18 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 13 252 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 65,53 Kč od 8. 2. 2021 do 8. 3. 2021, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 3 254 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 254 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 144 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 252 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 31. 5. 2020 smlouvu o úvěru. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované přezkoumáním údajů jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení žalované a také nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Dále že prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Výsledkem bylo stanovení limitu nejvyšší měsíční splátky, kterou je žalovaná schopna hradit bez rizika předlužení. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. Celá část úvěru společně s poplatky byla splatná dne 31. 8. 2020. Ve smlouvě si strany sjednaly i poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, na základě které může být splatnost úvěru prodloužena o třicet dnů. Bezpečnou splátku může žalovaná využít dvakrát během trvání smlouvy. Dále byl sjednán poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, na základě kterého bude žalovaná informována žalobkyní prostřednictvím SMS. Žalovaná v průběhu smlouvy využila tzv. korunový odklad dne 29. 6. 2020 a 30. 7. 2020. V rámci něj platí, že pokud klient uhradí alespoň jednu korunu, tak dodej k prodloužení splatnosti úvěru, za což žalobkyně účtuje poplatek 990 Kč. Žalobkyně dále vyúčtovala žalované účelně vynaložené náklady: dne 7. 9. 2020 ve výši 100 Kč, 30. 7. 2020 ve výši 100 Kč. V souladu se smlouvou byla žalované vyúčtována dne 13. 10. 2020 jednorázová smluvní pokuta ve výši 300 Kč, která představuje 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Žalobkyně tak požaduje celkovou částku 13 252 Kč, která se skládá z: jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatků za prodloužení korunovým odkladem ve výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 300 Kč. Poplatky za bezpečnou splátku byly účtovány dne 31. 5. 2020, 30. 6. 2020 a 30. 7. 2020 a poplatky za SMS servis byly účtovány dne 31. 5. 2020, 30. 6. 2020 a 30. 7. 2020. Žalované byla zaslána výzva ze dne 8. 1. 2021, kterou byla vyzvána k zaplacení částky 13 252 Kč. Žalovaná po výzvě nic dalšího nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ta měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 31. 5. 2021. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být vyplacen žalované převodem na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná byla povinna vrátit poskytnuté prostředky společně s poplatky do 30. 6. 2020. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost tzv. korunového odkladu splatnosti. Žalovaná mohla uhrazením 1 Kč prodloužit splatnost celého úvěru o 30 dnů, za což by jí žalobkyně vyúčtovala poplatek ve výši 990 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána možnost tzv. bezpečné splátky za poplatek 99 Kč měsíčně a služba SMS servis za poplatek 49 Kč měsíčně. Stejné údaje byly uvedeny i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva není žalovanou podepsána, ale na místě podpisu je uveden pouze kód [číslo]. Ze sazebníku platného od 8. 4. 2018 vyplývá způsob výpočtu výše uvedených poplatků.

4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku 9 999 Kč, 86,86 Kč na úroku z prodlení, 2 753 Kč na poplatcích, 300 Kč na smluvní pokutě a 200 Kč na účelně vynaložených nákladech. Oprávněnost žalobkyně požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním a úhradu smluvní pokuty soud dovozuje z ustanovení smlouvy„ parametry úvěru“ a„ sankce“. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě vystaveném [právnická osoba], s.r.o. vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne 31. 5. 2020 odeslána částka 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

5. Z printscreenu„ příchozí úhrada“ vyplývá, že dne 28. 5. 2020 z účtu [bankovní účet] přišla částka 554,00 Kč na blíže neurčený účet. Z fotokopie potvrzení o vlastnictví účtu vyplývá, že majitelkou účtu, na který byly zaslány finanční prostředky žalobkyní, byla žalovaná. Žalobkyně dále soudu předložila fotokopie občanského průkazu žalované.

6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 8. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 13 252 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy. Podle podacího archu byla odeslána dne 11. 1. 2021.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne 31. 5. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatky do 30 dnů. Ve smlouvě byly sjednány poplatky: za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalovaná uhradila dne 29. 6. 2020 částku 1 Kč a dne 30. 7. 2020 částku 1 Kč, čímž měla žalovaná požádat o tzv. korunový odklad, za který žalobkyně vyúčtovala poplatek 990 Kč. Poskytnutí částky prokázala žalobkyně potvrzením o provedené platbě. Dále prokázala, že účet, na který byly peníze odeslány, patřil žalované. Dne 11. 1. 2021 zaslala žalované výzvu k zaplacení před podáním žaloby.

8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

11. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

14. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru, tak by na takový vztah byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a č. 257/2016 Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 [číslo], která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https:curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu. Žalobkyně tak neprokázala, že by dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, což by vedlo soud k závěru o neplatnosti této smlouvy.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla částku 10 000 Kč převodem na její účet. Žalovaná za trvání úvěru uhradila pouze částku 2 Kč. V projednávané věci žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Jelikož mezi účastníky není jiného platného ujednání, posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení dluhu jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byla žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 65,53 Kč (za období od 8. 2. 2021 do 8 3. 2021) a úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 9 998 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 8. 1. 2021, která byla odeslána dne 11. 1. 2021 s lhůtou 30 dnů (od sepsání výzvy) ke splnění závazku. Tato lhůta tak žalované uplynula až 7. 2. 2021, a tudíž je v prodlení až od 8. 2. 2021. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

16. Soud dále zamítnul žalobu ohledně částky 3 254 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 254 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. K částečnému zamítnutí žaloby soud přistoupil s přihlédnutím k tomu, že vzhledem k neexistenci smlouvy a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze uzavřít, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoliv další platby, jako náklady na vymáhání či smluvní pokuta.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 13 907,96Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 492,89 Kč, tj. z 75,45 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 3 415,07 Kč tj. ze 24,55 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 50,89 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 50,89 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 24 C 306/2020, 11 C 301/2020, 4 C 202/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 144 Kč (50,89 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.