18 C 20/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 62 582,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 918,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 918,49 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 33 971,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 435,91 Kč od 26. 6. 2025 do 20. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 517,42 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 27 918,49 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení a v částce 692,38 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 62 582,33 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobkyně webová stránka, na které žalovaná požádala o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná se přihlásila do klientského profilu pomocí dvoufaktorového ověření. Žalované byly nejprve zpřístupněny standardní předsmluvní informace, které odsouhlasila a následně jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Tento návrh žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byly následně znění smlouvy a formulář s předsmluvními informacemi zaslány na jí uvedenou emailovou adresu. Ke splnění povinnosti před poskytnutím úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou (např. celkový počet osob žijících s žalovanou ve společné domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalované, čisté měsíční příjmy žalované), ale sama také zjišťovala kredibilitu žalované (např. ověřením příjmů žalované oproti výpisům z účtu, lustrací ve veřejně dostupných registrech jako např. centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a v registru bankovních a nebankovních klientských informací). Žalobkyně tímto způsobem zjistila dostatečný měsíční příjem žalované ve výši částka, který jí umožňoval řádné splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše 33 700 Kč s možností postupného čerpání. Tento úvěr byl postupně vyplácen na účet žalované č. č. účtu, a to postupnými platbami dne datum ve výši 8 000 Kč, dne datum ve výši 10 000 Kč a dne datum ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za vyplacení tzv. tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvním úrokem ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce byl sjednán na den datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na jistinu úvěru uhradila pouze 81,51 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně přistoupila k výpovědi smlouvy o úvěru, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne datum. Žalované vznikl na úvěru dluh ve výši 61 889,95 Kč, který sestává z neuhrazené jistiny ve výši 27 918,49 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 517,42 Kč a smluvního úroku ve výši 33 454,04 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce ze dne datum. Kromě dlužné částky 61 889,95 Kč žalobkyně požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 692,38 Kč vypočtenou se sazbou 0,1 % denně ze zůstatku úvěru, ohledně něhož je žalovaná v prodlení, za období od datum do datum. Žalobkyně tak požaduje úhradu částky v celkové výši 62 582,33 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 435,91 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo soud zjistil, že je datována ke dni datum a jako smluvní strany jsou uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalovaná je identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a bankovním účtem č. č. účtu, na nějž má být úvěr poskytnut. Listina obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše 33 700 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s poplatkem za vyplacení tzv. tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, příp. dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách s první splátkou splatnou dne datum nejpozději do datum. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně. V případě, že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jedné nebo více splátek v délce alespoň 91 dnů, žalobkyně je oprávněna celý neuhrazený úvěr zesplatnit a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Smlouva je opatřena elektronickým podpisem žalobkyně. Namísto podpisu žalované je strojovým písmem uvedeno prohlášení „Tímto podepisuji“. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů, základní informace pro spotřebitele a údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Součástí je také předpis denních splátek, z něhož soud zjistil denní splátky ve výši 81,92 Kč s rozložením na jednotlivé položky, tj. jistinu, úrok i poplatek.

4. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně na účet č. č. účtu zaslala dne datum částku 8 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč a dne datum částku 10 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že majitelem uvedeného bankovního účtu ke dni provedených transakcí byla žalovaná.

5. Z dokumentu označeného jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil rozsáhlý popis procesu žalobkyně při zjišťování majetkových poměrů klientů v rámci požadavku na posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že tento dokument obsahuje základní informace o poměrech žalované, které byly brány v úvahu pro posouzení její schopnosti předmětný úvěr řádně splácet. Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalované v době žádosti o úvěr byly dva, ale počet členů domácnosti s příjmem pouze jeden. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky byla částka, výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na bydlení byla částka, k tomu ostatní zbytné výdaje ve výši částka měsíčně. Žalovanou tvrzený čistý měsíční příjem činil částka, čistý měsíční příjem žalované ověřený žalobkyní činil částka (tato skutečnost je doložena listinou označenou jako Identifikované příjmy, z níž vyplývá, že žalobkyně ověřila příjem žalované oproti jejím bankovním výpisům). Žalobkyně brala v úvahu rezervu pro výdaje částkou částka měsíčně. Minimální výdaje žalované byly vypočteny na částku částka měsíčně, disponibilní příjem žalované byl zjištěn ve výši částka měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla posouzena úspěšně. Listina označená jako Autorizace ověření totožnosti dokládá, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby název dne datum. Toto ověření je doloženo výpisem z název.

6. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně na emailovou adresu žalované zaslala upozornění, že žalované na úvěru vznikl dluh po splatnosti o délce 91 dnů. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 62 687,33 Kč. Z dokladu o odeslání poštovní zásilky soud zjistil, že toto upozornění bylo žalované rovněž zasláno na její adresu prostřednictvím poštovních služeb dne datum.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky a současně upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila do 3 dnů. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že výzva byla odeslána žalované dne 10. 10. 2025.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla na bankovní účet žalované ve dnech datum, datum a datum peněžní prostředky v celkové výši 28 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne datum dohodnuto právě s žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Na základě takového ujednání měla žalobkyně umožnit žalované možnost opakovaného čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu 33 700 Kč a žalovaná měla tyto prostředky vrátit společně s poplatek a úrokem v denních splátkách počínaje splátkou splatnou dne datum. Pro případ prodlení žalované mohla žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Písemné znění smlouvy předložené soudu obsahuje elektronický podpis žalobkyně, podpis žalované je vyjádřen strojově psaným prohlášením, že smlouvu podepisuje. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, ale sama činila lustrace ve veřejně dostupných registrech a příjmy žalované ověřila oproti bankovním výpisům. Na poskytnutý úvěr však žalovaná uhradila pouze částku 81,51 Kč a dostala se do prodlení. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2025, dle které měla dluh uhradit do 3 dnů. Výzva byla odeslaná žalované dne 10. 10. 2025.

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. V souladu s ustanovením § 104 uvedeného zákona musí být smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.

15. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedené bankovní transakce). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ze strany žalované podepsáno vůbec. Prohlášení ve znění „Tímto podepisuji“ není jakkoli způsobilé naplnit výše uvedené požadavky pro řádně podepsané právní jednání. Z těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že počínaje prosincem 2024 jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy smlouvy její neplatnost, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalované uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

16. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně úroku, poplatku či smluvní pokuty). Žalobkyně přesto prokázala, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 28 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by uhradila více než žalobkyní tvrzenou částku 81,51 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazené poskytnuté peněžní prostředky ve výši 27 918,49 Kč spolu s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 8. 10. 2025. Výzva byla odeslána žalované dne 10. 10. 2025 a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být žalované doručena nejdříve dne 15. 10. 2025. Žalovaná byla povinna dle této předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit do tří dnů, v této lhůtě však nic neuhradila a následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 27 918,49 Kč až od 21. 10. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

17. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 65 536,54 Kč (zaplacení částky 61 889,95 Kč, smluvní pokuty 692,38 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 954,21 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 29 668,94 Kč (v jistině ve výši 27 918,49 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 750,45 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 45,3 %, čemuž odpovídá úspěch žalované v rozsahu 54,7 %. Z toho vyplývá, že by žalovaná měla díky převažujícímu úspěchu ve věci vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila v souvislosti s tímto řízením. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani nedokazovala na svoji obranu, ani se neúčastnila nařízeného jednání) a žádné náklady jí tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.