122 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudkyní Mgr. Anetou Válovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 278 842,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 121 079 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 157 763,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 228 949 Kč od 23. 11. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 5 278,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 228 449 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 64,28 % ročně z částky 195 972,68 Kč od 23. 11. 2024 do 16. 12. 2024 v kapitalizované výši 8 076,24 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 195 972,68 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 11. 2024 dosáhne částky 806 616 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 278 842,70 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 17. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, v celkové výši 200 000 Kč. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na základě které byl úvěr použit na úhradu jiných dluhů žalované; zbytek úvěru ve výši 134 389 Kč byl žalované vyplacen dne 17. 1. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,28 % p. a. v 60 měsíčních splátkách po 11 203 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2024. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Úvěrovou historii žalované prověřovala v databází NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále byl prověřen stav v insolvenčním rejstříku. Na základě sdělených údajů a získaných informací byl proveden tzv. scoring žalované s pozitivním výsledkem, kdy žalovaná byla shledána úvěruschopnou (což potvrdil také obchodník jednající s žalovanou, který úvěr doporučil ke schválení). Žalovaná svoji povinnost ze smlouvy neplnila řádně a včas. Na svůj dluh plnila pouze částečně (před zesplatněním uhradila sedm splátek, vždy ve výši 11 203 Kč). V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek o více než 65 dnů žalobkyně v souladu s odstavcem 6.3 smlouvy zesplatnila celý úvěr k datu 21. 11. 2024. Žalobkyni tím vzniklo právo požadovat smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy (499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení 30 dnů). Dle odstavce 6.2 smlouvy dále žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení 15 dnů). K datu zesplatnění se dle odstavce 6.4 smlouvy stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, součástí nové jistiny úvěru. Žalobkyně vyčíslila novou jistinu úvěru k uvedenému datu na 227 351,27 Kč. V odstavci 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Rovněž byl sjednán úrok za poskytnutí úvěru, který běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila pouze dne 27. 1. 2025 částku 500 Kč, proto ji žalobkyně vyzvala k úhradě zbylé dlužné částky předžalobní výzvou. V doplnění žaloby žalobkyně zdůraznila, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru. Vyšla přitom z doložených údajů, podle nichž měla žalovaná čistý měsíční příjem 42 897 Kč, výdaje 14 547 Kč (včetně nákladů na bydlení 6 392 Kč) a volné prostředky ke splácení cca 27 350 Kč. Údaje byly ověřeny z dokladů o příjmech, bankovních výpisů, registru NRKI a interního scoringu, zároveň bylo zjištěno, že žalovaná není v insolvenci, ani jiném problémovém postavení. Při hodnocení výdajů žalobkyně vycházela především z informací poskytnutých žalovanou, které tato potvrdila podpisem, a doplnila je o zákonně stanovené minimum (4 860 Kč), protože jiné výdaje neměla možnost plně ověřit. Žalovaná zároveň prohlásila, že nemá další dluhy ani závazky a že všechny údaje jsou pravdivé a úplné. Na základě těchto podkladů žalobkyně uzavírá, že žalovaná měla dostatečné příjmy k řádnému splácení úvěru, že úvěruschopnost byla prověřena dostatečně a v souladu se zákonem, a že případná nepravdivost údajů jde k tíži žalované, nikoli žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s oprávněním k činnosti od 11. 5. 2018.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024, dodatku č. , hodnota, z téhož dne, předsmluvního formuláře a z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 11 203 Kč, splatnými vždy do 17. dne v měsíci. Součástí oznámení o schválení úvěru byl i splátkový kalendář. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 64,28 % p. a., která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů vzniká žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž takové prodlení nastalo. V případě prodlení o délce 15 dnů pak dále vzniká žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, kdy výše nákladů činí u každé splátky, u níž se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou, částku ve výši 200 Kč. V odstavci 6.3 se strany dále dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se však zavázala před zesplatněním úvěru žalovanou vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě zesplatnění se dle odstavce 6.4 stává celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Z této nové jistiny úvěru je v případě prodlení s jejím uhrazením žalovaná podle odstavců 6.4 a 6.5 povinna hradit úroky z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Shodné informace ohledně poskytnutého úvěru obsahuje předsmluvní formulář. O tom, že oznámení o schválení úvěru bylo odesláno žalované, svědčí přiložená dodejka (ačkoliv si žalovaná písemnost nepřevzala). Obecný způsob sjednání smlouvy popisuje listina označená jako „prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ a listina označená jako „podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A).“ Dokument základní informace o klientovi obsahuje zejména kontaktní údaje žalovaného, číslo smlouvy o úvěru a datum jeho vyplacení. Z důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS (Informace o vyplacení) a důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) soud zjistil způsob uzavírání smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

5. Z karty klienta bylo zjištěno, že zaměstnavatelem žalované je společnost , právnická osoba, , že jí byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč a že uhradila 7 x částku 11 203 Kč a jednou 500 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala jako příjem žalované ze zaměstnání částku 42 897 Kč. Jako výdaje evidovala částku odpovídající životnímu minimu ve výši 4 860 Kč, dále náklady na bydlení ve výši 6 392 Kč a splátky žalobkyni ve výši 3 295 Kč. Celková částka výdajů byla uvedena ve výši 14 547 Kč (jako rezerva byla uveden částka ve výši 1 000 Kč). Jako volné zdroje tak žalobkyně vyhodnotila částku ve výši 27 350 Kč.

6. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaná v minulosti podala žádost o úvěr u 4 finančních institucí jiných než žalobkyně.

7. Z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024 soud zjistil, že tato byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o úvěru, přičemž žalovaná požadovala, aby při poskytnutí úvěru byla primárně provedena konsolidace jejích dluhů vůči třetím osobám či žalobkyni. V dohodě není označena žádná třetí osoba a v části „Dluh vůči poskytovateli z jiné smlouvy o úvěru I“ je uvedeno, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vůči žalobkyni, přičemž na úhradu tohoto dluhu je nutné zaplatit částku 65 611 Kč. Smluvní strany prohlásily, že částka 65 611 Kč z poskytnutého úvěru se započítává na pohledávku žalobkyně za žalovanou. Zbývající část prostředků ve výši 134 389 Kč z poskytnutého úvěru se žalobkyně zavázala poukázat na bankovní účet žalované.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 17. 1. 2024 došlo k vyplacení částky 65 611 Kč na účet č. , Anonymizováno, a částky 134 389 Kč na účet č. , Anonymizováno, . Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že se jedná o doklad totožnosti žalované.

9. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, , vystavených společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalované byla společností , právnická osoba, dne 12. 10. 2023 vyplacena mzda ve výši 42 891 Kč a dne 15. 11. 2023 mzda ve výši 44 220 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 10. 2024 a 18. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužných splátek, současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 21. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 228 949 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 228 449 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od jejího odeslání, přičemž z podacího archu k této listině bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla žalované odeslána právě dne 13. 6. 2025.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 11 203 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 64,28 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů, poplatek za náklady vynaložené v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě zesplatnění úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně učinila dotaz na registr NRKI a provedla lustraci v insolvenčním rejstříku. Dále se dotázala na poměry žalované, přičemž měla k dispozici částečný výpis z účtu žalované – její příjem od zaměstnavatele v měsících říjen a listopad 2023. Společně se smlouvou o úvěru byla mezi stranami uzavřena dohoda o konsolidaci, na základě které došlo k plnění části úvěru na dluh, který žalobkyně vůči žalované evidovala z jiného smluvního vztahu. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 78 921 Kč, z toho 78 421 Kč před zesplatněním úvěru. Žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisy s upozorněním na možnost zesplatnění. Dopisem ze dne 21. 11. 2024 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ve které žalovanou znovu vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů od jejího odeslání, tj. ode dne 13. 6. 2025.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně dostatečně neprověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.

19. V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalované i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Především měla žalobkyně k dispozici pouze částečný výpis z účtu žalované, který obsahoval pouze dva měsíční příjmy ze zaměstnání. Takový částečný výpis nemůže dokládat dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť zcela pomíjí její výdajovou stránku. Výdaje žalované uváděla žalobkyně v listině označené jako „hodnocení klienta“ – v něm uvedla toliko to, že výdaje činí měsíčně 13 547 Kč, z toho 6 392 Kč za bydlení, 3 295 Kč na splátky žalobkyni na dluh z jiného závazku a 4 860 Kč jako částka životního minima dle zákona. Žalobkyně nijak blíže neověřovala výdajovou stránku žalované a její schopnost hradit dosavadní závazky. Alarmující pro žalobkyni měla být také skutečnost, že žalovaná jí dluží již z jednoho závazku a k jeho splácení si sjednává další úvěr, kterým tento původní konsoliduje. Žalobkyně proto měla věnovat prověření schopnosti žalované splácet tento nový úvěr o to větší pozornost. Tím fakticky rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že si obstarala částečný výpis z účtu, aniž by se skutečně výdajovou stránkou žalované a její schopností úvěr splácet zabývala. Žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství informací o výdajích žalované, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska výdajů rozhodně nepostačoval odkaz žalobkyně na částku životního minima. Výdaje dlužníka je nutno hodnotit objektivně podle skutečných výdajů, nikoli podle toho, co zákon označuje za životní minimum.

20. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 200 000 Kč. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku 78 921 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a současně není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit částku 121 079 Kč.

22. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud konstatuje, že ustanovení § 87 ZoSÚ představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, když jako soukromoprávní sankci omezuje nárok poskytovatele úvěru výlučně na vrácení nesplacené jistiny bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě odvíjející se od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. může poskytovateli úvěru vzniknout teprve prodlením dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž samotná výzva k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy prodlení nezakládá. Splatnost jistiny přiměřená možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu; do té doby se spotřebitel do prodlení dostat nemůže. V projednávané věci žalovaná zůstala zcela procesně pasivní a soud neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění, proto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou s ohledem na absolutní pasivitu žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci s ohledem na celkovou částku požadovanou v žalobě (vč. příslušenství) úspěch menší než 50 %, z převažující části tedy byla s žalobou neúspěšná. V řízení tak byla úspěšnější žalovaná, té ale žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.