18 C 218/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 999 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 1 Kč, v úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020, v úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 1 008,66 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 50 Kč a v částce 3 776 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 653 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 776 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru ve znění smlouvy o úvěru ze dne 2. 4. 2019, a to na základě žádosti žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen„ obchodní podmínky“) a Sazebník. V rámci procesu uzavírání smlouvy zaslala žalované 1 Kč na účet žalobkyně jako ověřovací poplatek. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly žalované vyplaceny převodem na účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a proto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v celkové výši 11 834 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, úroku ve výši 0 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 784 Kč a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 50 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu nesplaceného úroku a náhrady nákladů za příslušenství pohledávky jako kapitalizovaný úrok. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 3. 5. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 2. 4. 2019 a v dokumentu„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 26. 3. 2019 je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet se splatností do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu ve výši 3 784 Kč Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 22. 3. 2019 byla na účet připsána částka 1 Kč od žalované, dne 2. 4. 2019 byla poslána částka 700 Kč žalované, dne 26. 3. 2019 byla poslána částka 4 000 Kč žalované a dne 29. 3. 2019 byla poslána částka 3 300 Kč žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z dopisu podaného k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z potvrzení o přijetí platby soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu postoupené pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2021 a podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu ve výši 11 834 Kč nejpozději do dne 12. 5. 2021.

4. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovanou podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovanou bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

9. Dále soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou by byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto by soud posoudil obě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud by k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud by proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

10. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná uhradila pouze 1 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 999 Kč tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Jelikož byla žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, tak soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 7 999 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k vrácení bezdůvodného obohacení až výzvou ze dne 8. 9. 2020, která byla odeslána dne 9. 9. 2020. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 14. 9. 2020 (podle § 573 o.z.) s lhůtou 10 dnů ke splnění závazku. Tato lhůta tak žalované uplynula až 24. 9. 2020, a tudíž je v prodlení až od 25. 9. 2020. Soud tak zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 008,66 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020. Soud dále zamítl žalobu ohledně částky 1 Kč (vrácena část jistiny), částky 50 Kč (kapitalizovaný úrok), částky 3 776 Kč (smluvní pokuty), zákonného úroku z prodlení z částky 1 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení. Žalovaná je povinna zaplatit svůj dluh ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 13 785,60 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 8 892,14 Kč, tj. z 64 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do a zamítnuté částky v celkové výši 4 893,46 Kč tj. ze 35 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 29 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 29 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn 24 C 188/2020, 4 C 193/2020, 18 C 160/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 168 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 653 Kč (29 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.