18 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 110 198,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110 198,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 558,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 811,62 Kč, s úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 102 248,32 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 102 248,32 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 740 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 198,32 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 14. 8. 2015 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru. Úvěr byl poskytnut dne 14. 8. 2015 ve výši 300 000 Kč jako bezúčelový na účet žalovaného. Žalovaný jej měl zaplatit v 51 měsíčních splátkách ve výši 5 161 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry. Poskytnuté prostředky byly úročeny sazbou ve výši 6,5 % ročně. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, tak žalobkyně ke dni 27. 5. 2020 přistoupila ke zesplatnění. Předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 7. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 113 568,64 Kč, která byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 102 248,32 Kč, poplatky ve výši 4 950 Kč, kapitalizovaným běžným úrokem ve výši 4 558,70 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 811,62 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena kontrolou finančních toků na účtu žalovaného u žalobkyně a kontrolou interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, insolvencí a exekucí.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 8. 2015 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 300 000 Kč. Úvěr mohl být čerpán jednorázově do dne 17. 8. 2015. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 6,50 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 51 měsíčních splátkách ve výši 5 161 Kč vždy do 15. dne příslušného měsíce. Za zpracování úvěru byl sjednán poplatek ve výši 490 Kč. V případě nedodržení termínu či výše splátek ze strany žalovaného byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat si zákonný úrok z prodlení. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby a sazebník. Aktuální výše poplatku za první a další upomínku činila dle smlouvy 250 Kč, poplatek za výzvu činil 500 Kč. V případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky vůči žalobkyni byla tato oprávněna jistinu úvěru po předchozím upomenutí zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru podepsaných žalovaným dne 14. 8. 2015 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o rozhodných skutečnostech souvisejících s žádostí o úvěr. Součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele.

4. Z interního účetního dokladu ze dne 14. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 299 510 Kč (po odečtení poplatků). Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne 15. 4. 2020 a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 30 383,28 Kč, v opačném případě dojde ke zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 5. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 7. 2020 (odeslána stejného dne) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 113 896,68 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy.

5. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] soud zjistil způsob splácení předmětného úvěru a zůstatek úvěru. Z dokumentů„ výsledek behaviorálního ratingu“ soud zjistil způsob posuzování úvěruschopnosti. Z výsledku lustrace v externích registrech soud zjistil, že žalovaný měl jeden existující úvěr mimo žalobkyni (úvěr na stavební spoření ve výši zůstatku 273 768 Kč). Z výsledku lustrace z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru neměl vedené na sebe insolvenční řízení. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí soud zjistil, že jako žadatel je uveden žalovaný, který uvedl výdaje ve výši 1 500 Kč na nájem, 2 500 Kč na spoření. Čistý měsíční příjem je uveden ve výši 45 000 Kč. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 14. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je zdravotně způsobilý podle uvedených kritérií. Z výpisu z účtu soud zjistil příjmy žalovaného za období od 4. 3. 2015 do 14. 7. 2015. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 13. 7. 2015 soud zjistil, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, výdaje má ve výši 1 500 Kč na nájem a 2 500 Kč na spoření. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 300 000 Kč. Dále uvedl svůj čistý příjem ve výši 45 000 Kč měsíčně.

6. Z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil, že podle čl. 5 je žalobkyně oprávněna za poskytnuté bankovní služby účtovat žalovanému poplatky podle sazebníku. Podle čl. 7 je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému úrok a úrok z prodlení z částek, s jejichž splacením je žalovaný v prodlení. Dle čl. 3 pak úrok, úrok z prodlení a smluvní pokuta budou vypočítávány a účtovány na bázi rok o 360 dnech a měsíc o skutečném počtu kalendářních dnů. Ze Sazebníku soud zjistil, že upomínka k uhrazení dlužné částky je zpoplatněna částkou 100 Kč a výzva k uhrazení dlužné částky částkou 500 Kč. Pojištění úvěru činí 0,10 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 14. 8. 2015 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu 300 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr v celé výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených sazebníku žalobkyně. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.

8. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o účtu a o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 300 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalobkyně zjistila, že žalovaný měl měsíční příjem ve výši 41 067 Kč a měsíční výdaje ve výši 30 127 Kč, a tudíž disponoval platební kapacitou ve výši 10 940 Kč, což pro možnou splátku ve výši 5 161 Kč dostačovalo. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost žalobkyni částku 110 198,32 Kč zaplatit (jistina, poplatky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 26. 6. 2020, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 102 248,32 Kč od 26. 6. 2020 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 6,5 % ročně z částky 102 248,32 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 558,70 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 811,62 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzvy a návrh ve věci samé, účast při jednání dne 9. 11. 2021 a dne 30. 11. 2021) ve výši 5 x 5 540 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“). Dále žalobkyni náleží pětkrát režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 6 132 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 408 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 39 740 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.