18 C 156/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 36 785,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 470,71 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 632,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 470,71 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 20 315 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 431,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 091,27 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 492,29 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 25 963 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 945 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 785,71 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 14. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 30 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s úrokem 19,98 % ročně ve výši 1 916 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a poplatku za hotovostní splácení ve výši 15 549 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 839 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 8 046,31 Kč. Dne 15. 5. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný uhradil dne 8. 4. 2019 částku 482,98 Kč a dále uhradil 10 x 500 Kč, a to dne 17. 6. 2019, 8. 7. 2019, 12. 8. 2019, 4. 9. 2019, 18. 10. 2019, 12. 11. 2019, 11. 12. 2019, 6. 1. 2020, 10. 2. 2020, 23. 3. 2020. Žalovaný tak celkem po postoupení pohledávky uhradil 5 482,98 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 36 785,71 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 25 963 Kč a dlužné poplatky ve výši 10 822,71 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 25 091,27 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 063,50 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně dlužné jistiny od 24. 3. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 24. 3. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok zcela neuznává. Dále uvedl, že nárok žalobkyně je promlčený, neboť poslední splátka měla být uhrazena 29. 10. 2014 a promlčecí doba má činit tři roky. Ustanovení ve smlouvě o delší promlčecí lhůtě není platné, neboť odporuje zákonu a ustálené judikatuře. Dále uvedl, že úvěr byl poskytnut v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala solventnost žalovaného, když si nevyžádala žádné dokumenty k ověření jeho tvrzení. Dále žalovaný zpochybňuje sjednaný úrok, neboť ten je podle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že žalovaný uhradil po skončení splátkového kalendáře a do postoupení pohledávky poslední platbu 2. 5. 2017 a po postoupení pohledávky uhradil žalovaný poslední platbu 23. 3. 2020. Žalobkyně má za to, že každou takovou úhradou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, a proto se uplatní desetiletá promlčecí doba. Z tohoto důvodu tak nárok žalobkyně nemá být promlčen. Ohledně úroků žalobkyně uvedla, že jejich výše je dána především okolnostmi posunutí půjčky, zejména její vyšší rizikovostí.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 14. 4. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 50 315 Kč, skládající se z částky 30 000 Kč představující jistinu, z částky 1 916 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku, dále z částky 2 850 Kč představující poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a z částky 15 549 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu. Celková finanční částka ve výši 50 315 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 814 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy.

5. Ze zákaznické karty ze dne 14. 4. 2014 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že bydlí v podnájmu a je zaměstnaný na pozici stavební dokončovací práce u [celé jméno žalovaného]. Jeho čistý příjem měl být 14 000 Kč. Jeho výdaje měly činit částku 11 276 Kč měsíčně. K ověření údajů měly být využity: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 15. 5. 2017 a na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 42 269 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu; z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla odeslána 15. 6. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 74 224,78 Kč nejpozději do 29. 7. 2020; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 15. 7. 2020.

7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil 5 x 850 Kč (dne 19. 4. 2014, 28. 4. 2014, 12. 5. 2014, 23. 5. 2014, 9. 6. 2014, 4. 7. 2014), 3 x 840 Kč (dne 4. 7. 2014, 4. 8. 2014 a 27. 10. 2014), 3 x 425,44 Kč (dne 13. 2. 2017, 27. 3. 2017 a 2. 5. 2017). Z karty splátek soud zjistil, že se vztahuje ke smlouvě o úvěru [číslo] přičemž úvěr měl být poskytnut dne 13. 1. 2014 ve výši 10 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Námestove ze dne 9. 6. 2011, č. j. 4P/60/2010-37, soud zjistil, že žalovaný měl za období od 1. 8. 2009 do 30. 9. 2010 platit výživné na svoji ceru ve výši 160 eur měsíčně.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 14. 4. 2014, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 839 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,98 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil 8 046,31 Kč do postoupení pohledávky a poté uhradil dalších 5 482,98 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, oznámením ze dne 15. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 2054 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 639 o. z. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku stejně jako o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 8 046,31 Kč do postoupení pohledávky a částku 5 482,98 Kč po postoupení pohledávky. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 16 470,71 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne 15. 6. 2017 s lhůtou splatnosti do deseti dnů od doručení. Výzva tak mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 20. 6. 2017 (podle § 573 o.z.) a lhůta tak uplynula dne 29. 6. 2017. Od 30. 6. 2017 je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 16 470,71 Kč až od 30. 6. 2017 do zaplacení, přičemž tento úrok byl za období od 30. 6. 2017 do 23. 3. 2020 kapitalizován částkou 4 632,15 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 20 315 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 431,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 091,27 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 492,29 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 25 963 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení.

17. Soud nevyhověl námitce promlčení vznesené žalovaným, ale přiklonil se k tomu, že žalovaný svým plněním před i po postoupení pohledávky uznal svůj dluh ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Soud neshledal žádné okolnosti, které by zpochybnily úmysl dlužníka tímto částečným plněním splatit celý dluh. Soud při těchto úvahách vycházel rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, ze dne 22. 7. 2021, podle kterého v případě vědomého částečného plnění dlužníkem bez uvedení výhrad je u věřitele vyvolána důvěra, že může očekávat i plnění zbylé části pohledávky. Z rozhodnutí rovněž vyplývá, že je potřeba nalézt skutečnosti, které by takový závěr zpochybnili (tj. např. výhrady dlužníka při plnění) a v případě jejich absence je pak možné považovat celý dluh za uznaný dlužníkem tím, že poskytl částečné plnění. Ohledně námitky žalovaného, že se jednalo o dílčí plnění soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 616/2005, ze dne 28. 3. 2006, podle kterého se o dílčí plnění jedná v případě, kdy závazek je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných a zřetelně oddělených plnění, která samostatně dospívají (např. plnění dluhu ve splátkách). K tomuto soud uvádí, že v projednávané věci byla smlouva (tedy dohoda stran) shledána jako absolutně neplatná, a tudíž se nemohlo jednat o dílčí plnění, ale muselo se jednat o plnění částečné. Pro úplnost soud uvádí, že je nelogické, aby žalovaný tvrdil neplatnost smlouvy a rovněž z té stejné smlouvy odvozoval, že bylo sjednáno dílčí plnění. Z výše uvedených důvodů je tak na projednávanou věc nutné aplikovat ustanovení § 639 o.z., podle kterého činí promlčecí doba v případě uznání dluhu 10 let. Poslední plnění ze strany žalovaného bylo poskytnuto dne 23. 3. 2020 a žaloba byla podána dne 3. 1. 2022, z čehož vyplývá, že uplatněný nárok není promlčen.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 88 887,91 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 24 190,55 Kč, tj. z 27,2 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky ve výši 64 697,36 Kč, tj. ze 72,8 %. Žalovaný tudíž byl úspěšnější, a proto mu náleží částečná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 36 785,71 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, nahlédnutí do spisu dne 13. 7. 2022, písemné podání ze dne 13. 7. 2022 a účast při jednání dne 21. 7. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí částku 17 424 Kč, ale žalovanému náleží pouze část této náhrady ve výši 7 945 Kč (45,6 % z celkové výše náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.