121 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 36 574,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 775 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 941 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 716 Kč od 1. 11. 2020 do 20. 11. 2020 ve výši 159,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 31 716 Kč od 21. 11. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 298 Kč, úroku prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 716,00 Kč od 1. 1. 2021 do 29. 1. 2021 ve výši 204,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29 716 Kč od 30. 1. 2021 do 26. 2. 2021 ve výši 190,68 Kč, úroku prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 716 Kč od 27. 2. 2021 do 13. 4. 2021 ve výši 302,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 716 Kč od 14. 4. 2021 do 9. 6. 2021 ve výši 362,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 716 Kč od 10. 6. 2021 do 12. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 941 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, částky ve výši 9 858,40 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 29 640,03 Kč od 25. 8. 2020 do 29. 1. 2021 ve výši 11 848,42 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 29 516,43 Kč od 30. 1. 2021 do 26. 2. 2021 ve výši 2 091,04 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 28 516,43 Kč od 27. 2. 2021 do 13. 4. 2021 ve výši 3 318,90 Kč, úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 27 516,43 Kč od 14. 4. 2021 do 9. 6. 2021 ve výši 3 968,34 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 26 516,43 Kč od 10. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 8. 2020 dosáhne částky 141 638 Kč, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 26 716 Kč s úroky a smluvní pokutou ve výši 9 858,40 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,91 % p. a. v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 705 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2020. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 246 Kč. Žalobkyně současně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Celkový měsíční příjem žalované dle zjištění žalobkyně činil 14 000 Kč, výdaje pak 4 410 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy splnila pouze částečně, neboť uhradila pět splátek, poslední dne [datum]. Neuhradila však splátku [číslo] splatnou dne [datum], v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.2 smlouvy právo požadovat náhradu nákladů v souladu vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 200 Kč. Ke dni [datum] došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila 36 524,43 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky; žalovaná však ničeho neuhradila. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku ve výši 10 500 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jistiny úvěru je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru; dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od [datum] do [datum] nevznikalo právo na platby sjednané pro případ prodlení žalované. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 26 516,43 Kč, na náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalované částku 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované v celkové výši 9 858,40 Kč (za období od [datum] do data vyhotovení žaloby, tj. [datum]) a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru od [datum] ve výši 95,91 % p.a. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

3. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] žalobkyně akceptovala oznámením o schválení úvěru ze dne [datum], který obsahuje také splátkový kalendář. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 705 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 118 032 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 95,91 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 2. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako nominální úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz, že každý kalendářní rok má 12 stejných období s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dále bylo sjednáno, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá nadále pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že se strany dohodly, že žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 1. bylo dohodnuto, že žalované vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku v případě, že se dostane do prodlení s její úhradou v délce větší než 30 dnů. Souhrn veškerých takto stanovených pokut činí maximálně 2 999 Kč za kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč u každé splátky, s níž se dostala do prodlení o více než 15 dní. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru. Předsmluvní formulář ze dne [datum] obsahuje shodné informace jako smlouva.

4. Z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr soud zjistil, že se žalovaná přihlásila do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Toto pojištění je sjednáváno na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a společnostmi [právnická osoba], a [ulice] pojišťovna [právnická osoba], jako pojišťovnou. Žalovaná se zavázala hradit za pojištění 246 Kč měsíčně, přičemž tato úhrada je součástí splátek úvěru. Dle informací k pojištění byl limit pojistného plnění 600 000 Kč. Z přihlášky do pojištění ze dne [datum] pak soud zjistil, že žalovaná jako své požadavky a potřeba uvedla řešení poklesu příjmu při nemoci nebo úrazu, řešení výdajů při vzniku invalidity a řešení finanční situace v případě smrti; tomu odpovídal také zvolený balíček pojištění. Měsíční úhrada za pojištění byla stanovena na 246 Kč.

5. Vyplacení úvěru žalované dne [datum] bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru. Formulářem Hodnocení klienta, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru [příjmení] a formulářem Prohlášení klienta, výplatními páskami, pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a výpisem z účtu žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že prověřovala před uzavření smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaná měla v období srpna až října 2019 průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 14 094 Kč. Žalovaná nebyla vedena v příslušných registrech jako dlužník. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že žije ve státním/obecním bydlení, je svobodná a pracuje v hlavním pracovním poměru pro [právnická osoba], a.s.; zaměstnání žalované bylo dále ověřeno pracovní smlouvou, dle níž byla zaměstnána jako [anonymizováno] od [datum] na dobu neurčitou. Z formuláře dále vyplývá, že výdaje žalované měly činit 4 410 Kč, přičemž částka 3 410 Kč je stanovena jako životní minimum a částka 1 000 Kč je určena na bydlení.

6. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem částku ve výši 24 225 Kč, přičemž naposledy uhradila na 10. splátku, která byla stanovena ve výši 2 459 Kč, částku 372 Kč dne [datum]. Ke dni podání žaloby tak byla se zbývající částí 10. splátky v prodlení o 359 dnů.

7. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužných splátek č. 5 a 6, resp. 6 a 7, a následně 6, 7 a 8. Současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 37 216 Kč, sestávající z jistiny ve výši 29 640,03 Kč, úroků ve výši 6 884,40 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč a úhrady za pojištění ve výši 492 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalované zaslána téhož dne. Z výpisu ze seznamu ČNB bylo zjištěno, že žalobkyně má právo poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne [datum] jeho akceptací dopisem ze dne [datum] smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 30 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 705 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 118 032 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 95,91 %. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne 17. 1. 2020. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované prokázání výše příjmů (výpis z účtu pouze s příjmy žalované od zaměstnavatele, výplatní pásky, pracovní smlouva) a učinila dotaz na registry [příjmení] a NRKI. Dále se dotázala na poměry žalované. Žalovaná řádně uhradila pět splátek. Žalobkyně ji poté vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dnů [datum], [datum] a [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Přestože bylo výpisem z účtu žalované u [právnická osoba], z výplatních pásek a pracovní smlouvy doloženo, že je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou a její průměrný čistý měsíční příjem za období od srpna do října 2019 činil 14 094 Kč, žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou náklady žalované na živobytí, jaké jsou její měsíční výdaje. Tyto výdaje mohly být v tomto případě minimálně ověřeny právě výpisem z účtu žalované. Namísto toho se však žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalované, že bydlí ve státním/obecním zařízení za částku 1 000 Kč měsíčně a k této částce přičetla životní minimum žalované, aniž by její skutečné náklady jakkoli zkoumala. Dospěla tak k tomu, že měsíční výdaje činí 4 410 Kč. To vše za situace, kdy žalovaná dosahovala jen o něco málo než minimální mzdu. Soud takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

13. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích výdajů.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Stejně tak je na smlouvu vázáno sjednané pojištění, pokud je tedy smlouva neplatná, pojištění nevzniká.

15. Žalobkyně nicméně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalované částku 30 000 Kč. Jelikož mezi účastníky neexistuje jiné platné ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 30 000 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla předána k poštovní přepravě 22. 9. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud proto aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 27. 9. 2021. Patnáctý den od doručení potom připadá na úterý 2 12. 10. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 13. 10. 2021, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaná podle závěrů soudu nebyla v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, měla by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná byla v řízení nečinná a žádné náklady v řízení jí nevznikly, přičemž pro její pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána.