121 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 43 251,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 582 Kč od 29. 12. 2020 do 16. 9. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 271 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 309 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 998 Kč od 29. 12. 2020 do 16. 9. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 309 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, částky ve výši 8 671,60 Kč, úroku ve výši 69,58 % ročně z částky 27 817,71 Kč od 29. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 1 083,39 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 817,71 Kč od 19. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 12. 2020 dosáhne částky 97 322 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 34 580 Kč s úroky, smluvní pokutou ve výši 8 671,60 Kč, s úrokem ve výši 69,58 % p. a. z částky 27 817,71 Kč od [datum] do [datum] a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 27 817,71 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 97 322 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne [datum] a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 70,13 % p. a. v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 2 125 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění ve výši 194 Kč, neboť žalovaná při podpisu smlouvy podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. V souvislosti s marketingovou akcí pak došlo k ponížení první dvou splátek na jednu polovinu jejich původní výše uvedené ve smlouvě a týkala se rovněž snížení sjednané měsíční úhrady za pojištění. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy současně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno] (nebankovní registr klientských informací). Dále bylo zjištěno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti není evidován jako neplatný, zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Dle pracovní smlouvy měla žalovaná sjednaný pracovní poměr, z dokladů o příjmech pak plynul celkový měsíční příjem žalované 21 500 Kč. Výdaje žalované činily dle jejího prohlášení 7 797 Kč měsíčně, měla tak volné zdroje ve výši 12 703 Kč k hrazení splátek úvěru. Žalobkyně vycházela z výdajů, které žalovaná uvedla, přičemž v této oblasti má žalobkyně omezené možnosti zkoumat pravdivost těchto tvrzení. Jako náklady na bydlení žalovaná uvedla 1 000 Kč (nájemné + inkaso). Žalobkyně vychází z premisy, že každý jedná v obchodním styku poctivě. Odkázala rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019 sp.zn. 4 Tdo 238/2019, z nějž vyplývá, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas. Uhradila celkem 10 splátek po 2 125 Kč a jednou částku 1 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala žalovaná do prodlení s úhradou splátek [číslo] (splatné dne [datum]) a splátky [číslo] o více než 30 dnů, vznikla jí v souladu se smlouvou povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 x 499 Kč. Dále má právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 2 x 200 Kč. V souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání tak pro nehrazení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 27. 12. 2020. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 34 500 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, neuhradila však ničeho. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Úrok žalobkyně požaduje od 29. 12. 2020 do zaplacení z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru 27 817,71 Kč, a to ve výši 69,58 % ročně do 18. 1. 2021, od 91. dne prodlení v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. jej požaduje ve výši 8,25 %. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 32 600,23 Kč (původní jistina ve výši 27 817,17 Kč a přirostlý úrok ve výši 4 782,52 Kč), smluvní pokutu za prodlení s úhradou dvou splátek ve výši 998 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ve výši 8 671,60 Kč (0,1 % denně z částky 32 600,23 Kč od 29. 12. 2020 do 20. 9. 2021, za období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 jí právo na zaplacení smluvní pokuty dle § 9 z. č. 177/2020 Sb. nenáleží), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 x 200 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru od 29. 12. 2020 do 18. 1. 2021 ve výši 69,58 % p. a. a dále ve výši 8,25 % ročně od 19. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 34 580 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od [datum].

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] včetně doručenky ze dne [datum], bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 42 měsíčními splátkami ve výši 2 125 Kč, splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci. Ze smlouvy dále vyplývá, že bylo uzavřeno pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž část splátky jde na toto pojištění, část ve výši 1 931 Kč jde na úhradu úvěru. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 70,13 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V oznámení o schválení úvěru je však uvedeno, že počet splátek je 43 a že sjednaná úroková sazba činí 69,58 %. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 81 102 Kč. V článku 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinna žalovaná hradit úroky z prodlení a dále je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dne [datum] žalovaná podepsala rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a prohlášení klientů.

5. Z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že žalovaná při podpisu nabídky podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a že pojištění je sjednáváno na základě pojistné smlouvy č. [bankovní účet] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] a [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] Úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 194 Kč měsíčně. Totožné skutečnosti byly zjištěny z přihlášky do pojištění ze dne [datum], informačního dokumentu o pojištěném produktu a informací o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry. Vyplacení úvěru žalované dne [datum] bylo prokázáno dokladem o vyplacení.

6. Z listiny označené jako„ Vánoční akce“ bylo zjištěno, že žalobkyně nabídla svým klientům se smlouvou uzavřenou v období od [datum] do [datum] ponížení prvních dvou splátek, a to na jednu polovinu jejich původní celkové výše uvedené ve smlouvě o úvěru,a že žalovaná podala žádost o využití této akce.

7. Formulářem Hodnocení klienta ze dne [datum], pracovní smlouvou, pokynem zaměstnavatele k přidělení zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele, prohlášením zaměstnavatele [právnická osoba], mzdovým výměrem, výpisem z účtu žalované, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru [příjmení], formulářem Prohlášení klientů a kartou klienta ke smlouvě žalované [číslo] žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“), a že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že pracovní poměr žalované u [právnická osoba] [anonymizováno] vznikl dnem [datum] na dobu určitou do [datum]. Žalovaná byla přidělena jako [anonymizována dvě slova] k uživateli [právnická osoba] Základní hodinová mzda byla sjednána ve výši 167,10 Kč, dále byly sjednány prémie a příplatky při splnění dalších podmínek. Ze mzdových lístků za měsíce srpen a září 2019 bylo zjištěno, že žalovaná měla v měsíci srpnu hrubou mzdu 25 127 Kč a v měsíci září ve výši 31 482 Kč, k výplatě se jednalo o částky 19 710 Kč a 23 297 Kč. Na účet žalované pak byla dne 18. 3. 2019 připsána mzda ve výši 27 095 Kč, dne 16. 10. 2019 ve výši 23 297 Kč. Žalovaná neměla v registru [příjmení] žádné dlužné splátky. Z výpisu z [anonymizováno] bylo zjištěno, že skóre žalované činilo 373, což spadá do Kategorie II. (menší riziko, lepší segment klientů). Totožnost žalované byla ověřena z [číslo obč. průkazu]. Z formuláře Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije sama ve státním bydlení, má příjmem ze zaměstnání ve výši 21 500 Kč měsíčně. Jako výdaj je uvedena částka 3 410 Kč na potřeby žalované (životní minimum), 1 000 Kč na bydlení a inkaso, a 3 387 Kč na splátky [anonymizována dvě slova]; celkem tedy výdaje žalované dle formuláře činily 7 797 Kč s rezervou 1 000 Kč. Podpisem prohlášení klienta žalovaná mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a že poskytnuté informace o její osobě jsou pravdivé a úplné. Z karty klienta k úvěrové smlouvě [číslo] ([číslo]) bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala o úvěr, dne [datum] jí byla vyplacena částka 30 000 Kč, splatit měla celkovou částku 81 102 Kč, zaplatila 21 251 Kč, a to tak, že dne 21. 11. 2019 uhradila splátku 2 x 1063 Kč, dne 15. 1. 2020 částku 1 Kč, dne 16. 1. 2020, 6. 3. 2020, 16. 3. 2020, 17. 4. 2020, 22. 5. 2020, 17. 6. 2020, 16. 7. 2020, 17. 8. 2020, 17. 9. 2020 vždy částku 2 125 Kč Celkem tedy zaplatila 11 splátek, přičemž první dvě byly v poloviční výši. Byly jí vystavovány opakované upomínky.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 12. 2020 a 20. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek [číslo] následně i 14 spolu se smluvní pokutou ve výši 449 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 34 580 Kč, sestávající z jistiny ve výši 27 817,71 Kč, úroků ve výši 4 782,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání oznámení. Předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2021 pak byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 34 580 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů od data odeslání výzvy. Zaslání předžalobní výzvy bylo prokázáno podacím archem České pošty, s.p. ze dne 1. 9. 2021.

9. Z výpisu ze systému časových řad České národní banky bylo zjištěno, že období od srpna 2019 do října 2019 se úrokové sazby pro spotřebitelské úvěry pro domácnosti s fixací na 1 – 5 let včetně pohybovaly mezi 8,59 až 8,41 %.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne [datum] spolu se žádostí o využití návrhu„ [anonymizována dvě slova]“ a akceptací dopisem ze dne [datum] smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 30 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit 43 měsíčními splátkami ve výši 2 125 Kč, první dvě splátky ve výši poloviční s tím, že celková částka k zaplacení činí 81 102 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 69,58 %. Žalovaná současně přistoupila do pojištění a zavázala se hradit měsíční úhradu 194 Kč, která je součástí splátky, v případě prvních dvou splátek rovněž ponížené na polovinu. Pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu déle než 65 dní bylo dohodnuto okamžité zesplatnění úvěru. V takovém případě se stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž nastalo prodlení s úhradou o délce 30 dnů, pro případ prodlení o délce 15 dnů pak bylo dále sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč; také byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s úhradou nové jistiny při zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o příjmech a výdajích od žalované, potvrzení o jejím příjmu za měsíce srpen a září 2019, současně měla k dispozici informaci o jejím příjmu za měsíc březen 2019, učinila dotaz na registry [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaná zaplatila celkem 11 splátek, neuhradila splátky 12, 13 a 14. Celková uhrazená částka činila 21 251 Kč, z toho na pojištění 1 940 Kč. Žalobkyně ji vyzvala opakovaně k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 1. 9. 2021 s výzvou k úhradě do 15 dnů od odeslání. Průměrné úrokové sazby pro domácnosti u spotřebitelského úvěru v období srpen 2019 až říjen 2019 činily 8,41 až 8,59 %.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Tento zákon je na závazkový vztah mezi účastníky plně aplikovatelný, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a č. 257/2016 Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https://curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

16. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala informace přímo od žalované i vlastními silami. Informace poskytnuté od žalované ohledně jejích výdajů však žádným způsobem neověřila. Nestačí totiž jenom samotné opatření dokladů o příjmech, ale je rovněž třeba zjistit dostatečně výdaje žalované a následně získané informace hodnotit s odbornou péčí. V případě, že by došlo pouze k opatření podkladů o příjmech bez jejich hodnocení ve vztahu k výdajům žalované, postrádá úprava takové povinnosti zcela smysl. Žalobkyně v tomto případě vyšla pouze z aktuálního příjmu žalované ve výši okolo 21 000 Kč. Pro náklady na bydlení akceptovala tvrzení žalované, že tyto činí 1 000 Kč měsíčně a tyto dále nezkoumala. Už samotná tato částka při zohlednění údaje o tom, že žalovaná žije sama a že žije ve státním bydlení je zcela nereálná při cenách energií a vody. Ze skutečnosti, že žalobkyně měla k dispozici výši příjmu žalované za měsíc březen 2019 a toho, že byly v Zákaznické kartě uvedeny splátky žalované vůči žalobkyni ve výši 3 387 Kč, má soud za to, že si žalovaná v krátkém časovém sledu za sebou půjčovala od žalobkyně finanční prostředky, přičemž už sama tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti. Žalobkyně se tedy výdaji žalované blíže nezabývala. Vyšla pouze z částek životního minima na dospělého a z minimálních výdajů, které uvedla žalovaná, aniž by je doložila. Nenechala si předložit ani výpis z účtu žalované, z nějž by byly patrné debetní pohyby, a to přesto, že existence účtu žalované byla zřejmá z jí předložených dokladů o příjmech. Přes poučení dle § 118a o. s. ř. žalobkyně tedy neprokázala, že by s péčí řádného hospodáře posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr byl tudíž žalované poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá z. s. ú. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou by tak bylo možno posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. Ustanovení ukládající povinnost poskytovatelům úvěrů ověřovat schopnost spotřebitele úvěr splácet byla do právního řádu zavedena právě proto, aby nebyly poskytovány úvěry osobám, které nejsou schopny poskytnutý úvěr splácet a aby tedy nedocházelo k zadlužení obyvatelstva.

17. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C – 679/18 v rámci předběžné otázky položené Krajským soudem v Ostravě rozhodl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že k neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú je třeba přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně. Dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně prokázala, že zaslala na účet žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná z této částky vrátila 21 251 Kč, kdy částka 1 940 Kč připadá na úhradu za pojištění (9 splátek po 194 Kč, 2 splátky po 97 Kč), ve zbývající části 19 311 Kč pak na poskytnuté finanční prostředky. Žalovaná tak dluží celkem částku 10 689 Kč. Dále dluží pojistné ve výši 598 Kč (3 x 194 Kč). Současně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z těchto částek podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná byl již 29. 12. 2020 v prodlení s úhradou pojistného a od 17. 9. 2021 se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala doručení dřívější výzvy k zaplacení, bylo prodlení žalované odvíjeno od uplynutí lhůty 15 dní k plnění uvedené v předžalobní upomínce odeslané dne 1. 9. 2021. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na shora učiněné závěry zamítl včetně požadovaného příslušenství, smluvních pokut a poplatků.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšnější. Vzhledem k tomu, že jí však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, nebylo jí právo na jejich náhradu přiznáno.