18 C 231/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 456 256,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 223 655,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 223 655,98 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 8 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje splátkou za měsíc následující po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. V částce 232 600,90 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9 430,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 456 256,88 Kč od 2. 12. 2024 do 15. 3. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 232 600,90 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 223 655,98 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 451 287,68 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 4 505,20 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 456 256,88 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 600 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr předchůdkyni žalobkyně splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 5,99 % a poplatkem za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru. Na základě smlouvy byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Žalovaná však nehradila měsíční splátky řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně tedy využila svého oprávnění a celý neuhrazený úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila. O zesplatnění byla žalovaná vyrozuměna dopisem z téhož dne se současnou výzvou k úhradě dluhu, svůj dluh však neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, , v němž byla současně vyzvána k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena ve výši 465 686,90 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 455 792,88 Kč (kterou tvoří neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 451 287,68 Kč a připsané úroky úvěru ve výši 4 505,20 Kč), úroku z prodlení ve výši 9 430,02 Kč a poplatků ve výši 464 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani k předžalobní upomínce ze dne 28. 2. 2025. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 455 792,88 Kč a poplatků ve výši 464 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 430,02 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 456 256,88 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 5,99 % ročně z částky 451 287,68 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 5,99 % ročně z částky 4 505,20 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelské úvěr splácet, a to především na základě informací získaných od žalované při zpracování žádosti o poskytnutí úvěru, v rámci čehož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry. Tímto způsobem předchůdkyně žalobkyně zjistila, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr je dostatečná.

3. Žalovaná uvedla, že svého dluhu si je vědoma. Dluh vznikl z důvodu její dlouhodobé pracovní neschopnosti, v důsledku které neměla dostatek finančních prostředků k hrazení splátek, přestože úvěr měla pojištěný. Žalovaná požádala o řešení dluhu splátkovým kalendářem.

4. Žalovaná svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze za přítomnosti žalobkyně.

5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o smluvní ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako klientem. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm, telefonním číslem a emailovou adresou. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na úvěrový účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná splatit nejpozději do , datum, ve 120 měsíčních splátkách po 6 708 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 970 Kč) splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 805 222 Kč. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 5,99 %. Žalovaná měla v souvislosti s úvěrem platit veškeré ceny (i poplatky) podle ceníku, mj. poplatek za vyřízení úvěru ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl žalované v plné výši poskytován za účelem konsolidace. Z čl. 8.1 a 8.2 smlouvy bylo dále zjištěno, že v případě prodlení žalované s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo s úhradou více než dvou splátek má předchůdkyně žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, a Ceník pro soukromou klientelu. Smlouva je oběma stranami vlastnoručně podepsána.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, a transakční historie (dokument označený jako Podklady pre súdne konanie) soud zjistil, že žalovaná na úvěr vyčerpala dne , datum, částku 516 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 73 500 Kč a 10 500 Kč, tj. celkem 600 000 Kč. Žalovaná měsíční splátky nehradila řádně a včas, splátky nehradila ve stanovených lhůtách splatnosti ani ve stanovené výši. Poslední platbu provedla dne , datum, , přičemž na splátkách uhradila celkem 232 600,90 Kč. Z transakční historie pak dále vyplývá, že na jistině úvěru předchůdkyně žalobkyně evidovala dluh ve výši 451 287,68 Kč, na přirostlých úrocích z úvěru dluh ve výši 4 505,20 Kč a na poplatcích dluh ve výši 464 Kč. Současně evidovala smluvní úrok z prodlení v kapitalizované výši 9 430,02 Kč.

7. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna, že k uvedenému dni má na úvěru dluh po splatnosti. Současně byla vyzvána k jeho úhradě nejpozději do , datum, a upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.

8. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o okamžitém zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností právě ke dni , datum, , a to z důvodu neuhrazení dluhu. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 451 752 Kč.

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, jež tvoří přílohu smlouvy, soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou v celkové výši 465 686,90 Kč. Postoupení pohledávek bylo ujednáno oproti zaplacené kupní ceně. Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, ve spojení s dohodou o úplatě mezi žalobkyní a její předchůdkyní ze dne , datum, dokládají, že kupní cena za postupované pohledávky byla uhrazena a pohledávky postoupeny s účinností ke dni , datum, .

10. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě postoupeného dluhu ve výši 465 686,90 Kč. Podací lístek dokládá odeslání dopisu žalované dne , datum, .

11. Z výzvy ze dne 28. 2. 2025, Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o převzetí právního zastoupení a vyzvala ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 3. 2025. Současně žalovanou upozornila na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z podacího lístku je zřejmé, že výzva byla odeslána žalované dne 28. 2. 2025.

12. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že obsahuje vyhodnocení údajů o poměrech žalované pro účely řádného splácení úvěru. Předchůdkyně žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaná v žádosti uvedla svůj příjem ve výši , částka, měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně tuto informaci ověřila oproti doloženému potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalované, přičemž soudu bylo toto potvrzení doloženo a soud z něj zjišťuje průměrný čistý měsíční příjem žalované za posledních 12 měsíců právě ve výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně dále zjistila z insolvenčního rejstříku, že žalovaná ani její zaměstnavatel nebyli v době žádosti o úvěr v aktivním insolvenčním řízení. Předchůdkyně žalobkyně z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované a z historie v interní evidenci klientů zjistila, že žalovaná neměla evidovány žádné relevantní negativní informace. Předchůdkyně žalobkyně dále pracovala s tím, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své měsíční výdaje částkou , částka, . Předchůdkyně žalobkyně proto vycházela z interních informací za použití statistických modelů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a měsíční výdaje žalované stanovila částkou , částka, . Pokud jde o tvrzení žalované v žádosti, že neměla žádné splátky jiných úvěrů, předchůdkyně žalobkyně dotazem do CBCB zjistila, že žalovaná měla v době žádosti sjednané úvěry, a to kreditní kartu s limitem , částka, s orientační splátkou , částka, a kreditní kartu s limitem , částka, s orientační splátkou , částka, , obě poskytnuté mimo žalobkyni, když tyto úvěry byly v rámci nového úvěru zkonsolidovány. Předchůdkyně žalobkyně dále brala v úvahu, že splátka nového úvěru činila , částka, , přičemž to bylo jediné splátkové zatížení žalované. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované jí zbývá měsíčně , částka, k pokrytí životních nákladů (příjem žalované byl tedy shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů).

13. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne , datum, smlouvu, na základě které byly žalované na zřízený úvěrový účet ve dnech , datum, a , datum, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 600 000 Kč. Žalovaná byla povinna vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 5,99 % ročně v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 6 708 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 970 Kč) splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 805 222 Kč, a to nejpozději do , datum, . Žalovaná měla současně uhradit případné poplatky v souladu s Ceníkem. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Postupnými splátkami uhradila celkem 232 600,90 Kč, přičemž na jistině úvěru zůstal dluh ve výši 451 287,68 Kč, na poplatcích 464 Kč a na přirostlých úrocích 4 505,20 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, předchůdkyně žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni , datum, . Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná svůj dluh neuhradila. Pohledávka za žalovanou ve výši 465 686,90 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 451 287,68 Kč, poplatku ve výši 464 Kč, přirostlého úroku z prodlení ve výši 4 505,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 430,02 Kč byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, , jež byl žalované odeslán dne , datum, . Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Naposledy před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dluhu ze strany žalobkyně výzvou ze dne 28. 2. 2025, dle které měla žalovaná dluh uhradit nejpozději do 15. 3. 2025. Výzva byla odeslána žalované dne 28. 2. 2025.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 237/2020 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

19. Splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele v nyní projednávané věci žalobkyně dokládala posouzením úvěruschopnosti žalované a potvrzením o výši jejího příjmu. Žalobkyně doložila, že její předchůdkyně pro účely posouzení schopnosti žalované splácet úvěr vycházela primárně z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Tato skutečnost sama o sobě nepředstavuje nesprávný postup předchůdkyně žalobkyně, neboť informace poskytnuté žalovanou byly předchůdkyní žalobkyně dále přezkoumávány. Předchůdkyně žalobkyně ověřila měsíční příjem žalované oproti potvrzení o výši příjmu a dále zjišťovala z dostupných databází celkovou platební morálku žalované včetně případných dluhů. Předchůdkyně žalobkyně postupovala dostatečně obezřetně také tehdy, pokud se nespokojila s tvrzením žalované o nulových měsíčních výdajích. Předchůdkyně žalobkyně za použití statistických modelů stanovila měsíční částku, kterou by bylo možné považovat za měsíční výdaje žalované. Předchůdkyně žalobkyně současně správně uvažovala další úvěrové zatížení žalované (přestože žalovaná tuto kategorii v žádosti neuvedla). Nicméně právě zjišťování měsíčních výdajů žalované soud hodnotí jako oblast, kdy předchůdkyně žalobkyně nepostupovala zcela s požadavkem odborné péče, resp. žalobkyně naplnění tohoto požadavku soudu nedoložila. Pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela z interních statistických modelů zohledňujících i životní minimum jedince, tato souhrnná částka měsíčních výdajů není způsobilá doložit, zda odpovídá reálným výdajům žalované. Předchůdkyně žalobkyně se nezabývala (resp. žalobkyně to soudu nedoložila) tím, jaké byly náklady žalované na bydlení, případně zda měla nějakou vyživovací povinnost, a jaké byly skutečné osobní výdaje žalované za měsíc (včetně stravy, nákladů na dopravu, apod.). Soud by se spokojil s předložením výpisu z běžného účtu žalované, který je způsobilým důkazem k prokázání reálného hospodaření jedince s financemi a z něhož se podávají skutečné měsíční výdaje (včetně druhu těchto výdajů, četnosti, apod.). Soudu však takový důkaz předložen nebyl a soud nemůže z nepodložených tvrzení žalobkyně dovozovat, že předchůdkyně žalobkyně při zjišťování poměrů žalované brala v úvahu všechny relevantní informace a přijaté závěry měla řádně podložené. Soud tedy uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

20. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinnosti žalované vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 600 000 Kč. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh uhradila více než žalobkyní tvrzenou částku 232 600,90 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, příp. přirostlé příslušenství. Povinností žalované je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Soud však zohlednil, že žalobkyně jako dlužnou určila částku 456 256,88 Kč. O částečnou úhradu žalované pak soud ponížil právě tento žalobkyní evidovaný dluh žalované. Soud doplňuje, že má za prokázané řádné postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Soud tedy přiznal žalobkyni rozdíl ve výši 223 655,98 Kč, a to včetně úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu, byla k tomu ze strany žalobkyně vyzvána výzvou ze dne 28. 2. 2025. Výzva byla odeslána žalované téhož dne, žalované mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 5. 3. 2025. Ve výzvě byla splatnost dlužné částky stanovena na den 15. 3. 2025. V této lhůtě žalovaná ničeho neuhradila, přičemž v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl mezi účastníky spor o to, zda tato doba plnění odpovídá možnostem žalované. Soud tedy tuto lhůtu plnění považuje za přiměřenou, tzn. že žalovaná se dnem 16. 3. 2025 dostala do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 223 655,98 Kč až od 16. 3. 2025 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách a žalobkyně s tímto souhlasila, soud žalované v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby dlužnou částku zaplatila ve splátkách ve výši 8 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, a to počínaje splátkou splatnou v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci (pod ztrátou výhody splátek).

21. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že převažující úspěch ve věci měla žalovaná, náležela by jí proti žalobkyni poměrná náhrada jí vzniklých nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že přestože žalovaná byla v řízení aktivní (písemně se ve věci vyjádřila a omluvila se z nařízeného jednání), vůči soudu žádnou náhradu nákladů neuplatňovala. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.