18 C 189/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 61,63 Kč od 13. 6. 2023 do 27. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 998 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 654 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,14 Kč od 12. 6. 2023 do 27. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 654 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 045 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 652 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2022 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě dokladů totožnosti. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému 10 000 Kč, které se žalovaný včetně poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč zavázal vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí. [příjmení] 10 000 Kč byla žalobkyní zaslána na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet]. Se žalovaným byly dále sjednány volitelné služby, a to tzv. bezpečná splátka za 99 Kč umožňující odložení splatnosti a SMS servis za 49 Kč. Žalovaný si splatnost úvěru prodloužil o 30 dní tzv. korunovým odkladem. Žalovaný uhradil pouze ve dnech 21. 12. 2022 a 23. 1. 2023 po 1 Kč, jinak ničeho. Žalobkyně požaduje zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatek za SMS servis 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 1 979 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 600 Kč; celkem tedy 13 652 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (dále jen„ o.s.ř.“).

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ k ID žádosti [číslo] soud zjistil parametry úvěru poskytovaného žalobkyní. Mělo se jednat o bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnuté převodem na bankovní účet, který měl být vrácen v jedné splátce ve výši 10 330 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč, RPSN 48,3 % a úrok byl nulový.

5. Z listiny označené„ Úvěrová smlouva ID žádosti [číslo]“ ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému identifikovanému mj. jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, mobilního telefonu a e-mailovou adresou půjčit peníze ve výši 10 000 Kč bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč vrátit do 21. 12. 2022. Podpis žalovaného na listině chybí, když je zde uvedena pouze IP adresa, kód a odkaz na zaslanou SMS zprávu. Nedílnou součástí byly i obchodní podmínky a informační memorandum o zpracování osobních údajů. Součástí byl také sazebník.

6. K žádosti o úvěr byla doložena i kopie řidičského průkazu žalovaného. Z výpisu z účtu soud zjistil, že na jméno žalovaného je u [příjmení] [příjmení] veden účet [číslo]. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že jediným majitelem i osobou s dispozičními právy k běžnému účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 21. 12. 2022 pouze žalovaný.

7. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti klientů odkázala žalobkyně na svoji obecnou metodiku. Z potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný nemá žádné děti, je zaměstnaný s příjmem 30 000 Kč a nemá splátky u jiných společností. Dne 21. 11. 2022 rovněž žalobkyně provedla lustraci dostupných interních i externích evidencí.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 21. 11. 2022 byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 10 000 Kč. Téhož dne byl započítán poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč, dva poplatky za nadstandardní SMS po 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatek za prodloužení minimální splatnosti ve výši 990 Kč. Žalovaný uhradil po 1 Kč ve dnech 21. 12. 2022 a 23. 1. 2023. Úvěr byl zesplatnění dne 12. 5. 2023. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že dne 21. 11. 2022 bylo pod [variabilní symbol] vyplaceno 10 000 Kč na účet [číslo].

9. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 5. 2023, zaslané dle podacího archu dne 15. 5. 2023, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 21. 11. 2022, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s poplatky splatit do 30 dnů od poskytnutí. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2023.

11. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 21. 11. 2022 mezi žalovaným a žalobkyní v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o.z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že žalobkyně se žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v listopadu 2022 jednala se žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátil (resp. žalovaný vrátil pouze 2 Kč). Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 9 998 Kč (jistina ponížená o částečnou úhradu) s úrokem z prodlené z této částky podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlené s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 12. 5. 2023, která byla odeslána dne 15. 5. 2023. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 18. 5. 2023 (§ 573 o.z.) a třicetidenní lhůta k plnění od sepsání výzvy tak uplynula dne 12. 6. 2023. Následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 9 998 Kč až od 13. 6. 2023 do zaplacení, který byl za dobu od 13. 6. 2023 do 27. 6. 2023 kapitalizován na částku 61,63 Kč. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 3 654 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,14 Kč od 12. 6. 2023 do 27. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 654 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 14 723,60 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 778,66 Kč, tj. z 73,20 %; zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 3 944,94 Kč, tj. z 26,80 %. Úspěch žalobkyně tak převýšil úspěch žalovaného a má tak nárok na částečnou úhradu nákladů řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a odměny advokáta stanovené podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva a podání žaloby). Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. ve výši 300 Kč (za tři úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady), celkem tedy 2 252 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení částečnou náhradu nákladů ve výši 1 045 Kč (46,40 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.