12 C 88/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý s podílem o velikosti id. 1/2, stavby [adresa] v [obec], rodinný dům, nacházející se na pozemku par. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, která je zapsána pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] vedeného u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště Jihlava.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 155 282 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že každý z účastníků řízení je podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti ideální jedné poloviny stavby rodinného domu [adresa] v [obec], nacházející se na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsané pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] vedeného u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ rodinný dům“ nebo„ předmětný rodinný dům“). V odůvodnění žaloby uvedla, že žila s žalovaným v družském vztahu od října 2006 do října 2016, přičemž od prosince 2012 do října 2016 žili ve společně hospodařící domácnosti v předmětném rodinném domě. V únoru 2007 koupil žalovaný pozemek pro stavbu rodinného domu na základě dohody s žalobkyní a s jejím souhlasem, přičemž účastníci se ústně dohodli na tom, že rodinný dům společně postaví a budou jej společně užívat a financovat. Rodinný dům byl se souhlasem žalobkyně zapsán v katastru nemovitostí na žalovaného, nicméně žalovaný sliboval žalobkyni převod spoluvlastnického podílu na ní. Stavba probíhala od července 2007, dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží bylo patrné již v roce 2007. Stavba probíhala svépomocí, jednotlivé práce a dodávky zajišťovala a platila převážně žalobkyně. Od konce roku 2012 byl dům plně obyvatelný a s účastníky v něm bydlela i dcera žalobkyně. Stavba byla financována oběma účastníky, žalovaný měl na pozemek a stavbu tři úvěry, které byly následně sloučeny do jednoho, žalobkyně poskytla nejméně 3,1 milionu Kč z prodeje tří bytů. Od rozchodu žádala žalobkyně žalovaného o převod spoluvlastnického podílu na rodinném domě, nicméně žalovaný toto nesplnil a ani se s ní jinak nevypořádal. Mezi účastníky nikdy nebyla projevena vůle, aby se výlučným vlastníkem rodinného domu stal pouze žalovaný, vše bylo činěno pro společné soužití. Žalobkyně v době výstavby rodinného domu vůbec nevěděla, že jako vlastníci mohou být zapsání oba účastníci.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že měl s žalobkyní asi 10 let družský svazek a že společnými silami zajistili postavení rodinného domu. Od počátku však mezi nimi byla dohoda, že nemělo vzniknout spoluvlastnictví k tomuto rodinnému domu, nýbrž výlučným vlastníkem měl být pouze žalovaný, protože žalobkyně se rozhodla žít na dávkách, tudíž nemohla mít na sebe napsaný žádný majetek. Pozemek pro stavbu byl zakoupen na základě doporučení a kontaktu žalobkyně, ale s jejím vědomím, že vlastníkem bude žalovaný. Žalobkyně byla v té době bez zaměstnání, pobírala sociální dávky a fakticky měla dost peněz od rodičů z prodeje tří bytů, přičemž peníze dostala v hotovosti nebo na cizí účet. Rovněž pracovala načerno a pro svou deklarovanou nemajetnost neměla vůči úřadům nikdy společné bydliště s žalovaným, neboť by ztratila nárok na dávky. Žalobkyně tudíž nemůže tvrdit, že existovala vůle k vybudování rodinného domu ve spoluvlastnictví, neboť by tím přiznala, že úřady dlouhodobě uváděla v omyl. Žalobkyně proto zneužívá svého práva a jde u ní o nepoctivé jednání, které nepožívá právní ochrany. Žalovaný byl ochoten poskytnout žalobkyni finanční vypořádání, nicméně žalobkyně žádala příliš vysokou částku. Žalobkyně předložila žalovanému k podpisu v červenci 2021 uznání dluhu ve výši 2,8 milionu Kč, v němž žádala o vrácení investice do majetku žalovaného, avšak nyní požaduje určení spoluvlastnictví k rodinnému domu. Oba účastníci investovali do stavby k prosinci 2015 celkem 3,8 milionu Kč bez ceny za pozemek, žalovaný čerpal tři úvěry v celkové výši 1,9 milionů Kč, přispíval drobnými platbami v celkové výši 216 000 Kč a půjčkou od matky ve výši 60 000 Kč a rozdíl ve výši 1,6 milionu Kč pocházel od žalobkyně. Hrubá stavba byla hrazena výlučně z prostředků žalovaného. Dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží rodinného domu bylo zřejmé v listopadu 2007. K uzavření dohody o vzniku spoluvlastnictví k rodinnému domu nikdy nedošlo, protože žalobkyně nemohla vlastnit majetek, pokud si chtěla zachovat nárok na sociální dávky.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že byli od října 2006 do října 2016 v družském vztahu, že žalobkyně zajistila pro stavbu rodinného domu koupi pozemku, jehož výlučným vlastníkem se stal žalovaný, že společnými silami účastníci zajistili postavení předmětného rodinného domu a že dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží rodinného domu bylo zřejmé již na konci roku 2007.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný [celé jméno žalovaného] je vlastníkem pozemku č. st. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa]; tyto údaje jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce]. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o vyřešení otázek spojených s vlastnictvím rodinného domu s ohledem na skutečnost, že sama do stavby investovala nejméně částku 3 250 000 Kč. Podle názoru zástupce žalobkyně lze celou situaci vykládat tak, že dohoda účastníků směřovala k založení spoluvlastnického vztahu. Z e-mailu zástupce žalovaného ze dne [datum], adresovaného zástupci žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný uznal, že žalobkyně do rodinného domu investovala nemalé částky z prodeje tří bytů, nicméně všechny tyto peníze nebyly investovány do výstavby rodinného domu; podle žalovaného činila žalobkyní vložená částka 1 606 485 Kč a tuto částku je žalovaný ochoten poskytnout žalobkyni jako odpovídající vypořádání. Z e-mailových odpovědí zástupce žalobkyně ze dne [datum] a [datum] na uvedený e-mail soud zjistil, že žalobkyně je přesvědčena o tom, že náklady na výstavbu rodinného domu byly mnohem vyšší, než jak uváděl žalovaný, a že oba účastníci měli zájem pořídit nemovitost za účelem společného soužití. Žalobkyně trvala na tom, že její vklad do stavby rodinného domu činil nejméně 3,1 milionu Kč a že žalovaný v rozhodné době neměl žádné vlastní zdroje financování s výjimkou poskytnutých úvěrů. Žalobkyně proto trvala na vyplacení nejméně částky 3,1 milionu Kč jako vypořádání za stavbu rodinného domu. Z listiny nazvané Záznam ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl uvést, že činí nesporným, že žalobkyně coby jeho bývalá přítelkyně investovala do stavby předmětného rodinného domu peníze z prodeje jejích nemovitostí a nemovitostí jejích rodičů, tj. nejméně 3 miliony Kč. žalovaný měl uznat co do důvodu a výše, že dluží žalobkyni částku 2,8 milionu Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tato částka byla vložena do výstavby předmětného rodinného domu. Žalovaný vyjádřil záměr se s žalobkyní vypořádat. Tato listina nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, na jejím konci je pouze vytištěno jméno žalovaného.

5. Ze smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi [celé jméno žalovaného] jako objednatelem a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětem smlouvy byla hrubá stavba předmětného rodinného domu v [obec] v době od [datum] do [datum] za cenu 1,27 milionu Kč. Z dodatku ke smlouvě o provedení stavby ze dne [datum] soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] jako objednatel a [jméno] [příjmení] jako zhotovitel si dohodli rozpis konkrétních prací pro provedení hrubé stavby. Z odhadu obvyklé ceny nemovitosti provedeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že žalovaný si objednal odhad obvyklé ceny předmětného rodinného domu a že k uvedenému dni činila tato cena 600 000 Kč a v budoucím stavu měla činit 2,6 milionu Kč. Ze zprávy [číslo] o stavu výstavby spojené s aktualizací hodnoty zajišťovacího prostředku ze dne [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] stanovil aktuální obvyklou cenu předmětného rodinného domu ve výši 950 000 Kč. Z šesti faktur vystavených zednictvím [jméno] [příjmení] odběrateli [celé jméno žalovaného] v období od [datum] do [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] naúčtoval žalovanému za konkrétně popsané stavební práce částky 488 533 Kč, 290 000 Kč, 20 000 Kč, 135 450 Kč, 150 000 Kč a 163 884 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] se zavázala poskytnout [celé jméno žalovaného] úvěr za účelem uhrazení nákladů na dokončení výstavby předmětného rodinného domu ve výši 2 163 400 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že tento účet byl veden Českou spořitelnou ve prospěch žalovaného a že dne [datum] žalovaný čerpal bezhotovostně úvěr ve výši 1 334 669,57 Kč a ve výši 523 715 Kč.

6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že účastníci žili v družském vztahu 10 let a uzavřeli ústní dohodu, že koupí pozemek a postaví dům. Žalobkyně neměla příjem, jen sociální dávky, proto stavbu financoval žalovaný z úvěru a žalobkyně zařizovala stavební povolení vydané následně na jméno žalovaného. Během stavby došly účastníkům peníze, proto žalobkyně prodala byt po babičce a dostala dar od otce, z nichž byla stavba dále financována; peníze z prodeje bytu měla žalobkyně v hotovosti. Rodinný dům stavěli účastníci sami se zedníkem, platila mu žalobkyně, která následně vybudovala i zahradu. Účastníci hospodařili společně, hypotéku platil žalovaný. Pro přiznání sociálních dávek vždy žalobkyně uváděla že nemovitosti nevlastní. Nevěděla, že pozemek můžou koupit do podílového spoluvlastnictví a že stavební povolení lze vydat na oba účastníky. Na způsobu výstavby rodinného domu nebyli účastníci nijak dohodnuti, žalobkyně si myslela, že se to postaví z úvěru. Stavba rodinného domu začala v roce 2007, pozemek získali účastníci od kamarádky žalobkyně, přičemž žalobkyně brala stavbu rodinného domu i koupi pozemku dohromady jako jednu záležitost. Pokud jde o vlastnické vztahy k předmětnému rodinnému domu, žalobkyně nevěděla, že může nechat zapsat spoluvlastnictví, a to proto, že žalovaný měl hypotéku, a i to, co platila žalobkyně, se psalo na žalovaného a banka to proplácela. Žalovaný měl žalobkyni podporovat v tom, aby si uchovala svou stávající majetkovou situaci, v jejímž důsledku pobírala sociální dávky. Asi dva nebo tři roky před koncem stavby začali účastníci řešit, aby žalovaný přepsal na žalobkyni 60 % rodinného domu, protože žalobkyně do jeho stavby vložila mnohem více peněz než žalovaný. Řešilo se to strašně dlouho, žalovaný nikdy neměl čas a většinou se vymlouval. Stavba rodinného domu byla životním snem žalobkyně, proto přesvědčila žalovaného, aby do toho šel s ní, ale jemu se nechtělo, věděl, že peníze z hypotéky nebudou stačit. Od počátku byl záměr takový, že předmětný rodinný dům budou užívat žalobkyně i žalovaný a s nimi i dvě dcery žalobkyně. Než bylo započato se stavbou, uhradila žalobkyně poplatky za kolky, stavební povolení, zřízení elektřiny na pozemku a nákup stavební buňky, to vše za 130 000 až 140 000 Kč. Toto vše hradila ze svých vlastních prostředků, neboť žalovaný v té době vlastní volné prostředky neměl, nevystačil vlastně ani s výplatou. Poté, co žalobkyně získala peníze z prodeje bytu, investovala do výstavby rodinného domu, což bylo v době, kdy byl dům rozestavěný bez oken a bez střechy, byly tam jen zdi. Na koupi pozemku si žalovaný vzal půjčku.

7. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně tlačila na stavbu rodinného domu a přes paní [příjmení] dojednala koupi pozemku. Žalobkyně zajistila, že hrubou stavbu postaví zedník [příjmení]; stavět chtěli účastníci společně, stavební povolení zařizoval žalovaný a něco k tomu zařizovala i žalobkyně. Žalobkyně říkala, že nemůže nic vlastnit, proto se vše psalo na žalovaného. Ohledně stavby žalobkyně zařídila spoustu věcí, žalovaný se stavbou vypomáhal a podepisoval faktury. Žalobkyně mimo jiné tvořila zahradu a dělala další práce. Hrubá stavba se platila z hypotéky žalovaného a dokončovací práce z peněz žalobkyně z prodeje bytů. Rodinný dům se stavěl od podzimu 2007, účastníci se nastěhovali v prosinci 2012. Do té doby bydleli v bytě žalobkyně na [příjmení] ulici v [obec], společně hospodařili a měli dohodu, kdo bude co v domácnosti platit. Dar od otce žalobkyně se investoval do stavby rodinného domu. Účastníci se ústně domluvili na tom, že chtějí předmětný rodinný dům společně užívat a chtějí v něm společně v budoucnu bydlet, tj. že to bude jejich dům. Jako vlastník byl psán žalovaný, protože žalobkyně v té době nemohla nic vlastnit, protože byla na sociálních dávkách. Konkrétní dohoda o případném spoluvlastnictví účastníků k předmětnému rodinnému domu podle žalovaného uzavřena nebyla. Peníze na stavbu začaly docházet už v roce 2007, žalobkyně proto navrhla prodat byt po babičce. Žalovaný nepodporoval žalobkyni v tom, aby žila na sociálních dávkách. Materiál na stavbu se v počáteční fázi hradil ještě z hypotéky žalovaného. Žalovaný nebyl schopen říct, zda vybudování elektrického rozvaděče na stavbě a pořízení stavební buňky hradil s žalobkyní napůl, nebo jestli to hradila žalobkyně.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], známé účastníků, soud zjistil, že svědkyně se stýkala s účastníky i v době těsně před tím, než začali stavět rodinný dům, a následně i během jeho stavby. Účastníci se rozhodli začít stavět předmětný rodinný dům proto, aby měla jejich rodina kde společně bydlet, tj. včetně dětí žalobkyně. Žalobkyně je důvěřivá osoba, a proto tehdy vůbec neřešila, jak vyřešit otázku vlastnictví rodinného domu. Od začátku to všichni brali tak, že si chtějí společně postavit dům. Žalobkyně před započetím stavby vyřizovala dokumenty, osobně se podílela na průběhu stavby, nakupovala zařízení a dělala zahradu. Rovněž žalovaný se osobně podílel na výstavbě rodinného domu. Před započetím stavby bydlel žalovaný v bytě u žalobkyně a po dokončení rodinného domu v něm bydleli všichni společně. Žalobkyně v začátku investovala do stavby hodně peněz, protože žalovaný peníze neměl; to bylo v době kopání základů domů. Svědkyně byla seznámena s příjmovými poměry žalovaného i žalobkyně, věděla, že žalobkyně dostala peníze od svého otce. Projekt rodinného domu vyřizovala žalobkyně. Svědkyně byla podrobně seznámena se situací okolo stavby, neboť se často s účastníky stýkala, byla přítomna i na stavbě rodinného domu, kam se chodila dívat. Veškeré informace měla jak od žalobkyně, tak od žalovaného, neboť se účastnila hovorů s nimi. Skutečnost, že jako vlastník rodinného domu má být zapsán pouze žalovaný, se tehdy vůbec neřešila a až dnes je zřejmé, že to bylo špatné rozhodnutí. Na počátku to spíše vypadalo, že by to měla být žalobkyně, kdo se stane vlastníkem, neboť většinu věcí sama vyřizovala a platila. Nicméně od začátku to žalobkyně brala tak, že je to jejich společný dům. Svědkyně nevěděla nic o tom, že by se mělo následně nějakým způsobem řešit vlastnické právo k rodinnému domu převodem jeho části na žalobkyni. Žalovaný začal do stavby vkládat peníze poté, co si vzal hypotéku a půjčku. O tom, jak vysoký měla žalobkyně v době stavby rodinného domu příjem, se svědkyní nehovořila; žalobkyně pobírala nějaké sociální dávky, patrně na děti.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], známého účastníků, soud zjistil, že svědek se s účastníky stýkal v době těsně před zahájením výstavby rodinného domu i během této stavby. Žalobkyně domluvila koupi pozemku pro stavbu za 600 000 Kč. Předmětný rodinný dům stavěli žalobkyně i žalovaný od začátku napůl, tuto informaci svědek získal od obou účastníků, kteří se před ním o této záležitosti bavili. Žalobkyně dávala do stavby své peníze, svědek jí od začátku říkal, ať si něco sepíše, protože nikdy neví, co se může stát. Pokud se jedná o vlastnictví k předmětnému rodinnému domu, to účastníci neřešili a svědek žalobkyni několikrát upozornil, ať si s žalovaným něco sepíše, jinak že může vzniknout problém, jak se to následně stalo. Hrubou stavbu jim tehdy prováděl kamarád zedník a oba účastníci se na stavbě domu osobně podíleli. Svědek tuto skutečnost ví, neboť stavbu sám navštěvoval. Žalobkyně dostala na hrubou stavbu peníze od nevlastního otce, dohromady asi 1 milion Kč ve dvou částech; potom účastníkům došly peníze, když byla stavba zhruba dokončena a řešilo se, jestli dům prodají nebo budou pokračovat. Tehdy se žalobkyně rozhodla prodat byt v [obec] na [příjmení] ulici a za tyto peníze dostavěli rozestavěný rodinný dům. Žalobkyně určitě financovala už hrubou stavbu rodinného domu, a to z peněz, které jí dal její nevlastní otec. Některé věci se platily na fakturu, jiné takzvaně bokem, pokud nešly doložit na hypotéku, kterou si následně vzal žalovaný. Dostavěný rodinný dům poté žalobkyně i žalovaný společně užívali, nastěhovali se tam někdy před Vánocemi.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádky žalobkyně a známé žalovaného, soud zjistil, že svědkyně se s žalobkyní zná od roku 2012, tj. neznala se s ní ani s žalovaným v době, kdy začali stavět rodinný dům. Svědkyně žalobkyni navštěvovala a bavila se s ní o tom, jak financují stavbu rodinného domu. Od žalobkyně věděla, že prodala dva byty, aby výtěžek mohla vložit do stavby. Otázku, kdo bude rodinný dům vlastnit, nebylo tenkrát potřeba řešit, nebavili se o tom se svědkyní. Fakticky to bylo tak, že dům obývali žalobkyně i žalovaný. Svědkyně věděla, že se na stavbě podíleli oba účastníci, a to jak prací, tak finančně.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, soud zjistil, že svědkyni bylo 15 let, když účastníci začali plánovat stavbu rodinného domu. Vše plánovali společně, podíleli se na projektu a do budoucna tam měli bydlet všichni včetně svědkyně a její sestry. Se svědkyní účastníci hovořili o tom, že rodinný dům mají účastníci užívat společně, neboť svědkyně se sestrou si vybírala pokojíčky. Svědkyně byla rovněž přítomna složitým debatám ohledně vlastnictví k předmětnému rodinnému domu, avšak nikdy nedošlo k žádnému výsledku, neboť to nebylo na pořadu dne, když všichni v rodinném domě žili společně. Pokud se jedná o financování stavby, žalobkyně dostala peníze od svého otce a hned ze začátku financovala stavební buňku a různé poplatky na úřadech. Rovněž se prodával byt po prababičce a získané peníze se použily na stavbu. Mezitím se vyřídil úvěr, ze kterého se stavba dále hradila. Skutečnost, že stavební buňka byla hrazena z peněz biologického otce žalobkyně, svědkyně ví nejen od žalobkyně jako své matky, ale také od biologického otce žalobkyně, s nímž byla tehdy v osobním kontaktu. Svědkyně byla na stavbě osobně přítomna, na stavbě se podíleli oba účastníci řízení a dále různí kamarádi. Žalobkyně na stavbě například rozměřovala základy, jezdila tam dohlížet, jednala s řemeslníky.

12. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkazy výslechem svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno] a [příjmení], spisem stavebního úřadu a deníkem žalovaného o stavbě rodinného domu, navržené žalobkyní, ani vyžádaným přehledem dávek státní sociální podpory, které měla žalobkyně čerpat v letech 2006 -2018, včetně podmínek čerpání těchto dávek a prohlášením žalobkyně o jejích majetkových poměrech, navržených žalovaným. Soud dále neprovedl důkaz výslechem žalobkyní navržených svědků [příjmení] a [ulice], neboť žalobkyně v průběhu řízení sdělila soudu, že na jejich výslechu již dále netrvá.

13. Z nesporných tvrzení účastníků řízení a z provedených důkazů soud zjistil, že účastníci spolu žili 10 let v družském vztahu, během něhož společně postavili předmětný rodinný dům. Dispozice prvního nadzemního podlaží rodinného domu byla dokončena v roce 2007. Žalobkyně v době výstavby pobírala sociální dávky, na stavbu rodinného domu použila prostředky, které měla k dispozici, a to včetně peněz, které obdržela od svého otce a z prodeje bytů. Žalovaný financoval stavbu z hypotečního úvěru. Na stavbě se podíleli oba účastníci, žalobkyně zařizovala rovněž podklady nutné k povolení stavby. Od počátku účastníci projevovali svou vůli postavit si společně dům a ten obývat, otázku spoluvlastnictví k tomuto domu účastníci neřešili; jako vlastník rodinného domu byl následně v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

14. Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 3055 odst. 1 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

15. Podle § 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) stavba není součástí pozemku. Podle § 136 odst. 1 obč. zák. věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. Podle § 137 odst. 2 obč. zák. není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

16. Soud nejprve zkoumal, zda je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na podané určovací žalobě podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že tento naléhavý právní zájem zde je. Podle konstantní judikatury je naléhavý právní zájem na určení dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba je preventivního charakteru a její pomocí se žalobkyně snaží eliminovat stav ohrožení svého spoluvlastnického práva k předmětnému rodinnému domu, respektive stav nejistoty v tomto právním vztahu, přičemž k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Určovací žaloba v tomto případě účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu uvedeného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků řízení (blíže viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4096/2015, dostupné na stránkách http://www.nsoud.cz).

17. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z výpovědí obou účastníků řízení i svědků vyšlo najevo, že účastníci měli od počátku zájem na stavbě rodinného domu proto, aby jej mohli společně užívat, tj. že to bude jejich dům, jak se vyjádřil při svém výslechu sám žalovaný. Zároveň z provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci asi před započetím stavby ani v době do dokončení hrubé stavby neujednali, kdo se stane vlastníkem nově postaveného rodinného domu. Jakékoliv diskuze a dohody směřovaly pouze k tomu, že účastníci budou nově postavený rodinný dům společně užívat; to potvrdili nejen sami účastníci, ale také slyšení svědci. Snahy žalobkyně o to, aby jí žalovaný převedl 60% podíl na rodinném domě, se objevily až podstatně později: žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že se tak stalo asi dva nebo tři roky před koncem stavby, tj. v roce 2012 nebo 2013. Pokud se jedná o podíl účastníků na provádění stavby a na jejím financování, také zde bylo jednoznačně prokázáno, že na stavbě se od samého počátku podíleli oba účastníci, tj. nejen žalovaný, ale i žalobkyně, a to jak organizačně a fyzickou pomocí, tak i finančně. Pro rozhodnutí soudu nebylo podstatné, jakou konkrétní částku do stavby rodinného domu investovala žalobkyně a jakou částku investoval žalovaný, neboť ani jeden z nich nepopírá, že se na financování podíleli oba dva. Pro soud rovněž není podstatné, jestli žalobkyně vynaložila větší část svých finančních prostředků po vybudování prvního nadzemního podlaží rodinného domu, nebo až v pozdější fázi, neboť tato skutečnost není rozhodující pro určení, zda žalobkyně má být spoluvlastnicí rodinného domu nebo nikoliv. Soud uvěřil zejména výpovědím svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří s oběma účastníky v době bezprostředně před zahájení stavby v jejím průběhu komunikovali, na stavbu docházeli a měli přehled o zásadních záležitostech týkající se této stavby. Všichni tito svědci shodně vypověděli, že účastníci neuzavřeli žádnou dohodu týkající se budoucího vlastnictví budovaného rodinného domu a že žalobkyně se na stavbě podílela tím, že již v přípravné fázi vyřizovala záležitosti spojené s projektem a stavebním povolením, hradila prvotní výdaje spojené se zajištěním staveniště a následně i další náklady spojené se stavbou, a to z prostředků, které získala od svého otce a z prodeje bytů; v průběhu stavby pak komunikovala se zhotoviteli stavby a sama se na ní fyzicky podílela v rámci svých možností. V neposlední řadě nelze pominout, že nápad na stavbu rodinného domu pocházel právě od žalobkyně, která si tím chtěla splnit svůj sen o pořízení vlastního rodinného bydlení. Veškerá tato zjištění přitom zcela odpovídají závěrům judikatury Nejvyššího soudu týkající se spoluvlastnictví stavby v situaci, kdy stavebníci neuzavřeli dohodu o budoucím vlastnictví: podle rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2258/2007, a ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, dostupných na adrese www.nsoud.cz, vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe (stavebník); stavebníkem je přitom osoba, která se fakticky podílí na zřízení stavby, není-li z dohody nebo z okolností zřejmé, že tato osoba jen pomáhá jinému (např. řemeslník, sousedská či rodinná výpomoc). Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby. V projednávané věci bylo spolehlivě zjištěno, že stavebníky v občanskoprávním smyslu byli oba účastníci řízení a oba měli úmysl mít předmětný rodinný dům pro sebe, jak potvrdili i oni sami ve svých výpovědích. Jelikož však neuzavřeli dohodu o vlastnictví k této stavbě a zároveň z jiných okolností nevyplynulo, že by se rodinný dům měl stát výlučným vlastnictvím pouze žalovaného (neboť on sám i slyšení svědkové shodně vypověděli, že dům byl stavěn jako společný a jiná eventualita se ani neřešila), stali se spoluvlastníky předmětného rodinného domu žalobkyně i žalovaný. Není přitom rozhodné, že vlastníkem pozemku, na němž byla stavba zřízena, byl pouze žalovaný, neboť v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nebyla stavba součástí pozemku. Na projednávanou věc jsou taktéž plně aplikovatelné závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2014, dostupném na adrese www.nsoud.cz, podle nichž situace, kdy se stavebníci podílejí na stavbě společným úsilím a vynakládají na ni peněžní prostředky, tj. zřizují spolu stavbu, kterou hodlají společně užívat, je v tomto případě důkazem o existenci konkludentní dohody o spoluvlastnictví stavby, neboť z okolností věci nevyplývá nic jiného, jak soud zjistil z provedeného dokazování. To zároveň znamená, že neměl-li snad žalovaný nikdy v úmyslu sdílet vlastnictví k předmětnému rodinnému domu s žalobkyní, měl možnost se podle toho zachovat a své právo zajistit ve smyslu zásady„ vigilantibus iura scripta sunt“, což však neučinil. Také z hlediska procesního postupu byly naplněny požadavky uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4127/2017, dostupném na adrese www.nsoud.cz, podle něhož na žalobkyni leželo důkazní břemeno o tom, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat, přičemž žalobkyně tuto skutečnost bezezbytku prokázala, a naopak na žalovaném, jenž popíral vznik spoluvlastnictví, leželo důkazní břemeno o tom, jaký byl důvod účasti protistrany, tj. žalobkyně, na pořízení stavby; žalovaný při svém výslechu nicméně výslovně uvedl, že do stavby rodinného domu jej dotlačila žalobkyně a že oba účastníci chtějí předmětný rodinný dům společně užívat a chtějí v něm společně v budoucnu bydlet, tj. že to bude jejich dům.

18. Námitku žalovaného, že žalobkyně nechtěla být spoluvlastníkem předmětného rodinného domu, neboť pobírala sociální dávky, o které nechtěla přijít, soud neshledal důvodnou. Z provedeného dokazování totiž soud zjistil, že žalobkyně ani před započetím stavby, ani v jejím průběhu nikdy netvrdila, že nemá zájem o vlastnictví či spoluvlastnictví rodinného domu, respektive, že by jeho výlučným vlastníkem měl být žalovaný. Soud neuvěřil výpovědi žalovaného o tom, že se žalobkyně aktivně odmítala stát spoluvlastnicí rodinného domu z důvodu pobírání sociálních dávek, neboť toto tvrzení pouze podporuje verzi žalovaného a nemá oporu v dalších provedených důkazech; neuvěřil však ani výpovědi žalobkyně o tom, že nevěděla, že k předmětnému rodinnému domu může vzniknout spoluvlastnictví, neboť se jedná o běžně známou skutečnost. Zejména z výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud totiž zjistil, že účastníci otázku vlastnických vztahů k rodinnému domu na počátku stavby vůbec neřešili, a to jistě i s ohledem na důvěřivou povahu žalobkyně, jak vypověděla svědkyně [příjmení]. Postupem času však žalobkyně začala po žalovaném požadovat, aby na ni část rodinného domu převedl, čímž potvrdila svůj zájem stát se spoluvlastnicí tohoto rodinného domu; tento její projevený zájem rovněž vyvrací tvrzení žalovaného o tom, že z důvodu čerpání sociálních dávek žalobkyně nechtěla žádný majetek vlastnit. Soud považuje za velmi nepravděpodobné, že by žalobkyně dala přednost pobírání sociálních dávek místo toho, aby využila možnosti a stala se podílovou spoluvlastnicí rodinného domu několikamilionové hodnoty, která měla tendenci v čase dále stoupat. Pokud se jedná o listinu nazvanou„ Záznam“ z [datum], soud nepovažuje za nijak překvapivé, že žalobkyně původně žádala po žalovaném vyplacení investované částky 2 800 000 Kč, a teprve poté, co žalovaný tento požadavek žalobkyně odmítl, změnila žalobkyně svůj postoj a začala požadovat spoluvlastnictví k předmětnému rodinnému domu, čímž jen reagovala na stanovisko žalovaného. Z uvedených důvodů soud neposoudil jednání žalobkyně jako nepoctivé a nepožívající právní ochrany, neboť jak již bylo uvedeno, z provedeného dokazování vyplynulo, že žádná dohoda o budoucím vlastnictví rodinného domu uzavřena nebyla a žalovaný věděl o majetkové a finanční situaci žalobkyně; z logiky věci by totiž obdobně nepoctivě a nepožívající právní ochrany muselo být i jednání žalobkyně spočívající v požadavku na vyplacení investovaných prostředků, který však žalovaný nijak nezpochybnil, respektive zpochybnil pouze výši investice žalobkyně, ale nikoliv samotnou důvodnost tohoto nároku. V neposlední řadě má soud za to, že v případě, že žalobkyně skutečně zneužívala sociální dávky, jedná se o problém, který měly s žalobkyní řešit orgány státní správy a nikoliv žalovaný.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je stejně jako žalovaný podílovým spoluvlastníkem předmětného rodinného domu, a to s podílem o velikosti ideální jedna polovina. Rovnodílné spoluvlastnictví účastníků řízení vychází ze zjištění, že účastníci neuzavřeli dohodu o vlastnictví k předmětnému rodinnému domu, a tudíž ani o velikosti spoluvlastnických podílů na něm, a proto jsou jejich podíly stejně velké (k tomu blíže v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1982, sp. zn. 2 Cz 13/82, dostupném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 16/1983).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 155 282 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 1 300 000 Kč, představované podle § 8 odst. 1 a. t. cenou věci, tj. polovinou hodnoty předmětného rodinného domu, která podle znalce [příjmení] [příjmení] činila 2,6 milionu Kč, sestávající z částky 13 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalovaného, účast u mediačního jednání, účast u jednání soudu dne [datum] a dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 124 200 Kč ve výši 26 082 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne [datum], v němž zástupce žalobkyně již po koncentraci řízení reagoval na tvrzení žalovaného, a to hodnotícím způsobem, který se v řízení uplatňuje až v závěrečném návrhu, a dále za vyjádření ze dne [datum] k výzvě soudu, neboť doplnění v něm obsažená mohla a měla být již součástí žaloby, respektive předchozích podání žalobkyně; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.