121 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 400 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žalobce uvedl, že žalovanému byl dne datum za ponechání vozidla v místech, kde to není dovoleno, na vozidlo namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále také jako„ TPZOV“). Žalovaný neuhradil cenu 400 Kč za přiložení a následné odstranění TPZOV na místě, proto obdržel složenku na její úhradu a v potvrzení o převzetí složenky svým podpisem uznal co do důvodu i výše, že dluží částku 400 Kč a zavázal se ji do 14 dní uhradit. Do dnešního dne však žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 8. 4. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Soud na základě listin obsažených ve spise zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne datum ponechal vozidlo registrační značka, stát v místě ulice a číslo, obec na parkovišti s parkovacími hodinami, kde mohl stát po vyznačení času na parkovacím kotouči pouze 30 minut. Žalovaný tento čas nedodržel. Z tohoto důvodu byl na vozidlo namontován TPZOV. Dle nařízení Rady územní celek číslo ze dne datum činí cena za přiložení a odstranění TPZOV 400 Kč. Žalovaný tuto cenu neuhradil na místě, přičemž svým podpisem na potvrzení o převzetí složenky na úhradu ceny za přiložení a odstranění TPZOV uznal co do důvodu i výše, že dluží částku 400 Kč, a zavázal se ji uhradit do 14 dní od převzetí složenky. Žalovaný tak dluží částku 400 Kč, k jejíž úhradě byl bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum.

4. Podle § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále také jako „zákon o obecní policii“), je strážník oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství, a jeho řidič není na místě přítomen. Podle § 17a odst. 5 téhož zákona se přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil.

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovanému byl na vozidlo v souladu s § 17a odst. 1 zákona o obecní policii přiložen a následně odstraněn technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, neboť žalovaný ponechal své vozidlo stát na místě, kde je stání nebo zastavení vozidla zakázáno. Žalovaný je pak v souladu s § 17a odst. 5 téhož zákona povinen hradit náklady za přiložení a odstranění tohoto prostředku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, má soud za to, že na dlužnou částku ve výši 400 Kč ničeho neuhradil. Žaloba tak byla shledána důvodnou a soud jí v celém rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, na který žalobci vznikl nárok podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, a to z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od 22. 2. 2022 do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro delší lhůtu nebyly shledány důvody.

6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. tvořeny paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč (sepsání žaloby a sepsání předžalobní výzvy podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tj. celkem 200 Kč.

7. O povinnosti zaplacení soudního poplatku rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobci, který je osvobozen od placení soudního poplatku, bylo zcela vyhověno, a proto má povinnost uhradit soudní poplatek žalovaný. Soudní poplatek činí v souladu s položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.