18 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, dříve IČO IČO žalovaného, narozený Datum narození žalovaného dříve sídlem Adresa žalovaného trvale hlášený Adresa žalovaného o 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 500 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 36 500 Kč Anonymizováno s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným jako podnikající fyzickou osobou dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová stránka, kde se žalovaný zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu a k ověření totožnosti také kopii svého dokladu. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu totožnosti žalovaného a ověřila jeho bankovní účet, z něhož žalovaný zaslal verifikační platbu ve výši částka. Žalovanému byl zřízen jeho uživatelský účet, k němuž měl přístup pouze on skrze své přihlašovací heslo. Žalovanému byl do tohoto rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy, s nímž žalovaný souhlasil a zadáním specificky vygenerovaného SMS kódu zaslaného na jeho telefonní číslo žalovaný smlouvu podepsal. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč výplatou dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do datum. V případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pěti splátek, je povinen žalobkyni uhradit sankci ve výši 2 500 Kč. Dle smlouvy má žalobkyně současně právo na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně však tento poplatek požaduje jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru v celkové výši 14 000 Kč. Žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, ten však žalovaný nezaplatil. Žalobkyně tak požaduje úhradu částky 36 500 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Jako příslušenství pohledávky požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 500 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků.

3. Z výpisu vyhledávání podnikatelského subjektu soud zjistil, že v současné době neexistuje podnikatel zapsaný pod IČO IČO žalovaného. Podnikatelská činnost žalovaného trvala od datum do datum.

4. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. číslo ze dne datum soud zjistil, že je uzavřená mezi žalobkyní jako společností a žalovaným jako klientem. Žalovaný je v hlavičce smlouvy identifikován svým jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, IČO, adresou místa podnikání, telefonním číslem, emailem a bankovním účtem č. č. účtu. Z čl. II. smlouvy soud zjistil, že předmětem smlouvy je poskytnutí nebankovního podnikatelského úvěru žalovanému jako fyzické osobě podnikající na základě živnostenského oprávnění. Z čl. III. smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, kdy splatnost úvěru byla stanovena na datum. Žalovaný byl povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Z čl. V. smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr uhradit žalobkyni v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní s tím, že výše splátky činí 6 800 Kč (splátka jistiny činí 4 000 Kč a splátka poplatku za poskytnutí úvěru činí 2 800 Kč). Z čl. VIII smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Smlouva je opatřena elektronickým podpisem žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uveden podpisový SMS kód hodnota.

5. Z potvrzení o provedené verifikační platbě a kontroly BankID soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni z účtu č. č. účtu platbu ve výši částka a tento účet byl ověřen jako účet žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na tento účet č. č. účtu žalobkyně zaslala dne datum částku 20 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že majitelem a disponentem uvedeného účtu byl ke dni provedené transakce skutečně žalovaný, přičemž se jedná o jeho běžný účet.

6. Z výzvy k úhradě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného naposledy před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 62 060 Kč včetně nákladů právního zastoupení, a to nejpozději do tří dnů. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že výzva byla podána k přepravě žalovanému prostřednictvím právnická osoba dne datum, a to skrze společnost právnická osoba.

7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které žalobkyně na běžný účet žalovaného zaslala téhož dne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v době, kdy měl žalovaný založenou živnost. Žalovaný měl tyto prostředky žalobkyni vrátit v pěti měsíčních splátkách po 6 800 Kč nejpozději do datum. Žalovaný se zavázal kromě poskytnuté jistiny úvěru splácet také poplatek za poskytnutí úvěru a v případě prodlení také smluvní pokutu. Žalovaný však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Předžalobní výzvou ze dne datum byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 3 dnů; výzva byla odeslána žalovanému dne datum.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Žalobkyně svůj nárok uplatnila z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, když tvrdila, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy podnikající fyzickou osobou a smlouva byla uzavřena právě v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Je pravdou, že smlouva byla uzavřena v době, kdy měl žalovaný zřízenou samostatně výdělečnou činnost (ta trvala od datum do datum). Předložená smlouva je pojmenována jako smlouva o podnikatelském úvěru a žalovaný je v hlavičce smlouvy identifikován zároveň svým IČO a sídlem (resp. adresou místa podnikání). To ovšem samo o sobě nemůže vést k závěru, že úvěr byl skutečně poskytnut v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného, neboť v celé smlouvě není nikde specifikováno, na jaký podnikatelský záměr je úvěr určen. Nikde není zmínka o účelu poskytovaného úvěru či jiné informaci, která by byla indicií k tomu, že žalovaný skutečně při tomto právním jednání vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti tak, jak předpokládá ustanovení § 420 občanského zákoníku (resp. že sjednávané prostředky budou použity přímo v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného). Žalobkyně ani žádná taková skutková tvrzení neuváděla. Předmětný úvěr byl současně vyplacen na soukromý bankovní účet žalovaného jako fyzické osoby – z toho nelze dovodit jakoukoli souvislost s podnikáním. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako tzv. zastřený spotřebitelský úvěr, když se řídil ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023), dle které není rozhodující formální označení smlouvy, ale její skutečný obsah a účel (tj. skutečný účel, pro který jsou peněžní prostředky poskytovány). Soud má za to, že žalobkyně v tomto případě neprokázala, že by předmětný úvěr byl skutečně poskytován v souvislosti se samostatně výdělečnou činností žalovaného. Z toho důvodu soud na předmětný závazkový vztah aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru a zabýval se tím, zda byla mezi účastníky platně a účinně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru.

14. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet (srov. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). V této věci žalobkyně ani netvrdila, že by se jakkoli zabývala zjišťováním poměrů žalovaného a jeho schopností poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně se ani neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být proto v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o povinnosti uvést skutková tvrzení a důkazy k prokázání, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když absolutní neplatnost smlouvy je přímo zakotvena v tomto zákonném ustanovení. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o poplatcích či smluvní pokutě tak, jak vyplývají ze smlouvy.

15. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na jistinu úvěru cokoli uhradil. Soud proto přiznal žalobkyni poskytnutou, dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení z této částky, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z uvedených důvodů žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny nenáleží. Žalobkyně netvrdila, že by mezi účastníky existovala dohoda o lhůtě splatnosti jistiny. Soud proto s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru za účelem spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků stanovil žalovanému pro úhradu dlužné jistiny lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za přiměřenou možnostem žalovaného, když současně mezi účastníky nevznikl o lhůtu plnění spor, ani nemožnost plnění žalovaného nevyplývá z provedeného dokazování.

16. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 39 536 Kč (zaplacení částky 36 500 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 036 Kč), úspěšná však byla pouze co do jistiny ve výši 20 000 Kč. Z toho vyplývá úspěch žalobkyně v rozsahu 50,6 %, z čehož je zřejmé, že úspěch obou účastníků v řízení je zhruba stejný. Z těchto důvodů soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.