18 C 221/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 18 613,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 613,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 613,80 Kč od 18. 12. 2022 do 15. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 613,80 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 18 613,80 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) dne 18. 11. 2022 smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaná registrovala a zvolila si parametry smlouvy. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně nahlížela do veřejně dostupných databází za účelem ověření platební schopnosti žalované. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně uhradit. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18. 11. 2022 na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 17. 12. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že ve lhůtě splatnosti žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024. Ani po postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 000 Kč a neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 613,80 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 613,80 Kč od 18. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17. 11. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako věřitel měla žalované jako klientovi poskytnout na její bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč se splatností do 17. 12. 2022, kdy kromě jistiny úvěru měla žalovaná uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 613,80 Kč. Písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu obsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně a SMS kód, jehož zadáním měla být smlouva podepsána ze strany žalované. V hlavičce smlouvy byla žalovaná identifikována svým jménem a příjmením, datem narození, bydlištěm a doručovací adresou, průkazem totožnosti a dále uvedla své telefonní číslo, email a číslo bankovního účtu. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž obsahuje shrnutí všech smluvních podmínek poskytnutí úvěru.

4. Z potvrzení o provedení úhrady soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byly dne 18. 11. 2022 zaslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Ze sdělení Raiffeisen Bank bylo zjištěno, že majitelem uvedeného bankovního účtu byla v období provedené transakce žalovaná.

5. Z listiny označené jako dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na postoupení pohledávek, jež jsou specifikované v příloze smlouvy. Součástí postupovaných pohledávek je i pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy č. B0001735907791340 ve výši 18 613,80 Kč.

6. Z oznámení ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Z výzvy ze dne 8. 4. 2024 bylo dále zjištěno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalované dne 8. 4. 2024.

7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 18. 11. 2022 na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 17. 11. 2022 dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně na účet žalované poskytnout uvedené peněžní prostředky a žalovaná měla tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 9 613,80 Kč nejpozději do 17. 12. 2022. Ujednání mezi stranami probíhalo elektronicky na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně, ze strany žalované mělo být podepsáno zadáním vygenerovaného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovanou. Ve lhůtě splatnosti předchůdkyně žalobkyně neevidovala žádnou platbu žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024, o čemž byla žalovaná písemně informována. Současně byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 8. 4. 2024 k úhradě dluhu ve smyslu poslední výzvy před podáním žaloby. Dle výzvy měla dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalované téhož dne).

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., tj. účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.

11. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedenou bankovní transakci). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které bylo řádně podepsáno pouze předchůdkyní žalobkyně. Údajný podpis smlouvy ze strany žalované zadáním vygenerovaného SMS kódu není způsobilý zajistit ochranu právního jednání před jeho případnou změnou tak, jak uvádí zákon č. 297/2016 Sb. Žalobkyně ani netvrdila a nedokazovala, že by smlouva byla uzavřena v písemné podobě nebo zachycena na trvalém nosiči dat, kdy by ji měla k dispozici i žalovaná. S ohledem na tyto skutečnosti nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že její předchůdkyně v listopadu 2022 jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě nebo poskytnuta na trvalém nosiči dat. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalované posuzovanou smlouvu o úvěru uzavřít. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

12. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (jako je i poplatek). Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 9 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně (na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena) právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by na dlužnou částku již cokoli uhradila, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 9 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním svého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 8. 4. 2024. Výzva byla odeslána téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být doručena nejdříve dne 11. 4. 2024. Dle výzvy měla žalovaná dluh uhradit do 3 dnů, tj. do 15. 4. 2024 (s přihlédnutím k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud považuje tuto lhůtu za přiměřenou). V této lhůtě však žalovaná nic neuhradila a následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 9 000 Kč až od 16. 4. 2024 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na částečné zamítnutí žaloby má převažující úspěch ve věci žalovaná. V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (neúčastnila se nařízeného jednání, nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu) a žádné náklady jí tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.