejde tedy o odpovědnost za porušení zákona, ale o odpovědnost za porušení smlouvy, která je postavena na objektivním principu; zavinění se nezkoumá. Základními předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 o. z. jsou: protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody. Odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu způsobenou na zdraví pacienta tedy nastupuje, pokud právě chybný způsob provedení zákroku či opomenutí při poskytování zdravotní péče byly vyvolávajícím činitelem (příčinou) poškození zdraví pacienta (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; či usnesení téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

33. Každá konkrétní situace se ovšem posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda poskytovatel zdravotní péče zvolil postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi, a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, respektive v době provádění zákroku (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je-li tedy postup z medicínského hlediska (tzn. z pohledu dostupných poznatků lékařské vědy naplňující kritéria postupu lege artis) objektivně správný a nejednalo se o odvratitelnou chybu, ani o chybné provedení správně zvoleného postupu (k tomu srov. a contrario též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), pak zde absentuje protiprávnost způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za způsobenou újmu. Samotný negativní výsledek zdravotnického výkonu nutně neznamená, že byl vyvolán postupem non lege artis, neboť při zásazích do lidského organismu působí mnoho faktorů, které mohou vést i k nedosažení zamýšleného stavu či dokonce jeho zhoršení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

34. Závěr, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen pacientu nahradit újmu vzniklou při poskytování zdravotní péče, tedy nelze v souladu s výše uvedeným učinit, pokud poskytovatel neporušil svou povinnost realizovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni a podle pravidel daného oboru. Byla-li zdravotní péče poskytnuta řádně a v souladu se zákonnými požadavky, pak není naplněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání, bez ohledu na to, že výsledkem poskytnuté péče nebyl kýžený zdravotní stav, ale dokonce se dostavily komplikace, které jej zhoršily. Okolnost, že tyto komplikace jsou důsledkem poskytnuté péče, pak sama o sobě neznamená, že péče byla poskytnuta v rozporu s požadavky na ni kladenými. Jak též připomíná ve svých rozhodnutích Ústavní soud, i přes neustálý pokrok lékařské vědy se nelze domnívat, že vyřešení jakéhokoli zdravotního problému je nyní samozřejmostí a každá operace pouhou formalitou. Operace nadále představuje závažný zásah do lidského organismu; každý člověk je jedinečný a může mít takové predispozice, které nelze před operací (ani během ní) rozpoznat. Zdravotnické zařízení odpovídá jen za škodu, k níž došlo v důsledku postupu non lege artis (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Nese-li s sebou zákrok určitá rizika komplikací, kterým se nelze ani řádným postupem při jeho provádění vyvarovat, pak nelze pokládat za jeho řádné provedení jen situaci, kdy tyto komplikace nenastanou, ale i situaci, kdy na ně přes řádnost postupu operatéra dojde. V opačném případě by byla odpovědnost za řádné poskytnutí péče v podstatě ztotožněna s odpovědností za výsledek a po poskytovateli zdravotní péče by bylo v řadě případů v podstatě požadováno nemožné smluvní plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

35. Kazuisticky lze ostatně poukázat například na závěr Nejvyššího soudu, který akceptoval jako řádný i takový postup při laparoskopické operaci, při níž došlo k raritní komplikaci v podobě ruptury sleziny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

36. V nyní projednávané věci soud předně zdůrazňuje, že samy žalované 1. a 2. v průběhu řízení uznaly, že při předmětné operaci došlo k poškození nervu žalobkyně plantaris lateralis; tato skutečnost je tedy mezi účastníky nesporná. Soud ani žalované dále rozhodně nerozporují, že daná skutečnost měla a stále má zásadní vliv na zdravotní stav žalobkyně (a to po její fyzické i psychické stránce), nerelativizují její bolesti ani důsledky pro pracovní a společenský život. Jak shora vysvětleno, sám politováníhodný fakt poškození nervu žalobkyně však nepostačuje k vyhovění podané žalobě.

37. Pro posouzení úspěšnosti nároku žalobkyně na náhradu škody (újmy na zdraví) bylo tedy primárně podstatné zabývat se tím, zda žalobkyně v tomto řízení prokázala, že lékař žalované 1. při předmětné operaci provedl zdravotnický výkon non lege artis, tedy že nepostupoval s náležitou odbornou úrovní, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To se však žalobkyni dle názoru soudu prokázat nepodařilo. Byť se ohledně tohoto svého stěžejního skutkového tvrzení odvolávala na provedené dokazování, zejména znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a další odborná vyjádření, soud dospěl k závěru, že z žádného z nich rozhodně neplyne jakékoli konkrétní pochybení operatéra, a tedy zprostředkovaně ani žalované 1.

38. V „prvním“ znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval nespornou skutečnost, že u žalobkyně při operaci u žalované 1. bezesporu došlo k poškození větve nervu plantaris lateralis artroskopickým nástrojem. Operace však dle něj podle operačního protokolu odpovídala standardnímu provedení a postupu popsanému v odborné literatuře; způsobenou komplikaci dle něj nebylo možné s úspěchem předem vyloučit. Ve svém „druhém“ znaleckém posudku pak , tituly před jménem, , jméno FO, toliko zopakoval, že k poškození senzitivní větve předmětného nervu došlo s největší pravděpodobností během operačního výkonu a zdůraznil, že jeho totální přetětí nebylo nikde popsáno. Při svém výslechu však jasně vyslovil, že předejít této známé komplikaci, jaká se stala při operaci žalobkyně, stoprocentně nelze. Poškozen totiž byl jen malý nerv, jehož posun není konstantní; jeho přesnou polohu nelze lokalizovat. Znalec dokonce výslovně uvedl, že přesnou polohu tohoto nervu lze zjistit jedině pitvou. Posouzení zdravotnické dokumentace žalobkyně od , tituly před jménem, , jméno FO, obsahuje fakticky jen popis průběhu její léčby a jednotlivých podstoupených zdravotnických zákroků. Konstatuje se v něm sice, že při operaci došlo k poškození nervu (což ovšem ani není sporné), nikterak se však , tituly před jménem, , jméno FO, již nezabývá průběhem samotné operace, správností postupu operatéra ani nepojednává o tom, zda (a případně jakým způsobem) se dalo vzniknuvší komplikaci předejít. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, se pak zabývá výhradně problematikou náhrady (způsobu vyčíslení) nemajetkové újmy, nikoliv věcným hodnocením samotného operačního zákroku. Z provedených důkazů tedy dle přesvědčení soudu neplyne, že by , tituly před jménem, , jméno FO, při realizaci předmětného operačního zákroku, Anonymizováno, jakkoli pochybil. Jiné důkazní prostředky k prokázání svého tvrzení, že při zdravotnickém výkonu u žalované 1. bylo postupováno non lege artis, však žalobkyně k provedení nenavrhla.

39. Jako první dílčí závěr tedy soud konstatuje, že v řízení sice bylo prokázáno, že při operaci žalobkyně dne , datum, došlo k poškození jejího nervu plantaris lateralis na levé dolní končetině, avšak již nebyl prokázán postup operatéra non lege artis, neboť žádný z provedených důkazů nesvědčí o jakémkoli pochybení při samotném zdravotnickém výkonu.

40. Pokud jde o dlouhodobý spor žalobkyně a žalovaných vlekoucí se celým řízením, zda při ortopedické operaci došlo toliko k poranění, nebo k úplnému přetětí nervu plantaris lateralis, soud předně uvádí, že tuto skutečnost nepovažuje pro výsledek řízení za jakkoli podstatnou. Přesto soud považuje za vhodné konstatovat, že z vyjádření , tituly před jménem, , adresa, vzal za prokázané, že předmětný nerv byl jen částečně poraněný jeho malým natnutím. Právě a výhradně tento lékař provedl faktické fyzické „ohledání“ poškozeného nervu žalobkyně v rámci následného neurochirurgického operačního zákroku; jeho vyjádření proto soud považoval za jednoznačně nejkompetentnější a nejrelevantnější. Ostatně skutečnost pouhého natnutí nervu plyne také ze závěrečné zprávy Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice , adresa, . Stejně tak , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém „druhém“ znaleckém posudku zdůraznil, že totální přetětí nervu nebylo nikde v lékařské dokumentaci žalobkyně popsáno.

41. Soud ovšem zdůrazňuje, že porušením právní povinnosti poskytovatele péče o zdraví (a tedy protiprávním jednáním jakožto jedním z předpokladů náhrady škody) je nejen provedení zdravotnického výkonu postupem non lege artis, ale také učinění lékařského zákroku bez tzv. informovaného souhlasu pacienta (a rovněž i na základě souhlasu, jenž nebyl skutečně informovaný, neboť byl dán, aniž se pacientovi dostalo řádného poučení).

42. Podle § 93 odst. 1 věty první o. z. mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích.

43. Podle § 94 odst. 1 o. z. kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.

44. Podle § 2638 odst. 1 o. z. poskytovatel srozumitelně vysvětlí ošetřovanému zamýšlené vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po příslušném vyšetření poskytovatel vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a péči o zdraví i při dalším postupu. Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu poskytovatel vysvětlení v písemné formě.

45. Podle § 2639 odst. 1 o. z. vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že ošetřovaný pochopil svůj zdravotní stav, způsob, účel a nezbytnost péče o zdraví včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu i případný jiný způsob péče o zdraví.

46. Podle § 28 odst. 1 zákona o zdravotních službách lze tyto pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.

47. Podle § 31 odst. 2 písm. b) téhož zákona musí informace o zdravotním stavu obsahovat též údaje o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů.

48. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom dospěla k závěru, že rozsah a obsah informace, kterou je poskytovatel zdravotní péče povinen pacientovi poskytnout, je vždy individuální a liší se zejména podle zdravotního stavu pacienta a předpokládaného zdravotnického výkonu. Je nezbytné, aby poučení o rizicích zákroku bylo individualizované; na druhou stranu nemusí (a nemá být) bezbřehé. Rozličných rizik lze totiž pro každý zákrok vyjmenovat velmi široké množství, takže kdyby se poučovací povinnost měla vztahovat na všechna, informovaný souhlas by byl prakticky nedosažitelný a v konečném důsledku by byl potlačen samotný jeho smysl. Při úvaze, o čem poučit, vychází soudní judikatura z kombinace pravděpodobnosti rizika určitého možného nepříznivého vývoje či nepříznivých následků zákroku a závažnosti takových následků pro celkový zdravotní stav pacienta. Čím závažnější budou nepříznivé následky v případě naplnění rizika, tím menší pravděpodobnost bude stačit ke vzniku povinnosti o nich pacienta poučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

49. Poučení před operačním zákrokem musí lékař učinit natolik srozumitelně, aby pacient vzhledem ke svému postavení a zdravotnímu stavu pochopil podstatu informací a byl schopen se podloženě vyslovit, zda zákrok podstoupí. Základní formou je ústní vysvětlení, neboť jen v některých případech je předepsána písemná forma. Ústní podání lékaře zároveň nejlépe umožňuje zprostředkovat potřebné informace způsobem, který zákon označuje za srozumitelný a pochopitelný, aby bylo možno rozumně předpokládat (i s přihlédnutím k pozici pacienta čelícímu zdravotním obtížím), že si pacient dokázal uvědomit obsah všech složek poučení. To platí i v případě, přistoupí-li poskytovatel zdravotní péče k písemnému zachycení poučení a vyjádření souhlasu; základní údaje je zpravidla třeba i tehdy poskytnout ústně a nemůže je nahradit jen písemné sdělení. Bylo-li poučení dáno tímto kombinovaným způsobem, pak ve sporu o náhradu újmy odvozované od provedení zákroku bez informovaného souhlasu musí soud pečlivě posoudit veškeré konkrétní okolnosti, za jakých byl pacient informován a v jaké situaci, případně v jakých časových souvislostech vyslovil souhlas se zákrokem. Budou se lišit běžné rutinní či opakované výkony (měření tlaku, odběr krve, kdy pacient je již dříve patřičně poučen) od závažnějších zákroků, při nichž má zase význam rozlišení, zda jde o postupy předem plánované či zda jsou reakcí na úraz či náhlou indispozici pacienta. Závěr, zda informace byla podána v souladu se zákonným požadavkem, je ovšem nezbytné učinit vždy individuálně a na základě zhodnocení všech okolností provázejících daný lékařský výkon i poměrů, které mu předcházely (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

50. Lze tedy akcentovat, že za řádný informovaný souhlas naplňující požadavky právní úpravy (o. z. a zákona o zdravotnických službách) a taktéž shora předestřené soudní judikatury není možné považovat toliko formálně podepsaný „formulářový“ souhlas takového pacienta, jemuž se před samotným zákrokem nedostalo ze strany lékaře řádného a srozumitelného poučení prezentovaného mu mimo jiné i ústní formou. Soud se proto v projednávané věci dále zabýval tím, zda žalobkyně byla žalovanou 1. srozumitelně a dostatečně poučena o operačním zákroku, který podstoupila, a jestli tedy s jeho provedením mohla vyslovit skutečně kvalifikovaný souhlas.

51. Ohledně řádného poučení žalobkyně tížilo důkazní břemeno žalovanou 1., neboť se jednalo o prokázání splnění jí (tentokrát právními předpisy) uložené povinnosti. Ta k prokázání svého tvrzení o naplnění tohoto zákonného požadavku předložila v řízení dvě listiny označené jako informované souhlasy, obě datované dnem , datum, , obě podepsané žalobkyní. Ani na jedné z těchto listin ovšem nejsou explicitně uvedena žádná konkrétní rizika, možné obtíže a komplikace teoreticky nastanuvší v průběhu plánovaného operačního zákroku nebo následné léčby a rekonvalescence. Obě listiny toliko shodně odkazují na ústní poučení, jež mělo být pacientce údajně poskytnuto ústně. Z výslechu žalobkyně a její sestry taktéž přítomné konzultaci s , tituly před jménem, , jméno FO, v červnu , datum, však soud zjistil, že tento sice žalobkyni popsal průběh a způsob provedení operace (což jí též názorně ukázal na pořízených snímcích), dále ji informoval o pravděpodobné délce rekonvalescence a taktéž omezeních s ní spojených; o možných rizicích této konkrétní operace však nehovořil. Navíc sám , tituly před jménem, , jméno FO, při svém účastnickém výslechu uvedl, že sice vždy všem pacientům obecně říká, že každá operace představuje určité riziko a mohou nastat „nějaké“ komplikace; připustil ovšem, že žalobkyni nesděloval konkrétní rizika, která mohou právě v jejím případě nastat při provádění předmětné operace. Žalovaná 1. pak ani netvrdila, že by žalobkyni měl o konkrétních možných rizicích operace ústně poučit ji přijímající lékař , tituly před jménem, , jméno FO, , natož aby k tomu navrhla odpovídající důkazní prostředky. Ostatně žalobkyně vypověděla, že krom písemných formulářů žádné jiné poučení bezprostředně před operací od zaměstnanců žalované 1. neobdržela.

52. Pro protichůdnost jednotlivých svědeckých výpovědí se pak soudu sice nepodařilo zjistit, zda žalobkyně již při první schůzce s , tituly před jménem, , jméno FO, od něj obdržela nějaké písemné poučení o plánovaném zákroku (ostatně sama žalobkyně jednou uvedl, že ano, podruhé, že nikoliv); tato skutečnost však není podstatná.

53. Soud naznal, že ústní ani písemné poučení žalobkyně nebylo dostatečné, neboť bylo naprosto obecné, neadresné, bez jakékoli specifické konkretizace přímo na zákrok prováděný žalobkyni. Žalované 1. lze zcela jistě přisvědčit v její argumentaci, že po ní nelze požadovat, aby poučení ze strany lékaře bylo všeobjímající a zahrnovalo veškeré teoreticky možné komplikace a rizika, která mohou nastat; takto formulované poučení by ostatně mohlo být až kontraproduktivní. V projednávané věci se však žalované 1. nepodařilo prokázat, že by žalobkyni byly sděleny jakýkoli alespoň nejčastější či nejvíce pravděpodobné konkrétní komplikace spojené specificky s daným zákrokem. Přitom znalec konstatoval, že poranění nervu je známou komplikací tohoto zákroku. Toliko obecné varování , tituly před jménem, , jméno FO, , že každá operace má nějaká rizika, proto nelze rozhodně shledat dostatečným. Za této situace tedy vyslovený souhlas žalobkyně s provedením zákroku nelze považovat za dostatečně informovaný. Soud proto učinil ve věci druhý dílčí závěr, že žalovaná 1. se dopustila protiprávního jednání, když porušila svou zákonnou povinnost provést zdravotnický zákrok pouze s informovaným souhlasem žalobkyně.

54. I když je provedení lékařského zákroku bez informovaného souhlasu pacienta porušením právní povinnosti (a tedy protiprávním jednáním jakožto jedním z předpokladů náhrady škody), je ovšem současně třeba pro úspěšnost žalovaného nároku ihned zdůraznit potřebu zkoumání také toho, zda byla naplněna i další nezbytná podmínka pro vznik nároku pacienta na náhradu škody, a to existence příčinné souvislosti mezi nedostatečným poučením a vznikem škody.

55. Dle Nejvyššího soudu totiž nelze akceptovat takový přístup, že je-li lékařský zákrok vykonán neoprávněně, musí ten, kdo jej provedl, nést riziko případného nepříznivého následku. Tento názor nemá oporu v hmotněprávní úpravě odpovědnosti za škodu a narušuje rovnováhu mezi ochranou života a zdraví jako nejcennějších životních hodnot a základním principem občanskoprávní odpovědnosti, že zásadně lze činit odpovědným za škodu jen toho, kdo ji svým protiprávním jednáním způsobil. Každý výkon v medicínské oblasti je samozřejmě s riziky neodmyslitelně spjat a jejich materializace může být otázkou prosté náhody, respektive lidskými silami neovlivnitelného průběhu věcí. Poskytovatel zdravotní péče by neměl nést odpovědnost za zákrok, jenž byl proveden odborně správně, i když naneštěstí, a to nikoli vinou zdravotnického personálu, měl pro pacienta nepříznivé důsledky. Nadměrná odpovědnost může být pro stabilitu a spravedlivost systému kompenzace za materiální i imateriální újmu stejně škodlivá jako odpovědnost nedostatečná. Neobstojí ani argument, že by jinak povinnost nezasahovat do tělesné integrity bez informovaného souhlasu nebyla efektivně sankcionována, neboť tento názor pomíjí, že zásahy do tělesné integrity, svobody, soukromí, lidské důstojnosti a dalších nehmotných statků jsou odčinitelné prostředky ochrany osobnosti. Odpovědnost zdravotnického zařízení v uvedených případech nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tedy že zákrok nepodstoupí. V mnoha případech (zejména tam, kde neprovedení zákroku představuje větší riziko poškození zdraví než jeho provedení) totiž bude platit, že i kdyby pacient býval onu chybějící informaci před zákrokem měl, rozhodl by se zcela stejně, tedy že výkon podstoupí. Pak je ovšem spravedlivé, aby důsledky lege artis provedeného zákroku i riziko jeho případného nezdaru nesl sám. To je ostatně v souladu s tradiční zásadou, že, Anonymizováno, poškozený nese následky náhody, která jej postihla [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (, spisová značka, )].

56. Tento právní názor byl později souladně aplikován též v následné judikatuře (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a reflektován jako ustálený též v doktríně (srov. např. DOLEŽAL, Tomáš. Právní povaha informovaného souhlasu a následky neúplného poučení z hlediska civilního práva. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2019, č. 1, s. 55-72; či SMRŽ, Ivo. Informovaný souhlas – problematika rozsahu poučení pacienta o rizicích spojených s navrhovanou léčbou. Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2018, č. 1, s. 20-36).

57. Bylo tedy na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že pokud by byla lékařem žalované 1. řádně poučena, předmětnou operaci by nepodstoupila. O nezbytnosti pro svůj úspěch ve věci právě tuto skutečnost v řízení tvrdit a prokázat byla žalobkyně při jednání soudu opakovaně poučena postupem podle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále též jen „o.s.ř.“); ostatně sama žalobkyně v několika svých písemných podáních se vyjadřovala právě k argumentaci žalovaných předmětným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Soud má ovšem za to, že toto se žalobkyni prokázat nepodařilo. Naopak, veškeré provedené dokazování bezrozporně svědčí spíše o tom, že žalobkyně by s daným zákrokem velmi pravděpodobně vyslovila svůj souhlas i tehdy, kdyby byla lékařem zpravena o teoretické možnosti komplikace spočívající v poškození drobného nervu (aniž by samozřejmě znala a dovedla si představit své nynější obtíže, které ne vždy musí nastat, což souvisí s individuálními fyziologickými procesy).

58. Sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že s patní ostruhou se před operací léčila již pět let a vyzkoušela všechny dostupné neoperační prostředky jako obstřiky, ozařování, rázovou vlnu či vodoléčbu; bolesti jí ovšem přetrvávaly. Taktéž její manžel sdělil, že žalobkyně již před prvním setkáním s , tituly před jménem, , jméno FO, nabyla přesvědčení, že vyčerpala všechny jiné možnosti léčby. Ohledně jejích tehdejších problémů uvedl, že trpěla neskutečnými bolestmi; jako demonstrativní příklad dokonce zmínil, že když měla žalobkyně silné bolesti ostruhy, brala si tlouček na maso a bila se jím do paty. Dlouhodobým řešením od bolesti nebyly pro žalobkyni ani injekce, neboť brzy odezněl jejich účinek. Manžel žalobkyně, její dcera i sestra celkovou situaci žalobkyně subjektivně vnímali tak, že již vyzkoušela skutečně všechny léčebné metody a její poslední nadějí a východiskem z pociťované bolesti byla právě operace. Dále je dle soudu třeba zdůraznit, že alternativní operační variantu spočívající v rozříznutí celé paty žalobkyně jednoznačně odmítala, a to ještě jak před schůzkou s lékařem, tak přímo na ní. Žalobkyně při setkání s , tituly před jménem, , jméno FO, také odmítla návrh na další obstřik a výslovně uvedla, že žádá o operační zákrok; celá jejich vzájemná diskuse se přitom týkala toliko operačního řešení problému. Sestra žalobkyně nadto vypověděla, že zbylé dvě sestry žalobkyni přímo v nemocnici podporovaly, aby operaci vyzkoušela. Sama žalobkyně se ještě v průběhu konzultace s lékařem (při čekání na RTG vyšetření) rozhodla, že operační zákrok absolvuje. Ostatně nechtěla žádný čas na rozmyšlenou, rovnou při prvním setkání s , tituly před jménem, , jméno FO, se s ním dohodla na termínu operace. Žalobkyně sama si také aktivně zjišťovala informace o operačních řešeních svého problému.

59. Za takto zjištěného skutkového stavu považuje soud na naprosto nepravděpodobné, že by žalobkyně v daný okamžik, vzhledem ke kontextu situace a svého tehdejšího zdravotního stavu, i v případě řádného poučení o teoreticky možných rizicích operaci odmítla. Nutno zdůraznit, že dlouhodobě trpěla bolestmi a nenalézala jiné alternativní východisko; současně při operaci hrozilo možné poškození pravděpodobně toliko drobného nervu, který se dle vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, běžně ani nereviduje. S jistotou však lze dle soudu dospět ke třetímu dílčímu závěru, že žalobkyni se v proběhnuvším řízení rozhodně nepodařilo prokázat, že došlo-li by k řádném naplnění zákonné poučovací povinnosti zdravotnického zařízení, rozhodla by se jinak.

60. Na základě toho závěru však nezbývá než uzavřít, že žalobkyně nemá vůči žalované 1. právo na náhradu škody ani odčinění nemajetkové újmy způsobené jí v důsledku operačního zákroku, neboť neprokázala příčinnou souvislost mezi absencí řádného poučení a vznikem této škody.

61. Pokud jde o pooperační léčbu žalobkyně poskytovanou jí žalovanou 2., ani v tomto případě se dle soudu nepodařilo žalobkyni jednoznačně prokázat, že tato zdravotnická péče proběhla postupem non lege artis (jak byl definován výše), tedy že , tituly před jménem, , jméno FO, nějakým konkrétním způsobem pochybil. Ke zhodnocení této skutečnosti se oslovení odborníci vyjadřovali jen velmi lakonicky. , tituly před jménem, , jméno FO, při svém výslechu uvedl, že žalovaná 2. v souvislosti s pooperační péčí postupovala správně, snažila se diagnostikovat obtíže žalobkyně a tyto odstranit; terapie po operaci byla dle něj zavedena poměrně fundovaně. Připustil však, že EMG vyšetření mohlo být provedeno o měsíc dříve, aniž by z toho dovozoval jakékoli důsledky. Stejně tak dle odborného vyjádření neurologa , tituly před jménem, , jméno FO, byl konzervativní způsob pooperační léčby žalobkyně zcela adekvátní. Naopak v posouzení zdravotnické dokumentace žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vyslovil, že lékař 2. žalované otálel s upřesněním diagnózy pooperačních komplikací, avšak tento svůj závěr nikterak blíže neodůvodnil. K názorům vysloveným , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, soud dodává, že věrohodnost jich obou do jisté míry oslabuje jejich vztah k účastníkům řízení, v jejichž prospěch se vyjádřili. , tituly před jménem, , jméno FO, je totiž zaměstnancem žalované 1., naopak , tituly před jménem, , jméno FO, byl v tomto konkrétním případě zaměstnancem advokátní kanceláře zastupující žalobkyni, jehož úkolem bylo posoudit zdravotní dokumentaci.

62. Skutečnost, že žalobkyně po operaci trpěla bolestmi a tyto ani v následujícím řádu týdnů neustávaly, ještě sama o sobě neznamená, že lékař žalované 2. měl postupovat odlišným způsobem. Podstatné je, že žádným v řízení provedeným důkazem nebyla dle soudu prokázána jednoznačná nesprávnost přístupu , tituly před jménem, , jméno FO, , který po operaci zvolil konzervativní postup péče spočívající zejména v objektivní diagnostice, léčbě otoku, předepsání rehabilitací a vyčkávání na (standardně) spontánní vyhojení dotčeného nervu. Pouhé subjektivní přesvědčení žalobkyně, že přístup , tituly před jménem, , jméno FO, měl být odlišný (aktivističtěji, rychlejší), není pro závěr o jeho non lege artis postupu dostačující.

63. Stejně tak ani fakt, že žalobkyni na konzultaci u neurologa neodeslal , tituly před jménem, , jméno FO, , ale jiný jí vyhledaný ortoped , tituly před jménem, , jméno FO, , ještě bez dalšího neznamená, že léčebný postup lékaře žalované 2. byl nesprávný. Je přitom nutno zdůraznit, že poté, co žalobkyně absolvovala první specializované neurologické EMG vyšetření (, datum, ), tak ani sama neuroložka , tituly před jménem, , jméno FO, nikterak zásadně nezměnila dosavadní péči o pacientku a zůstala u léčby medikací; rozhodující dle soudu je, že v tento okamžik ještě nedospěla k závěru o nezbytnosti dalšího (revizního) operačního zákroku. Tím dle názoru soudu implicitně aprobovala dosavadní léčbu, resp. na základě tohoto jejího postupu nelze učinit závěr, že dřívější odeslání žalobkyně na neurologii , tituly před jménem, , jméno FO, by vedlo k dřívějšímu provedení neurochirurgického zákroku. Teprve s delším časovým odstupem, až po provedení druhého EMG vyšetření (, datum, ), byla žalobkyni , tituly před jménem, , jméno FO, doporučena konzultace na neurochirurgii, kam ji odeslal sám , tituly před jménem, , jméno FO, .

64. Soud dále poukazuje na to, že v „prvním“ znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, uvádí, že efekt sešití poškozeného nervu je dle něj diskutabilní, ať již by byl tento zákrok proveden kdykoli, pokud by se tak nestalo bezprostředně po poranění. Ve „druhém“ znaleckém posudku pak vyslovil, že posouzení toho, zda by při včasnějším zjištění poškození nervu bylo možné úspěšné léčení, sice není schopen učinit; konstatoval ovšem, že úprava porušeného nervu je dlouhodobá, pokud k ní vůbec může dojít. Při svém výslechu pak k šanci na úpravu poškozeného nervu uvedl, že je to tak malý nerv, který většina chirurgů ani nezachraňuje. Byť připustil, že EMG vyšetření mohlo být provedeno o měsíc dříve, nedovozoval z toho žádné závěry pro úspěšnost následné revize nervu. Dle odborného vyjádření neurologa , tituly před jménem, , jméno FO, pak delší časový odstup v diagnóze porušení nervu nebyl podstatný, neboť akutní revize se šitím nervu se dělají ihned, pročež načasování EMG ani termín výkonu neurologického zákroku neměl na konečný stav vliv.

65. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané, že by lékař žalované 2. při pooperační péči pochybil. Nadto k možnému dřívějšímu odeslání žalobkyně ke specializovanému lékaři konstatuje, že nebyl prokázán ani kauzální nexus mezi tímto případným pochybením , tituly před jménem, , jméno FO, a negativním následkem spočívajícím v neúspěchu následné revizní neurologické operace., Anonymizováno, Ta ostatně proběhla bez komplikací; bohužel však již nedošlo k regeneraci poškozeného nervu.

66. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba není ve vztahu k žalované 1. ani 2. důvodná, a proto ji zamítl.

67. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

68. Dle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že ji žalovaným 1. a 2. ani vedlejšímu účastníkovi nepřiznal. Byť tito byli v řízení procesně plně úspěšní a podle obecného pravidla o.s.ř. by měli mít právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni, v projednávané věci soud dospěl k závěru, že s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele hodné, aby tomu tak nebylo.

70. Jde-li o žalovanou 1., té sice v tomto řízení nebyla uložena povinnost k náhradě majetkové škody ani odčinění újmy způsobené žalobkyni poškozením nervu při operaci, neboť žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti. To však ničeho nemění na vysloveném dílčím závěru soudu, že v řízení bylo prokázáno protiprávní jednání žalované 1. spočívající v provedení operace bez udělení řádného informovaného souhlasu žalobkyně, resp. bez poskytnutí jí dostatečného poučení o možných rizicích zákroku. V případě žalované 2. je pak nutné akcentovat její personální propojenost s žalovanou 1., a to právě prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, . Nadto taktéž o pooperační péči, jejím průběhu, při ní užívaných diagnostických metodách i možných rekonvalescenčních obtížích má být pacient řádně poučen, a to z podstaty věci ještě před samotným operačním zákrokem. Nedostatek takového poučení žalobkyně ze strany , tituly před jménem, , jméno FO, je proto přičitatelný taktéž žalované 2.

71. Soud tedy reflektoval, že se obě žalované při poskytování zdravotnické péče žalobkyni dopustily jistých pochybení. Především však zohlednil, že není pochyb o tom, že fyzický i psychický zdravotní stav žalobkyně, stejně jako možnosti jejího pracovního i společenského uplatnění, se výrazně zhoršily právě v důsledku poškození nervu při proběhnuvší operaci. Právní posouzení soudu, zda za tento následek žalované odpovídají, přitom záviselo zejména na odborném znaleckém zkoumání, které bylo provedeno až v průběhu řízení. Žalobkyně tak v okamžiku podání žaloby nemohla vědět, zda bude se svým nárokem úspěšná; rozhodně se z její strany subjektivně nejednalo o bezdůvodné, natož zneužívající uplatnění práva. Reflektovat je třeba také skutečnost, že řízení bohužel trvalo po dlouhou dobu (zejména z důvodu jeho přerušení za účelem mediace účastníků, vyhotovení dvou znaleckých posudků a také s ohledem na změnu osoby soudce), mimo jiné v důsledku čehož náklady účastníků podstatně narostly. Vzhledem ke sníženým příjmům žalobkyně (nemožnost řídit vozidlo), a naopak zvýšeným výdajům na léčení soud naznal, že za této situace by bylo nepřiměřené a zjevně nespravedlivé jí uložit povinnost k náhradě nákladů řízení ostatních účastníků; právě v těchto okolnostech tedy shledal důvody zvláštního zřetele hodné.

72. Co se týče vedlejšího účastníka řízení, ten do řízení přistoupil na stranu žalované 1., pročež důvody, pro něž nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno jí, se týkají taktéž vedlejšího účastníka.