12 C 401/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Evou Bastlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 695,34 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 862 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 160 Kč, se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [ulice a číslo], [obec] na nákladech řízení částku 1 576,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 160 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum], a to na základě žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen„ obchodní podmínky“) a Sazebník. V rámci procesu uzavírání smlouvy zaslal žalovaný 0,01 Kč na účet žalobkyně jako ověřovací poplatek. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovaném oznámeno dopisem ze dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v celkové výši 17 022 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 2 712 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 160 Kč a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu nesplaceného úroku a náhrady nákladů za příslušenství pohledávky jako kapitalizovaný úrok. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky kapitalizovaného úroku ve výši 2 862 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 160 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok neuznává. Dále uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný tak navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný se k jednání dostavil. Při jednání uvedl, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 12 000 Kč v prosinci 2021 a že na dlužnou částku nic neuhradil. K zaplacení dlužných částek byl vyzýván. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] a v dokumentu„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 12 000 Kč (původně 5 000 Kč) převodem na bankovní účet se splatností do [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Dokumenty nejsou podepsané žalovaným.

4. Z výzev ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje jeden úkon, a to poslání obyčejného dopisu ze dne [datum]. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] byla odeslána částka 4 000 Kč a 5 000 Kč a dále dne [datum] byla odeslána částka 3 000 Kč na účet [bankovní účet]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 17 022 Kč nejpozději do [datum].

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta v případě nesplácení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.

6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalovaném na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

11. Dále soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným by byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách [webová adresa], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách [webová adresa]). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto by soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud by k neplatnosti smluv přihlédl i přesto, pokud by žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud by proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný ovšem nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč tj. neuhrazenou jistinu. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 695,34 Kč.

13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 862 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 2 160 Kč, tak soud řízení ohledně těchto částek v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o.s.ř. zastavil.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 14 160 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 12 000 Kč, tj. z 85 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky, ohledně níž bylo řízení zastaveno v celkové výši 2 160 Kč tj. ze 15 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 70 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 70 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ a.t.“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn 24 C 188/2020, 4 C 193/2020, 18 C 160/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 1 576,40 Kč (70 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.