121 C 28/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 31 137,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 390 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 482 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 872 Kč od 1. 11. 2020 do 8. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 482 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, částky 4 265,71 Kč, úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 20 748,31 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 99 187 Kč, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 26 872 Kč s úroky, smluvní pokutou ve výši 4 265,71 Kč a úrokem ve výši 95,95 % p. a. z částky 20 748,31 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 99 187 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaná podepsala dne [datum] a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % p. a. v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 722 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy současně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalované a z úvěrové historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas. Uhradila pouze prvních pět splátek, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 17. 2. 2022, a následně se dostala do prodlení s dalšími splátkami. Žalovaná v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb. dne 26. 4. 2020 oznámila žalobkyni, že má v úmyslu využít ochranné doby podle tohoto zákona. Ochranná doba trvala od [datum] do [datum] a po tuto dobu se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalované vůči žalobkyni. Žalobkyni za dobu trvání ochranné doby vzniklo právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby zvýšené o 8 procentních bodů. Po uplynutí ochranné doby však žalovaná nadále nehradila. V souladu s bodem 6.3 smluvních ujednání tak pro nehrazení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Žalobkyni vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 499 Kč dle bodu 6.1 smlouvy a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč. K datu zesplatnění se dle bodu 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 26 173,59 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, neuhradila však ničeho. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Byl rovněž sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Úrok žalobkyně požaduje od 25. 8. 2020 do zaplacení z částky odpovídající dlužné původní jistině úvěru 20 748,31 Kč, a to ve výši 95,95 % ročně. Žalovaná tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 26 173,59 Kč (původní jistina ve výši 20 748,31 Kč a přirostlý úrok ve výši 5 425,28 Kč), smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalované ve výši 4 265,71 Kč (za období od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby, tj. 12. 4. 2021) a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru od 25. 8. 2020 do zaplacení ve výši 95,95 % p. a. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 26 872 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 10. 2021, č. j. 15 C 98/2021-86, byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a bylo rozhodnuto o postoupení věci Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od [datum].

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] včetně doručenky ze dne [datum], bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 1 722 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, byla sjednána ve výši 82 656 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 151,7 %, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V bodě 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle bodu 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením povinna žalovaná hradit úroky z prodlení a dále je povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Dne [datum] žalovaná podepsala rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Vyplacení úvěru žalované dne [datum] bylo prokázáno dokladem o vyplacení.

6. Formulářem Hodnocení klienta ze dne [datum], pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, výplatními páskami, rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, výpisem z účtu žalované, výpisem z nebankovního registru klientských informací, výpisem záznamů z registru [příjmení], formulářem Prohlášení klientů a kartou klienta ke smlouvě žalované [číslo] žalobkyně prokazovala, že postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“), a že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované dlužnou částku splácet. Z těchto listin bylo zjištěno, že pracovní poměr žalované vznikl dnem 6. 6. 2019 na dobu určitou do 31. 5. 2020. Základní měsíční hrubá mzda činila 15 991 Kč, variabilní složka 0 - 2 399 Kč. Na účet žalované pak byla dne 12. 7. 2019 připsána mzda ve výši 10 733 Kč, dne 14. 8. 2019 ve výši 14 817 Kč a dne 13. 9. 2019 ve výši 10 130 Kč. Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti byla žalovaná v období od 13. 8. 2019 do 2. 9. 2019 neschopna práce. Výplatní páskou za červenec 2019 byla potvrzena mzda žalované ve výši 14 817 Kč, z výplatní pásky za srpen 2019 je pak mimo mzdu ve výši 10 130 Kč zřejmá také náhrada nemocenské ve výši 4 529 Kč. Žalovaná neměla v registru [příjmení] žádné dlužné splátky. Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že k žalované byl přiřazen příznak 13 (klient má pouze ukončené smlouvy, a to dříve než před 36 měsíci). Z formuláře Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaná ke svým poměrům uvedla, že žije sama [anonymizováno] [role v řízení], má příjmem ze zaměstnání ve výši 12 500 Kč měsíčně. Jako výdaj je uvedena částka 3 410 Kč na potřeby žalované, 1 400 Kč na bydlení a inkaso; celkem tedy výdaje žalované dle formuláře činily 4 810 Kč s rezervou 1 000 Kč. Podpisem prohlášení klienta žalovaná mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a že poskytnuté informace o její osobě jsou pravdivé a úplné. Z karty klienta k úvěrové smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala o úvěr, dne [datum] podepsala smlouvu a dne [datum] jí byla vyplacena částka 21 000 Kč, kterou měla spolu s dalšími částkami zaplatit splátkami ve výši 1 722 Kč. Žalovaná uhradila pouze prvních pět splátek, naposledy uhradila splátku dne 17. 2. 2020 a s úhradou šesté splátky se dostala do prodlení. V období od května do července 2020 byla v ochranné době a nebyla povinna splácet, nezačala však splácet ani od srpna 2020. Byly jí vystavovány opakované upomínky.

7. Dne [datum] žalovaná žalobkyni oznámila, že na smlouvy o úvěru [číslo] požaduje do [datum] využít zkrácenou ochrannou dobu dle zákona č. 177/2020 Sb. Dopisem ze dne 19. 5. 2020 žalobkyně žalovanou informovala o tom, že ochranná doba ke smlouvě [číslo] začíná dne [datum] a končí dne [datum]. Celková částka, kterou měla žalovaná po skončení ochranné doby, činila dle dopisu 74 509,89 Kč. Dle nového splátkového kalendáře přiloženého k dopisu měla žalovaná po skončení ochranné doby nadále splácet částku 1 722 Kč měsíčně k 17. dni v měsíci s tím, že poslední splátka dne 17. 1. 2024 měla být ve výši 463,89 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2020 a 30. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě splátek [číslo] spolu se smluvní pokutou ve výši 499 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. Současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 26 872 Kč, sestávající z jistiny ve výši 20 748,31 Kč, úroků ve výši 5 425,28 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to do 10 dnů od data odeslání oznámení. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2021 pak byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 26 872 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů od data odeslání výzvy. Zaslání předžalobní výzvy bylo prokázáno podacím archem České pošty, s.p. ze dne 24. 3. 2021.

9. Z vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely na základě návrhu ze dne [datum] jeho akceptací dopisem ze dne [datum] smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované půjčit 21 000 Kč, žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 1 722 Kč s tím, že celková částka k zaplacení činí 82 656 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 151,7 %. Pro případ prodlení s úhradou splátky po dobu déle než 65 dní bylo dohodnuto okamžité zesplatnění úvěru. V takovém případě se stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž nastalo prodlení s úhradou o délce 30 dnů, pro případ prodlení o délce 15 dnů pak bylo dále sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč; také byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s úhradou nové jistiny při zesplatnění úvěru. První splátka byla splatná dne 17. 10. 2019. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o příjmech a výdajích od žalované, potvrzení o jejím příjmu za měsíce červenec a srpen 2019 a učinila dotaz na registry [příjmení] a NRKI. Žalovaná zaplatila pět splátek, celkem uhradila 8 610 Kč. Žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy ze dnů 17. 4. 2020 a 30. 7. 2020, žalovaná využila prostřednictvím oznámení ze dne [datum] ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., po niž nebyla povinna splácet do 31. 7. 2020, přičemž úrok za dobu trvání ochranné doby byl snížen na 9 % a rozložen do dodatečné splátky. Dopisem ze dne 23. 8. 2020 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 písm. a) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, se pro účely tohoto zákona rozumí úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba. Dle § 3 odst. 1 tohoto zákona se tento zákon použije na úvěr sjednaný a čerpaný před 26. březnem 2020. Dle § 4 písm. b) ochranná doba trvá od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž úvěrujícímu došlo oznámení úvěrovaného, že má v úmyslu využít ochrannou dobu, do [datum], jestliže úvěrovaný v oznámení uvede, že má v úmyslu využít takto zkrácenou ochrannou dobu. Dle § 5 odst. 1 se o délku ochranné doby odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. Dle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení za dobu trvání ochranné doby vzniká úvěrujícímu právo na úrok, který v případě úvěrovaného, který je spotřebitelem, odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dle § 6 odst. 1, 2 a 3 úvěrovaný oznámí úvěrujícímu, že má v úmyslu využít ochrannou dobu, písemně nebo jiným způsobem, který úvěrující určí pro účely tohoto oznámení. Úvěrující určí alespoň jeden snadno přístupný způsob oznamování podle věty první s využitím prostředků komunikace na dálku; pokud takový způsob neurčí nebo nezpřístupní úvěrovanému, lze oznámení učinit jakýmkoliv způsobem, při kterém má úvěrovaný záznam o tom, že oznámení úvěrujícímu došlo. Oznámení obsahuje označení úvěrovaného, prohlášení, že úvěrovaný má v úmyslu využít ochrannou dobu z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie COVID-19 na úvěrovaného, a označení úvěru, kterého se oznámení týká. Neobsahuje-li oznámení označení úvěru, platí, že se oznámení týká všech úvěrů mezi úvěrovaným a úvěrujícím. Splní-li oznámení požadavky podle odstavce 2, úvěrující bez zbytečného odkladu poté, co oznámení úvěrujícímu došlo, potvrdí úvěrovanému písemně nebo na jiném trvalém nosiči dat jeho přijetí a do 30 dnů ode dne, kdy oznámení úvěrujícímu došlo, úvěrovanému písemně nebo na jiném trvalém nosiči dat sdělí den počátku a konce ochranné doby a informaci o výši, počtu a četnosti plateb, jež má úvěrovaný provést po skončení ochranné doby, a celkové částce, kterou má úvěrovaný zaplatit. Nepotvrdí-li úvěrující přijetí oznámení, nemá to vliv na běh ochranné doby. Dle § 9 věty první pak od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do [datum] nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Dle § 11 zákon nabyl účinnosti vyhlášením (tj. 17. 4. 2020).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet [číslo] Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, [datum], s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú. Tento zákon je na závazkový vztah mezi účastníky plně aplikovatelný, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a [číslo] Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie pak již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizována tři slova] (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https://curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

18. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala informace přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však nehodnotila s odbornou péčí. Nestačí totiž jenom samotné opatření dokladů o příjmech, ale je rovněž třeba zjistit dostatečně výdaje žalované a následně získané informace hodnotit s odbornou péčí, zejména pokud informace, které žalobkyně má, vyvolávají nějakou pochybnost ve vztahu ke schopnosti žalované úvěr zaplatit. V případě, že by došlo pouze k opatření podkladů o příjmech bez jejich hodnocení ve vztahu k výdajům žalované, postrádá úprava takové povinnosti zcela smysl. Žalobkyně v tomto případě vyšla pouze z aktuálního příjmu žalované ve výši okolo 13 000 Kč. Také nezohlednila skutečnost, že pracovní smlouva žalované byla uzavřena pouze do [datum] a nijak se neujistila, že žalovaná bude schopna půjčku splácet i po skončení pracovního poměru. Nezabývala se blíže výdaji žalované, jejími náklady na stravu, dopravu apod. Pro náklady na bydlení akceptovala tvrzení žalované, že tyto činí 1 400 Kč měsíčně a tyto dále nezkoumala. Žalobkyně se tedy výdaji žalované blíže nezabývala. Vyšla pouze z částek životního minima na dospělého a z minimálních výdajů, které uvedla žalovaná, aniž by je doložila. Nenechala si předložit ani výpis z účtu žalované, z nějž by byly patrné debetní pohyby, a to přesto, že existence účtu žalované byla zřejmá z jí předložených dokladů o příjmech. Přes poučení dle § 118a o. s. ř. žalobkyně tedy neprokázala, že by s péčí řádného hospodáře posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr byl tudíž žalované poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá z. s. ú. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou by tak bylo možno posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. Ustanovení ukládající povinnost poskytovatelům úvěrů ověřovat schopnost spotřebitele úvěr splácet byla do právního řádu zavedena právě proto, aby nebyly poskytovány úvěry osobám, které nejsou schopny poskytnutý úvěr splácet a aby tedy nedocházelo k zadlužení obyvatelstva.

19. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo] v rámci předběžné otázky položené Krajským soudem v Ostravě rozhodl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že k neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú je třeba přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla sjednána platně. Dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú., je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] zaslala na účet žalované částku 21 000 Kč. Žalovaná z této částky vrátila 8 610 Kč. Žalovaná tak na jistině úvěru dluží částku 12 390 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 15 dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 24. 3. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 29. 3. 2021. Patnáctý den od doručení potom připadá na čtvrtek 8. 4. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 9. 4. 2021, kdy již žalovaná prokazatelně byla v prodlení, do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na shora učiněné závěry zamítl včetně požadovaného příslušenství, smluvních pokut a poplatků.

21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 63 942,40 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 13 288,95 Kč, tj. z 20,78 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 50 653,45 Kč, tj. ze 79,22 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 58,44 % Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.