18 C 198/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale hlášená Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 29 950,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20 950,95 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 792,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 565,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 640,83 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 640,83 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15 640,83 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 29 950,95 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) dne 21. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, jejichž převzetí žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem v souhrnné výši 20 978 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 506 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně), poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 972 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku uhradit v 78 týdenních splátkách po 500 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 19. 12. 2022. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila dne 16. 8. 2022, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila pouze 9 000 Kč. Ke dni 19. 12. 2022 činil na jistině úvěru dluh 15 640,83 Kč a na poplatku 14 310,12 Kč. Pohledávku za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023. O změně věřitele byla žalovaná písemně informována. Postoupena byla pohledávka ve výši 46 752,66 Kč, jejíž součástí je i účtované navýšení, které žalobkyně žalobou neuplatňuje. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje celkem částku ve výši 29 950,95 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 640,83 Kč a poplatku v neuhrazené výši 14 310,12 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 565,57 Kč (úrok ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 640,83 Kč od 20. 12. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 792,18 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 27. 12. 2022 do 27. 9. 2023), a dále smluvní úrok ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 640,83 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně řádně ověřila poměry žalované pro účely ověření její úvěruschopnosti. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejichž pravdivost žalovaná stvrdila podpisem této karty. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod žalované nevěřit, vycházela z odpovědnosti žalované za pravdivost jí uvedených skutečností. Tyto údaje předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti předloženým dokumentům, jejichž výčet je zaznamenán v zákaznické kartě. Žalobkyně doplnila, že nedostatečné ověření úvěruschopnosti spotřebitele nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze za přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Podpis smlouvy osvědčuje, že tyto prostředky byly žalované vyplaceny v hotovosti právě oproti podpisu. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 20 978 Kč, jenž byl tvořen úrokem ve výši 14 506 Kč (sjednaným ve výši 88 % ročně jako pevné po celou dobu trvání smlouvy), poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 972 Kč (když poplatek za komfortní poskytnutí a splácení činil 2 056 Kč a poplatek za flexibilní splácení činil 2 916 Kč). Žalovaná tedy byla povinna uhradit celkem 38 978 Kč v 78 týdenních splátkách po 500 Kč (s poslední splátkou ve výši 478 Kč) s první splátkou splatnou do 5 dnů ode dne uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celý úvěr dne 21. 6. 2021. Poté uhradila pouze 6 splátek v celkové výši 9 000 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 8. 2022. Na jistině úvěru zbýval po částečných úhradách dluh ve výši 15 640,83 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, .

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky a změně věřitele, kdy byla vyzvána k úhradě postoupené dlužné částky ve výši 46 708,83 Kč žalobkyni nejpozději do 10 dnů od doručení dopisu. Z přiloženého podacího lístku je zřejmé, že dopis byl podán k přepravě žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 27. 10. 2023.

8. Z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná dosud svůj dluh neuhradila. Byla žalobkyní naposledy před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla odeslána žalované dne 16. 2. 2024.

9. Ze zákaznické karty ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že se fakticky jedná o žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který by mohla splácet v 11 měsíčních splátkách. Z uvedených údajů o poměrech žalované bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, žila v nájmu a měla dvě vyživovací povinnosti. Důvodem žádosti o úvěr byly neočekávané výdaje. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 743 Kč čistého měsíčně a příjem z dohody o pracovní činnosti ve výši 1 310 Kč čistého měsíčně. Dále byl mezi měsíční příjmy žalované uvažován druhý příjem její domácnosti ve výši 17 888 Kč. Žalovaná tedy měla k dispozici měsíční příjem v celkové výši 26 941 Kč. Mezi výdaje žalované byly uvažovány odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 5 300 Kč a externí splátky úvěru u jiné společnosti ve výši 252 Kč. V zákaznické kartě byly zaškrtnuty listiny, kterými měly být ověřeny uvedené údaje o poměrech žalované. Takto byly předloženy výpisy z bankovního účtu žalované za měsíc květen a červen 2021. Druhý příjem domácnosti žalované byl ověřen stejným způsobem.

10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 21. 6. 2021 žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit kromě poskytnuté jistiny také úrok ve výši 14 506 Kč (při úrokové sazbě 20,94 % ročně), poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 972 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 38 978 Kč v 78 týdenních splátkách po 500 Kč (s poslední splátkou ve výši 478 Kč) s tím, že první splátka je splatná 5. den od uzavření smlouvy. Žalovaná nehradila splátky řádně, provedla pouze 6 úhrad, když zaplatila celkem 9 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, o čemž byla žalovaná písemně informována se současnou výzvou k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho neuhradila, byla proto naposledy před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu výzvou ze dne 15. 2. 2024 (odeslanou žalované dne 16. 2. 2024), dle které měla dluh uhradit nejpozději do 1. 3. 2024.

11. Před poskytnutím peněžních prostředků předchůdkyně žalobkyně prověřovala osobní i majetkové poměry žalované. Vycházela primárně z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě ze dne 21. 6. 2021. Dle těchto sdělení byla žalovaná v době žádosti o úvěr svobodná, žila v nájmu spolu s další výdělečně činnou osobou, měla dvě vyživovací povinnosti a jejím nejvyšším dosaženým vzděláním bylo středoškolské. Žalovaná žádala o úvěr z důvodu neočekávaných výdajů, přičemž žádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, jež by mohla splácet v 11 měsíčních splátkách. Žalovaná měla příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 743 Kč a příjmu z dohody o pracovní činnosti ve výši 1 310 Kč. Další příjem domácnosti žalované činil 17 888 Kč. Oproti tomu byly uvažovány měsíční výdaje žalované v odhadované výši 5 300 Kč, když byly současně zohledněny také další splátky úvěru žalované ve výši 252 Kč měsíčně. Žalovanou uvedené informace byly ověřeny oproti předloženým výpisům z bankovního účtu žalované i bankovního účtu osoby spolubydlící.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 237/2020 Sb., účinném v období od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověří, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

17. V tomto případě žalobkyně tvrdila a doložila, že její předchůdkyně vycházela primárně z údajů uváděných žalovanou v zákaznické kartě. Předchůdkyně žalobkyně tvrzené skutečnosti ověřila oproti výpisům z bankovních účtů. K tomuto postupu soud uvádí, že právě výpisy z bankovního účtu považuje za dostačující podklad, který je způsobilý prokázat měsíční příjmy a výdaje spotřebitele včetně charakteru a četnosti jednotlivých finančních transakcí (výpisy z účtu jsou způsobilé reflektovat způsob hospodaření spotřebitele s finančními prostředky). Je nicméně nutné zdůraznit, že přestože předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem ověřila tvrzené poměry žalované, pochybila při vyhodnocování zjištěných a ověřených informací. Ve vztahu k příjmům bylo vycházeno z celkové příjmové stránky celé domácnosti žalované, tj. příjmy žalované včetně příjmu spolužijící osoby. Nicméně měsíční výdaje byly hodnoceny pouze ve vztahu k žalované jako jedinci. Pokud jde navíc o odhadovanou výši výdajů žalované, soud má o takové výši pochybnosti, neboť se zohledněním minimálně poloviny nákladů na bydlení, poloviny nákladů na vyživovací povinnost a osobní výdaje by tato částka jistě přesáhla tvrzenou výši 5 300 Kč. V případě, kdy by předchůdkyně žalobkyně postupovala řádně a správně vycházela pouze z příjmů a výdajů žalované jako jedince (bez zohlednění dalších příjmů její domácnosti), musela by nutně dojít k závěru, že příjmy žalované nejsou dostačující. Nadto jako velké pochybení soud hodnotí to, že poměry žalované a její schopnost splácet úvěr byly vyhodnocovány ve vztahu k žalovanou požadovanému úvěru 10 000 Kč s měsíční splatností. Ve skutečnosti byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který měla splácet týdenními splátkami po 500 Kč, tzn. částkou 2 000 Kč měsíčně. S připočtením tohoto dalšího měsíčního výdaje je více než zřejmé, že příjmy žalované jí neumožňovaly bezpečně bez rizika úvěr řádně splácet. Soud hodnotí postup předchůdkyně žalobkyně jako laxní, či dokonce účelový, zcela v rozporu s odbornou péčí.

18. S ohledem na výše uvedené soud učinil závěr, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení (v účinném znění) je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, kde byla absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě neprověření úvěruschopnosti spotřebitele vyhodnocena jako správná a logická ochrana spotřebitele při právním jednání s věřitelem (podnikatelem). Je-li absolutně neplatná smlouva, pak jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách tak, jak vyplývají ze smlouvy.

19. Povinností žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) je v případě absolutní neplatnosti smlouvy vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by předchůdkyni žalobkyně (příp. žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena) uhradila více, než žalobkyní tvrzenou částku 9 000 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatek, nýbrž pouze na jistinu úvěru (tj. skutečně poskytnuté peněžní prostředky). Na jistině úvěru tak zbývá dluh ve výši 9 000 Kč, neboť v souladu s § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byl dluh žalované částečně splněn. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu, byla k tomu ze strany žalobkyně poprvé vyzvána oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023, žalované mohlo být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručeno nejdříve dne 1. 11. 2023. V oznámení byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od doručení, tj. do 13. 11. 2023. V této lhůtě žalovaná ničeho neuhradila a ode dne následujícího se dostala do prodlení. Lhůtu k plnění poskytnutou žalované soud považuje v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za přiměřenou. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 9 000 Kč až od 14. 11. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

20. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zamítnutí žaloby má žalovaná převážný úspěch ve věci (když spolu se zamítnutou částí jistiny se v úspěchu zohledňuje i příslušenství). V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu, neúčastnila se nařízeného jednání) a žádné náklady jí tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.