18 C 154/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Adresa žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 080 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 17. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 510 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 373 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 080 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z celkem osmi Zápisů o provedené přepravní kontrole bylo zjištěno, že žalovaný se dne , datum, na lince autobusu 12, dne , datum, na lince autobusu 12, dne , datum, na lince trolejbusu B, dne , datum, na lince trolejbusu B, dne , datum, na lince trolejbusu B, dne , datum, na lince trolejbusu B, dne , datum, na lince trolejbusu C a dne , datum, na lince trolejbusu B přepravoval buď bez jízdního dokladu, nebo měl pouze neplatný časový kupon k , název, kartě. Při provedené přepravní kontrole byly přepravcem, , právnická osoba, , zjištěna totožnost žalovaného a žalovaný všechny Zápisy o provedené přepravní kontrole převzal a podepsal.

4. Ze Smluvních přepravních podmínek pro autobusovou a trolejbusovou dopravu osob v , adresa, bylo zjištěno, že cestující, který se neprokázal při přepravní kontrole platným dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč.

5. Z tarifu jízdného MHD v , adresa, , platného od 1. 7. 2018, bylo zjištěno, že papírová jízdenka nepřestupní plnocenná stojí 10 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka , právnická osoba, , vůči žalovaného byla postoupena žalobkyni.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, celkem v osmi případech. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 8 x10 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu a výše přirážky k jízdnému 8 x 1 500 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovaného dopisem vyzvala k úhradě žalované částky.

8. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. V souladu s § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a s § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného ve výši celkem 8x 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 8x 1 500 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby realizovaných do 31. 12. 2024 (podle a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a z částky 400 Kč za jeden úkon realizovaný po 1. 1. 2025, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , IV. ÚS 193/17, dovodil, že povinností soudu vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. je posuzovat účelnost nákladů řízení, přičemž nesmí pouštět ze zřetele samotný účel civilního procesu jako takového, který spočívá v poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V řešeném případě soud, veden povinností vyplývající ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu, dovodil, že část nákladů, které žalobkyně požadovala nahradit, nárokům formulovaným Ústavním soudem neodpovídá. Jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s účastí jejího právního zástupce u nařízeného jednání. Žalobkyně, jak je soudu známo z úřední činnosti, podala v poslední době u zdejšího soudu stovky v podstatě shodných návrhů, jimiž se domáhá přiznání většinou bagatelních částek z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, které nabyla jako postupník smlouvou o postoupení pohledávky od původního věřitele. Ve všech těchto návrzích paušálně již předem, aniž by vyčkala seznámení se stanoviskem žalovaných a jakékoli výzvy soudu, žádá o nařízení jednání. Soud veden zásadou veřejnosti řízení pochopitelně postupoval v tomto řízení podle § 115 odst. 1 a § 115a a contrario zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.) a jednání ve věci nařídil a konal. Při jednání, kterého se zúčastnila pouze zástupkyně žalobkyně, došlo k provedení listinných důkazů, které byly předloženy žalobkyní společně s návrhem, žalovaný žádné vyjádření neučinil a provedení dalších důkazů nenavrhl, žalobě bylo vyhověno. Účast právní zástupkyně žalobkyně při jednání v dané věci tak byla zcela neúčelná, když z úřední činnosti soudu vyplývá, že ostatní žalobci v typově obdobných věcech z případě, že žalovaný se k žalobě nevyjádří, žádné důkazy nenavrhne a jsou vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (kdy v takovém případě se očekává vyhovění návrhu, neboť pro případné částečné nebo plné zamítnutí žaloby je konání jednání pro ochranu práv žalobce nezbytné), na nařízení jednání netrvají. Důvodem pro takový postup ze strany obdobných žalobců je uplatnění zásady rychlosti a hospodárnosti řízení, neboť se domohou svého práva bez vzniku dalších nákladů, které by v případě jeho neúspěchu v řízení zatěžovaly žalovaného. Soud v tomto konkrétním případě proto po zvážení všech rozhodných skutečností nabyl přesvědčení, že postup žalobkyně, která trvá na ústním projednání věci, je motivován pokusem o umělé navýšení nákladů řízení, což je nepřípustné. Tento závěr soudu není v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který se k problematice náhrady nákladů řízení u formulářových žalob v minulosti vyjadřoval a který např. v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1859/15, dovodil, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat jen takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu; náklady spojené se zastoupením advokátem budou tomuto vymezení zpravidla odpovídat, jakkoli se mohou vyskytovat situace, kdy takové náklady nebude možné považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu, přičemž mezi takové situace patří například zneužití práva na zastupování advokátem, respektive jeho šikanózní výkon spočívající v přímém úmyslu způsobit protistraně škodu. Žalobkyně má právo požadovat ústní jednání ve své věci, což však neznamená, že účast advokáta coby zástupce žalobkyně je v dané situaci nutno považovat za účelně učiněný úkon, za nějž by žalobkyni měla příslušet odměna v rámci přiznání náhrady nákladů řízení; soud v tomto konkrétním případě spatřuje jinou motivaci žalobkyně, a to snahu navýšit náhradu nákladů řízení a tím i celkovou částku, kterou má žalobkyni uhradit žalovaná strana.

11. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku i náhradu nákladů řízení zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.