121 C 10/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 19 036,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 036 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 904 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 62,84 % ročně z částky 12 483,97 Kč od 1. 11. 2022 do 23. 11. 2022 ve výši 479,55 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 483,97 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 11. 2022 dosáhne částky 59 040 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění po žalované domáhala zaplacení částky 16 904 Kč s úroky a smluvní pokutou ve výši 2 132,68 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované převodem na účet poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,48 % p. a. v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 935 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2020. Žalobkyně současně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z úvěrové historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno] (nebankovní registr klientských informací). Celkový měsíční příjem žalované dle zjištění žalobkyně činil 18 100 Kč, výdaje pak 11 746 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, uhradila celkem částku 23 939 Kč, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 498 dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 2 000 Kč. Ke dni [datum] došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 14 406,91 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však ničeho neuhradila. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 14 406,91 Kč, na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalované částku 2 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 498 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované v celkové výši 2 132,68 Kč (za období od [datum] do data vyhotovení žaloby, s výjimkou období od [datum] do [datum], kdy nevznikalo právo na zaplacení smluvní pokuty dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb.), úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru 12 483,97 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž od 91 dne prodlení (tedy od [datum]) je v souladu s zákonem požadován pouze ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšeno o 8 procentních bodů, tj. ve výši 15 %. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované.

3. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně akceptovala oznámením o schválení úvěru ze dne [datum], který obsahuje také splátkový kalendář a žalované byl odeslán dne [datum] (návrh, akceptace, doručenka). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 935 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 49 200 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,48 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 2. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako nominální úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz, že každý kalendářní rok má 12 stejných období s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dále bylo sjednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá nadále pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že se strany dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, uvedené v části A) smlouvy, tj. 59 040 Kč. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 1. bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku v případě, že se dostane do prodlení s její úhradou v délce větší než 30 dnů. Souhrn veškerých takto stanovených pokut činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se dostala do prodlení o více než 15 dní. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru. Předsmluvní formulář ze dne [datum] obsahuje shodné informace jako smlouva. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu (fotokopie občanského průkazu).

4. Vyplacení úvěru žalované dne [datum] bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru. Formulářem Hodnocení klienta, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru [příjmení] a formulářem Prohlášení klienta, výplatními páskami, potvrzením o příjmu, fotografií stránky z osobního bankovnictví [jméno] žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že prověřovala před uzavření smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [anonymizována čtyři slova] s průměrným měsíčním příjmem 18 630 Kč v posledních 12 měsících, přičemž v prosinci 2019 činil její čistý měsíční příjem ze zaměstnání 14 995 Kč, v lednu 2020 částku 15 340 Kč. Dle fotografie stránky z osobního bankovnictví [jméno] činil příjem žalované v měsíci únoru 2020 částku 14 830 Kč. Žalovaná nebyla vedena v příslušných registrech jako dlužník, v SOLUSu měla negativní záznam ze dne [datum] jako dluh z revolvingového úvěru, který byl dne [datum] zaplacen. Z dokumentu Hodnocení klienta bylo zjištěno, že u žalované byl uveden pravidelný čistý měsíční příjem 18 100 Kč, u výdajů pak byla uvedena částka životního minima 3 410 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 1 695 Kč, náklady na bydlení 3 141 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná má 2 děti v domácnosti, na něž byla započtena částka výdajů 3 500 Kč. Celkové výdaje tak byly uvedeny ve výši 11 746 Kč. Z výpisu ze systému [anonymizováno] k osobě žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované jsou vedena rovněž řízení o zaplacení částky 27 406,54 Kč z úvěru z roku 2017 (řízení ve věci 20 C 165/2022) a že žalobkyně podala proti téže žalované u zdejšího soudu žalobu pro zaplacení částky 17 222,44 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě níž měla žalované poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč se splátkami ve výši 998 Kč měsíčně (111 C 12/2022).

5. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem částku ve výši 23 939 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne 27. 7. 2020, 26. 9. 20222 a ze dne 26. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 4, 5 resp. 30, 31 a 30, 31 a 32, Současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 16 904 Kč, sestávající z jistiny ve výši 12 483,97 Kč, úroků ve výši 1 922,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Předžalobní výzva ze dne [datum] obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání. Dle Potvrzení pošty došlo k odeslání zásilky téhož dne. Z výpisu ze seznamu ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně má právo poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti. Žádné pro řízení podstatné skutečnosti nebyly zjištěny ani z listiny označené jako„ pojištění schopnosti splácet úvěry“ a„ Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry“.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne [datum] jeho akceptací dopisem ze dne [datum] smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 15 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a úhradami pojistného splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 935 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 49 200 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 62,48 %. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne [datum]. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované prokázání výše příjmů (výplatní pásky, potvrzení o příjmech, doklad o vyplacení mzdy na účet v měsíci únoru 2020) a učinila dotaz na registry SOLUS a NRKI. Dále se dotázala na poměry žalované. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti. Před uzavřením smlouvy již žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [datum] a dále smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná celkem uhradila 23 939 Kč, splátky hradila nepravidelně. Žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dne 27. 7. 2020, 26. 9. 20222 a ze dne 26. 10. 2022. Dopisem ze dne 30. 10. 2020 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však byly neúplné, a i ty informace, které žalobkyně měla, nehodnotila řádně. Především žalobkyně vycházela z ročního příjmu žalované ve výši 18 100 Kč, přestože 3 měsíce za sebou dle předložených dokladů příjem žalované nepřesahoval 15 000 Kč. K tomu hradila další splátky ve výši 1 695 Kč a měla dvě vyživovací povinnosti. Náklady ve výši 3 500 Kč na dvě děti jsou zcela nereálné, stejně tak cena za bydlení a inkaso ve výši 3 141 Kč. Přestože žalobkyně zjistila, že žalovaná má účet u společnosti [právnická osoba] (viz potvrzení příjmu za měsíc únor 2020), výpis z tohoto účtu nepožadovala, neověřovala žádným způsobem výdaje žalované. Tvrzené výdaje žalované tedy mohly být v tomto případě minimálně ověřeny výpisem z účtu žalované, dále nájemní, podnájemní smlouvou apod. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství informací o výdajích žalované, čímž nenaplnila účel institutu ověřování úvěryschopnosti spotřebitele, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Stejně tak je na smlouvu vázáno sjednané pojištění, pokud je tedy smlouva neplatná, pojištění nevzniká.

12. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalované částku 15 000 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že však v řízení bylo současně prokázáno, že žalovaná vrátila žalobkyni částku 23 939 Kč, dospěl soud k závěru, že žalobkyni ničeho nedluží. Žaloba tak byla shledána nedůvodnou a byla v celém rozsahu zamítnuta.

13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však v řízení byla nečinná, žádné náklady jí v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.