18 C 242/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7 415 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 12. 2021 do 3. 1. 2022, v kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 545,86 Kč, v kapitalizovaném úroku ve výši 1 220 Kč, v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a v částce 2 415 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 140 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 415 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 16. 6. 2020 je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaná, identifikovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, trvalým pobytem, e-mailovou adresou a číslem mobilního telefonu jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi úvěr ve výši 5 000 Kč, a závazek klienta splatit tento úvěr do 12. 7. 2020 spolu s úrokem 300,42 % ročně, kapitalizovaný na částku 1 070 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. [bankovní účet]. Předmětnou smlouvu měla žalovaná uzavřít poté, co se zaregistrovala na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně do svého osobního profilu klienta, jehož prostřednictvím požádala o předmětný úvěr. Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně 4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla odeslána dne 16. 6. 2020 platba ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dokument„ [anonymizováno] [číslo]“ obsahuje údaje o úvěru a o žalované. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že dne 27. 1. 2022 měl žalovanou navštívit terénní pracovník žalobkyně.

5. Upomínkou ze dne 26. 7. 2020 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 6 185 Kč, a to ihned. Žalovanou vyzvala i opakovaně, než jí zaslala předžalobní výzvu ze dne 23. 8. 2020 k okamžité úhradě dlužné částky 6 425 Kč.

6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2021 (odeslaným dne 17. 12. 2021) a dalším pak ze dne 12. 1. 2022. Prvním dopisem byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dluhu ve výši 8 640 Kč nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy. Součástí smlouvy o postoupení pohledávek je seznam postoupených pohledávek. [jméno] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ještě předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2022 (odeslanou dne 11. 4. 2022).

7. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo uzavření smlouvy o úvěru č. 607344002 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu prokázáno. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v červnu 2020 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

8. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť její právní předchůdkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení plnění poskytnutého žalované. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 17. 12. 2021 s lhůtou splatnosti do 10 dnů. Výzva mohla být žalované doručena nejdříve dne 22. 12 2021 (podle § 573 o.z.) Lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 3. 1. 2022 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč až od 4. 1. 2022 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

9. Zbývající část žaloby ohledně požadované částky 2 415 Kč soud s ohledem na výše uvedenou zdánlivost právního jednání zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z tohoto nároku, protože z důvodu neexistence uvedené smlouvy žalobkyni tento nárok nepřísluší, a tudíž jí nenáleží ani nárok od něj odvozený, tj. úrok z prodlení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z přisouzené částky za období od 11. 12. 2021 do 3. 1. 2022, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k zaplacení byla žalované odeslána až dne 17. 12. 2021. Ze stejných důvodů soud zamítl žalobu rovněž ohledně částek kapitalizovaných úroků. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč žalobkyně neprokázala, tudíž je soud nepřiznal.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 9 766,28 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 341,30 Kč, tj. z 54,7 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky ve výši 4 424,98 Kč, tj. 45,3 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější, a proto jí náleží částečná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) v celkové výši 600 Kč (třikrát 200 Kč) včetně paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. v celkové výši 300 Kč (třikrát 100 Kč), z uvedených částek pak náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí částku 1 489 Kč, ale žalobkyni náleží pouze část této náhrady ve výši 140 Kč (tj. 9,4 % z celkové výše náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.