121 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 46 522 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 000 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 245,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 911,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 295 Kč od 21. 12. 2022 do 26. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 295 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, částky ve výši 13 227,12 Kč, úroku ve výši 3 137,20 Kč, úroku ve výši 886,34 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 31 897,96 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 7. 2022 dosáhne částky 110 822 Kč, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 522 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum] a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 66,79 % p. a. v pravidelných 48měsíčních splátkách po 2 117 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2022. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno] (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný svoji povinnost ze smlouvy neplnil řádně a včas. Na svůj dluh ničeho nezaplatil. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek o více než 65 dnů žalobkyně v souladu s bodem 6.3 smluvních ujednáních smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu [datum]. Žalobkyni tím vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 37 318,96 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaný dále po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od [datum].

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jeho dodatku z téhož dne, přílohy k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, přihlášky do pojištění, a z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 117 Kč, splatnými vždy do každého 22. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla sjednána ve výši 92 352 Kč Smlouva ani její přílohy a dodatky neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze„ jedinečný kód“. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 66,79 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovaného vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout ji k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinen žalovaný hradit úroky z prodlení a dále je povinný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z přílohy k návrhu na uzavření smlouvy pak bylo zjištěno, že klient prohlásil, že při podpisu nabídky podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr. Měsíční pojistné činí 193 Kč. Shodné informace ohledně poskytnutého úvěru obsahuje předsmluvní formulář. Podmínky pojištění žalobkyně doložila informačním dokumentem o pojistném produktu. Vyplacení úvěru žalovanému dne [datum] bylo prokázáno příkazem k úhradě z účtu č. [bankovní účet] na účet [anonymizováno] [bankovní účet]. Z výpisu k tomuto účtu ze dne [datum] bylo prokázáno, že se jedná o účet žalovaného. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že se jedná o doklad totožnosti žalovaného.

5. Formulářem Hodnocení klienta ze dne [datum] žalobkyně od žalovaného zjišťovala jeho majetkové poměry. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je ve výši 15 166 Kč měsíčně, životní minimum je 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 603 Kč, celkem má tedy měsíčně k dispozici částku 7 703 Kč. Žalovaný nebyl veden jako dlužník v databázi [příjmení] ke dni [datum], rovněž [anonymizováno] nevykazuje negativní hodnocení.

6. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení 1. – 3. splátky, současně byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení částky 39 295 Kč.

7. Z karty žalovaného, kterou zpracovala žalobkyně, lze zjistit, že žalovaný celkem uhradil částku 6 000 Kč (2 117 Kč a 1 883 Kč dne 12. 8. 2022, částka 234 Kč a 1 766 Kč dne 20. 12. 2022). Předžalobní upomínkou vyzvala žalovaného zástupkyně žalobkyně k zaplacení, k této listině je připojen poštovní podací arch ze dne 11.4.2023 a prokazuje odeslání výzvy k zaplacení.

8. Soud postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Žalobkyně ve svém podání k doložení prověření úvěruschopnosti argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost uvést veškeré výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného, neměla ani žádné doklady o výši příjmu žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které jedině mohly posloužit k ověření toho, kolik žalovanému skutečně měsíčně zbývá volných prostředků. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C -679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze částku ve výši 6 000 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 26 000 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

14. Vedle dlužné jistiny je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. z částky 26 000 Kč. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne [datum], v níž mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů od odeslání. Tato lhůta uplynula dne [datum] a ode dne [datum] je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši z částky 26 000 Kč od 27. 4. 2023. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků, pojistného, smluvní pokuty a úroků soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud rovněž zamítl úrok z prodlení z částky přesahující částku 26 000 Kč, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na vyšší částku nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné prokazatelné náklady nevznikly, neboť byl po celou dobu řízení nekontaktní, proto mu právo na náhradu nákladů nebylo přiznáno.