18 C 216/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášený Adresa žalovaného o 31 823,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 31 823,35 Kč s úrokem ve výši 7,5 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 836,40 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 016,48 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Pelhřimově domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 823,35 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě žádosti o poskytnutí osobního úvěru č. , číslo, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to oproti bankovním a nebankovním registrům a dalším registrům a databázím, oproti příjmům a výdajům žalovaného a demografickým a statistickým informacím (internímu skóringovému modelu). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do , datum, a jistinu úvěru splatit nejpozději k , datum, spolu s úroky ve výši 7,50 % p.a. v 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr vyčerpal dne , datum, . Dostal se však do prodlení s úhradou měsíčních splátek, na úvěr uhradil pouze 88 962,88 Kč. Žalobkyně proto celý neuhrazený úvěr zesplatnila, na což žalovaného upozornila výzvou ze dne , datum, , dle které měl žalovaný dluh uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný však ničeho neuhradil. Po zesplatnění činil dluh žalovaného 31 823,35 Kč a sestával z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 611,35 Kč a úvěrových poplatků ve výši 2 212 Kč (které sestávají z poplatků za odeslané upomínky ve výši 3 × 500 Kč a poplatků za pojištění úvěru za období od , datum, do , datum, ve výši 6 × 96 Kč a za , datum, ve zvýšené výši 136 Kč). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 29. 5. 2024. Žalobkyně proto požaduje úhradu částky 31 823,35 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 3 836,40 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 016,48 Kč, úrok ve výši 7,5 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 611,35 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Okresní soud v Pelhřimově vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Jihlavě jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně měla žalovanému poskytnout na jeho běžný účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vyčerpat nejpozději do , datum, , přičemž vyčerpaný úvěr měl splácet spolu s úrokem ve výši 7,50 % p.a. a poplatkem za pojištění ve výši 80 Kč měsíčně (příp. spolu s dalšími poplatky a cenami dle Sazebníku) v 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dne , datum, , a to nejpozději do , datum, . Žalovaný byl mj. povinen hradit poplatek za zaslání 2. a každé další upomínky při neprovedení splátky ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí úvěru je splátkový kalendář, informace o spotřebitelském úvěru, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Všeobecné obchodní podmínky, Oznámení o úrokových sazbách, Sazebník a prohlášení o zdravotním stavu pro účely pojištění úvěru.

5. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč, který by mohl splácet v 95 měsíčních splátkách. Žalovaný uvedl, že v době žádosti o úvěr byl svobodný, žil ve vlastním a dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou. Součástí žádosti je čestné prohlášení žalovaného, že má příjem ze závislé činnosti a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí , částka, . Jako měsíční výdaje žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši , částka, měsíčně a částku spoření ve výši , částka, . Žalovaný dále potvrdil, že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné.

6. Z interních výstupů žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně prováděla lustraci žalovaného v dostupných databázích a zjistila, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádného závazku, nebyl v exekuci ani insolvenci, ani u žalobkyně neměl žádné dluhy. Lustrací v systémech SOLUS, BRKI a NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl další úvěrové zatížení (spotřebitelský úvěr, hypoteční úvěr a úvěr na stavební spoření), na které byl povinen hradit měsíčně celkem , částka, .

7. Z interního účetního dokladu soud zjistil, že dne , datum, byl žalobkyní zadán pokyn k vyplacení částky 79 510 Kč na účet č. , č. účtu, . Jako obsah tohoto účetního případu bylo uvedeno „čerpání úvěru: , Jméno žalovaného, “. Tento účetní případ byl dne , datum, zúčtován.

8. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že mu na úvěru zůstává dluh po splatnosti, a naposledy vyzvala žalovaného k jeho úhradě nejpozději do , datum, s upozorněním, že v opačném případě dojde k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Z kopií doručenky soud zjistil, že výzva byla připravena k vyzvednutí dne , datum, , ale žalovaný si ji nevyzvedl.

9. Z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr dne , datum, , a to ve výši 79 510 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně, uhradil pouze 67 splátek, přičemž poslední transakce proběhla dne , datum, . Ke dni zesplatnění úvěru dne , datum, zůstal na jistině úvěru dluh ve výši 29 611,35 Kč, na poplatcích byl zjištěn dluh ve výši 2 212 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby, a to nejpozději do , datum, . Upomínka byla odeslána žalovanému dne 29. 5. 2024.

11. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho běžný účet dne , datum, peněžní prostředky ve výši 79 510 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 7,50 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, , a to nejpozději do , datum, . Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze 67 splátek. Postupnými splátkami žalovaný na úvěr uhradil pouze 88 962,88 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni , datum, ; o tom byl žalovaný písemně informován. Žalovaný však svůj dluh ani poté neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 29. 5. 2024, dle které měl dluh uhradit nejpozději do , datum, . Výzva byla odeslána žalovanému dne 29. 5. 2024.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

16. Pro účely ověření úvěruschopnosti žalovaného v této věci žalobkyně vycházela primárně z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, některé informace dále zjišťovala sama. Žalobkyně prováděla lustraci žalovaného v registrech a databázích ohledně jeho dluhového zatížení a platební morálky. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má tři další úvěrová zatížení, která v žádosti o úvěr neuvedl, a které žalobkyně správně brala v úvahu při hodnocení celkových poměrů žalovaného. Žalobkyně však pochybila, pokud jde o ověřování příjmů žalovaného, neboť se spokojila pouze s čestným prohlášením žalovaného o výši jeho čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání (aniž by tuto skutečnost dále ověřovala). Soudu ani nebyl předložen žádný listinný důkaz, který by tento měsíční příjem (výši, četnost, původ), stejně tak i výdaje žalovaného, potvrzoval. Za takový relevantní důkaz by bylo možné považovat např. výpis z běžného účtu žalovaného, který by byl důkazem způsobilým k prokázání reálného hospodaření jedince s financemi. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného postupovala nedostatečně pečlivě a odborně, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

17. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 79 510 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh uhradil více než žalobkyní tvrzenou částku 88 962,88 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, příp. příslušenství. Povinností žalovaného je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný touto částečnou úhradou v souladu § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, svůj dluh již v plném rozsahu splnil. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, náležela by mu proti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (neúčastnil se nařízeného jednání, ani nic netvrdil a nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.