124 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 47 248 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 182 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 182 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 066 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 354,93 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 041,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 246 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 26 648,67 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2021 dosáhne částky 119 232 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 248 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 16. 3. 2021 za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , podle níž byl žalované vyplacen na její účet úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 54,82 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 359 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2021. Součástí splátek byla i částka 289 Kč, představovaná pojištěním schopnosti žalované splácet úvěr, sjednaného v příloze č. 1 smlouvy. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o jejích příjmech, prohlášením žalované, z její úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, hodnocením klienta a výpisy z bankovního účtu žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 23 818 Kč. Žalovaná povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť sjednané splátky nehradila řádně a včas, a proto došlo s účinností ke dni 26. 8. 2021 podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru a žalobkyni vzniklo podle bodu 6.1 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč. K datu zesplatnění úvěru se podle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 44 881,67 Kč. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 600 Kč za 2., 3. a 4. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou nové jistiny úvěru je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jen za období od 28. 8. 2021 do 3. 7. 2023, tj. ve výši 19 002 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná tak dluží žalobkyni na nové jistině úvěru částku 26 648,67 Kč, jež zahrnuje i dlužné úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, smluvní pokutu podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, smluvní pokutu podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 19 002 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočtený z původní jistiny úvěru. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou na základě návrhu žalované ze dne 16. 3. 2021. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet číslo , č. účtu, úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 54,82 % ročně, celkem tedy částku 99 360 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 2 359 Kč včetně sjednaného pojistného se splatností každého 22. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Podle čl. 4.5 smlouvy nebude-li platba postačovat k úhradě celé splátky, bude použita nejdříve na úhradu úroku tvořícího součást dané splátky, následně na úhradu jistiny tvořící součást dané splátky a následně, bylo-li sjednáno pojištění, na úhradu za pojištění tvořící součást dané splátky. Podle čl. 6.1 smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž byla žalovaná v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž byla žalovaná v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Podle čl. 6.3 smlouvy jestliže se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru včetně jistiny, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů. Podle čl. 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Podle čl. 6.5 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že se účastníci dohodli na uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to tak, že žalovaná zašle žalobkyni na telefonní číslo žalobkyně SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas se smlouvou a souvisejícími dokumenty a která bude obsahovat jméno a příjmení žalované a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti žalované na její bankovní spojení. Z dokumentu nazvaného „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že smluvní dokumenty klient podepisuje desetimístným náhodně vygenerovaným číselným kódem pomocí odpovědní SMS. Po posouzení úvěruschopnosti klienta informační systém žalobkyně odešle AML platbu ve výši 1 Kč na účet vedený na jméno klienta a jako variabilní symbol této platby je uveden vygenerovaný podpisový kód. Byla-li platba odeslána bez chyby, odešle systém klientovi informační SMS a klient následně smlouvu a další dokumenty podepíše zasláním SMS zprávy s uvedením jména a příjmení klienta a stanoveného podpisového kódu na telefonní spojení žalobkyně. Z předsmluvního formuláře ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil konkrétní parametry úvěru požadovaného žalovanou. Z výpisu ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 se podává, že žalobkyně je od 11. 5. 2018 oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení.

4. Z přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že má zájem o sjednání pojištění a souhlasí s přihlášením do pojištění k úvěru č. , hodnota, v rozsahu Balíčku pojištění B s měsíční úhradou za pojištění ve výši 289 Kč. Z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované pojištění schopnosti splácet úvěr na základě pojistné smlouvy č. , č. účtu, uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou , právnická osoba, . a žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 289 Kč měsíčně, splatné ve lhůtách splatnosti splátek úvěru. Z informačního dokumentu o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet úvěry a z dokumentu Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil typ, rozsah a další podmínky poskytovaného pojištění. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 3. 2021 a z kopie dodejky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dopis, v němž přijala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 3. 2021 včetně pojištění schopnosti splácet úvěr a v němž jí zaslala splátkový kalendář s počtem a splatností jednotlivých měsíčních splátek úvěru a s částkami umořování úroku a jistiny úvěru pro každou z uvedených splátek.

5. Z prohlášení klienta / informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 16. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná svým podpisem mimo jiné potvrdila, že nemá žádné splatné dluhy, není proti ní vedena exekuce a nenachází se v úpadku. Z formuláře „Hodnocení klienta“ ze dne 16. 3. 2021 se podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila údaje o tom, že její čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč a její výdaje činí 6 560 Kč, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, a žije u rodičů. Z kopie občanského průkazu a cestovního pasu žalované soud zjistil osobní údaje a fotografii žalované. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 15. 3. 2021 se podává, že žalovaná neměla v uvedeném registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI ze dne 11. 3. 2021 soud zjistil, že CBS skóre žalované činilo 272, což představuje Kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Ze čtyř dokladů o příchozí úhradě soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla převedena z účtu společnosti , právnická osoba, dne 10. 12. 2020 částka 16 267 Kč, dne 13. 1. 2021 částka 16 337 Kč, dne 10. 2. 2021 částka 18 360 Kč a dne 10. 3. 2021 částka 16 523 Kč.

6. Z dokladu , právnická osoba, . o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně převedla dne 17. 3. 2021 na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 40 000 Kč. Z karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 3. 7. 2023 soud zjistil, že žalované byl dne 17. 3. 2021 vyplacen úvěr ve výši 40 000 Kč, nominální výše úvěru činila 99 360 Kč a žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem 23 818 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 23. 7. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru č. , hodnota, a 4 splatných dne 22. 6. a 22. 7. 2021 a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru; výzvou k zaplacení ze dne 23. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru č. 3, 4 a 5 a znovu ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 26. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou, že z důvodu jejího prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků ze smlouvy č. , hodnota, a vyzvala ji k jejich okamžité úhradě ve výši 47 346 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2022 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu do 15 dnů od data odeslání této výzvy; předžalobní výzva byla odeslána žalované dne 7. 9. 2022.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru včetně pojištění schopnosti splácet úvěr, na jejímž základě žalovaná obdržela na svůj účet částku 40 000 Kč, kterou měla splácet se smluvním úrokem a se sjednaným pojistným v pravidelných měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jejího prohlášení o příjmech a výdajích, předložených dokladů o příchozích úhradách a nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaná svůj dluh ani přes zaslané upomínky řádně nehradila a dostala se do prodlení přesahujícího 65 dnů, čímž došlo k zesplatnění úvěru, o čemž žalobkyně informovala žalovanou dopisem. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru celkem částku 23 818 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle citovaných právních předpisů a dospěl k závěru, že žalobkyně vystupovala jako podnikatel v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalované při prověřování její schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně ve svém podání ze dne 1. 2. 2024 argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnost žalované splácet úvěr na její stranu s odůvodněním, že žalovaná podepsala příslušná prohlášení a případně porušila svou povinnost pravdivě tvrdit své příjmy a výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalované (s výjimkou tvrzení žalované, na které se však žalobkyně nemůže spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je podle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalované, které mohly ověřit její tvrzení ohledně výše jejích výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalované doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 700 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v pozici spotřebitele, když neposoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., tudíž žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., je nutné předmětnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, č. j. 74 Co 39/2021-109, ve věci žalobkyně a typově obdobné smlouvy o spotřebitelském úvěru, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.). Jako neplatné pak soud posoudil i ujednání o pojištění schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, sjednané dodatkem č. 1 ke smlouvě o úvěru, neboť se sice jedná o právní jednání oddělitelné od právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru, avšak nelze důvodně předpokládat, že věděla-li by žalovaná o neplatnosti smlouvy o úvěru, přesto by uzavřela s žalobkyní i pojistnou smlouvu, jejímž předmětem by bylo pojištění schopnosti žalované tento neplatně sjednaný úvěr splácet.

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (dostupný na adrese www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší soud též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na adrese nalus.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek uvedených v § 588 o. z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy a v jejím důsledku i smlouvy pojistné, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samotné jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů. Tento výklad je pak souladný i s rozsudkem druhého senátu Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK, sp. zn. C-679/18, který je dostupný na adrese www.curia.europa.eu.

13. S ohledem na výše uvedené závěry soud dovodil, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí poskytla částku 40 000 Kč a žalovaná jí z této částky vrátila pouze částku 23 818 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácené finanční prostředky ve výši 16 182 Kč (tj. 40 000 Kč – 23 818 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 23. 9. 2022 do zaplacení. Při určení prvního dne prodlení žalované soud vycházel z patnáctidenní lhůty, počítané od data odeslání, stanovené v předžalobní výzvě, neboť u žádných jiných výzev k úhradě předložených žalobkyní a provedených k důkazu žalobkyně nedoložila, že byly odeslány žalované. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 7. 9. 2022, kdy zároveň začala běžet lhůta k zaplacení. Tato patnáctidenní lhůta uplynula dne 22. 9. 2022 a následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní výzvou s datem plnění do 15 dnů ode dne odeslání výzvy; žalovaná na tuto výzvu došlou do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně smluvních úroků, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované a dlužného pojistného včetně příslušenství těchto nároků soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru včetně jejího dodatku jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z dosud nesplacené části jistiny ve výši 16 182 Kč za období od 28. 8. 2021 do 22. 9. 2022, neboť soud z provedeného dokazování zjistil, že předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky byla podána k poštovní přepravě až dne 7. 9. 2022, patnáctidenní lhůta k plnění uplynula dnem 22. 9. 2022 a prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 23. 9. 2022, a nikoliv již 28. 8. 2021.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 16 182 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 31 066 Kč s příslušenstvím. Míra úspěchu žalované tudíž převýšila míru úspěchu žalobkyně, a proto jí náleží v poměrné výši náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.