18 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 190,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 264 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 4 926,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 368,94 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 552,949 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 190,62 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena elektronicky v 10:35:02 hodin při online nákupu zboží u společnosti , právnická osoba, (provozovatel sítě prodejen a eshopu , název, ), (dále též jako „obchodník“). Žalovaný při online nákupu vyplnil platební metodu prostřednictvím úvěru u předchůdkyně žalobkyně a žádost o úvěr, kterou předložil předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím systému se všemi nezbytnými přílohami včetně kopie dokladu totožnosti (občanského průkazu č. , číslo, ). Na základě schválení žádosti o úvěr byl vygenerován návrh smlouvy, který byl žalovanému předložen již s elektronickým podpisem předsedkyně představenstva předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, proto mu byl na jeho telefonní číslo zaslán SMS kód pro potvrzení návrhu smlouvy, jež žalovaný do systému zadal (své vyjádření žalobkyně doplnila scany prohlížeče s informacemi o systémovém potvrzení, že podepsaný dokument se od aplikace podpisu nezměnil). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše 150 000 Kč. Úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty. První čerpání ve výši 17 532 Kč bylo sjednáno za účelem úhrady kupní ceny zboží – černé techniky u obchodníka. Tuto částku proto předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uhradila přímo na účet obchodníka č. , č. účtu, s variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Další prostředky žalovaný nevyčerpal. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně v 11 měsíčních splátkách po 1 729 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s první splátkou splatnou dne , datum, . Žalovaný současně přistoupil k pojištění, vedle měsíční splátky jistiny a úroku se tak zavázal hradit také pojistné ve výši 88 Kč měsíčně. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalovaný řádně uhradil pouze první čtyři splátky splatné ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, čtyřmi platbami po 1 817 Kč v celkové výši 7 268 Kč. Od následující splátky splatné dne , datum, žalovaný ničeho neuhradil, předchůdkyně žalobkyně proto s účinností ke dni , datum, od smlouvy odstoupila, čímž se stal splatným celý neuhrazený úvěr. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh také ničeho neuhradil, a to ani k předžalobní upomínce. Žalobkyně se tak domáhá úhrady částky 15 190,62 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11 368,94 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, pojistného ve výši 448,05 Kč, Anonymizováno, a úroků z úvěru k datu odstoupení od smlouvy ve výši 873 Kč. Žalobkyně dále jako příslušenství pohledávky požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 368,94 Kč od 3. 5. 2024 do zaplacení.

2. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů s negativním výsledkem. Dále provedla interní analýzu klientských dat a provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS s negativním výsledkem. Dále předchůdkyně žalobkyně získala informace přímo od žalovaného, který při sjednání smlouvy sdělil, že jeho hlavní čistý měsíční příjem činí , částka, , náklady na bydlení činí , částka, , je svobodný a bez vyživovací povinnosti. Žalovaný pouze hradil další měsíční splátky úvěrů ve výši , částka, . Pokud žalovanému měsíčně zůstávalo , částka, , bylo to předchůdkyní žalobkyně shledáno jako dostatečné pro zajištění veškerých základních potřeb. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 39 Co 43/2023, podle kterého lze vycházet z informací, které byly úvěrujícímu poskytnuty spotřebitelem (zde úvěrující logicky vycházel zejména z dostatečného příjmu žalovaného a skutečnosti, že řádně splácí dříve poskytnutý úvěr). Žalobkyně připustila, že spotřebitelé často uvádějí nižší výdaje, než ve skutečnosti mají, ale i pokud by jeho výdaje byly 2x – 3x vyšší, i přesto měl žalovaný dostatek finančních prostředků. Žalobkyně současně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého při řádném splácení úvěru spotřebitele nastává fikce řádného zkoumání úvěruschopnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že je datovaná ke dni , datum, a jako strany jsou uvedeni předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient. Žalovaný je ve smlouvě identifikován svým jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, mobilním telefonem a emailovou adresou. Smlouva obsahuje závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč, a to konkrétně za účelem nákupu zboží – černé techniky od obchodníka , právnická osoba, za kupní cenu 17 532 Kč, kterou předchůdkyně žalobkyně vyplatí přímo na účet obchodníka. Žalovaný měl tento úvěr splácet v 11 měsíčních splátkách po 1 729 Kč bez platby na pojistné s první splátkou splatnou k 15. dni měsíce následujícího po datu schválení smlouvy, splatnost dalších splátek je vždy k 15. dni v měsíci. Celkem měl žalovaný uhradit částku 19 019 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 %. Žalovaný současně přistoupil k pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (jak soud zjistil ze znění smlouvy, informačního dokumentu o pojistném produktu a všeobecných pojistných podmínek), zavázal se tedy současně hradit pojistné ve výši 88 Kč a měsíční splátka úvěru tak činila celkem 1 817 Kč. Smlouva je opatřena elektronickým podpisem předchůdkyně žalobkyně a na místo podpisu žalovaného je uvedeno, že smlouvu podepsal skrze SMS dne , datum, v 10:35:02 hodin. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že v případě prodlení žalovaného předchůdkyni žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč za 1. písemnou upomínku, ve výši 600 Kč za 2. písemnou upomínku a ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy ze strany předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného trvajícího alespoň 3 měsíce, a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Z části 4 písm. (O) smlouvy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně může odstoupit od smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení s úhradou více jak 2 splátek nebo 1 splátky po dobu delší jak 3 měsíce. Nedílnou součástí smlouvy jsou také formulář zpracování osobních údajů a sazebník.

5. Z přehledu transakcí soud zjistil, že se jedná o doklad provedené bankovní transakce, kdy žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 17 532 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Z údajů o subjektech DPH pro společnost , právnická osoba, soud zjistil bankovní účty této společnosti včetně účtu č. , č. účtu, .

7. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze 4 splátky po 1 817 Kč; poslední platbu žalovaný provedl dne , datum, . Z těchto částečných plateb bylo na jistinu uhrazeno 6 163,06 Kč, na pojištění 350,64 Kč a na úroky 754,30 Kč. Celkem vznikl žalovanému na úvěru dluh ve výši 15 190,62 Kč.

8. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od smlouvy o úvěru z důvodu trvajícího porušení platebních povinností ze strany žalovaného, který se dostal do prodlení s úhradou více než 2 splátek nebo jedné po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 15 190,62 Kč. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému dne , datum, .

9. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se domluvily na postoupení mj. pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, ve výši 15 190,62 Kč.

10. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení neuhrazené části úvěru na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na účet žalobkyně nejpozději do 10 dnů od obdržení dopisu.

11. Z upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, . Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do , datum, . Z informací , právnická osoba, o sledování zásilek bylo zjištěno, že upomínka byla odeslána žalovanému dne , datum, .

12. Kopie občanského průkazu dokládá, že bylo jednáno s žalovaným.

13. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že byly zkoumány základní poměry žalovaného pro účely zjištění, zda bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS. Totožnost žalovaného byla ověřena oproti občanskému průkazu. V době žádosti o úvěr měl žalovaný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši , částka, . Jiný příjem žalovaný neměl. Žalovaný měl výdaje na splátky úvěrů ve výši , částka, měsíčně; v kolonce náklady na bydlení – nájemné bylo uvedeno , částka, , hypotéka/leasing , částka, a jiné závazky (např. výživné apod.) , částka, . Formulář obsahuje políčka s možnostmi, na základě kterých podkladů byly ověřeny údaje uváděné žalovaným (telefonicky u zaměstnavatele, z výplatních pásek, písemným potvrzením o výši příjmů, z daňového přiznání, z důchodového výměru, z výpisu z bankovního účtu, z nájemní smlouvy, z příslušných databází a registrů a z oficiálních údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení publikovaných v příslušných databázích , právnická osoba, ). Ani jedno políčko nebylo zaškrtnuto. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zjistila měsíční disponibilní příjem žalovaného po odečtení všech jeho výdajů ve výši , částka, , který byl vyhodnocen jako dostatečný pro splátku úvěru ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný tak byl ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným.

14. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu sjednali elektronicky prostřednictvím systému předchůdkyně žalobkyně dne , datum, smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně téhož dne zaslala ve prospěch žalovaného na bankovní účet zvoleného obchodníka sjednané peněžní prostředky ve výši 17 532 Kč za účelem nákupu žalovaným vybraného zboží. Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně a pojistným v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 1 817 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný však uhradil pouze čtyři splátky v celkové výši 7 268 Kč a dostal se do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 15 190,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno se současnými výzvami k úhradě dluhu. Po postoupení však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , dle které měl dluh uhradit nejpozději do , datum, , přičemž výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, . Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného, když vycházela z příjmu uvedeného žalovaným ve výši , částka, měsíčně a měsíčních výdajů pouze na jiné splátky ve výši , částka, měsíčně, aniž by tyto informace jakkoli ověřovala.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru) je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uzavření předmětné smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu a tvrzením žalobkyně považuje za platné (žalobkyně doložila postup při uzavírání smlouvy distančním způsobem a ochranu tohoto právního jednání).

23. V případě, kdy soud považuje formu zvoleného právního jednání za řádnou, zbývá posoudit další podmínku platnosti smlouvy, jež byla předchůdkyně žalobkyně jako věřitel při právním jednání se spotřebitelem povinna splnit. Tou je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti); v opačném případě je smlouva neplatná. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně se spokojila v podstatě jen s údaji, které byly zjištěny v rámci zpracování zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které tedy zřejmě vyplnil sám žalovaný. V případě příjmů tato zpráva obsahuje údaj o mzdě, kdy žalovaný měl mít hlavní čistý příjem , částka, měsíčně. Na straně výdajů pak žalovaný kromě splátek úvěrů ve výši , částka, měsíčně neměl žádné jiné výdaje. Tato skutečnost se zdá být nepravděpodobnou, že by žalovaný neměl žádné výdaje spojené např. s bydlením nebo stravováním. Žalovaný neuvedl, že by mu jiná osoba poskytovala vyživovací povinnost, tzn. že by hradila jeho běžné životní výdaje. Soud má tedy za to, že tento způsob zjištění poměrů žalovaného je jednoznačně neúplný – není zřejmé, z čeho by žalovaný běžné životní výdaje hradil, když je nehradil ze své mzdy. Pokud bylo ve formuláři uvedeno výživné, mohl to žalovaný pochopit tak, že se jedná pouze o výživné stanovené soudem, a ne o „běžné“ výdaje vynaložené na péči svého dítěte (ani tato skutečnost nebyla nikterak zjišťována a ověřována). Ve formuláři je dále uvedeno ověření údajů, tzn. že údaje poskytnuté spotřebitelem měly být nějakým způsobem ověřeny a dokládány. Z nabídnutých variant ale žádná kolonka nebyla zaškrtnuta; soud tedy vychází z toho, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřovány. Pokud jde o výdaje, některé rozhodné skutečnosti ani nebyly zjišťovány, např. s kým žalovaný vede společnou domácnost, zda hradí nějaké výživné. V tomto případě má tedy soud zásadní pochybnosti o správnosti postupu předchůdkyně žalobkyně. V moci předchůdkyně žalobkyně jistě bylo vyžádání přinejmenším výpisů z účtu žalovaného, které by byly způsobilé doložit skutečné hospodaření žalovaného s finančními prostředky. Na tomto místě se soud vypořádává také s námitkami žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (kdy stačí vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem). Na rozdíl od tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu je v tomto projednávaném případě situace radikálně jiná. Pokud jde o skutkový stav, v případě řešeném Nejvyšším soudem poskytovatel úvěru ověřil příjem spotřebitele a neprověřil výdaje, vycházel pouze z tohoto příjmu. Nejvyšší soud vyčetl soudům nižších stupňů, že neprovedli další skutková zjištění v tom směru, zda z tohoto příjmu, který byl jednoznačně prokázán a doložen, nebyl spotřebitel schopen úvěr splácet. Úvěr byl poskytován zhruba v odpovídající výši jako v tomto případě (úvěr asi ve výši 18 000 Kč se splátkami asi 3 600 Kč měsíčně). Pokud soud aplikuje tato zjištění na skutkový stav zjištěný v tomto řízení, musí nutně dojít k závěru, že zde je situace zcela odlišná - zde nebyly nijak ověřovány příjmy ani výdaje. V takovém případě je nutné situaci posuzovat ve prospěch spotřebitele jako slabší smluvní strany, které je potřeba poskytnout právní ochranu. Stejně tak se soud neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že nastala fikce úvěruschopnosti (viz další namítaná judikatura Nejvyššího soudu). Přestože byly měsíční splátky relativně nízké, žalovaný splatil pouze čtyři splátky z jedenácti. Jiná situace by byla, pokud by uhradil více než polovinu splátek. V tomto případě tak fikce úvěruschopnosti dle názoru soudu nastat nemohla.

24. Soud tedy uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, a proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když absolutní neplatnost vyplývá přímo ze znění tohoto zákonného ustanovení. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvní pokutě tak, jak vyplývají ze smlouvy. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 17 532 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na jistině úvěru uhradil více než žalobkyní tvrzenou částku 7 268 Kč. Soud má současně za prokázané řádné postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni poskytnutou, dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 10 264 Kč. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení z této částky, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z uvedených důvodů žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny nenáleží. Soud stanovil žalovanému lhůtu k plnění s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně netvrdila, že by s žalovaným byla uzavřena dohoda o splatnosti. Soud proto v rámci spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků určil žalovanému lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když tuto lhůtu považuje za přiměřenou. Žalovaný nadto netvrdil, že by nebyl schopen jistinu v takové lhůtě zaplatit, ani takové zjištění nevyplývá z předložených důkazů.

25. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z výše uvedených důvodu ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky v celkové výši 18 567,42 Kč (zaplacení částky 15 190,62 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 376,80 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 10 264 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná z 55,3 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 44,7 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 10,6 % jí vzniklých nákladů řízení.

27. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast při jednání dne , datum, ) ve výši 3 × 400 Kč za úkony učiněné do okamžiku podání žaloby včetně, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 14 317,62 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 AT, a ve výši 1 × 1 700 Kč za účast při jednání, když sazba odměny za tento úkon byla určena podle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bod 5 AT. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za doplnění skutkových tvrzení ze dne , datum, , neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Dále by žalobkyni náležela náhrada hotových výdajů, a to za úkony učiněné do okamžiku podání žaloby včetně ve výši 3 × 100 Kč v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT a za úkon účasti při jednání ve výši 450 Kč v souladu s § 14b odst. 6 písm. b) AT. Z uvedených částek (tj. z částky 3 650 Kč) by pak žalobkyni náležela v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 766,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně by tak činily 5 216,50 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (10,6 %) ve výši 552,949 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.