18 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 21 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 3. 2025 do 27. 3. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 136,854 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 685 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to dne , datum, výplatou na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské sekce na internetové stránce žalobkyně , webové stránky, , na které se žalovaný nejprve registroval, následně požádal o poskytnutí úvěru a odsouhlasil znění smlouvy. Žalobkyně doplnila, že u ní došlo ke změně obchodní firmy, když v minulosti obchodní firma žalobkyně zněla , právnická osoba, a , právnická osoba, Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uváděných žalovaným v žádosti o úvěr, ale tyto údaje ověřila výpisem z účtu žalovaného a nahlédla do databází shromažďujících údaje o úvěrové historii žalovaného včetně údajů od jiných poskytovatelů úvěrů. Žalobkyně tímto způsobem dospěla k závěru, že výše měsíčního příjmu žalovaného je dostatečná pro splácení úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit původně dne , datum, , následně si strany sjednaly prodloužení doby splatnosti úvěru do , datum, , přičemž s vyčerpanými prostředky úvěru se žalovaný zavázal uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč. Žalovaný však úvěr ani poplatek ve stanovené době neuhradil. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady dosud nezaplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, neuhrazeného poplatku ve výši 6 040 Kč a také smluvní pokuty ve výši 645 Kč (kapitalizované se sazbou 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 19. 3. 2025 do 30. 4. 2025), na kterou žalobkyni vzniklo právo v důsledku prodlení žalovaného. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně při uzavírání smlouvy porušila zákonný požadavek na řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť se spokojila pouze s prohlášeními žalovaného o jeho příjmech a výdajích, aniž by tyto informace jakkoli relevantně ověřila. Žalovaný se současně domnívá, že výše smluvní odměny v podobě poplatku za poskytnutí úvěru je zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný tedy považuje předmětnou smlouvu za neplatnou s tím, že by měl být povinen vrátit pouze neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž žalovaný žádá o možnost hradit dluh ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že pokud by bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, s možností úhrady dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně souhlasí. Pokud by byl nárok žalobkyně posouzen například jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, s úhradou dluhu ve splátkách nesouhlasí.

4. Žalobkyně i žalovaný svoji účast u jednání řádně omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti účastníků.

5. Úplný výpis z obchodního rejstříku potvrzuje oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry. Výpis dále dokládá, že předchozí obchodní firma žalobkyně zněla , právnická osoba, a , právnická osoba6. Kopie občanského průkazu dokládá, že bylo jednáno s žalovaným.

7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru , hodnota, a vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že obsahuje informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Žádost obsahuje údaje o tom, že byla podána prostřednictvím webových stránek , webové stránky, a potvrzena konkrétním SMS kódem, který byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, . Jako žadatel je uvedena osoba , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, , s uvedeným číslem občanského průkazu, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, kontaktní adresou, mobilním telefon a emailovou adresou. Ze žádosti dále vyplývá, že u této osoby žadatele byla provedena lustrace na exekuce (výpis z této lustrace byl soudu předložen), v insolvenčním rejstříku a databázi odcizených a neplatných dokladů, vše bez záznamu. Dále byla provedena lustrace v registrech dlužníků REPI a EUCB. Z výpisů z těchto registrů předložených soudu byla zjištěna pozitivní úvěrová historie žalovaného. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud dále zjistil, že klient uvedl, že v době žádosti byl rozvedený, neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho příjmy činily , částka, , výdaje činily , částka, , náklady na bydlení , částka, a měsíční výdaje splátek úvěrů dosahovaly celkem , částka, (totožné údaje vyplývají i z předloženého profilu klienta). Z žádosti bylo dále zjištěno, že v rámci ověření této žádosti byl ověřen a zjištěn průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, (což bylo ověřeno z výpisů z účtu za září, říjen a listopad , datum, ), výdaje domácnosti , částka, , jiné finanční závazky , částka, , náklady na bydlení , částka, a příjem ostatních členů domácnosti , částka, . Při zohlednění částky životního minima ve výši , částka, byl zjištěn čistý příjem domácnosti , částka, a náklady celkem , částka, . Původní výše požadovaného úvěru byla 30 000 Kč, tato částka byla snížena na žádost klienta na 15 000 Kč s tím, že klientovi by mohl být poskytnut úvěr až do výše 27 000 Kč.

8. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datována ke dni , datum, a jako strany jsou uvedeni žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Smlouva obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který má být vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr se sjednává na dobu 28 dnů a v této lhůtě má být úvěr splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá ujednání stran, že v případě prodlení žalovaného s plněním jakékoli části dluhu je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za každý den prodlení. Čl. XII. smlouvy i způsob podpisu smlouvy ze strany žalovaného odkazují na elektronický způsob jednání mezi stranami. Smlouva je opatřena naskenovaným podpisem žalobkyně, na místě podpisu žalovaného je uveden datum a čas podpisu a znění SMS kódu, který měl sloužit jako podpis smlouvy. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že je datován ke dni , datum, a obsahuje ujednání stran o prodloužení termínu splatnosti úvěru na den , datum, .

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce září, říjen a listopad , datum, soud zjistil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši kolem , částka, . Výpisy dokládají i výdaje žalovaného, ale bez jejich bližší identifikace. Obdobné informace jsou zjištěny i z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období listopad , datum, až září , datum, . Výpisy z úvěrového účtu současně dokládají i další úvěrové zatížení žalovaného.

10. Z potvrzení o provedené platbě vydané , právnická osoba, soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne , datum, provedena na účet č. , č. účtu, platba ve výši 15 000 Kč. Ve zprávě pro příjemce je uvedena poznámka „úvěr dle smlouvy č. , hodnota, , právnická osoba, “.

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který mu vznikl ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k úhradě mj. dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč a smluvní pokuty, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Přiložená emailová zpráva ze dne 20. 3. 2025 dokládá, že výzva byla odeslána žalovanému právě touto cestou uvedeného dne.

12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalobkyně tak postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovaným na základě jeho žádosti. Na základě takového ujednání ve znění jeho doplnění ze dne , datum, měla žalobkyně jako podnikatel poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl vyčerpané prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč nejpozději do , datum, . Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy smlouva byla ze strany žalobkyně podepsána vlastnoručním (naskenovaným) podpisem jednatele a ze strany žalovaného měla být podepsána elektronicky zadáním specificky vygenerovaného SMS kódu. Žalovaný však vyčerpané peněžní prostředky spolu s poplatkem ve stanovené lhůtě neuhradil. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě celého neuhrazeného dluhu včetně smluvní pokuty předžalobní upomínkou ze dne 20. 3. 2025, dle které měl dluh uhradit nejpozději do 7 dnů od doručení. Výzva byla odeslána a doručena žalovanému emailem dne 20. 3. 2025.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi účastníky je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně při právním jednání s žalovaným vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako podnikatel nevystupoval (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru) je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní. Žalovaný tuto skutečnost nerozporoval (netvrdil, že by právní jednání s žalobkyní neprobíhalo), soud proto považuje formu právního jednání mezi účastníky za platnou, resp. soud má za prokázané, že mezi účastníky probíhalo jednání, jehož výsledkem je znění smlouvy předložené soudu.

17. V případě, kdy soud považuje formu zvoleného právního jednání za řádnou, zbývá posoudit další podmínku platnosti smlouvy, jež byla žalobkyně jako věřitel při právním jednání se spotřebitelem povinna splnit. Tou je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Přestože tato otázka byla ze strany žalovaného namítnuta, soud uvádí, že v souladu s dikcí zákona o spotřebitelském úvěru by byl povinen zabývat se otázkou splnění povinnosti věřitele ověřit úvěruschopnost spotřebitele i z úřední povinnosti. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). V projednávané věci žalobkyně primárně vycházela z informací o osobních a majetkových poměrech uvedených přímo žalovaným v žádosti o úvěr, nicméně tyto informace dále ověřovala a činila i další kroky ke zjištění skutečných poměrů žalovaného. Žalobkyně především údaje uváděné žalovaným ověřovala oproti výpisům z jeho bankovního účtu. Soud k tomuto způsobu ověření poměrů žalovaného uvádí, že jsou to právě výpisy z účtu, které jsou způsobilé poskytnout komplexní náhled na hospodaření s penězi, měsíční příjmy a výdaje a celkovou finanční bilanci jedince. Nicméně výpisy z účtu předložené soudu v tomto případě jsou způsobilé bez dalšího doložit pouze příjmy žalovaného. Z výpisů již nejsou zjistitelné relevantní měsíční výdaje žalovaného, jako například náklady na bydlení či další výdaje na domácnost. Žalobkyně minimálně v tomto rozsahu nečinila další kroky; bez dalšího se spokojila s údaji tvrzenými žalovaným, což je nepřípustné přenášení břemene na spotřebitele. Přestože žalobkyně měla ověřené příjmy žalovaného včetně jeho dalšího úvěrového zatížení, v úvahu je potřeba brát všechny relevantní skutečnosti, které mohou mít vliv na schopnost žalovaného hradit kromě svých závazků také životní výdaje. Žalobkyně měla přistupovat k finanční situaci žalovaného obezřetněji tím spíš, že žalovaný měl již pozitivní úvěrovou historii a několikeré aktuální úvěrové zatížení. Zvýšená pozornost měla být věnována v neposlední řadě také z toho důvodu, že žalovaný dosahoval nadstandardního měsíčního příjmu, přesto žádal o úvěr v nízké výši 15 000 Kč. Nízká výše úvěru bez dalšího nezbavuje věřitele povinnosti posuzovat všechny relevantní poměry spotřebitele. Z těchto důvodů soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně a s takovou odbornou péčí, kterou by po ní vzhledem k okolnostem daného případu bylo možné s ohledem na zákonnou úpravu doplněnou ustálenou judikaturou požadovat.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o povinnosti doplnit důkazní návrhy k tvrzení, že dostatečně zkoumala především výdajovou stránku žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které zakládá neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu se již soud blíže nezabýval námitkou žalovaného o nepřiměřené výši poplatku za poskytnutí úvěru, neboť je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i veškerá ujednání o poplatcích či smluvních pokutách tak, jak vyplývají ze smlouvy.

19. Povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) je v takovém případě vrátit poskytnutou, dosud neuhrazenou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, přičemž provedeným dokazováním soud zjistil, že na tyto poskytnuté peněžní prostředky žalovaný neprovedl žádnou úhradu. Žalovaný nárok žalobkyně v tomto rozsahu nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na poskytnutou jistinu cokoli uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni právě jistinu ve výši 15 000 Kč, a to společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo z důvodu prodlení žalovaného právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o tuto povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2025. Výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím emailové adresy právě dne 20. 3. 2025, kdy tímto okamžikem mu současně byla i doručena. Žalovaný tuto domněnku dojití (resp. doručení) upomínky nijak nerozporoval. Podle výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 7 dnů, dnem 28. 3. 2025 se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 15 000 Kč až od 28. 3. 2025 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný navrhoval, aby mohl dlužnou jistinu uhradit ve splátkách po 1 000 Kč. Tento svůj požadavek však nijak neodůvodnil ani nedoložil. Pro neúčast na jednání žalovaný ani nemohl být ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. poučen. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal důvodnost úhrady dluhu ve splátkách, a žalobkyně s tímto vyjádřila nesouhlas, uložil soud žalovanému povinnost uhradit jistinu včetně příslušenství v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.

20. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 22 733 Kč (zaplacení částky 21 685 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 048 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 15 680,54 Kč (v jistině ve výši 15 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 680,54 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 69 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 31 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 38 % jí vzniklých nákladů řízení.

22. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), za celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a vyjádření k odporu) ve výši 3 × 400 Kč za úkony do okamžiku podání žaloby včetně, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 21 685 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b odst. 1 bod 2 AT, a za úkon vyjádření k odporu ve výši 1 980 Kč, když sazba odměny za úkon byla určena podle § 7 bod 5 AT. Dále by žalobkyni náležela paušální náhrada hotových výdajů, a to ve výši 3 × 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT a ve výši 1 × 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 825,30 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 868 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 5 623,30 Kč.

23. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (38 %) ve výši 2 136,854 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.