18 C 187/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21 706,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 706,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 706,09 Kč od 31. 12. 2020 do 1. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 6 706,09 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 882 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 21 706,09 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 31. 8. 2020 se společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 21 706,09 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku do 30. 12. 2020 Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, e-mailovém ověření kontaktu uvedeného žalovaným, odsouhlasení návrhu smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru žalovaným, podání elektronické žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a odsouhlasení textu smlouvy v prostředí uživatelského účtu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. [bankovní účet], avšak žalovaný jej nesplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 20. 12. 2019. Dopisem ze dne 23. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ a z dokumentu„ [jméno] application info“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu [bankovní účet] a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 80 000 Kč. Úvěr měl žalovaný čerpat na svůj účet a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s s úrokem ve výši 10,40 % měsíčně prostřednictvím splátek, jejichž minimální výše měla být 11 % z nesplaceného úvěru, nebo alespoň 1 000 Kč (platí ta částka, která by byla větší). Podle čl. VI. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, pokud se klient dostal do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než dvou splátek. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Formulář standardních informací o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné parametry jako výše uvedená smlouva. Součástí smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Z faktury splatné dne 30. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný celkem dlužil částku 21 706,09 Kč, přičemž aktuálně byl povinen zaplatit alespoň částku 8 403,28 Kč. Dále z ní vyplývá, že dne 31. 8. 2020 žalovaný vyčerpal částku 15 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení jeho pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2021 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že podle žalovaným nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ a z dokumentu„ Loan application info“ se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 80 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit vyčerpané prostředky společně s úrokem ve výše 10,40 % měsíčně. Splácení úvěru mělo probíhat alespoň ve výši minimální splátky. Žalovaný vyčerpal celkem částku 15 000 Kč, přičemž nic na tuto částku nezaplatil. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný nic nezaplatil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 23. 1. 2021 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 27. 1. 2021 (za použití domněnky dojití podle § 573 o. z.) a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 1. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 15 000 Kč až od 2. 2. 2021 do zaplacení. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 6 706,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 706,09 Kč od 31. 12. 2020 do 1. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 706,09 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 23 084,71 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 15 840,82 Kč, tj. z 68 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 7 243,89 Kč tj. ze 31%. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 37 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 37 %. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen a. t.), neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 4 C 179/2021, 21 C 51/2021, 24 C 2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou jejího zástupce za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání a podání žaloby), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 a. t.). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího zástupce ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř.) a zaplacený soudní poplatek ve výši 869 Kč Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela částka ve výši 2 321 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze poměrná část ve výši 882 Kč (37 % z celkové výše náhrady nákladů řízení). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvody.