18 C 123/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Anonymizováno - Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 23 225 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 225 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 225 Kč od 19. 5. 2023 do 23. 10. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 225 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 300,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 225 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) dne 15. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaný registroval, zvolil si parametry smlouvy a pro ověření totožnosti odeslal ze svého bankovního účtu verifikační platbu. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 3. 2023 na jeho účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 19 000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 18. 5. 2023 spolu se smluvním úrokem ve výši 4 225 Kč. Ve lhůtě splatnosti však žalovaný úvěr neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. Ani po postoupení pohledávky žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu ve výši 19 000 Kč a neuhrazený smluvní úrok ve výši 4 225 Kč. Jako příslušenstvím pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 225 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 3. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako věřitel měla žalovanému jako klientovi poskytnout na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč se splatností do 14. 4. 2023, kdy kromě jistiny úvěru měl žalovaný uhradit i úrok ve výši 1 840 Kč. Soudu byly předloženy další listiny označené jako smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , všechny ze dne 22. 3. 2023. Z těchto listin bylo zjištěno, že původní ujednání bylo upravováno, pokud jde o výši poskytnutých peněžních prostředků. Žalovanému tak byla postupně dána možnost čerpat peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, 17 500 Kč, 18 400 Kč a naposledy 19 000 Kč. Právě o tento poslední obsah strany rozšířily své původní ujednání s tím, že žalovaný měl povinnost uhradit úrok ve výši 4 225 Kč a vrátit celkem 23 225 Kč. Všechna písemná vyhotovení smlouvy (resp. její dodatky) neobsahují podpis předchůdkyně žalobkyně, ale pouze technické údaje, jak došlo k podpisu smlouvy žalovaným. Z každé smlouvy vyplývá, že na telefonní číslo a email žalovaného byl zaslán potvrzovací kód, zároveň je uvedeno datum a čas, kdy byl kód žalovanému zaslán a kdy tento kód žalovaný zadal do systému, čímž potvrdil návrh smlouvy.

4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2022 byla z účtu č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 0,01 Kč. Z výpisů z běžného účtu vedeného u , jméno FO, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 15. 3. 2023 provedena platba ve výši 8 000 Kč a dne 22. 3. 2023 platba ve výši 8 000 Kč, 1 500 Kč, 900 Kč a 600 Kč. Ze sdělení , jméno FO, bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, byl v období od 15. 3. 2023 do 22. 3. 2023 žalovaný.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že tuto mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník za účelem stanovení podmínek pro případné postupování pohledávek v budoucnu. Mezi stranami bylo dohodnuto, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek. Z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. , tel. číslo, ve výši 23 225 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil a předchůdkyně žalobkyně jej vyzvala k úhradě celého dluhu, kdy požadovala na jistině úvěru částku 19 000 Kč a na smluvním úroku 4 225 Kč.

7. Z oznámení ze dne 14. 10. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, když k tomu byla oprávněna namísto žalobkyně na základě plné moci ze dne 8. 12. 2022 (jež je k oznámení přiložena). Z výzvy ze dne 14. 10. 2023 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalovanému dne 14. 10. 2023.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 15. 3. 2023 na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a dne 22. 3. 2023 dalších 11 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 15. 3. 2023 dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného poskytnout nejprve peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, na základě dalšího ujednání ze dne 22. 3. 2023 byla výše peněžních prostředků rozšířena na 19 000 Kč. Žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 4 225 Kč nejpozději do 18. 5. 2023. Ujednání mezi stranami probíhala elektronicky na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně, kdy písemné dohody měl žalovaný podepsat elektronicky zadáním vygenerovaného kódu zaslaného na telefonní číslo a email žalovaného (písemná podoba smlouvy o úvěru i její doplnění předložené soudu obsahují na místo podpisu žalovaného parametry vygenerovaného kódu). Ve lhůtě splatnosti žalovaný poskytnuté prostředky neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný rovněž nic neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 14. 10. 2023, dle které měl dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalovanému téhož dne).

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše.

12. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedené bankovní transakce). Z písemného vyhotovení smlouvy a jejích doplnění předložených soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ani jednou stranou žádným způsobem podepsáno. Údajný podpis smlouvy žalovaným zadáním vygenerovaného kódu zaslaného na jeho telefonní číslo a email nejsou způsobilé zajistit výše uvedenou ochranu. Žalobkyně ani netvrdila a nedokazovala, že by smlouva byla uzavřena v písemné podobě nebo zachycena na trvalém nosiči dat, kdy by ji měl k dispozici i žalovaný. Z těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že její předchůdkyně v březnu 2023 jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě nebo poskytnuta na trvalém nosiči dat. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

13. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (jako je i smluvní úrok). Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 19 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně (na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena) právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by na dlužnou částku již cokoli uhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 19 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním svého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 14. 10. 2023. Výzva byla odeslána dne téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být doručena nejdříve dne 18. 10. 2023. Dle výzvy měl žalovaný dluh uhradit do 3 dnů, tj. do 23. 10. 2023 (s přihlédnutím k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud považuje tuto lhůtu za přiměřenou). V této lhůtě však žalovaný nic neuhradil a následujícím dnem se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 19 000 Kč až od 24. 10. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbytku zamítnul, tj. ve zbývajícím nároku 4 225 Kč představujícím smluvní úrok včetně odpovídajícího příslušenství.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 27 080,98 Kč (zaplacení jistiny ve výši 19 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 225 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od 19. 5. 2023 do dne vyhlášení rozsudku na částku 3 855,98 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 20 920,82 Kč (v jistině ve výši 19 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného od 24. 10. 2023 do vyhlášení rozsudku na částku 1 920,82 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 77,3 %; zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 6 160,16 Kč (smluvního úroku ve výši 4 225 Kč a úroku z prodlení v celkové výši 1 935,16 Kč), tj. úspěšný z 22,7 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 54,6 % jí vzniklých nákladů řízení.

16. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jež by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“). Nebylo by možné žalobkyni přiznat odměnu zástupce v plné výši podle § 7 AT, poněvadž návrh na zahájení řízení podaný žalobkyní je v souladu s § 14b odst. 1 AT návrh podaný na formulářovém vzoru vydávaným Ministerstvem spravedlnosti, opakovaně týmž žalobcem (v této věci žalobkyní, jež návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatňuje jen u podepsaného soudu desítky svých peněžitých pohledávek ze smluv o spotřebitelských úvěrech), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 930 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 382 Kč.

17. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (54,6 %) ve výši 1 300,60 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.