120 C 30/2018

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 69 460,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 736,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 736,09 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V částce 36 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 132 716 Kč od 22. 8. 2018 do 13. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 132 174,38 Kč od 14. 4. 2022 do 11. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 129 835,37 Kč od 12. 5. 2022 do 14. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 125 415,59 Kč od 15. 6. 2022 do 13. 7. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 118 274,59 Kč od 14. 7. 2022 do 12. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 116 407,58 Kč od 13. 8. 2022 do 13. 9. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 114 005,96 Kč od 14. 9. 2022 do 14. 10. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 110 940,40 Kč od 15. 10. 2022 do 14. 11. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 109 380,64 Kč od 15. 11. 2022 do 13. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 105 709,64 Kč od 14. 12. 2022 do 12. 1. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 103 263,54 Kč od 13. 1. 2023 do 13. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 102 302,63 Kč od 14. 2. 2023 do 15. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 148,15 Kč od 16. 3. 2023 do 13. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 953,31 Kč od 14. 4. 2023 do 12. 5. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 98 899,32 Kč od 13. 5. 2023 do 13. 6. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 95 739,86 Kč od 14. 6. 2023 do 14. 7. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 666,94 Kč od 15. 7. 2023 do 14. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 846,46 Kč od 15. 8. 2023 do 13. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 89 943,61 Kč od 14. 9. 2023 do 13. 10. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 981,44 Kč od 14. 10. 2023 do 14. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 83 973,96 Kč od 15. 11. 2023 do 13. 12. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 610,07 Kč od 14. 12. 2023 do 12. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 69 460,09 Kč od 13. 1. 2024 do 5. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 36 724 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení, v částce 26 789,28 Kč, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 121 480,56 Kč od 31. 1. 2018 do 13. 7. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 116 876,59 Kč od 14. 7. 2022 do 12. 8. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 115 009,58 Kč od 13. 8. 2022 do 13. 9. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 112 607,96 Kč od 14. 9. 2022 do 14. 10. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 109 542,40 Kč od 15. 10. 2022 do 14. 11. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 107 982,64 Kč od 15. 11. 2022 do 13. 12. 2022, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 104 311,64 Kč od 14. 12. 2022 do 12. 1. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 101 865,54 Kč od 13. 1. 2023 do 13. 2. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 100 904,63 Kč od 14. 2. 2023 do 15. 3. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 99 750,15 Kč od 16. 3. 2023 do 13. 4. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 98 555,31 Kč od 14. 4. 2023 do 12. 5. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 97 501,32 Kč od 13. 5. 2023 do 13. 6. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 94 341,86 Kč od 14. 6. 2023 do 14. 7. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 93 268,94 Kč od 15. 7. 2023 do 14. 8. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 90 448,46 Kč od 15. 8. 2023 do 13. 9. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 88 545,61 Kč od 14. 9. 2023 do 13. 10. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 85 583,44 Kč od 14. 10. 2023 do 14. 11. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 82 575,96 Kč od 15. 11. 2023 do 13. 12. 2023, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 71 212,07 Kč od 14. 12. 2023 do 12. 1. 2024, v úroku ve výši 33,16 % ročně z částky 68 062,09 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 265 420 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 8. 2018 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 132 716 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 8. 3. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které byl žalovanému na jeho bankovní účet vyplacen úvěr ve výši 139 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 38,7 % p.a. ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 6 144 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2017. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů poskytnutých žalovaným, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně uplatnila také interní scoringový model založený na bodovém hodnocení dlužníka. Výsledkem celého procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištění, že žalovaný je bez důvodných pochybností schopný poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný přesto neplnil řádně podmínky smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, neboť do data zesplatnění úvěru uhradil sedm splátek v celkové výši 43 008 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč při prodlení se splátkami č. 8 a 9 o délce 30 dnů). V souladu s bodem 6.2 smlouvy vzniklo dále žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2 × 200 Kč při prodlení se splátkami č. 8 a 9 o délce 15 dnů). S účinností ke dni 29. 1. 2018 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru, neboť se žalovaný dostal do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky č. 8 splatné dne 25. 11. 2017. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 131 318 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno (v bodě 2.2), že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný po zesplatnění úvěru, ani k předžalobní upomínce ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy touto žalobou uplatňuje úhradu jistiny úvěru ve výši 131 318 Kč (sestávající z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 121 480,56 Kč a přirostlého dlužného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 9 837,44 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 26 789,28 Kč (tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 131 318 Kč za období od prodlení žalovaného 31. 1. 2018 do data vyhotovení žaloby 22. 8. 2018). Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 132 716 Kč od 22. 8. 2018 do zaplacení a úrok ve výši 33,16 % ročně z částky 121 480,56 Kč od 31. 1. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 265 420 Kč.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 5. 2019, č. j. 120 C 30/2018-41, byli účastníci vyrozuměni o tom, že řízení se přerušuje z důvodu zjištění úpadku žalovaného a povolení řešení jeho úpadku oddlužením. Insolvenční řízení bylo vedeno Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. 120 C 30/2018-71, bylo podepsaným soudem rozhodnuto o tom, že v přerušeném řízení se pokračuje, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného. Insolvenční soud současně rozhodl, že žalovaný se od placení zbývajících pohledávek neosvobozuje.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 16. 5. 2024 sdělila, že žalovaný v insolvenčním řízení zaplatil celkem 63 255,91 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 63 255,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 541,62 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2 339,01 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení, z částky 4 419,78 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, z částky 7 141 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, z částky 1 867,01 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, z částky 2 401,62 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, z částky 3 065,56 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, z částky 1 559,76 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, z částky 3 671 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení, z částky 2 446,10 Kč od 12. 1. 2023 do zaplacení, z částky 960,91 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 154,48 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, z částky 1 194,84 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, z částky 1 053,99 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, z částky 3 159,46 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1 072,92 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, z částky 2 820,48 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, z částky 1 902,85 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení, z částky 2 962,17 Kč od 14. 10. 2023 do zaplacení, z částky 3 007,48 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, z částky 11 363,89 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, z částky 3 149,98 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 33,16 % ročně z částky 4 603,97 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, z částky 1 867,01 Kč od 13. 8. 2022 do zaplacení, z částky 2 401,62 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, z částky 3 065,56 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, z částky 1 559,76 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, z částky 3 671 Kč od 14. 12. 2022 do zaplacení, z částky 2 446,10 Kč od 12. 1. 2023 do zaplacení, z částky 960,91 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, z částky 1 154,48 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, z částky 1 194,84 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, z částky 1 053,99 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, z částky 3 159,46 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1 072,92 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, z částky 2 820,48 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, z částky 1 902,85 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení, z částky 2 962,17 Kč od 14. 10. 2023 do zaplacení, z částky 3 007,48 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, z částky 11 363,89 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, z částky 3 149,98 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení. V rozsahu tohoto částečného zpětvzetí soud usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. 120 C 30/2018-72, řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 8. 2024.

4. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 460,09 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 132 716 Kč od 22. 8. 2018 do 13. 4. 2022, z částky 132 174,38 Kč od 14. 4. 2022 do 11. 5. 2022, z částky 129 835,37 Kč od 12. 5. 2022 do 14. 6. 2022, z částky 125 415,59 Kč od 15. 6. 2022 do 13. 7. 2022, z částky 118 274,59 Kč od 14. 7. 2022 do 12. 8. 2022, z částky 116 407,58 Kč od 13. 8. 2022 do 13. 9. 2022, z částky 114 005,96 Kč od 14. 9. 2022 do 14. 10. 2022, z částky 110 940,40 Kč od 15. 10. 2022 do 14. 11. 2022, z částky 109 380,64 Kč od 15. 11. 2022 do 13. 12. 2022, z částky 105 709,64 Kč od 14. 12. 2022 do 12. 1. 2023, z částky 103 263,54 Kč od 13. 1. 2023 do 13. 2. 2023, z částky 102 302,63 Kč od 14. 2. 2023 do 15. 3. 2023, z částky 101 148,15 Kč od 16. 3. 2023 do 13. 4. 2023, z částky 99 953,31 Kč od 14. 4. 2023 do 12. 5. 2023, z částky 98 899,32 Kč od 13. 5. 2023 do 13. 6. 2023, z částky 95 739,86 Kč od 14. 6. 2023 do 14. 7. 2023, z částky 94 666,94 Kč od 15. 7. 2023 do 14. 8. 2023, z částky 91 846,46 Kč od 15. 8. 2023 do 13. 9. 2023, z částky 89 943,61 Kč od 14. 9. 2023 do 13. 10. 2023, z částky 86 981,44 Kč od 14. 10. 2023 do 14. 11. 2023, z částky 83 973,96 Kč od 15. 11. 2023 do 13. 12. 2023, z částky 72 610,07 Kč od 14. 12. 2023 do 12. 1. 2024, z částky 69 460,09 Kč od 13. 1. 2024 do 5. 4. 2024, dále aby žalovaný zaplatil částku 26 789,28 Kč a úrok ve výši 33,16 % ročně z částky 121 480,56 Kč od 31. 1. 2018 do 13. 7. 2022, z částky 116 876,59 Kč od 14. 7. 2022 do 12. 8. 2022, z částky 115 009,58 Kč od 13. 8. 2022 do 13. 9. 2022, z částky 112 607,96 Kč od 14. 9. 2022 do 14. 10. 2022, z částky 109 542,40 Kč od 15. 10. 2022 do 14. 11. 2022, z částky 107 982,64 Kč od 15. 11. 2022 do 13. 12. 2022, z částky 104 311,64 Kč od 14. 12. 2022 do 12. 1. 2023, z částky 101 865,54 Kč od 13. 1. 2023 do 13. 2. 2023, z částky 100 904,63 Kč od 14. 2. 2023 do 15. 3. 2023, z částky 99 750,15 Kč od 16. 3. 2023 do 13. 4. 2023, z částky 98 555,31 Kč od 14. 4. 2023 do 12. 5. 2023, z částky 97 501,32 Kč od 13. 5. 2023 do 13. 6. 2023, z částky 94 341,86 Kč od 14. 6. 2023 do 14. 7. 2023, z částky 93 268,94 Kč od 15. 7. 2023 do 14. 8. 2023, z částky 90 448,46 Kč od 15. 8. 2023 do 13. 9. 2023, z částky 88 545,61 Kč od 14. 9. 2023 do 13. 10. 2023, z částky 85 583,44 Kč od 14. 10. 2023 do 14. 11. 2023, z částky 82 575,96 Kč od 15. 11. 2023 do 13. 12. 2023, z částky 71 212,07 Kč od 14. 12. 2023 do 12. 1. 2024, z částky 68 062,09 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 265 420 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ani k jednomu nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

6. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, bylo zjištěno, že žalovaný dne 8. 3. 2017 podepsal návrh smlouvy o úvěru. Tuto nabídku žalobkyně akceptovala podpisem přímo v návrhu smlouvy ze dne 9. 3. 2017. Dne 8. 3. 2017 žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 139 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 6 144 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž byl žalovanému úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 221 184 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 38,7 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, . V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. V bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky o délce 15 dnů. V článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou počínaje dnem následujícím po zesplatnění úvěru.

7. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byly doložena kopií občanského průkazu č. , číslo občanského průkazu, , jak to vyplývá z předložené kopie.

8. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému , právnická osoba, ), z něhož je zřejmé, že dne 9. 3. 2017 byla z bankovního účtu č. , č. účtu, provedena platba na bankovní účet č. , č. účtu, ve výši 139 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. , číslo smlouvy, .

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Na poskytnutý úvěr uhradil pouze sedm splátek po 6 144 Kč v celkové výši 43 008 Kč, všechny splátky byly uhrazeny po splatnosti. Poslední splátka byla uhrazena dne 11. 10. 2017, od 8. splátky splatné dne 25. 11. 2017 žalovaný neuhradil ničeho.

10. Z výzvy ze dne 27. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru č. 8 a 9 a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 25. 1. 2018 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru č. 8, 9 a 10, přičemž žalovaný byl opětovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 29. 1. 2018 se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové výši 132 716 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (nejpozději do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne 2. 8. 2018 pak bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění naposledy před podáním žaloby, a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 132 716 Kč s příslušenstvím a se smluvní pokutou, přičemž mu byla určena lhůta 15 dnů od data odeslání výzvy. Podací arch dokládá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 2. 8. 2018.

11. Formulářem Hodnocení klienta ze dne 8. 3. 2017, kopií pracovní smlouvy včetně výplatních pásek, výpisem z účtu, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru SOLUS žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidované žádné dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen skórem 16, což má představovat, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z pracovní smlouvy ze dne 13. 1. 2006 a jejích dodatků ze dne 10. 1. 2007 a 13. 12. 2007 soud zjišťuje, že žalovaný je na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, jako montážní – výrobní dělník. Kopie pohybů na účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, pro , jméno FO, dokládá vyplacení mzdy žalovanému od zaměstnavatele , právnická osoba, ve dvou případech, a sice v lednu 2017 ve výši , částka, a v únoru 2017 ve výši , částka, . Soudu byly předloženy výplatní pásky žalovaného za listopadu a prosinec 2016 a leden 2017. Z nich se zjišťuje čistý příjem žalovaného v listopadu ve výši , částka, , v prosinci ve výši , částka, a v lednu ve výši , částka, . Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku , částka, čistého měsíčně. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč jako životní minimum, 3 000 Kč měsíčně na bydlení, částka 300 Kč na ostatní výdaje, částka 2 699 Kč měsíčně jako splátka úvěru u žalobkyně, částka 3 500 Kč měsíčně jako splátka jiného úvěru a částka 1 000 Kč jako rezerva. Výdaje žalovaného byly zjištěny ve výši 12 909 Kč a použitelné měsíční prostředky žalovaného ve výši 7 691 Kč. V části „doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uvedena skutečnost, že je žalovaný svobodný, žije sám v nájmu a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské.

12. Po zhodnocení provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne 8. 3. 2017 akceptovaného dne 9. 3. 2017 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 139 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného (hodnotila jeho příjmy, výdaje, další úvěrové zatížení, druh bydlení, s přihlédnutím k osobnímu stavu žalovaného) a dospěla k závěru, že žalovaný je bez důvodných pochybností schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 38,7 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 6 144 Kč splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 221 184 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením žalovaného. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného částku 139 000 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 4. 2017. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 7 splátek v celkové výši 43 008 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne 11. 10. 2017, od 8. splátky splatné dne 25. 11. 2017 byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Z důvodu porušení smluvních povinností žalovaného žalobkyně s účinností ke dni 29. 1. 2018 zesplatnila celý neuhrazený úvěr. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 131 318 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 121 480,56 Kč a přirostlých úroků ve výši 9 837,44 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2018, jež byla žalovanému odeslána téhož dne. Po podání žaloby v této věci bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného. V rámci insolvenčního řízení žalovaný na pohledávku žalobkyně vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru uhradil 63 255,91 Kč.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

17. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací přímo od žalovaného a část vlastními silami. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání zejména výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně vycházela pouze z nákladů žalovaného na bydlení a tzv. ostatních výdajů, které však neměla žádným způsobem podložené (nebo netvrdila a nepředložila listiny osvědčující skutečné výdaje žalovaného). Mezi výdaje žalovaného byly uvažovány poměrně vysoké splátky jiných úvěrů, a to u žalobkyně i jiné společnosti. Přestože v rámci registru SOLUS nebylo shledáno dluhové zatížení žalovaného, v rámci scoringu NRKI byl žalovaný vyhodnocen negativně. Již toto měla být pro žalobkyni indicie, aby poměry žalovaného prověřila podrobněji (výrazným ukazatelem je také dosavadní úvěrové zatížení žalovaného, které značí nedostatečné schopnosti v hospodaření s finančními prostředky). V moci žalobkyně tedy nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, ale i skutečných měsíčních výdajích žalovaného, například doložením výpisu z účtu. Soudu byl předložen pouze jakýsi doklad o pohybech na účtu žalovaného, který znázorňuje pouze výplatu mzdy (jiné skutečnosti z důkazu předloženého žalobkyní nebylo možné zjistit). Navíc pokud jde o skutečnosti zjištěné z tohoto dokladu o pohybech na účtu a z výplatnic, tyto jsou vnitřně rozporné (zejména s poukazem na výplatu za leden 2017 – dle výpisu z účtu byla zjištěna vyplacená mzda ve výši ve výši , částka, , z výplatní pásky se pak zjišťuje čistá mzda ve výši , částka, ). Žalobkyně sice dospěla k závěru, že žalovaný má k dispozici měsíčně dostatečné množství finančních prostředků (7 691 Kč), tudíž je bez dalšího schopen řádně hradit měsíční splátky úvěru. Nicméně je nutné přihlédnout k tomu, že měsíční splátky úvěru činí 6 144 Kč, na což by byly spotřebovány všechny prostředky žalovaného. Pokud žalobkyně kalkulovala s měsíční rezervou finančních prostředků ve výši 1 000 Kč, s touto částkou jako částkou pro úhradu nenadálých událostí se nelze spokojit. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala veškeré relevantní poměry žalovaného (zejména výdajovou stránku) při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.

19. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.

20. Povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) bylo vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 139 000 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh před podáním žaloby uhradil více než žalobkyní tvrzenou částku 43 008 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nelze uvažovat rozlišení pohledávky žalobkyně na původní či novou jistinu úvěru, případně se zohledněním přirostlých úroků. Povinností žalovaného je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky, které dle provedeného dokazování dosud neuhradil v plné výši. Po uvedené částečné úhradě tedy na jistině úvěru zbývala k úhradě částka 95 992 Kč. Soud však přihlédl i k insolvenčnímu řízení žalovaného, které bylo zahájeno po podání žaloby v této věci, neboť předmětná pohledávka žalobkyně z posuzované smlouvy o úvěru byla do tohoto insolvenčního řízení přihlášena a žalovaný ji v rámci oddlužení splácel. Takto bylo v rámci insolvenčního řízení ze strany žalovaného uhrazeno 63 255,91 Kč. Žalovaný tedy ve smyslu § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na svůj dluh uhradil celkem 106 263,91 Kč (43 008 Kč + 63 255,91 Kč). Vzhledem k tomu, že na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaný více neuhradil, soud přiznal žalobkyni zbývající dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 32 736,09 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku (vrácením poskytnuté jistiny úvěru). Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, soud uvádí následující. Žalovaný byl k vrácení jistiny úvěru vyzván ze strany žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2018, jež byla odeslána téhož dne. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 15 dnů od odeslání. Nicméně z dalších okolností soudu (i žalobkyni) známých je zřejmé, že v této době již žalovaný nebyl schopen své závazky platit, neboť dne 19. 9. 2018 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn insolvenční návrh na řešení úpadku žalovaného oddlužením. Pokud žaloba byla doručena žalovanému dne 3. 6. 2019 (jak vyplývá ze spisu), nebyla ze strany žalobkyně poskytnuta žalovanému přiměřená doba k vrácení jistiny úvěru (tak jak uvádí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je při respektování ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany nutné vykládat ve prospěch žalovaného tak, že neplatnost smlouvy nedostatečným ověřením úvěruschopnosti, tudíž povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru, způsobila žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k možnostem a schopnostem žalovaného lze po něm důvodně požadovat, aby jistinu vrátil ode dne následujícího po zrušení oddlužení, tj. od 6. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že k tomuto datu žalovaný ničeho neuhradil, přestože to po něm bylo možné důvodně požadovat, dostal se do prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 736,09 Kč od 6. 4. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

21. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul, tj. do výše předmětu řízení, jež žalobkyně určila částečným zpětvzetím žaloby, včetně odpovídajícího příslušenství.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k předmětu řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) měl převažující úspěch žalovaný (když spolu se zamítnutou částí jistiny se v úspěchu zohledňuje i její příslušenství). V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani neprokazoval na svoji obranu, neúčastnil se nařízených jednání) a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.