18 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale hlášená Adresa žalované o 18 415,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 315,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 100 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 156,20 Kč od 1. 10. 2023 do 18. 3. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 142,02 Kč od 3. 10. 2023 do 18. 3. 2024, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 19. 3. 2024 do 2. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 171,04 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 18 415,22 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 12. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 61 030 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala zaplatit úrok sjednaný ve výši 16,05 % p.a. a poplatky dle platného Ceníku. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. Identita žalované byla ověřena zadáním autorizačního SMS kódu zaslaného na smluvené telefonní číslo, kdy tento SMS kód nahrazuje písemný podpis žalované. Současně před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, které hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími interními strategiemi. Žalobkyně kontrolovala informace v interních a externích databázích (zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi , právnická osoba, ) a porovnávala příjmy a výdaje žalované s historickými údaji , právnická osoba, . Žalobkyně nezjistila žádné skutečnosti, které by bránily v poskytnutí úvěru žalované. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných měsíčních splátek po 3 100 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně, žalobkyně proto přistoupila k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni 30. 9. 2023, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána také předžalobní upomínkou, svůj dluh však neuhradila. Žalobkyně proto požaduje na neuhrazené jistině úvěru částku 16 315,22 Kč a na poplatcích částku 2 100 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá smluvní úrok ve výši 1 156,20 Kč (tj. úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 1. 10. 2023 do 18. 3. 2024), úrok z prodlení ve výši 1 142,02 Kč (tj. úrok z prodlení vypočtený z částky 16 315,22 Kč od 3. 10. 2023 do 18. 3. 2024), smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 315,22 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji přítomnost při jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že je datovaná ke dni 12. 11. 2021 a jako smluvní strany jsou uvedeni žalobkyně (jako úvěrující) a žalovaná jako klient. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm, telefonním číslem a emailovou adresou. Smlouva obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované na úvěrový účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 61 030 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit nejpozději do 20. 11. 2023 ve 24 měsíčních splátkách po 3 100 Kč (s poslední splátkou ve výši 416 Kč) splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 12. 2021. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 71 716 Kč. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 16,05 %. Žalovaná měla v souvislosti s úvěrem platit veškeré ceny (i poplatky) podle ceníku. Úvěr měl být poskytnut žalované za účelem splacení jejího dluhu vyplývajícího z jiného úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Z čl. 8.1 a 8.2 smlouvy bylo dále zjištěno, že v případě prodlení žalované s úhradou více než dvou splátek má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, a Ceník pro soukromou klientelu.

4. Z jednotlivých výstupů ze systému žalobkyně, jež jsou označeny jako detaily zadané operace, soud zjistil, že se jedná o data z mobilní aplikace , mobilní aplikace, zřízené a vedené žalobkyní pro telefonní číslo , tel. číslo, . Tyto detaily osvědčují přihlášení žalované do této aplikace dne 12. 11. 2021 a podání žádosti o úvěr. V rámci požadavků zadaných v aplikaci , mobilní aplikace, žalovaná nastavila takové parametry smlouvy o úvěru, které jí vyhovují – tj. požádala o úvěr ve výši 61 030 Kč, jež byl hradila ve 24 měsíčních splátkách po 3 100 Kč. V aplikaci , mobilní aplikace, žalovaná současně udělila souhlas se zpracováním osobních údajů, doplnila potřebná klientská data pro vyřízení úvěru a vyhovující parametry smlouvy o úvěru elektronicky podepsala. Souhlas s návrhem smlouvy a podpis smlouvy byl realizován prostřednictvím bezpečnostní metody , název metody, , s uvedením data a přesného času této operace.

5. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, a transakční historie (dokument označený jako Podklady pre súdne konanie) soud zjistil, že žalovaná vyčerpala úvěr v plné výši 61 030 Kč dne 12. 11. 2021. Měsíční splátky nehradila řádně a včas, poslední platbu provedla dne 19. 12. 2022 a uhradila celkem 37 800,87 Kč. Z transakční historie pak dále vyplývá, že na jistině úvěru žalobkyně eviduje dlužnou částku ve výši 16 315,22 Kč a na poplatcích částku 2 100 Kč.

6. Z výzvy ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna, že k uvedenému dni má na úvěru dluh po splatnosti. Současně byla vyzvána k jeho úhradě nejpozději do 30. 9. 2023 a upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.

7. Z dopisu ze dne 1. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o okamžitém zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni 30. 9. 2023, a to z důvodu neuhrazení dluhu. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 18 416 Kč. Poštovní podací arch osvědčuje odeslání dopisu o zesplatnění žalované dne 4. 10. 2023.

8. Z výzvy k úhradě ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla naposledy před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalované byla poskytnuta lhůta k plnění nejpozději do 5 dnů od odeslání výzvy. Poštovní podací arch osvědčuje odeslání výzvy žalované dne 20. 3. 2024.

9. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že obsahuje vyhodnocení údajů o poměrech žalované pro účely řádného splácení úvěru. Žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr podané přes mobilní bankovnictví dne 12. 11. 2021. Žalovaná v žádosti uvedla svůj příjem ve výši , částka, měsíčně. Dle výpisu z účtu žalobkyně zjistila, že tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále zjistila z insolvenčního rejstříku, že žalovaná ani její zaměstnavatel nebyli v době žádosti o úvěr žalované v aktivním insolvenčním řízení. Žalobkyně z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované a z historie v interní evidenci klientů žalobkyně zjistila, že žalovaná neměla evidovány žádné relevantní negativní informace. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své měsíční výdaje částkou 0 Kč. Žalobkyně proto vycházela z interních informací za použití statistických modelů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a měsíční výdaje žalované stanovila částkou 6 500 Kč. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že nemá žádné splátky jiných úvěrů. Dotazem do CBCB však žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr sjednaný kontokorent s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč, a revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla další úvěr poskytnutý jinou společností se splátkou 282 Kč, když tento úvěr byl v době posuzované žádosti zkonsolidován novým spotřebním úvěrem se splátkou 564 Kč. Žalobkyně dále brala v úvahu, že splátka nového úvěru činila 3 100 Kč, nové splátkové zatížení žalované tedy činilo 3 400 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo měsíčně 21 600 Kč k pokrytí životních nákladů (příjem žalované byl tedy shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů).

10. Z výpisů z běžného účtu žalované za období duben – říjen 2021 soud zjistil, že žalovaná se každý měsíc pohybovala v záporném zůstatku na účtu v rámci povoleného kontokorentu ve výši 5 000 Kč (v některém měsíci dokonce tento limit přesáhla). Počáteční i konečný zůstatek byl každý měsíc v záporných hodnotách, výdaje žalované tedy vždy spotřebovaly celý její příjem.

11. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci se spolu dne 12. 11. 2021 dohodli, že žalované budou poskytnuty sjednané peněžní prostředky. Toto ujednání probíhalo elektronicky prostřednictvím mobilního internetového bankovnictví žalované, jež má zřízené u žalobkyně. Skutečnost, že osobou jednající byla právě žalovaná, má soud za prokázanou především z detailů provedených operací, jež jsou výstupem ze systému žalobkyně a dokládají jednotlivé kroky žalované v rámci jejího internetového bankovnictví. Na základě ujednání žalobkyně poskytla žalované na její úvěrový účet dne 12. 11. 2021 peněžní prostředky ve výši 61 030 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,05 % p.a. a poplatky v souladu s Ceníkem ve 24 měsíčních splátkách po 3 100 Kč (s poslední splátkou ve výši 416 Kč) počínaje dnem 20. 12. 2021 nejpozději do 20. 11. 2023. Žalovaná měla uhradit celkem částku 71 716 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, na úvěr uhradila pouze částku ve výši 37 800,87 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou více než dvou splátek, žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním k okamžitého zesplatnění celého úvěru ve výši 18 416 Kč s účinností ke dni 30. 9. 2023. Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno dne 4. 10. 2023. Žalovaná však na zesplatněný úvěr ničeho neuhradila, výzvou ze dne 20. 3. 2024 byla vyzvána k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby. K úhradě byla žalované poskytnuta lhůta do 5 dnů od odeslání výzvy (výzva byla odeslaná žalované dne 20. 3. 2024).

12. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala osobní a majetkové poměry žalované, přičemž vycházela primárně z údajů uváděných žalovanou v žádosti o úvěr, ale činila i vlastní kroky ke zjištění finanční situace žalované. Žalovaná udávala, že v době žádosti o úvěr měla příjem ve výši , částka, měsíčně, neměla žádné výdaje ani splátky. Pokud jde o příjmy, tyto žalobkyně měla za potvrzené oproti výpisům z účtu žalované. V případě výdajů žalobkyně přistoupila k vyhodnocení interních informací o žalované za užití statistických modelů a životních nákladů a určila měsíční výdaje žalované na částku 6 500 Kč. Z interních databází poté žalobkyně zjistila i další úvěrové zatížení žalované, a sice kontokorent a revolvingový úvěr, v obou případech s limitem 5 000 Kč a orientačními splátkami ve výši 150 Kč měsíčně. Žalovaná měla ještě další úvěr u jiné společnosti se splátkami 282 Kč měsíčně, tento úvěr byl ale konsolidován novým úvěrem se splátkami ve výši 564 Kč. Žalobkyně uvažovala nové dluhové zatížení žalované ve výši 3 400 Kč měsíčně (se zohledněním nastavených splátek úvěru ve výši 3 100 Kč měsíčně) a zjistila použitelný měsíční příjem žalované ve výši 21 600 Kč. Tento příjem žalobkyně považovala za dostačující.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 353/2021 Sb., tj. účinném v období od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru) je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uzavření předmětné smlouvy elektronicky prostřednictvím internetového mobilního bankovnictví s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu soud považuje za platné (žalobkyně pečlivě doložila celý postup při uzavírání smlouvy distančním způsobem, kdy mobilní bankovnictví zahrnuje několikafázové ověření a bezpečnostní prvky, kdy se jedná o zabezpečený uživatelský profil klienta). Další podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je v souladu s § 105 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost poskytnout smlouvu spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Tuto povinnost má soud rovněž za splněnou, neboť mobilní bankovnictví umožňuje uchování smluv a jejich zabezpečení proti nepovoleným změnám.

17. V případě, kdy soud považuje formu zvoleného právního jednání za řádnou, zbývá posoudit další podmínku platnosti smlouvy, jež je žalobkyně jako věřitel při právním jednání se spotřebitelem povinna splnit. Tou je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). V projednávané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že zjišťovala informace o poměrech přímo od žalované. Za situace, kdy tyto informace nebyly dostačující nebo záměrně nepravdivé, žalobkyně postupovala řádně, když vycházela z interních evidencí, jež obsahují některé poměry žalované z jejích jiných úvěrových produktů a statistické modely vyhodnocování životních nákladů a normativních nákladů na bydlení dle dat , právnická osoba, . Soud hodnotí, že postup, jež zvolila žalobkyně při zjišťování skutečných poměrů žalované, by bylo možné považovat za dostatečně pečlivý. Soud jako řádný postup hodnotí také kontrolu zjištěných informací oproti výpisům z běžného účtu žalované, neboť právě výpisy z účtu jsou způsobilé poskytnout komplexní náhled na hospodaření s penězi, měsíční příjmy a výdaje a celkovou bilanci finanční situace jedince. Tyto výpisy z účtu žalobkyně také předložila soudu k prokázání svého tvrzení, že nevycházela jen z údajů uvedených žalovanou, ale tyto si sama ověřila. Nicméně právě s ohledem na předložené výpisy z účtu soud postup žalobkyně hodnotí jako nedostatečně obezřetný. Výpisy z účtu prokazují, že žalovaná hospodařila po několik měsíců před žádostí o úvěr v záporných číslech. Opakovaně využívala několik úvěrových produktů, včetně kontokorentu. Měsíční výdaje žalované vždy dosahovaly jejích příjmů (v některých měsících příjmy žalované ani nedostačovaly). Na základě těchto zjištění muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná měla potíže s hospodařením s finančními prostředky. Přinejmenším zde byly důvodné pochybnosti, že žalovaná mohla být vystavena životní nouzi v případě, že by měla další úvěrové zatížení. Za této situace žalobkyně při odborné péči neměla posuzovaný úvěr žalované poskytnout. Pokud tak učinila, jednala v rozporu se zákonem (doplněným ustálenou judikaturou).

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

19. Povinností žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) bylo v tomto případě vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku ve výši 61 030 Kč. Žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh uhradila více než částku 37 800,87 Kč, jak bylo zjištěno provedeným dokazováním. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nelze uvažovat rozlišení pohledávky žalobkyně na jistinu úvěru a poplatky. Povinností žalované je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky, které dosud nebyly splaceny. S ohledem na částečnou úhradu žalované na jistině úvěru zbývá dluh ve výši 23 229,13 Kč. Soud však zohlednil žalobní nárok, když žalobkyně na neuhrazené jistině úvěru žádala pouze částku 16 315,22 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu, byla k tomu ze strany žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2024. Výzva byla odeslána téhož dne, tj. 20. 3. 2024. Žalované mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 25. 3. 2024. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 5 dnů od odeslání výzvy. Podle těchto údajů by žalovaná měla dluh uhradit nejpozději do 25. 3. 2024, což ale není možné s ohledem na to, že toho dne mohla být výzva žalované teprve doručena. Soud za přiměřenou lhůtu k plnění v tomto případě považuje lhůtu 5 dnů od doručení výzvy, tzn. že žalovaná měla povinnost uhradit dluh nejpozději do 2. 4. 2024. V této lhůtě však ničeho neuhradila, následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 16 315,22 Kč až od 3. 4. 2024 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

20. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 23 471,38 Kč (zaplacení částky 18 415,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 156,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 142,02 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 615,87 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 615,87 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 17 805,26 Kč (v částce 16 315,22 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 490,04 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 76 %, čemuž odpovídá úspěch žalované ve výši 24 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 52 % jí vzniklých nákladů řízení.

22. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

23. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (52 %) ve výši 1 171,04 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.