18 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 55 275,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 200 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 15 116,33 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 339,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 472,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 340,50 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, v částce 20 959 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 210,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 860,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 275,33 Kč s příslušenstvím, stávající se ze dvou nároků, a to ve výši 34 316,33 Kč a 20 959 Kč. K prvnímu nároku v odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 25. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 20 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s částkou ve výši 17 333 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč včetně poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 896 Kč a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 800 Kč. Dne 18. 12. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný po postoupení pohledávky ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 34 316,33 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 19 540,50 Kč a dlužné poplatky ve výši 14 775,83 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 472,23 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 339,43 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady. Ke druhému nároku v odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 23. 7. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 45 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s částkou ve výši 35 959 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč včetně poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 60 000 Kč. Dne 18. 12. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný po postoupení pohledávky ničeho neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 20 959 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 14 524,03 Kč a dlužné poplatky ve výši 6 434,97 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 3 860,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 210,34 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud k prvnímu nároku zjistil, že dne 25. 9. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 37 333 Kč, skládající se z částky 20 000 Kč představující jistinu, z částky 3 577 Kč představující úrok, z částky 7 860 Kč představující částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a z částky 5 896 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celková finanční částka ve výši 37 333 Kč měla být žalovaným uhrazena v 60 týdenních splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 576 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 25. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, vlastní osobní automobil, vyživuje dvě osoby a je zaměstnaný na plný pracovní úvazek na pracovní smlouvu u [právnická osoba] jako obchodní ředitel. Jeho čistý příjem měl být 46 950 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje měly činit částku 10 000 Kč měsíčně a měl hradit celkem 11 498 Kč měsíčně na ostatních závazcích. K ověření údajů měly být využity: pracovní smlouva a výplatní pásky za červenec a srpen 2019. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] ke dni 12. 1. 2021 soud zjistil, že dne 25. 9. 2019 bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 20 000 Kč a žalovaný následně na splátkách uhradil dne 7. 10. 2019 částku 800 Kč.

4. Ke druhému nároku soud z provedeného dokazování zjistil, že dne 23. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 80 959 Kč, skládající se z částky 45 000 Kč představující jistinu, z částky 11 028 Kč představující úrok, z částky 15 017 Kč představující částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a z částky 9 914 Kč představující částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celková finanční částka 80 959 Kč měla být žalovaným uhrazena v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 4 493 Kč. První splátka byla splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 23. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že bydlí v nemovitosti v osobním vlastnictví, je rozvedený, osobní automobil nevlastní, vyživuje jednu osobu a je zaměstnaný na částečný pracovní úvazek u Správy majetku v [obec]. Jeho čistý příjem měl být 31 500 Kč a ostatní příjmy 5 000 Kč, celkem tedy 36 500 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč měsíčně. Jiné závazky již neuvedl. K ověření údajů nebyly využity žádné dokumenty. Z tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] ke dni 12. 1. 2021 soud zjistil, že dne 23. 7. 2018 bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 45 000 Kč a žalovaný následně na splátkách uhradil dne ve dnech 3. 9. 2018, 10. 10. 2018, 16. 11. 2018, 30. 1. 2019, 5. 3. 2019, 28. 6. 2019 a 18. 8. 2019 částku á 4 500 Kč, tj. 7 x 4 500 Kč, dne 22. 12. 2018 částku 10 000 Kč, dne 23. 5. 2019 částku 12 500 Kč a naposledy dne 25. 9. 2019 částku 6 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 a na žalobkyni byly z její právní předchůdkyně postoupeny pohledávky z titulu uzavřených smluv [číslo] ve výši 19 540,50 Kč a [číslo] ve výši 14 524,03 Kč, celkově tedy 74 056,90 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému oznámeno a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu: z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla odeslána 25. 1. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 75 188,78 Kč nejpozději do 24. 11. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 10. 11. 2021.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely nejdříve smlouvu ze dne 23. 7. 2018, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 4 498 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil 60 000 Kč do postoupení pohledávky a poté již ničeho neuhradil. Později byla mezi týmiž stranami uzavřena další smlouva, a to dne 25. 9. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 623 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil 800 Kč do postoupení pohledávky a poté již ničeho. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, oznámením ze dne 6. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

8. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 2054 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 639 o. z. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o předložení pracovní smlouvy a výplatních páskách žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužné částky splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši nejprve 45 000 Kč a následně 20 000 Kč, a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil v prvním případě částku 60 000 Kč do postoupení pohledávky a po jejím postoupení již ničeho a ve druhém případě částku 800 Kč do postoupení pohledávky a po jejím postoupení rovněž ničeho. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyly platně a účinně uzavřeny smlouvy a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 19 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021 s lhůtou splatnosti do deseti dnů od doručení. Výzva tam mohla být žalovanému doručena nejdříve 28. 1. 2021 (podle § 573 o.z.) a lhůta tak uplynula dne 8. 2. 2021. Od 9. 2. 2021 je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 19 200 Kč až od 9. 2. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 15 116,33 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 339,43 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 472,23 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 340,50 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud vzhledem ke skutečnosti, že ve druhém případě, na základě dřívější smlouvy ze dne 23. 7. 2018, byly žalovanému žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaným následně byla splacena částka 60 000 Kč, žalobu ohledně částky 20 959 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 210,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 860,97 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, rovněž zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 55 275,33 Kč s příslušenstvím, celkem 86 747,61 Kč, sestávající se v prvním případě z dlužné jistiny ve výši 19 540,50 Kč, poplatků ve výši 14 775,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 472,23 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 339,43 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do vyhlášení rozhodnutí ve věci samé kapitalizovaných na částku 9 624,70 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 19 540,50 Kč od 19. 12. 2020 do vyhlášení rozhodnutí ve věci samé kapitalizovaných na částku 2 738,34 Kč; sestávajících se ve druhém případě z dlužné jistiny ve výši 14 524,03 Kč, poplatků ve výši 6 434,97 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 860,97 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 210,34 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do vyhlášení rozhodnutí ve věci samé kapitalizovaných na částku 9 189,92 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 14 524,03 Kč od 19. 12. 2020 do vyhlášení rozhodnutí ve věci samé kapitalizovaných na částku 2 035,35 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do částky 19 200 Kč s příslušenstvím, tedy v částce 21 664,96 Kč, tj. 25 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 65 082,65 Kč, tj. ze 75 % a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 50 %. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.