18 C 119/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 999 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 999 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 999 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021, v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 2 068,91 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 150 Kč a v částce 7 548 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 708,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 675 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2019, a to na základě žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen„ obchodní podmínky“) a Sazebník. V rámci procesu uzavírání smlouvy zaslal žalovaný 0,01 Kč na účet žalobkyně jako ověřovací poplatek. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 14. 2. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 14. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovaném oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2021. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v celkové výši 23 697 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 999 Kč, úroku ve výši 0 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 548 Kč a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu nesplaceného úroku a náhrady nákladů za příslušenství pohledávky jako kapitalizovaný úrok. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 16. 12. 2019 a v dokumentu„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 21. 12. 2019 je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 16 000 Kč převodem na bankovní účet se splatností do 14. 2. 2020. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Dokumenty nejsou podepsané žalovaným.

4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 16. 12. 2019 byla na účet připsána částka 0,01 Kč od žalovaného, dne 23. 12. 2019 byla poslána částka 6 000 Kč žalovanému, dne 16. 12. 2019 byla poslána částka 10 000 Kč žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu podaného k poštovní přepravě dne 7. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z dopisu podaného k poštovní přepravě dne 25. 6. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z potvrzení o přijetí platby soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu postoupené pohledávky. Z upomínky ze dne 28. 2. 2020, z opakované výzvy k úhradě ze dne 16. 3. 2020 a z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 27. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2021 a podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu ve výši 23 911,78 Kč nejpozději do dne 27. 8. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 a podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu ve výši 23 697 Kč nejpozději do dne 9. 12. 2021.

5. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že žalovanému byl zaslán obyčejný dopis a dále měly být provedeny tři návštěvy u žalovaného dne 29. 7. 2021, 17. 9. 2021 a 31. 8. 2021. Z dokumentu KIZAP [číslo] soud zjistil údaje o žalovaném a jeho závazku.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.

7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalovaném na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

12. Dále soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným by byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto by soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud by k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaný jejich neplatnost v řízení sám nenamítl, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud by proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a požaduje na jistinu vrátit 15 999 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 999 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byl žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 15 999 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 29. 6. 2021 s lhůtou k plnění do 10 dnů od doručení. výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 2. 7. 2021 (podle § 573 o. z.). Tato lhůta tak žalovaném uplynula až 12. 7. 2021, a tudíž je v prodlení až od 13. 7. 2021. Soud žalobkyni rovněž přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, neboť tyto náklady jsou přiměřené ve vztahu k vymáhané částce.

14. Soud tak zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 068,91 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 999 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021. Soud dále zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 548 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 28 095,25 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 18 205,61 Kč, tj. z 69,8 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do a zamítnuté částky v celkové výši 9 889,64 Kč tj. ze 35,2 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 29,6 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29,6 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn 24 C 188/2020, 4 C 193/2020, 18 C 160/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 942 Kč, celkem tedy 2 394 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 708,60 Kč (29,6 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.