18 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 527,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 527,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 697,99 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 527,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2015 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků jako možnost přečerpání účtu číslo bankovní účet. Dopisem ze dne 23. 5. 2020 byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že na předmětném účtu je evidována částka 763 Kč po splatnosti a žalovaný byl vyzván k její okamžité úhradě. Dopisem ze dne 23. 6. 2020 byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že na předmětném účtu je evidována částka 1 000 Kč po splatnosti a žalovaný byl vyzván k její okamžité úhradě, jinak že bude smlouva dne 1. 9. 2020 vypovězena. Dne 11. 9. 2020 byla dlužná částka ve výši 11 900,28 Kč převedena na evidenční účet pohledávek č. bankovní účet. Výzvou ze dne 19. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částka ve výši 12 946,20 Kč nejpozději do 4. 5. 2021. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím výpisu z účtu, který pro něj vedla žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o účtu ze dne 18. 6. 2014 a rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 18. 6. 2014 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného vede ode dne 18. 6. 2014 účet č. bankovní účet.

4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 12. 11. 2015, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč, přičemž částka nebyla na účel vázána. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 18,9 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část do jednoho roku od jejího čerpání. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné pokud nezaplatí žalovaný dluh v prodlení. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

5. Z dokumentu„ aktuální stav úvěru“ soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 11 697,99 Kč. Z dokumentu„ přehled úroků“ soud zjistil způsob předepisování úroků. Z výpisu z knih ČS soud zjistil, že dluh žalovaného činí částku 13 527,82 Kč, a to ke dni 26. 7. 2021. Z dopisu ze dne 23. 5. 2020 a 23. 6. 2020 soud zjistil, že na předmětný účet žalovaného byla vedena exekuce. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 1. 3. 2020 do 1. 7. 2020 soud zjistil způsob vzniku záporného zůstatku na účtu. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného, který měla k dispozici žalobkyně. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobkyně spočítala příjem žalovaného ve výši 15 208 Kč a jeho výdaje ve výši 6 061 Kč. Dále zjistila, že žalovaný měl dva poskytnuté úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 6 774 Kč. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 11 900,28 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 12 946,20 Kč nejpozději do 4. 5. 2021.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o účtu a kontokorentem úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěrový rámec do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou částku nejpozději do 1 roku od jejího čerpání. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 1. 9. 2020 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

11. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu a jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku vést pro žalovaného bankovní účet, poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou možnosti přečerpání tohoto účtu a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 13 527,82 Kč. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky 300 Kč za každý ze dvou v řízení učiněných úkonů uvedených v § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (návrh na zahájení řízení, výzva k plnění). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.