120 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 435 972,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 435 972,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 389 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, z částky 52 714 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, z částky 176 156,61 Kč od 19. 10. 2020 do zaplacení, z částky 103 572 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, z částky 38 604 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, z částky 15 125 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, z částky 16 198 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, z částky 800 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, z částky 1 125 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení a z částky 289 Kč od 6. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 12 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 98 836,37 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 435 972,61 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávek. Uvedla, že žalobkyni postupně v období od 2. 9. 2020 do 21. 10. 2020 dodala zboží (různé výrobky z kovu), které vyúčtovala celkem deseti fakturami na celkovou částku 435 972,61 Kč. Jelikož žalovaná cenu za dodané zboží ani přes žalobní upomínku neuhradila, požadovala žalobkyně zaplacení jistiny, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávek v celkové výši 12 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Namítla, že žalobkyně na základě předchozí objednávky dodala dne 18. 1. 2019 žalované 2 ks plechu 5 mm (S 355 N) o rozměru 6 000 x 2 500 mm společně s inspekčním certifikátem výrobce. Žalovaná tyto plechy použila k výrobě lodi, a to jejich svařením do trupu lodi dne 19. 4. 2019. Po dokončení lodi a natření konstrukcí žalovaná přepravila loď konečnému zákazníkovi ve [příjmení] [jméno]; při předání lodi však byly zjištěny nerovnosti laku, které (jak se zjistilo později po přepravě lodi do zpět do České republiky) byly způsobeny atmosférickou důlkovou korozí, jež dle následně vyhotoveného znaleckého posudku existovala již v době dodání plechů žalobkyní žalované. Žalobkyně tak odpovídá žalované za škodu ve smyslu § 1925 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník, tvořené následujícími vícenáklady vzniklými žalované jako důsledek dodání vadného zboží: náklady ve výši 2 025,12 GBP na opravu nátěru lodi ve [příjmení] [jméno] provedenou [právnická osoba] BOAT BUILDERS, při níž se však nepodařilo zjistit příčinu nerovností; náklady spojené s demontáží nábytku a přípravou lodi k převozu do České republiky ve výši 1 158,25 GBP provedenou [právnická osoba] BOAT BUILDERS; přeprava lodi k jeřábu ve výši 1 773 GBP provedená [právnická osoba] BOAT BUILDERS; jeřábnické práce ve výši 1 948,76 GBP provedené [právnická osoba] BOAT BUILDERS; přeprava lodi z Braunstonu do výrobní haly žalované v [obec] ve výši 195 000 Kč provedená [právnická osoba] s. r. o.; jeřábnické práce v souvislosti s vyložením lodi z přepravního kamionu a s jejím složením v hale žalované v celkové výši 17 425 Kč bez DPH provedené celkem třemi subjekty – APORT CZ, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; práce v souvislosti se zjištěním příčiny vzniku nerovností (tryskání) ve výši 28 925,62 Kč provedené společností [právnická osoba]; obroušení povrchové úpravy nátěru a další práce provedené [jméno] [příjmení] za částku 1 323 Kč a [jméno] [příjmení] taktéž za částku 1 323 Kč. Převoz lodi do České republiky provedla žalovaná dle svého tvrzení proto, že zjištění příčiny nerovností a jejich oprava se s ohledem na tržní ceny ve [příjmení] [jméno] jevilo jako velmi nákladné řešení. Žalovaná tak vynaložila celkem částku 451 150,52 Kč, kterou vyúčtovala žalobkyni fakturou ze dne 8. 12. 2020 splatnou téhož dne. Dne 10. 12. 2020 pak žalovaná provedla jednostranné započtení této své pohledávky vůči pohledávce žalobkyně, která je předmětem tohoto řízení. Poněvadž pohledávka žalobkyně započtením zanikla, žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že k započtení pohledávek nedošlo, uplatnila žalovaná svůj výše specifikovaný nárok na úhradu vícenákladů jako vzájemný návrh.

3. Soud usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 120 C 5/2021-86, vyloučil vzájemný návrh žalované k samostatnému řízení. I když soud nezpochybňuje, že pohledávka uplatněná žalovanou vzájemným návrhem může skutečně existovat a že její nárok může být důvodný, v nyní projednávané věci je určující v prvé řadě to, zda tato pohledávka byla způsobilá k započtení či nikoliv. Soud dospěl k závěru, že k započtení pohledávek nedošlo (viz judikatura a argumentace níže), přičemž s ohledem na charakter pohledávky žalované skládající se z vícero nároků, jež nemají žádný vztah k pohledávce žalobkyně a jež budou vyžadovat rozsáhlejší dokazování, nejeví se soudu vedení společného řízení o obou pohledávkách jako hospodárné ve smyslu § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ Ze stejných důvodů soud při jednání dne 8. 12. 2021 zamítl návrh žalované na opětovné spojení věcí a na přerušení řízení.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z jednotlivých dodacích listů a faktur založených na č. l. 8-18 soudního spisu soud zjistil, že žalobkyně žalované postupně dodala různé typy kovových výrobků, jejichž cenu jí následně vyúčtovala. Konkrétně se jednalo o následující dodávky: ze dne 2. 9. 2020 (dodací list č. DL2006835) vyúčtovaná fakturou č. FV20306477 se splatností ke dni 17. 10. 2020 na částku 31 389 Kč; ze dne 2. 9. 2020 (dodací list č. DL2006836) vyúčtovaná fakturou č. FV20306478 se splatností ke dni 17. 10. 2020 na částku 52 714 Kč; ze dne 3. 9. 2020 (dodací list č. DL2006860) vyúčtovaná fakturou č. FV20306526 se splatností ke dni 18. 10. 2020 na částku 176 156,61 Kč; ze dne 4. 9. 2020 (dodací list [číslo]) vyúčtovaná fakturou č. FV20306554 se splatností ke dni 19. 10. 2020 na částku 103 572 Kč; ze dne 10. 9. 2020 (dodací list č. DL2007058) vyúčtovaná fakturou č. FV20306644 se splatností ke dni 25. 10. 2020 na částku 38 604 Kč; ze dne 16. 9. 2020 (dodací list č. OPMB206967) vyúčtovaná fakturou č. FV20306804 se splatností ke dni 31. 10. 2020 na částku 15 125 Kč; ze dne 6. 10. 2020 (dodací list č. DL2007796) vyúčtovaná fakturou č. FV20307335 se splatností ke dni 20. 11. 2020 na částku 16 198 Kč; ze dne 6. 10. 2020 (dodací list č. DL2007734) vyúčtovaná fakturou č. FV20307337 se splatností ke dni 20. 11. 2020 na částku 800 Kč; ze dne 20. 10. 2020 (dodací list č. DL2008249) vyúčtovaná fakturou č. FV20307689 se splatností ke dni 4. 12. 2020 na částku 1 125 Kč; ze dne 21. 10. 2020 (dodací list č. DL2008350) vyúčtovaná fakturou č. FV20307745 se splatností ke dni 5. 12. 2020 na částku 289 Kč. Dopisem ze dne 15. 4. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné ceny těchto dodávek; dle přiloženého podacího lístku byla výzva žalované odeslána téhož dne.

5. Fakturou ze dne 8. 12. 2020 [číslo] vyúčtovala žalovaná žalobkyni škodu způsobenou dodávkou nekvalitního materiálu (dosud zjištěné náklady na odstranění škody dle přílohy) v částce 452 600,60 Kč se splatností téhož dne. Z dokumentu nazvaného jednostranné započtení závazků a pohledávek vyplývá, že žalovaná dne 10. 12. 2020 započetla svou pohledávku na náhradu škody vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 452 600,60 Kč vůči pohledávkám žalobkyně identifikovaným fakturami uvedenými v bodu 4 rozsudku v celkové výši 435 972,61 Kč s tím, že rozdíl ve výši 16 627,99 Kč má žalobkyně uhradit na účet žalované. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně obdržela dne 11. 12. 2020 od žalované fakturu [číslo] jednostranné započtení závazků a pohledávek, avšak tyto dokumenty odmítla zaevidovat a vrátila je žalované. Z reakce na předžalobní výzvu ze dne 3. 5. 2021 vyplývá, že žalovaná odmítla uhradit žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně s tím, že nárok žalobkyně zanikl započtením nároku žalované na náhradu škody. Ta je tvořena náklady spojenými se snahou o odstranění koroze ve [příjmení] [jméno], následnou přepravou lodi zpět do České republiky, náklady na jeřábnické práce a zajištění tzv. tryskání.

6. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Jelikož účastníci neměli námitek proti pravosti a věrohodnosti jednotlivých listinných důkazů a jelikož ani soud sám žádné okolnosti zpochybňující pravost a věrohodnost provedených důkazů nezjistil, bez dalšího z těchto listin vycházel. Poněvadž soud dospěl k závěru, že k započtení pohledávek žalobkyně a žalované nedošlo, neprováděl pro nadbytečnost zbývající důkazy navržené žalovanou na č. l. 38 spisu, jež měly prokazovat existenci a splatnost pohledávky žalované. Z téhož důvodu soud neposkytl žalované poučení dle § 118a o. s. ř. ohledně prokázání existence pohledávky žalované a jejího zápočtu za pohledávkou žalobkyně. Žalovaná totiž neztratila spor pro to, že by zde byly nedostatky v jejích tvrzeních anebo v důkazní povinnosti, ani pro jiný (v kontextu věci nepředvídatelný) právní názor soudu, nýbrž pro to, že její obrana spočívající v kompenzační námitce nebyla důvodná.

7. Na základě provedeného dokazování tak má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. V období od 2. 9. 2020 do 21. 10. 2020 provedla žalobkyně celkem deset dodávek kovových výrobků žalované, jejichž cenu jí vyúčtovala fakturami se splatností od 17. 10. 2020 do 5. 12. 2020 v celkové výši 435 972,61 Kč. Výzvou odeslanou dne 15. 4. 2021 vyzval zástupce žalobkyně k úhradě této částky před podáním žaloby. Žalovaná vystavila dne 8. 12. 2020 fakturu [číslo] splatnou téhož dne, kterou žalobkyni vyúčtovala náhradu škody v celkové výši 452 600,60 Kč. Tuto fakturu pak dne 10. 12. 2020 započetla proti pohledávce žalobkyně ve výši 435 972,61 Kč s tím, že rozdíl ve výši 16 627,99 Kč je žalobkyně povinna uhradit na účet žalované. Dne 11. 12. 2020 žalovaná doručila fakturu či [číslo] a zápočet žalobkyni, která však tyto dokumenty odmítla a vrátila je žalované.

8. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 513 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

9. Podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 554 občanského zákoníku se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 1987 odst. 1 občanského zákoníku jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 téhož ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

10. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované dodala v celkem deseti případech zboží, které jí vyúčtovala fakturami. Žalovaná ovšem neprokázala, že by splnila svou zákonnou povinnost a zaplatila za dodané zboží kupní cenu. 11. [příjmení] žalované, že k úhradě došlo započtením, není důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda započtení provedené žalovanou splňuje požadavky na určitost právního jednání. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019, uvedl, že„ judikatura je ustálena v závěru, že při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit které pohledávky, a do jaké jejich výše započtením zanikají, v opačném případě je daný právní úkon neplatný pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. Citovaná ustálená rozhodovací praxe je v tomto rozsahu využitelná i na právní vztahy, jež se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. I nadále je jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením (srov. § 1982 o. z.) kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle § 551 až § 553 o. z. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží“ (srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 74 Co 186/2019-538).

12. Aktivní pohledávka žalované (tj. pohledávka užitá k započtení), nebyla homogenní, neboť se dle tvrzení žalované skládala z řady dílčích nároků, jak jsou specifikovány v bodě 2 rozsudku výše, přičemž každý z těchto nároků je charakterizován odlišnými skutkovými okolnostmi. Na tomto závěru ničeho nemění skutečnost, že žalovaná tyto nároky vyúčtovala jedinou fakturou – z jednání žalované směřujícího k započtení (viz dokument jednostranné započtení závazků a pohledávek) totiž nelze zjistit, které její pohledávky započtením zanikají a které nikoliv (která či které pohledávky žalované jsou obsahem„ rozdílu“ ve výši 16 627,99 Kč). Jelikož je kompenzační úkon žalované neurčitý ve smyslu § 553 odst. 1 občanského zákoníku, soud k němu ve smyslu § 554 občanského zákoníku nepřihlížel, a pohledávku žalobkyně tak nemohl mít za zaniklou.

13. Nad rámec nutného – s ohledem na žalobkyní vznesenou námitku relativní neplatnosti započtení – soud dodává, že jednání žalované směřující k započtení by neobstálo ani z hlediska požadavků § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. Jak vyložil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020,„ nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod.“ 14. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že„ vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.). Ze shora popsaných závěrů se podává, že český zákonodárce upravil likviditu aktivní pohledávky jakožto hmotněprávní předpoklad započtení; není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne) .” 15. V projednávané věci již ze samotných tvrzení žalované vyplývá, že její pohledávka pochází z jiného právního vztahu, než pohledávka žalobkyně (na základě jiné objednávky v jiném časovém období). Jedná se současně o nehomogenní pohledávku, která se skládá z řady dílčích nároků založených na odlišných skutečnostech (náklady spojené se snahou o odstranění koroze ve [příjmení] [jméno], demontáž nábytku lodi a její příprava k přepravě do České republiky, přeprava lodi, jeřábnické práce, tryskání za účelem zjištění příčin nerovností laku, broušení a další práce, přičemž toto vše se dělo na základě tvrzení žalované, že zjištění příčiny nerovností a jejich oprava se s ohledem na tržní ceny ve [příjmení] [jméno] jevilo jako velmi nákladné řešení). Tyto skutečnosti přitom budou vyžadovat rozsáhlejší dokazování (včetně znaleckého dokazování), které by zjevně neúměrně prodloužilo řízení o pohledávce žalobkyně, o jejíž důvodnosti jinak mezi účastníky prakticky není sporu (obdobně srov. závěry v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, č. j. 74 Co 186/2019-538). Z těchto důvodů soud proto pohledávku žalované považuje za nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na námitku relativní neplatnosti vznesenou žalobkyní je pak jednání žalované směřující k započtení neplatné, a k zániku pohledávky žalobkyně v jeho důsledku proto nemohlo dojít.

16. Jelikož pohledávka žalobkyně nezanikla započtením, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Konečně poněvadž se v daném případě jedná o závazek mezi podnikateli, náleží žalobkyni též náklady spojené s uplatněním pohledávek ve smyslu § 513 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož minimální výše těchto nákladů činí u každé pohledávky 1 200 Kč a žalobkyně se domáhala úhrady celkem deseti pohledávek, uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni tyto náklady v částce 12 000 Kč. Povinnost k plnění soud stanovil v obecné třídenní lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvody.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty jsou v jejím případě tvořeny odměnou jejího zástupce za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, podání ve věci samé ze dne 18. 8. 2021 a 14. 10. 2021, účast na jednání před soudem dne 8. 12. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty 435 972,61 Kč částku 10 060 Kč (§ 7 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobkyni též náleží paušální náhrada hotových výdajů jejího zástupce za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za promeškaný čas, jenž zástupce žalobce strávil cestou na jednání dne 8. 12. 2021 a zpět do svého sídla za čtyři půlhodiny ve výši celkem 400 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), jakož i cestovné za cestu na jednání dne 8. 12. 2021 a zpět v celkové výši 1 107,25 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a s § 1 a § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb. při celkové délce cesty 180 km, sazbě základní náhrady 4,40 Kč, ceně benzínu 27,80 Kč a spotřebě 6,3 l [číslo] km). Dále soud žalobci přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 13 370,12 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a částku 21 799 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Celkem tedy žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 98 836,37 Kč, kterou soud uložil žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvody.